Mnoho ctitelů „krátkých čenichů“ si zamilovalo bostonského teriéra pro jeho příjemný temperament, eleganci a v neposlední řadě i poměrně pevné zdraví.
Bostonský teriér se rozděluje do tří kategorií podle hmotnosti: do 6,8 kg, 6,8-9 kg a 9-11,35 kg. Můžete tedy potkat jak drobné, lehounké psy, tak i statnější „pořízky“. Vždy je ale elegantní a vyvážený.
Při pohledu na bostonského teriéra a poznání jeho něžné povahy bychom asi jen těžko viděli jeho kořeny u bojových psů z arén. Ale je to tak. Do 19. století tolik oblíbené psí zápasy mohou za vznik poměrně velké skupiny plemen, do níž patří i bostonský teriér.
Z bojovníka něžný gentleman
Když od počátku 19. století docházelo k velkému přesunu anglického obyvatelstva do Ameriky, velmi často si s sebou brali i své psy. V Americe se pak z původního „Bull and Terriera“ začala vytvářet jednotlivá plemena, která se ustalovala v typu podle oblasti svého výskytu. Jak je zřejmé podle názvu tohoto plemene, bostonský teriér se vyvíjel a formoval v oblasti kolem Bostonu.
Nejprve nebylo cílem vyšlechtit pěkného výstavního psa a domácího mazlíka, ale vytvořit silné bojovné plemeno vhodné do arény pro boj s jiným psem. Křížili se tak lehcí teriéři s těžkými a vcelku velkými buldoky, přičemž tito bostonští zápasničtí psi vykazovali jeden společný znak – kulatou hlavu.
Ovšem v Anglii byly psí zápasy zakázány již v roce 1835 a tento zákaz již nikdy nebyl odvolán. Velké množství psích bojovníků se tak z Anglie dostalo s přistěhovalci do Ameriky, kde se výnosné psí zápasy velmi rychle uchytily a staly se běžnou společenskou událostí. Tak byl zajištěn velký odbyt těchto bojových psů, přičemž do dalšího chovu byli vybíráni nejlepší z nejlepších. Protože šlo hlavně o peníze, psi výborných bojových kvalit, ale i dobré povahy ve vztahu k lidem měli šanci se dožít vysokého věku a dál plodit potomky. Tato selekce byla krutá, na druhou stranu byla logická a později se ukázala jako přínosná pro nenápadně vznikající nové plemeno – bostonského teriéra.
Psí zápasy byly velmi oblíbené v určitých oblastech Ameriky, mezi nimiž měly vekou popularitu bostonské arény. Již v první polovině 20. století došlo k zákazu psích bojů i v Americe. Sázkařů a majitelů bojových psů a majitelů arén výrazně ubylo a ti zbylí se stáhli do ústraní. Přesto dodnes, tajně, dál psí zápasy existují téměř po celém světě. Bostonka bychom však mezi současnými psími bojovníky hledali zcela marně. Třebaže brzy po svém vzniku a uznání přestal být zápasnickým psem, pro svoji povahu i vzhled si získal srdce mnohých lidí.
Judge jako vzor a legenda
Půjdeme-li na začátek vývoje bostonského teriéra, k prvnímu psovi, který byl považován za ideálního bostonského teriéra, tudíž se stal vzorem, dojdeme k tmavě žíhanému psu s bílou skvrnou na hlavě, který se jmenoval Judge. Judge byl do amerického Bostonu v Massachusetts dovezen z Liverpoolu jistým Robertem C. Hooperem v roce 1870. Jiná verze však říká, že R. Hooper Judge koupil až v Bostonu od Williama O`Briana a ten zase od chovatele Edwarda Burnetta. Judge tak vystřídal hodně majitelů, přičemž jeho cena stále stoupala. Přesto až v Hooperových rukou se stal velmi obdivovaným psem široko daleko. Psi tehdy měli své jméno, ale aby bylo zřejmé, o jakého psa se jedná, dostávali „příjmení“ po svém majiteli. A tak Judge byl znám pod celým svým jménem Hooper`s Judge.
Hooper`s Judge měl velmi dobrou pověst a stejného psa chtěl vlastnit každý. Při krytí svých fen měl každý člověk jediný cíl – spoustu nových Judgů. Věřilo se, že typ psa drží krycí pes, a proto byl Judge použit v chovu velmi často s fenami rozdílných kvalit. Po všech stránkách výrazný Judge byl natolik vryt do paměti lidí, že i exteriér byl u jeho potomků velmi důležitý. Tento povahový a exteriérový typ se tak nakonec dobře upevnil a tvořil silnou a vcelku vyrovnanou chovatelskou základnu, přičemž paradoxně náhodně, neboť prakticky v tu dobu se lidé nechtěli věnovat chovu. Chtěli „jen“ vlastnit Judge… Ovšem ukázalo se, že při vhodně zvolených fenách byl o štěňata po Judgovi velký zájem. A tak se nelze divit, že za velmi krátkou dobu se na tři desítky majitelů psů po Judgovi věnovali cílenému chovu. Vytvořili Americký klub bulteriérů, ale protože nechtěli chovat bulteriéry tehdejšího typu, záhy své vznikající plemeno přejmenovali na bostonského teriéra.
I když je Judge uznávám všemi odborníky za praotce bostonského teriéra, občas je uváděno, že prvním pravým zástupcem tohoto plemene byl Barnard`s Tom. Jednalo se o psa, který měl jako první „vývrtkovitě stočený ocas“ a byl považován ve své době za nejlepšího bostonského teriéra. A to jak povahově, tak exteriérově. Byl žíhaný s bílými znaky na hlavě a nohách a nechyběl mu ani bílý límec. Jeho rodiči byli neméně významný krycí pes Well`s Eph (potomek Hooper`s Judge a jeho matky) a fena Tobin`s Kate. Barnard`s Tom patřil Johnu P. Barnardovi, jenž byl milovníkem psích zápasů a také jejich organizátorem. Velký vliv měl na chov bostonských teriérů i Tomův bratr Atkinson`s Tobey a Tomův potomek Mike.
Začátky organizovaného chovu
Když se tento typ bojových teriérů, bostonských teriérů, v roce 1878 poprvé objevil na výstavě, byly na první pohled zřejmé velké odlišnosti od „běžných bulteriérů“. Proto pro ně musela být otevřena nová třída a tento typ psů (bostonských teriérů) dostal název: „americký bulteriér“. Toto označení mu zůstalo ještě několik let. V roce 1880 byl založen Klub amerického bulteriéra. Následující roky již byl bostonský teriér, respektive americký bulteriér, posuzován odděleně od anglických bulteriérů, už i proto, že chovatelé zažádali AKC o zřízení registru pro americké bulteriéry. Přesto v tu dobu existovaly dva velké tábory pro a proti vzniku tohoto nového plemene. I někteří vážení členové AKC protestovali, neboť amerického bulteriéra za nové plemeno nepovažovali. Přece jen stejný základ měl americký stafordšírský teriér, americký pitbulteriér, stafordšírský bulteriér, americký buldok… a nikdo z nich nevzešel z bostonského teriéra, ale všichni z bulteriérů přivezených z Anglie. Přesto AKC chovatelům amerického bulteriéra vyhověla. Vždyť v USA dodnes existuje olejomalba vystihující rozdílnost tehdejšího bulteriéra a bostonského teriéra (v té době amerického bulteriéra). Pochází přibližně z roku 1880. Rozdíl tudíž museli vidět i zástupci AKC. Následně v roce 1893 došlo k přejmenování plemene z „amerického bulteriéra“ na „bostonského teriéra“ a byl Americkým Kennel Clubem uznán za samostatné plemeno. Prvním výstavním šampionem se stal Goodes Buster. O přijetí bostonského teriéra se zasloužil především J. Watson. Ale rozhodně to neměl lehké.
Zpočátku byly spory, jaký tvar mají mít uši bostonského teriéra. Možnosti byly dvě. Buď uši stojaté, nebo stočené do růžičky (růžičkovité). Nakonec zvítězilo ucho stojaté, ale v mnoha liniích bylo těžké toho docílit. Proto se většině psů kupírovaly uši do špičky a stojatým uším nejvíce pomohlo přikřížení francouzského buldočka. Dalším problémem byla velikost. Na výstavách se objevovali pěkní psi, ale velmi rozdílných váhových kategorií (5–15 kg). Nakonec bylo rozhodnuto, že bostonek může být chován, a tudíž i vystavován ve třech velikostních rázech.
Třebaže je víceméně znám po celém světě, v Americe je dodnes jedním z nejoblíbenějších plemen. Proto se mu také říká „americký král“. Je to typické americké plemeno, ale základní původ je anglický. Má i další hezké přezdívky: bostonský gentleman, yankeeteriér, bostonský bulteriér a další.
Bostonci dvacátého století
První bostonští teriéři se dostali do Evropy ve 20. letech 20. století. Nikdy se sice neuchytili tak jako v Americe, ale v některých evropských státech jsou dnes velmi oblíbení. Rozhodně je jejich obliba na vzestupu.
Ovšem odlišnost od např. amerického buldoka či amerického stafordšírského teriéra dokazuje, že se na jeho vzhledu i povaze musela podepsat i jiná plemena či jiné typy psů. Velmi výrazně zahýbal s konečným vzhledem bostonského teriéra zmiňovaný francouzský buldoček. Hovoří se o přikřížení i jiných plemen, jako např. boxera, ale to se zdá být velmi nepravděpodobné, až nemožné. Určitá podobnost v typu těchto dvou plemen bezesporu je. Vždyť bostonský teriér v největší velikosti (v Americe) může trochu připomínat boxera. Ale boxer moderního typu se začal vyvíjet až na začátku 20. století, a to v Evropě. To potlačuje verzi o přikřížení boxera.
Zřejmě názoru o příbuznosti dopomohl i známý kynolog z přelomu 19. a 20. století hrabě Bylandt, který uvedl ve své Knize o psech, vydané v roce 1897, že boston teriér a boxer jsou tatáž plemena. Ovšem mýlit se je lidské, neboť jak se později ukázalo, zaměnil klub pro bostonské teriéry s klubem pro boxery.
Již ve 20. letech 20. století byl nejpočetnějším plemenem Ameriky. V Anglii se začal chovat od 30. let 20. století, a třebaže si postupně našel dlouhou řadu obdivovatelů po celém světě, takové oblíbenosti jako v USA se nikde jinde nikdy nedočkal. Do Evropy se dostal až v době, kdy Evropu dobýval francouzský buldoček. Jistá podobnost, třebaže s mnohými rozlišnými povahovými i exteriérovými prvky však nedovolila bostonskému teriérovi se prosadit. Zejména na fotografiích a v určitém zbarvení je možné si je splést. Někteří lidé si ho pletou i s boxerem či mopsem. Vedle USA je dnes běžně chovaným plemenem ve Velké Británii, Kanadě a Austrálii. Jinde se prozatím výrazné podpory nedočkal.
Jejich statečnost a schopnost nic nevzdávat za žádnou cenu je pověstná. Jsou odvážní a velikost protivníka pro ně rozhodně není rozhodující. Je to elegán, který nemá zapotřebí dávat okolí na obdiv svou sílu. Chová se i vypadá šarmantně, je bezproblémový, něžný, ale zároveň ne přecitlivělý. Přestože je přátelský, velmi dobře hlídá. Vše podezřelé oznámí a rozhodně se pak neutíká schovat. S agresí se u něj rozhodně nikdy nesetkáte. Zbytečně neruší štěkotem své okolí, a když štěká, má opravdový důvod. Rozhodně je to plemeno milé, avšak nevtíravé, přítulné a ke všem členům rodiny vyrovnané a sebejisté. Bostonský teriér je nadšený i z drobností a rozhodně není v ničem náročný.
Je to v jádru energický pes, někdy až překvapivě bouřlivý, který se rád hýbe a rád si hraje. Není tak rozvážný jako francouzský buldoček, ale rozhodně není přehnaně divoký. Procházky s ním jsou velmi příjemné, protože nemá lovecké sklony a i v přírodě je zpravidla velmi dobře ovladatelný. Umí však být také tvrdohlavý a nenápadnou psychickou silou si dokáže podmanit celou rodinu.
V Americe je stále velmi oblíbený a na výstavách je jedním z nejpočetnějších plemen. Američané si ho nemohou vynachválit a jsou na něj patřičně hrdí. Rozhodně je to pes sebevědomý a celkem samostatný. To může být jak na škodu, tak velmi příjemné v určitých situacích. Tak či tak si s tím musí umět člověk poradit již v jeho mladém věku, aby tak bostonek mohl naplno rozvinout svoji krásnou povahu.
Základní poslušnost bostonek obvykle zvládne bez problémů, a to i pod vedením začátečníka. Chce to jen důslednost a klidný, avšak nekompromisní, přístup. Vlivem šlechtění mají bostoni potlačený lovecký pud, což značně zpříjemní procházky přírodou, protože nebývá problém s pronásledováním zvěře.
Při dobrém vedení se bostonský teriér naučí i něco navíc - pokročilejší poslušnost, různé triky nebo sporty - agility, obedience, dogdancing a další. Jak již bylo zmíněno, vždy bereme ohled na počasí a psa nepřetěžujeme.
Bostonský teriér má citlivé zažívání se sklonem k plynatosti, potřebuje velmi kvalitní stravu, ideálně rozdělenou do více denních dávek. Většina chovatelů dává přednost granulím, protože vyhovující domácí strava je v tomto případě velmi náročná na přípravu.
Vzhledem k poměrně častému výskytu alergií je vhodnější strava (domácí i granule) založená na jehněčím, hovězím nebo rybím mase. Drůbeží maso (především kuřecí a krůtí) patří mezi nejčastěji alergizující složky potravy, vepřové zase není ideální z nutričního hlediska.
Boston je velký jedlík, je-li krmen podle chuti, projevují se sklony k obezitě. Pečlivě proto dbejte na přiměřené porce a odpovídající kondici vašeho psa.
Bostonský teriér má krátkou, hladkou a lesklou srst s jemnou texturou. Nejoceňovanější barevnou variantou je základní černá nebo tulení (=černá s červenavým leskem viditelným jen na slunci či jasném světle), doplněná bílými znaky. Požadované jsou na tlamě, mezi očima a na předhrudí, žádoucí je navíc bílý límec, bílé znaky na mozkovně, hrudních končetinách a pod hlezny. Žíhaná barva je žádoucí jen, jsou-li všechny ostatní znaky zcela odpovídající standardu. Převažující bílá barva je považována za nedostatek.
Krátká srst zajišťuje pouze slabou izolaci od okolí, proto jsou tito psi náchylní na teplotní extrémy, zejména na přehřátí. Na druhé straně velmi málo línají a jejich srst je nenáročná na údržbu.
Dále je důležitá zejména péče o zuby (čištění, vhodné pamlsky) a pravidelná kontrola drápů, případně jejich krácení.
Specifikem bostonů je jejich zvýšená citlivost k anestezii, kterou snášejí hůře než ostatní psi. Náchylní jsou rovněž na oční záněty a podráždění, vhodné je preventivní používání zklidňujících kapek (po konzultaci s veterinářem) a zvýšená hygiena očního okolí.
Podobně jako ostatní plemena se zkráceným čenichem trpí dýchacími potížemi, dále luxací pately, alergiemi. Zaznamenán byl zvýšený výskyt epilepsie. Jinak se o nich dá říct, že jim zdraví slouží a bývají vitální až do vysokého věku.
Rozmnožování bostonských teriérů není zrovna jednoduché. Jsou běžné problémy u porodů, přičemž 40–50 % štěňat se dostane na svět za pomoci císařského řezu. Problémy způsobuje jak úzká pánev, tak poměrně velké hlavičky štěňat. Bostonci navíc mají málo početné vrhy. Běžným počtem jsou dvě štěňata v jednom vrhu.
V České republice zastřešují čistokrevný chov bostonských teriérů dva kluby:
1. CZ Yorkshire terrier club a 1. Boston terrier klub v ČR, z. s.
Bostonský teriér má veselou, kamarádskou a hravou povahu. Výborně se hodí do rodin s dětmi nebo naopak k seniorům, protože je velmi přizpůsobivý co do nároků na pohyb. Zvládne mnoho psích sportů, rád se učí veselé triky a udrží krok při středně náročných tůrách, na druhé straně stejně spokojeně se adaptuje i na kratší procházky a poklid na gauči.
Přesto je třeba mít na paměti, že se jedná o brachycefalické plemeno, jehož krátký čenich zvyšuje riziko přehřátí organismu či dýchacích potíží. S bostonem proto nesportujte v horkém počasí a dbejte, aby měl vždy k dispozici stinné místo a misku s vodou.
Historie českých bostonků začala v chovatelské stanici Markazit a zároveň pod záštitou 1 CZ Yorkshire terrier klubu. První bostonci se k nám dostali z Francie díky Martě Fajmonové z Pňova. V roce 1984 k nám byl dovezen pes Uquo de L`Olympique a fena Ursula des Galapians du Pontd. Bohužel fena brzy zemřela a pes se ukázal jako neplodný. Takže ani z jednoho z prvních dovezených bostonských teriérů se nestal zakladatel českého chovu.
Paní Fajmonová to však nevzdala a v roce 1985 importovala z Německa fenu jménem Allia vom Kreuzbruch od chovatele Adolfa Trittlera. Ani následující doba nebyla pro chov bostonských teriérů na našem území jednoduchá. Krycích psů bylo v Evropě poměrně málo a kvůli problémům s vycestováním z České republiky v té době bylo těžké najít jakéhokoli vhodného a dostupného krycího psa. Nakonec proto muselo být přistoupeno k úzké příbuzenské plemenitbě a Allia byla nakryta svým otcem – Ch. Larrym v. d. Bismarckhöhe. Z tohoto spojení se 5. 7. 1986 narodil první český vrh v chovatelské stanici, Markazit M. Fajmonové. Narodili se dva kluci, z nichž Anndy Markazit, který získal titul Šampion ČSSR, působil dále v chovu.
Smůla se však nechtěla od chovu bostonků v Čechách odlepit a Allia v roce 1987 zemřela. I tak paní Fajmonová ve svém snažení pokračovala a na konci roku 1988 importovala z Norska fenu Bogerudmyra`s Paula. Fena byla nakryta psem Ch. Larrym v. d. Bismarckhöhe. V říjnu 1988 se tak narodil druhý vrh bostonských teriérů na území České republiky a zároveň druhý vrh v chovatelské stanici Markazit. V této chovatelské stanici se nakonec narodilo pět vrhů bostonských teriérů. Velké díky patří rodině Cabanových, kteří paní Fajmonové se zajištěním importů pomáhali.
Přestože prapředkem byl francouzský buldoček a bostonek po něm zdědil krásné a velké kulaté oči, vrásky jsou u bostonského teriéra zcela nepřípustné. Zuby a jazyk při zavřené mordě nemají být vidět a hlava musí být k tělu přiměřeně velká. Přednost na výstavách se nezřídka dává žíhaným jedincům s bílými znaky, i když standard o tom nemluví jednoznačně. Problémem v chovu je ne vždy snadné dosažení ideálního rozložení bílé a černé barvy srsti u štěňat v jednom vrhu. Proto je již u narozených štěňat nezřídka na první pohled jasné, která štěňata se nebudou moci ukazovat na výstavách a dále využívat v chovu. Přípustné, ale málo často k vidění je zbarvení tulení neboli „seal“.
V Americe je chován ve třech velikostních typech, což je děleno do váhových kategorií, v Evropě se preferuje zlatý střed. Přesto poslední dobou je trendem vyzdvihování menších jedinců. U FCI je řazen do skupin společenských plemen, nikoli mezi teriéry. To hovoří jasně, kudy se před desítkami let vydal chov tohoto vskutku zajímavého plemene.
Ze standardu je vidět, jak si jeho tvůrce bostonského teriéra vážil a měl velké tendence vyzdvihovat jeho exteriér i vlastnosti. Už jedna z vět v první části standardu: „Jasně v obrysu vyznačené, krátké tělo bostonského teriéra ve spojení s jedinečnou kvadratickou hlavou a čelistí a jeho výraznými znaky vytvářejí nejhezčí a nejvíce okouzlující americký originál – bostonského teriéra.“ Nebo: „Výraz ukazuje na vysokou inteligenci.“ To jasně ukazuje, jakou představu o bezchybnosti tohoto plemene má autor standardu. Téměř každou větou autor čtenáře přesvědčuje o všestranné dokonalosti bostonského teriéra.
Bostonský teriér je robustní pes a nesmí vypadat ani hubeně, ani hrubě. Kostra a osvalení musí být vzájemně vyvážené, stejně jako hmotnost a stavba psa. Pohyb bostonského teriéra je jistý, přímočarý, hrudní a pánevní končetiny se pohybují přímo vpřed v jedné linii s vynikajícím rytmem. Každý krok vyjadřuje eleganci a sílu.
Lebka je kvadratická, s plochým temenem bez vrásek. Stop je dobře vyznačený, nosní houba je černá a široká, s dobře vyznačenou linií mezi nozdrami. Tlama je krátká, hranatá, široká a hluboká, v poměru k lebce. Od stopu ke špičce je rovnoběžná s temenem lebky. Délka je menší než šířka a hloubka. Pysky jsou dostatečně hluboké, ale nikoliv volné. Při zavřené tlamě zcela zakrývají zuby. Čelisti jsou široké a hranaté, s krátkým pravidelným chrupem. Skus je klešťový nebo v dostatečném předkusu tak, aby tlama měla hranatý vzhled. Oči jsou široce posazené, velké, kulaté a tmavé. Posazeny kvadraticky v lebce, přičemž vnější koutky při pohledu zpředu jsou v úrovni lící. Uši má bostonský teriér malé, vztyčeně nesené, přirozeně nesené tak, aby byly v souladu s tvarem hlavy a umístěné co nejvíce v rozích lebky. Délka krku musí podtrhovat celkovou vyváženost psa. Krk je mírně klenutý. Trup má vypadat krátký, linie hřbetu je rovná a záď je mírně zaoblená k nasazení ocasu. Hrudník má být hluboký a dostatečně široký. Ocas je nasazen nízko, je krátký, jemný a zužující se, rovný nebo stočený. Nesmí být nesen nad horizontální linií. Je upřednostňován ocas délkou nepřesahující čtvrtinu vzdálenosti od nasazení k hleznu. Hrudní končetiny jsou nasazeny poměrně daleko od sebe, v úrovni horní špičky ramenních lopatek. Ramena jsou strmá a posazená poměrně dozadu, což dovoluje typický pohyb bostonského teriéra. Stehna jsou silná, dobře osvalená, hlezenní kloub je dobře vyznačen. Tlapky jsou malé, kompaktní, s krátkými drápky, na hrudních končetinách s dobře vyklenutými prsty a kulaté. Srst je krátká, hladká, lesklá, s jemnou texturou. Barva srsti je žíhaná, černá nebo tulení („seal“, tj. černá s červenavým leskem viditelným jen na slunci či jasném světle), s bílými znaky. Žíhaná barva je žádoucí jen tehdy, jsou-li všechny ostatní znaky odpovídající. Požadované bílé znaky tvoří bílý pruh na tlamě, bílý znak mezi očima a bílé předhrudí. Za žádoucí znaky jsou považovány bílý pruh na tlamě, bílý znak mezi očima a přes hlavu, bílý límec, bílé předhrudí, bílá část hrudních končetin nebo celé hrudní končetiny a pánevní končetiny pod hlezny. Jinak typově odpovídající jedinec nemá být penalizován za to, že nemá „žádoucí znaky“. Pes s převahou bílé barvy na hlavě nebo trupu musí tento nedostatek dostatečně vyvažovat kvalitou v jiných znacích. Hmotnost je rozdělena do tříd následovně:
– pod 15 liber (6,8 kg),
– od 15 liber do 20 liber (6,8 až 9 kg),
– od 20 liber, nemá přesáhnout 25 liber (9 až 11,35 kg).
Za závažné vady je považován například zkřížený skus, při zavřené tlamě viditelný jazyk nebo zuby, vyklenutý nebo pronesený hřbet a další.
Dobře a rychle se učí, což však může být jak přínosné, tak těžké pro jeho majitele. Snadno využije lidské nedokonalosti, rozmazlování a chyb při výchově svým člověkem. Zákazy dokáže obcházet se značnou chytrostí. Výchova však není těžká. Stačí správná intonace hlasu (pro psa pochopitelná). Neodmyslitelná je však důslednost a nepříliš velké rozmazlování, jinak si rád bude vytvářet vlastní pravidla.
S dětmi je kamarád a za dozoru dospělých ho zvládne i menší dítě. Mnohé si nechá líbit, statečně strpí i jejich nepříliš šetrné zacházení, ale nadšený z malých uzurpátorů příliš není. Proto by určitě, s ohledem na psa, měli rodiče dohlížet na chování dítěte ke psu. Zároveň je však možné dítě zapojit do péče o psa, neboť bostonský teriér je ohleduplný a trpělivý po všech stránkách.
Je učenlivý, ale zároveň občas zřetelně tvrdohlavý. Přesto ho lze naučit dobré a spolehlivé poslušnosti. Nepatří k výchovným oříškům. Mohou si jej pořídit i začátečníci, kteří slovo důslednost zvládnou používat v praxi při výchově psa. Bez ústupků, důslednosti a jasně cílené a vedené výchovy to nejde. Pakliže se člověk nedopustí mnoha výchovných chyb, stane se z bostonského teriéra výborný společník a člen rodiny. Jeho povahu si pak zamiluje každý, kdo ho blíže pozná.
Není náročný na množství pohybu, jen chce být po boku svého pána za všech okolností a následovat ho bude rád kamkoli. Je výborným společníkem na cestování. Je-li k tomu veden, způsobně se chová v hotelu, restauraci, kanceláři, čekárně a samozřejmě i v autě. Žádný dopravní prostředek mu nedělá problém. Všude se nacpe, je dobře skladný, zároveň nepohrdne žádným výletem, procházkou ani dalekou dovolenou. Má touhu svou rodinu všude doprovázet a doma rozhodně nepřekáží. Co zrovna nemusí, to je sychravé a deštivé počasí. Z toho vůbec není nadšený a ven chodí jen neochotně.
Je takový, jakého ho chce mít jeho pán. Umí být lenoch stejně jako sportovec. Je chápavý a rád spolupracuje. Je rychlý, obratný a velmi dobře skáče. Proto je vhodný třeba na agility. Mnozí bostonci rádi přistoupí na téměř každou hru a při své učenlivosti jsou schopni excelovat i v mnohých soutěžích poslušnosti. Zároveň jsou i přes svůj temperament vhodnými psy pro canisterapii. Potřebují pohyb a zaměstnání těla i hlavy. Každopádně na aktivity a pohyb je potřeba rozumně dohlédnout. S ohledem na tvar hlavy a čumáku je nutné ve velkých vedrech omezit fyzickou aktivitu na minimum a naopak v zimě dohlédnout, aby nedošlo k prochlazení organismu, což v mrazivých dnech u bostonského teriéra nelze vyloučit.
Běžná péče o bostonka není těžká. Stačí jen dohlédnout na čistotu ušních boltců a udržovat drápy krátké. Určitou péči je také nutné věnovat drobným kožním záhybům v obličejové části hlavy. Trochu vypouklé oči jsou náchylné na poranění a podráždění a zároveň se jim nevyhýbají různé oční choroby. Je proto třeba udržovat je v maximální čistotě a co možná je chránit před podrážděním - vyhýbat se prašnému prostředí či rozkvetlým loukám, pokud psa dráždí i pyly.
Pozornost věnujeme i stavu zubů a dásní. Ideální je navyknout psa na čištění zubů speciálními veterinárními přípravky. Samozřejmostí by měla být i pravidelná stomatologická vyšetření u veterináře.
Některé zdroje uvádějí, že boston vůbec nelíná. To sice není pravda, ale moc velký nepořádek z jeho srsti při alespoň občasném překartáčování není běžný. Pro svou krátkou, jemnou a nepříliš hustou srst se zdá, že líná opravdu minimálně.
K uchovnění nejsou stanovena žádní povinná vyšetření, nicméně je důrazně doporučováno vyšetření kolenních kloubů (možnost luxace patelly) a vyšetření na dědičné oční vady. Stále větší pozornost se také věnuje brachycefalickému syndromu. Tímto termínem označujeme zdravotní obtíže vyplývající ze zkrácené čenichové partie. Postiženy jsou především horní dýchací cesty a hlavním příznakem je kašel a dušnost v různě závažné míře. Těžší případy končívají i na operačních sálech.
Očním vadám lze částečně předcházet i genetickým vyšetřením, dostupné jsou testy například na hereditární kataraktu (zákal). Vhodné může být i vyšetření na maligní hypertermii - farmakogenetickou chorobu kosterního svalstva, která se projevuje závažnou celkovou reakcí po podání narkózy (typicky při operačním zákroku nebo jiném výkonu v celkové anestezii). Jedním z příznaků i život ohrožujícího stavu je právě prudký vzestup tělesné teploty, odtud název, který lze volně přeložit jako „zhoubné přehřátí“. Testování pomůže předcházet přenosu nemoci do další generace. Ačkoliv se nemoc dědí dominantně (neexistují zdraví přenašeči), dokud se pes nesetká se spouštěčem (tj. nejde pod narkózu), nemoc se nijak neprojevuje a pes tak může poruchu předat svým potomkům. Laboratorní test však má význam i u jedinců, kteří nejsou určeni k chovu. Pokud je předem známo, že pes trpí tímto onemocněním a je nutný výkon v celkové anestezii, je možné minimalizovat rizika použitím speciálních anestetik a dalších opatření.
Chov bostonského teriéra patří k méně finančně náročným, je však vhodné mít stranou nějakou rezervu pro případ onemocnění či úrazu. Náklady na léčbu některých diagnóz je v současné době možné krýt pomocí pojištění domácích mazlíčků. Tuto službu nabízí již několik pojišťoven. Pozor, nezaměňujte tento typ pojistky s pojištěním zaměřeným na škody způsobené zvířetem.
Pravidelné očkování vychází na 500-1500 Kč, podle toho, zda očkujete pouze základ nebo přidáváte i nějaké další vakcíny. Například psi pohybující se poblíž koní nebo na statku mohou profitovat z očkování proti tetanu, jedincům navštěvujícím výstavy a sportovní soutěže, kde je velká koncentrace psů, zase prospěje rozšířená vakcinace proti původcům psincového kašle.
Počítejte také s pravidelným poplatkem obci. Ten se pohybuje od symbolických 100 Kč ročně až po 1000 Kč. Vyšší poplatky bývají ve velkých městech a také pro majitele více psů. Tyto náklady jsou shodné pro všechna plemena. V sezóně klíšťat budete potřebovat antiparazitární přípravky (obojky, pipety). Výrobků je mnoho a je třeba vyzkoušet, co bude vašemu psovi vyhovovat. Cena za měsíc trvající ochranu vychází na 100 - 350 Kč, podle zvoleného přípravku.
Boston je malé plemeno a jeho spotřeba krmení tak není nijak velká. Díky tomu jsou pro většinu chovatelů dobře finančně dostupné i superprémiové granule. Ryze orientační náklady na krmení jsou kolem 350-600 Kč měsíčně, podle zvoleného produktu.
Velmi důležité je požadovat pouze štěně po řádně uchovněných rodičích (tedy s průkazem původu). Rodokmen není jen vstupenka na výstavu nebo zbytečný papír pro snoby, poskytuje záruku, že rodiče vašeho štěněte jsou typickými představiteli plemene a prošli zhodnocením exteriéru, povahy a zdravotními testy.
Pokud nemáte vyhlédnutou konkrétní chovatelskou stanici, můžete využít naši databázi, případně se informovat přímo u poradce chovu, prostřednictvím jednoho z chovatelských klubů.
Boston teriér bývá popisován spíše v rámci větších encyklopedií o psech. Velký prostor je těmto společenským psíkům věnován třeba v knize Michala Císařovského.
Co vás zajímá ohledně bostonského teriéra?
Štěně s průkazem původu (PP) obvykle pořídíte zhruba za 20 tisíc korun, štěňata po výstavních šampionech a/nebo ze zahraničního krytí však mohou stát i více. Pamatujte ale, že pořizovací cena štěněte je zanedbatelná v porovnání s celoživotními náklady na kvalitní krmení a veterinární péči.
Chcete-li přesto za štěně trochu ušetřit a nemáte výstavní a chovatelské ambice, spíše než po štěněti "bez papírů" se poptejte se po štěněti s průkazem původu, ale s nestandardním zbarvením či jinou drobnou exteriérovou vadou, která však nemá vliv na povahu a zdraví zvířete. Nárok na PP má každé štěně, které se narodilo řádně uchovněným rodičům, ke zhodnocení exteriéru a povahy slouží právě proces uchovnění, proto není „štěně po rodičích s PP“ totéž co „štěně s PP“.
Další možností je adopce prostřednictvím útulku nebo jiné záchranné organizace - i zde se dají najít (téměř) typičtí bostoni, podobných kvalit, jako "bostoni" bez PP. Zaplatíte tak méně a namísto podpory množitele naopak uděláte dobrý skutek.
Je to bezproblémový a příjemný společník. Extrémně důležitý je pro něj pouze kontakt s člověkem. Velmi se váže na svého pána, který je pro něj středem světa. Bude výborným společníkem osamělému seniorovi stejně jako spokojeným členem velmi početné rodiny. Je velice tvárný a přizpůsobivý.
Boston v žádném případě není pes vhodný k umístění na zahradu, a to jak kvůli své kratičké srsti, tak i pro svou společenskou a příchylnou povahu. Naopak je ideálním psem do městského bytu, spokojený bude i v domku se zahradou - bydlet ale potřebuje uvnitř s rodinou.
Snad každý bostonek má rád měkko a pohodlí, a pokud je mu to dovoleno, velmi rád bude spát v posteli. Kdo však nesnese chrápání, neměl by si tohoto psa zvát do ložnice, protože téměř každý bostonský teriér velmi výrazně chrápe.
K ostatním zvířatům je shovívavý a nehoní je. Průměrně vychovaný bostonek zvířata bez problémů toleruje, může tedy žít v domácnosti s téměř jakýmikoliv dalšími zvířecími mazlíčky, aniž by se člověk bál o jejich život či zdraví. Při soužití s králíky a hlodavci však pro jistotu přece jen nedoporučujeme nechávat je s bostonkem úplně osamotě, nejsou li umístěni v pevné ubikaci. Kočka by měla mít k dispozici dostatečně vysoký kočičí strom, nebo jiné útočiště, na které se může v případě potřeby uchýlit.
Boston teriér obvykle nevyhledává rvačky a nepůsobí konflikty, pokud se k němu ale druhý pes staví nepřátelsky, nenechá si to líbit. Při setkání s přátelsky naladěným psím kolegou si velmi rád hraje, někdy i dost divoce, ale vždycky v dobrém.
Boston se může věnovat celé řadě sportů, vzhledem ke zkrácené čenichové partii však spíše na rekreační úrovni. Bavit ho může třeba agility, obedience (zde nejsou takové nároky na fyzičku, takže může i vítězit), flyball nebo i tanec se psem - dogdancing. Nepohrdne ani pěším výletem, na doprovázení cyklisty se však nehodí, pokud tedy nejezdí opravdu pomalu.
Veškeré aktivity je třeba volit s ohledem na počasí, aby bostonek v zimě neprochladl a v létě se nepřehřál.
Ujasněte si, co přesně od psa očekáváte - chcete čistě rodinného kamaráda nebo máte výstavní a chovatelské ambice? Podle toho také vybírejte chovatelskou stanici a konkrétní štěně. O plánovaných vrzích a zaměření jednotlivých chovatelských stanic bude mít přehled poradce chovu, kterého můžete kontaktovat prostřednictvím jednoho z chovatelských klubů.
Využít můžete také seznam chovatelských stanic na našem webu.
- Jestliže jste si vybrali určité plemeno, vedlo vás k tomu nejspíš to, že se vám líbí jeho vzhled a vyhovují vám jeho povahové rysy. "Papíry", tedy průkaz původu, jsou pak tím, co vám dává maximální pravděpodobnost, že z vašeho štěněte vyroste typický představitel plemene, který bude odpovídat vašim představám a přáním. Nestandardní štěně se sice může objevit i v kvalitním čistokrevném chovu, toto riziko je ale nesrovnatelně menší, než v případě "plemene" bez PP.
- Rodiče štěněte s průkazem původu museli projít posouzením exteriéru i zhodnocením povahy (např. bázlivost či bezdůvodná agresivita jsou důvodem pro vyloučení z chovu). K tomuto účelu slouží tzv. bonitace - něco jako výstava, nejde však o soutěž, ale o zhodnocení ve smyslu vhodný/nevhodný pro chov.
- Zatímco množitel psů bez PP je v podstatě anonymní, na chovatelskou stanici (CHS) nebývá problém najít četné recenze (i když je občas dobré brát je s rezervou). Také jsou registrovaná a dohledatelná všechna štěňata, která se v CHS kdy narodila. Lze tak poměrně snadno ověřit, jak zdravé či výstavně úspěšné vrhy daná stanice mívá.
- Nepodporujete týrání zvířat množiteli, kteří chovají větší množství zvířat bez ohledu na jejich čistokrevnost, zdraví a celkové kvality, navíc velmi často v nevyhovujících podmínkách.
Bostonský teriér se chová ve třech velikostních třídách, rozdělených podle hmotnosti:
– pod 15 liber (6,8 kg),
– od 15 liber do 20 liber (6,8 až 9 kg),
– od 20 liber, nemá přesáhnout 25 liber (9 až 11,35 kg).
- Již při prohlížení nabídek štěňat můžete rozpoznat několik varovných signálů, že s chovem nemusí být všechno zcela v pořádku. Například:
- inzerát uvádí "s PP", ale nejmenuje chovatelskou stanici (PP tak může být od nějakého více či méně pofidérního klubu a jde v podstatě jen o cár papíru).
- cena štěněte je podezřele nízká
- štěně je nabízeno k odběru ve věku mladším než 7 týdnů (odebrat od feny štěně mladší 50 dnů je dokonce nezákonné!)
- absence PP je zdůvodněna „přespočetností“ štěněte či jeho nestandardním exteriérem. Každé štěně po uchovněných rodičích dostává PP, i kdyby jich bylo ve vrhu dvacet a bylo jakkoliv nestandardní.
Další tipy pro správný výběr chovatele naleznete v tomto článku.
Psí jméno by nemělo být příliš dlouhé, maximálně 3 slabiky. Ideální jméno je také zvučné a jasné, oblíbená jsou jména obsahující „R“.
Dále už záleží na osobním vkusu - někdo má rád tradiční psí jména (Bessie, Rex, Bobi), jiný zase jména z pohádek a filmů (Falco, Lucky), další se nechá inspirovat třeba historií a mytologií (Nero, Hera).
Bostonskému teriérovi bude slušet téměř jakékoliv, můžete tedy popustit uzdu fantazii. Počítejte však s tím, že štěně s PP přichází od chovatele již pojmenované a toto jméno má uvedené v průkazu původu spolu s přídomkem podle chovatelské stanice (například Amor Z iFaunova údolí). Toto jméno však samozřejmě nemusíte používat, uvádí se pouze pro chovatelské účely (výstavy, uchovnění, krytí, případně zkoušky). Někteří chovatelé umožňují, při včasné rezervaci, aby si budoucí noví majitelé štěně pojmenovali sami. I tak však musí být dodrženo počáteční písmeno dle pořadí vrhu (vrh A, B, C…). Mnoho majitelů si také z oficiálního jména vytvoří domácí přezdívku či zkratku, například Magnolia - Meg a podobně.
Zejména u menších plemen, jako je bostonek, je často vhodné vyměnit obojek za hrudní postroj, který nezatěžuje krční páteř a snižuje tak riziko jejího poranění či onemocnění. Postroj by měl dobře sedět, především pak nesmí omezovat ramenní klouby v pohybu (vhodné proto nejsou „step in“ ani tzv. norské postroje).
Pokud dáváte přednost obojku, volte textilní nebo kožený, dostatečné šířky. Široké obojky nejen že bostonkům sluší, ale především rozprostírají tlak na větší plochu, čímž opět ulevují krční páteři. Pouze na výstavu je žádoucí drobný obojek, aby nenarušoval posuzování exteriéru psa.
Při jízdě autem, kterou si bostonek umí vychutnat, přijde vhod také speciální postroj do auta, který se připíná k bezpečnostnímu pásu. Přepravování psa volně na sedadle či dokonce na klíně spolujezdce může být nebezpečné pro zvíře i posádku vozidla.
Jakožto malé a hladkosrsté plemeno je bostonek poměrně náchylný k prochladnutí. V zimě proto můžete ocenit vhodný obleček. Ten by měl v prvé řadě chránit před větrem a vlhkem, roztomilé pletené svetříky se proto hodí leda tak do fotoateliéru.
Obleček musí psovi dobře sedět, krýt hrudní koš, většinu břicha a sahat až přes kořen ocasu. Také musí umožňovat plný rozsah pohybu a bezproblémové vyprazdňování.
Je-li chladno, nikdy, ani v sebelepším oblečku, psa nenechávejte venku příliš dlouho a zvláště ne jen tak postávat. Základním opatřením vždy zůstávají častější krátké procházky ve svižném tempu, stará nebo nemocná zvířata klidně venčíme pouze na nezbytné vyprázdnění.
Kolem bostonského teriéra se točí hodně historek vztahující se k jeho zvláštním schopnostem, především s počítáním a předpovídáním. Nejznámějším psem, uvádí se, že se jednalo o bostonského teriéra, byla teriérka Missie. Ta dokázala předpovídat budoucnost vztahující se k číslům. Štěkáním odpovídala na otázky, co se kdy stane, a údajně znala i den své smrti. Její schopnost se nikomu nepodařilo zpochybnit a prý se nikdy nemýlila.
Bostonského teriéra si mnoho lidí plete s francouzským buldočkem, který má stejné „netopýří“ uši a může být i stejně zbarvený. Boston je však výrazně lehčí tělesné konstituce, má delší končetiny, celkově působí atletičtěji, podobně jako teriéři typu bull.