Bulmastif patří mezi menší, pohyblivé a hbité molossy, nedosahuje tedy tak obrovských rozměrů jako například anglický mastif, kterému se jinak dosti podobá.
Je to statně stavěný, ale hbitý atletický pes s velkou kvadratickou hlavou a kratším, avšak nikoliv plochým čenichem, tvarem připomínajícím boxera. Uši mají tvar písmene V, jsou vysoko nasazené a nesené složené dozadu.
Bulmastif je výsledkem cíleného křížení mezi anglickými buldoky a mastify původního typu.
Neutěšená socioekonomická situace v Anglii na počátku 19. století vedla k prudkému nárůstu pytlačení a vzhledem k drakonickým trestům za tento zločin také stoupaly případy, kdy při činu přistižený pytlák hajného zranil či dokonce zabil.
Za účelem bezpečnějšího výkonu služby si tak lesní správci začali brát na obchůzky místo loveckých psů statnější a ostřejší mastify a buldoky. Avšak obě tato plemena měla své mouchy - mastif nebyl dostatečně hbitý a pohotový, buldok zase nevynikal ovladatelností.
Řešení nabídli jejich kříženci, kdy se výběrem a spojením vyhovujících jedinců podařilo vytvořit výborného pracovního psa, který vynikal silou, pohyblivostí i patřičnou ostrostí, ale měl vyrovnanou povahu a lépe zvladatelný temperament.
Úkolem „gamekeeper night dogs“ , (nočních strážců zvěře) bylo zachytit stopu pytláka, dostihnout ho a povalit na zem, ideálně bez vážných zranění. V případě potřeby měli také svého pána nekompromisně a účinně bránit.
Koncem 19. století přinesly pozitivní změny v anglické společnosti útlum pytláckého „řemesla“ a počty bulmastifů tak poklesly. Přesto se podařilo plemeno zachovat a najít mu náhradní uplatnění - v ozbrojených složkách a také jako rodinný hlídač.
Klidný a vyrovnaný bulmastif dokáže překvapit svou hbitostí, potřebou pohybu a zaměstnání.
Při dobře zvládnuté výchově je příjemným rodinným psem, který spolehlivě hlídá a chrání své lidi a jejich majetek. K domácím dětem bývá trpělivý a laskavý, při návštěvě cizích dětí může mít tendenci bránit ty „svoje“, proto je na místě opatrnost, aby si dětskou hru nevyložil jako napadení.
Zvířata jiného druhu dokáže tolerovat, ostatní psy nemívá příliš v lásce a zejména při setkání se psem stejného pohlaví často reaguje agresivně.
Výchova a výcvik bulmastifa vyžaduje zkušeného chovatele, který dokáže zvládnout jeho temperament a vybudovat si u psa respekt nenásilnou formou. Pokusy o výchovu pomocí hrubých fyzických trestů či nepřiměřeného křiku jsou nejen odsouzeny k nezdaru, ale mohou být přímo životu nebezpečné.
Dobře socializovaný bulmastif nachází uplatnění jako hlídač, pomocník i ochránce, díky jemnému nosu se hodí i pro stopování a jiné pachové práce.
Jako všechna velká plemena, také bulmastif potřebuje ke správnému růstu a vývoji kvalitní a vyváženou stravu. Velmi důležitý je správný poměr vápníku a fosforu, problémy může způsobovat nejen nedostatek, ale i nadbytek těchto látek. Proto není dobré používat příliš potravinových doplňků, aby nedocházelo k předávkování.
Stále více chovatelů dává přednost domácí stravě, zejména BARFu (syrové maso s přílohou), tato metoda je však náročnější na znalosti i čas a v neposlední řadě také na skladovací prostory.
Bulmastif má dobře přiléhající, krátkou a tvrdou srst, která ho účinně chrání před nepřízní počasí. Nežádoucí jsou jak příliš dlouhé chlupy, tak i srst hedvábné struktury či se zvlněním.
Z barev je povolen jakýkoliv odstín žíhané a plavé červené. Přípustné jsou pouze malé bílé znaky na hrudi, jiné stopy bílé jsou nežádoucí. Důležitým znakem je tmavá maska.
Péče o bulmastifa není náročná, srst stačí přibližně 2x týdně vykartáčovat a v pravidelných intervalech zkontrolovat stav uší, zubů a drápů. Velká plemena si drápy obvykle dostatečně obrušují, pouze při pohybu výlučně na měkkém terénu (typicky přírodní povrchy, nikoliv beton a dlažba) mohou přerůstat.
U bulmastifů je poměrně rozšířená dysplazie kyčelního kloubu, jejíž úplná eliminace z chovu je navzdory prováděným vyšetřením v podstatě nemožná.
Z interních onemocnění bulmastify častěji trápí onemocnění štítné žlázy a onkologická onemocnění lymfatického systému.