Cairn teriér

O plemenu

Kernteriér patří mezi skotské nízkonohé teriéry a je jedním z nejpopulárnějších plemen Velké Británie. Jeho blízkými příbuznými jsou west highland white teriér (westík), skotský teriér a vzácnější skye teriér.

Tento aktivní psík menší, podsadité postavičky působí dojmem veselého smíška. Hlava má dobře patrný stop a malé, přirozeně zašpičatělé uši. Zajímavým znakem kernteriérů jsou jejich přední tlapky, které jsou o poznání větší než zadní a mohou být i mírně vytočené ven.  

Celkový výraz vyzařuje energii, sebevědomí a bystrost. 

Historie

Pravlastí cairn teriéra je souostroví Hebridy při pobřeží Skotska, zvláště pak ostrov Skye, kde se podobní psi používali k lovu na lišky již v 16. století. Díky práci v kamenitém terénu získalo plemeno svůj dodnes platný název - slovo „cairn“ v překladu znamená hromadu kamení, nebo také mohylu. Dalším z názvů tohoto malého podsaditého teriéra bylo „skye otter“, tedy volně přeloženo „vydrař ze Skye“, protože k jeho práci patřil i lov vyder.  

Původní kernteriéři byli vyššího vzrůstu než ti dnešní, do konečné podoby se plemeno zformovalo až na sklonku 19. století a k jeho vytvoření byli použiti i další skotští teriéři.  

Poprvé byli kernteriéři oficiálně předvedeni roku 1909 na Cruftově výstavě, ještě ovšem jako „krátkosrstí skye teriéři“. Vystavenými jedinci byli tři  pracovní psi z chovu paní A. Campbellové z Ardrishaigu a jmenovali se Dhorana Bhana, Roy Mohra a Cuilean Bhana. O raketovém vzestupu popularity těchto pracovních teriérů svědčí, že o pět let později se Cruftovy výstavy zúčastnilo již na šest desítek kernteriérů, navíc od roku 1912 již byli kerníci uznáni anglickým Kennel Clubem jako samostatné plemeno. 

Povaha

Kerník není tak ostrý a tvrdohlavý, jako většina ostatních teriérů. Díky veselé a učenlivé povaze se z loveckého psa postupně přerodil spíše ve společníka a průvodce.

Poměrně dobře hlídá, i když  nově příchozího štěkotem spíš nadšeně uvítá, než aby chránil své území. Velmi tolerantní je také k dětem, které doslova miluje a je pro ně výborným kamarádem a neúnavným parťákem pro jejich hry.  

Má mnoho energie a potřebuje hodně pohybu, pokud se nudí, může být hůře zvladatelný či dokonce vykazovat poruchy chování.

Kontakt s jinými psy může být poněkud komplikovanější, zejména samci bývají hodně dominantní a někdy „dělají ramena“ více, než by bylo zdrávo. 

Výcvik

Ačkoliv je velmi inteligentní a chápavý, nelze ho doporučit naprostému začátečníkovi, který by mohl mít problémy zvládnout jeho temperament a získat si u něj přirozený respekt.  

Nezbytností je důsledná a pevná výchova, neměla by však obnášet nadměrnou tvrdost či hrubost.

Jak již bylo zmíněno, potřebuje hodně pohybu, vedle dlouhých výletů či běhu se výborně hodí pro agility, flyball nebo dogdancing. 

Krmení

Většina chovatelů malých plemen krmí granulemi či masovými kapsičkami. Pokud zvolíte kvalitní značku s vhodným složením a určenou pro malá plemena odpovídajícího věku, je to jednoduchý a poměrně spolehlivý způsob, jak psovi zajistit vyvážený poměr živin a energie každý den.  

Pokud preferujete domácí stravu, lze podávat jak vařenou, tak i syrovou (BARF). Tento způsob však klade vyšší nároky na čas i znalosti o výživě.

Pozor na nadužívání pamlsků, kerník má velký apetit a poměrně snadno tloustne, zejména ve vyšším věku, kdy klesá výdej energie. 

Na kvalitu srsti kernteriéra je kladen velký důraz. Musí být dvojitá, s tvrdou krycí srstí a měkkou, přiléhající podsadou tak, aby maximálně chránila před nepřízní počasí. Přípustné je lehké zvlnění, avšak otevřená srst je zcela nežádoucí.  

Kerník  se vyskytuje v mnoha odstínech, od krémové a pšeničné přes červenou po šedou až skoro černou. Všechny varianty mohou být s žíháním, povolená není sytě černá(s pálením ani bez něj) ani čistě bílá, naopak typické jsou tmavé znaky na uších a tlamě.  

Úprava srsti se provádí trimováním, některé partie lze dotvarovat nůžkami, avšak střih strojkem je hrubou chybou, protože  narušuje typickou strukturu srsti. 

Zdraví / nemoci

Kernteriér je velmi zdravé a odolné plemeno, mírně zvýšené riziko výskytu je  u luxace pately, von Willebrandovy choroby (porucha krevní srážlivosti připomínající hemofilii) a onemocnění štítné žlázy.