Cane Corso

Cane corso patří mezi molossy starého typu, oproti lymfatickým mastifům a mastinům je však výrazně sušší, s jemnější hlavou a dobře patrným svalstvem. 

Má mírně obdélníkový tělesný rámec, délka těla je přibližně o 11% větší, než kohoutková výška. Celkově působí dojmem statného, šlachovitého psa, pohybuje se s rozvahou a elegancí. 

Krycí srst je krátká, velmi hustá a lesklá, podsada pevná, spíše skromná, plemeno tedy není vhodné pro celoroční pobyt venku.  

Z barev může být černá, olověně či světle šedá, břidlicová, světle plavá nebo jelení červeň. Na žlutém nebo šedém základu se může vyskytovat žíhání, černá či šedá maska.  Přípustná je malá bílá skvrna na hrudi, na špičkách prstů a na hřbetě nosu.

Cane corso je nenáročné plemeno, nepotřebuje žádnou zvýšenou péči o svůj zevnějšek, stačí občasné vykartáčování srsti a kontrola drápů a uší. 

Chovatelské kluby

V České republice zastřešují čistokrevný chov tohoto pKlub chovatelů loveckých slídičů - KCHLSlemene hned tři chovatelské kluby: Klub málopočetných dogovitých plemen psů, Cane corso klub Česká republika a Moloss club CZ. 

Přednosti a nevýhody

Cane corso je výborným hlídačem a ochráncem. Při obraně majetku a rodiny dokáže velmi tvrdě zakročit, neútočí ale bez příčiny a sám od sebe nevyhledává konflikt. K cizím lidem je v ideálním případě lhostejný. Mezi jeho silné stránky patří vyrovnanost, odvaha a trpělivost, podle některých výzkumů má navíc zvýšený práh bolesti. 

Na své rodině velmi lpí, ale je zapotřebí, aby si již od štěněte vytvořil pevnou vazbu na novou „smečku“. Při správně zvládnuté socializaci zvládne i soužití s jinými zvířaty, díky klidné povaze se mu dá věřit i při kontaktu s dětmi. 

Jedná se o prastaré plemeno pocházející z Itálie. Jeho historie sahá až do starého Říma, kde byli molossové chováni. Ať už to bylo k válečným účelům, loveckým, strážným, či pro boj v aréně. Jeden typ psa byl poněkud mohutnější a lymfatičtější, z kterého byl později vyšlechtěn neapolský mastin. Druhý typ psa byl o poznání lehčí, pohyblivější. Vynikal obratností, rychlostí a bystrostí. Používal se především ke střežení stád, obydlí a nejčastěji k loveckým účelům. Jejich velkým úkolem bylo odchytávat volně žijící divoká prasata, když potřebovali jejich páni bez zabití ulovit například prasnici, která očekávala potomstvo. V takovém případě pes uchopil štvané zvíře za nozdry a tím je téměř znehybnil, pak mohl pán prase odchytit, aniž by mu ublížil.

Využití

Z jeho hlavního využití se také nejčastěji odvozuje jméno, které toto psí plemeno dostalo. Historikové se domnívají, že je odvozeno z latinského slova COHORS, což znamená strážce, ochránce. Ovšem jiní jsou názoru, že původ jména může být spjat s keltsko-provensálským původem a znamená silný, plný energie. Zda mají pravdu ti, či oni, je těžko říci. V obou případech se však již ze jména dá usoudit, že si tito psi zasluhují náš respekt. První doložené zprávy o cane corso můžeme najít již v 15. století našeho letopočtu. Scény na kterých psi typu cane corso pomáhají při lovu, můžeme najít na mnohých malbách, ale i sousoších z této doby. V cane corso našla oblibu i středověká italská šlechta, která tyto psy využívala pro jejich příslovečnou odvahu, inteligenci, sílu a v neposlední řadě také kvůli neuvěřitelné oddanosti k obraně sídel, ale i pro válečné účely. Jejich využití ve válkách bylo ovšem velmi drastické. Byli oblékáni do kožených obleků, na které se zavěsila nádoba s pryskyřicí. Po zapálení byli psi vyslání proti nepřátelům, aby zde způsobili paniku a vylekali koně. Pochopitelně sami posléze uhynuli.

Málem v zapomnění

Nyní se každý určitě v duchu sám sebe ptá, proč tak skvělý pes se málem ocitl v naprostém zapomnění. Způsobilo to hned několik faktorů. Jak se civilizace zdokonalovala, ubýval lov velkých zvířat, stejně tak utichly válečné výpady. Nejhorší situace však nastala během 2. světové války. V zemi vládla bída a držení takového psa se stalo velikým luxusem. Někdy naopak sám posloužil jako potrava vyhladovělým majitelům. A tak se stalo, že jich zbylo tak málo, až hrozilo jeho vyhynutí. Naštěstí se našlo pár milovníků a obdivovatelů tohoto neopakovatelného psího plemene, kteří skutečně „za 5 minut 12“ se rozhodli plemeno zachránit. A tak v roce 1983 založili „Klub milovníků cane corso“ a za pomoci farmářů na jejichž dvorech stále vládl cane corso, získali několik psů a fen (nebyla jich ani stovka), kteří vyhovovali požadovanému typu. Velkou zásluhu v tomto nelehkém úkolu měli pánové profesor Giovanni Bonatti, profesor Fernando Casolino a doktor Stefano Gandolfi. Vypracováním standardu byl pověřen doktor Antonio Morsani, který na základě historických faktů o plemeni získal cenné poznatky o jeho exteriéru a povaze. Až v roce 1987 vzal italský kynologický klub ENCI cane corso pod svou ochranu. O rok později se konalo v Itálii několik výstav na kterých bylo předvedeno dohromady cca 50 cane corso. V dalším roce založil ENCI plemennou knihu cane corso, kde v letech 1989-1992 bylo zapsáno již více než 500 jedinců. Dnes patří cane corso k velmi oblíbeným plemenům v Itálii a Italové jsou na něj právem hrdí. O čemž svědčí i vysoká čísla přihlašovaných psů na italských výstavách.

Cane corso v České republice

Do Čech byli první cane corso přivezeni na přelomu roku 1996-1997. Byli to psi importováni především ze Slovenska, avšak již v pořadí druhá fena v ČR přicestovala z Maďarska do chovatelské stanice Z Máchova kraje. V této stanici se také narodil první vrh cane corso v Čechách. Stalo se tomu 2.1. 1999. Matkou vrhu byla fena Trudy po otci Silver Cerberus, importována z Itálie a otcem vrhu byl italský šampion plemeníků a francouzský šampion Cacao. Z tohoto vrhu zůstali u nás 3 kluci a 4 holčičky. Tento vrh byl pro český chov cane corso skutečně velmi významný, neboť všechna štěňata odpovídala požadovanému standardu, podle něhož je žádoucí, aby byl cane corso skutečně suchý, lehčí a atletický. No a aby se co nejvíce odlišoval od plemene neapolský mastin. 

Kvůli tomu, že bylo typických cane corso tak málo, někteří italští chovatelé přimíchali do jejich krve lehčího neapolského mastina, což se samozřejmě negativně projevuje dodnes. Psi s touto krví jsou v modré barvě neapolského mastina, kvůli čemuž není tato barva příliš podporována. Občas můžete tento vliv vidět i u jiného barevného rázu. Avšak nejčastěji u již zmíněné modré barvy. V Itálii se u solidních chovatelů s touto barvou již setkáme velmi vzácně. Stále častěji se však můžete setkat s takzvaně isabelovou modrou. Pes s touto barvou má krémový podklad, na kterém jsou modré znaky, nejčastěji se objevují v okolí hlavy. 

Cane corso je středně velký až velký pes, robustní, silný a mohutně stavěný, ale přesto elegantní. Vyskytuje se v mnoha barevných odstínech od černé, přes šedou a plavou až po odstíny žluté. Objevují se i psi žíhaní, s malou bílou skvrnou na hrudi, na špičkách tlap či na hřbetě nosu. Psi dosahují váhy až 50 kg, feny až 45 kg. 

Zkrácený standard:

Důležité proporce: Obdélníkový formát, mírně delší než vysoký. Délka těla je o 11% větší než výška psa. Délka hlavy dosahuje 36% kohoutkové výšky. 

Hlava: Velká a typicky molossoidní. Horní podélné linie lebky a tlamy poněkud sbíhavé, bez nápadných vrásek. 

Lebka: Široká v jařmových obloucích, šířkou odpovídá délce. Klenutá v přední části, směrem k týlnímu hrbolu se postupně zplošťuje. Patrná čelní rýha začíná u stopu a končí zhruba v polovině lebky. 

Stop: Dobře vyznačený s nápadnými čelními dutinami. 

Nosní houba: Černá. Šedí jedinci mohou mít nosní houbu ve stejném odstínu. Velká s dostatečně otevřenými nozdrami. Umístěná v prodloužení nosního hřbetu.

Tlama: Silná, kvadratická, zřetelně kratší než mozkovna, poměr tlamy k mozkovně je přibližně 1:2. Přední část tlamy je plochá, boční linie tlamy jsou rovnoběžné; tlama je téměř stejně široká jako dlouhá. Při pohledu zboku hluboká. Profil nosního hřbetu je rovný. 

Pysky: Horní pysky při pohledu zepředu tvoří obrácené písmenu „U“ v místě, kde se stýkají. Při pohledu zboku mírně visí. Překrývají dolní čelist a tvoří profil dolního okraje tlamy. 

Čelisti / Zuby: Čelisti velmi široké, mohutné a zahnuté. Lehký předkus, ne větší než 5 mm. Klešťový skus je přípustný, ale ne žádoucí. 

Oči: Střední velikosti, poněkud vystupující, ale nikdy přehnaně. Téměř oválné, posazené dostatečně daleko od sebe, téměř na frontální úrovni. Oční víčka přiléhající. Barva duhovky co nejtmavší, avšak závisí na barvě srsti. Výraz pronikavý a pozorný. 

Uši: Trojúhelníkové, svislé, střední velikosti. Se širokou základnou, nasazené vysoko nad jařmovými oblouky. Nekupírují se. 

Krk: Silný, svalnatý, stejně dlouhý jako hlava. 

Trup: O něco delší než výška v kohoutku. Robustní ale ne podsaditý. 

Hřbet: Rovný, velmi svalnatý a pevný. 

Bedra: Krátká a silná. 

Záď: Dlouhá a široká, mírně skloněná. 

Hrudník: Ve všech směrech dobře vyvinutý, dosahuje k lokti. 

Ocas: Přirozený. Nasazený dosti vysoko; u kořene velmi silný. V akci nesený vysoko, nikdy však vztyčený nebo stočen

Hrudní končetiny:

Lopatky: Dlouhé, šikmé, velmi svalnaté.

Nadloktí: Silná.

Předloktí: Rovná, velmi silná.

Zápěstí: Pružná. 

Nadprstí: Pružná a jen mírně šikmá. 

Přední tlapky: Kočičí. 

Pánevní končetiny: 

Stehna: Dlouhá, široká, zadní linie stehen klenutá. 

Kolena: Pevná, přiměřeně zaúhlená.

Bérce: Silné, ne masité.

Hlezna: Přiměřeně zaúhlená.

Nárty: Silné a šlachovité.

Zadní tlapky: Poněkud méně kompaktní než přední. 

Chody/Pohyb: Prostorný, vydatný klus; nejobvyklejším způsobem pohybu je klus. 

Kůže: Poměrně silná, spíše těsně přiléhající. 

Srst: Krátká, lesklá, velmi hustá se skromnou pevnou podsadou. 

Barva: Černá, olověná šedá, břidlicová, světle šedá, světle plavá, jelení červeň; žíhaná (pruhy na různých odstínech žluté nebo šedé základní barvy). Černá nebo šedá maska na tlamě u žlutých a žíhaných jedinců by neměla přesahovat linii očí. Malá bílá skvrna na hrudi, na špičkách prstů a na hřbetě nosu je přípustná. 

Výška a hmotnost: 

Kohoutková výška: psi 64 - 68 cm feny 60 - 64 cm tolerance +/- 2 cm 

Hmotnost: psi 45 - 50 kg feny 40 - 45 kg 

Vady: Jakákoliv odchylka od výše uvedených znaků by měla být považována za vadu a vážnost s níž je posuzována, by měla být v přímém poměru k jejímu stupni a jejímu vlivu na zdraví a pohodu psa a jeho schopnost vykonávat jeho tradiční práci. 

Vážné vady: 

· Rovnoběžné podélné linie lebky a tlamy nebo příliš vyjádřená jejich sbíhavost; sbíhavost bočních linií tlamy.

· Částečná depigmentace nosní houby. 

· Nůžkový skus; předkus větší než 5 mm.

· Stočený ocas, ocas kolmo nesený. 

· Mimochod. 

· Nedostatečná nebo nadměrná velikost.

· Paspárky. 

Vylučující vady: 

· Agresivita nebo přehnaná bázlivost.

· Každý jedinec jasně vykazující fyzické nebo psychické abnormality musí být diskvalifikován.

· Rozbíhavé horní linie tlamy a lebky.

· Celková depigmentace nosní houby.

· Výrazně prohnutý nosní hřbet; římský (klenutý) nos. 

· Podkus.

· Částečná nebo úplná depigmentace očních víček, skvrnité oči, šilhání.

· Bezocasost, příliš krátký ocas.

· Srst středně dlouhá, hladká, srst tvořící praporce. 

· Všechny barvy neuvedené ve standardu; příliš velké bílé skvrny.

Pozn.:

· Psi (samci) musí mít dvě zjevně normálně vyvinutá varlata plně sestouplá v šourku.

· Pouze funkčně a klinicky zdraví jedinci se znaky typickými pro plemeno mohou být použiti k chovu. 

Cane corso je perfektní hlídací pes, extrémně milující svoji rodinu a nedůvěřivý k cizím lidem. Má velmi ochranitelskou povahu a rychle rozliší, kdo je nepřítel. Instinktivně vycítí, kdy ochránit majitele a jeho majetek. Pouze v těchto případech zasahuje. Nemůže se proto stát, aby napadl např. listonoše či vaši návštěvu. Je velmi přátelský k dětem, protože má velmi pevnou povahu. Je to všeobecně velmi tichý pes. Štěká pouze v případě, když ohlašuje nějakou neobvyklou situaci. To z něj dělá výborného rodinného psa.

Toto plemeno potřebuje dobrou socializaci, kterou štěňatům umožňuje nejprve matka, chovatel a později nový majitel. Je nezodpovědné dávat štěňata novému majiteli před dosažením nejméně osmi týdnů. V tomto věku si štěně formuje návyky potřebné ke komunikaci se svým vlastním druhem, což u těchto psů trvá až do věku dvanácti týdnů. Pokud je štěněti umožněn přirozený vývoj řízený jeho matkou (a pokud je to možné i otcem), vyroste z něj naprosto pohodový pes.

Výchova cane corso

Již od útlého věku nesmíme opomíjet pečlivou socializaci a vymezit mu jasné hranice, protože může mít tendence pasovat se do vůdčí role. Feny cane corso většinou nemají potřebu zaujímat vůdčí postavení ve smečce. Velmi dobře se snášejí jak s jinými psy, tak s jinými domácími zvířaty. 

Vůdčí pozici zvířete ve smečce mohou psi cane corso zkoušet zaujmout zhruba ve věku sedmi měsíců. Pevnými zásadami je třeba psovi ukázat, že pán jste vy. Nikdy však bitím či křikem! Cane corso je velmi inteligentní pes a porozumí i bez toho. Cane corso je poměrně dominantní a rád se prosazuje, proto se hodí pouze pro zkušenější chovatele, kteří si u něj dokáží získat respekt.

Klíčem k úspěchu je klidná a důsledná výchova, dostatečně rázná, ale bez přílišné tvrdosti a nepřiměřených trestů. Začít je třeba již ve štěněcím věku, kdy je mládě ještě tvárné a ochotněji se podřizuje lidskému velení. Velmi vhodné také je, vytvořit včas návyk na běžnou provozní manipulaci - otevření tlamy, kontrolu uší a očí, vyčesávání nebo i stříhání drápů. 

Výcvik cane corso

Má hluboko zakořeněný zvyk držet se v blízkosti obydlí svého pána. Je skvělý k hlídání a obraně domu i rodiny, stejně tak je vhodný na mnoho druhů sportu. Služební kynologie patří k jeho oblíbeným aktivitám, byť není příliš vhodné cvičit s ním obrany. Pokročilý výcvik cane corsa dá více práce než výcvik ovčáků a dalších služebních a pracovních plemen, není však nemožný. Někteří chovatelé s nimi dokonce úspěšně absolvovali záchranářský výcvik, případně výcvik vodicích a asistenčních psů. 

Cane corso bývají vyrovnaní a laskaví rodinní psi, kteří mají kladný vztah k dětem. Rodiče ani tak nesmějí zapomínat, že je to silný a těžký pes a především živá bytost, nikoli hračka. I když mívá děti rád, nikdy s nimi nesmí zůstat bez dozoru a je třeba dbát, aby se děti ke psu vhodně chovaly. To ostatně platí u každého psa. 

Po zdravotní stránce na tom cane corso není špatně, jako všechna velká plemena může trpět dysplazií kyčelních nebo loketních kloubů, dalším problémem může být vchlípení očního víčka nebo záněty spojivek. 

Náchylný je k zánětům zvukovodů, proto potřebují jeho uši pravidelnou kontrolu a čištění. Po jídle dodržujte aspoň dvě hodinky klidového režimu, jako prevence torze žaludku. 

Povinná vyšetření

Všechny tři chovatelské kluby, které u nás zastřešují čistokrevný chov plemene cane corso požadují k uchovnění vyšetření na dysplazii kyčelního kloubu (DKK), byť jsou poměrně benevolentní k výsledkům - vyřazen z chovu (resp. nepřipuštěn do chovu) musí být jedinec, který má hodnocení kyčlí horší než D/D, a to i jednostranně (např. C/E). Zhodnocení provádí oprávněný veterinární lékař (jejich seznam kluby pravidelně aktualizují), RTG snímky musí být provedeny nejdříve v 18 měsících věku, kdy je ukončen růst kostry. 

Doporučená vyšetření

Vedle povinného vyšetření kyčelních kloubů jsou vhodné také rentgeny loktů ve vztahu k dysplazii loketních kloubů (DLK). 

Z genetických testů lze doporučit vyšetření na maligní hypertermii - farmakogenetickou chorobu kosterního svalstva, která se projevuje prudkou reakcí na celkovou anestezii. 

Druhým dědičným onemocněním, na které je vhodné vyšetřovat, je CMR1 - Multifokální retinopatie typu 1. Jde o oční onemocnění postihující mnoho molossoidních plemen. Postižena je oční sítnice, nicméně ke ztrátě zraku obvykle dochází až ve vyšším věku. 

Obecná péče o cane corso je vcelku snadná. Zvýšenou pozornost je třeba věnovat kontrole čistoty uší, očí a stavu kůže. Samozřejmě je nutné dle potřeby zastřihnout drápy, pokud se dostatečně neobrušují. Tento úkon vyžaduje speciální kleště a trochu cviku. Nejste-li si jisti, svěřte raději péči o drápy odborníkovi - veterinárnímu technikovi. 

Krátká srst není nijak náročná na péči, nicméně pravidelné kartáčování pomůže minimalizovat množství chlupů v domácnosti. Koupání nebývá příliš zapotřebí, většinou postačí psa umýt pouze pokud se opravdu zašpiní či se „navoní“ například v mršině. 

Cane corso je aktivní a vytrvalý pes, který potřebuje poměrně dost pohybu. Ideální jsou dlouhé procházky, případně běhání spolu s majitelem. Na rychlý běh u kola však není stavěný.

Cane corso potřebuje již od nejútlejšího věku velmi kvalitní a hodnotnou stravu, v některých případech může být vhodné i podávání chondroprotektiv (kloubní výživy). 

Dobře prospívá na BARFu, ovšem pouze při perfektně vyváženém jídelníčku, který je náročný na sestavení a každodenní servírování. Pokud nemáte dostatek času a informací, zlatým standardem jsou granule pro velké a obří psy (alespoň v období růstu nejlépe superprémiové), které zajistí adekvátní množství a poměr jednotlivých složek potravy. 

Kromě obecně platných zásad správné výživy (kvalitní granule nebo pečlivě vyvážená domácí strava) je třeba dbát na prevenci torze žaludku, tedy dvě hodiny po krmení psa udržet co možná v klidu, granule podávat raději namočené, případně používat speciální protihltací misky.

Cane corso patří mezi finančně náročnější plemena. Každoroční očkování vychází na 500-1500 Kč, podle toho, zda očkujete pouze základ nebo přidáváte i nějaké další vakcíny. Například psi pohybující se u koní nebo na statku by měli být očkováni proti tetanu, který není součástí základní vakcinace. Pro psy pohybující se často ve větším kolektivu nebo pro starší a oslabená zvířata se zase může hodit zvýšená ochrana proti původcům psincového kašle. 

Počítejte také s pravidelným poplatkem obci. Ten se pohybuje od symbolických 100 Kč ročně až po 1000 Kč. Vyšší poplatky bývají ve velkých městech a také pro majitele více psů. Tyto náklady jsou shodné pro všechna plemena. 
Významnou položkou v rozpočtu je krmení tohoto obřího plemene. Samozřejmě, roli hraje také věk psa, pohlaví a míra jeho fyzické aktivity, nicméně orientační kalkulace - 15 kg balení granulí střední třídy (tedy přijatelné, nikoliv excelentní kvality) začíná na 1000 Kč. Toto množství vydrží samci cane corso zhruba 5 týdnů. Při krmení domácí stravou se dostanete na podobnou částku, budete-li kupovat kvalitní suroviny.
V sezóně klíšťat také počítejte s antiparazitárními přípravky (obojky, pipety). Výrobků je mnoho a je třeba vyzkoušet, co bude vašemu psovi vyhovovat. Cena za měsíc trvající ochranu vychází na 200 - 500 Kč, podle zvoleného přípravku. 

Velmi důležité je požadovat pouze štěně po řádně uchovněných rodičích (tedy s průkazem původu). „Papíry“ nejsou jen vstupenkou na výstavu či do některých sportovních a pracovních odvětví (jsou zkoušky či soutěže, které lze absolvovat pouze se psem s průkazem původu). 

Jistotu, že oba rodiče odpovídají povahou i exteriérem standardu plemene, prošli zdravotními testy a nejsou blízce příbuzní vám totiž dává pouze čistokrevný a řádně registrovaný chov, tedy, v České republice, chov pod FCI (v ČR zastoupenou Českomoravskou kynologickou unií).  Samozřejmě, všude se může občas objevit „nepovedené“ či nemocné štěně, nicméně u psů s průkazem původu je toto riziko poměrně mnohem menší.

Knihy o cane corso

Plemenu se věnuje například kniha Cane corso, strážce a ochránce. Od zahraničních autorů je známá i kniha Cane corso od Emily Bates. 

Časté dotazy

Jaká je cena cane corso?

Cena štěněte se u nás pohybuje v rozmezí 20-30 tisíc korun. Při koupi štěněte je třeba pozorně zkontrolovat průkaz původu štěňat i rodičů. Štěňata nabízená bez průkazu původu nejsou z 90% čistokrevnými cane corso a je lépe takové nabídky nevyužívat.

Pro koho se hodí?

Cane corso je laskavým rodinným psem, velmi oddaným své lidské smečce. Hodí se pro lidi, kteří mají povědomí o povaze molossů a jsou připraveni se mu dostatečně věnovat, aby mohl vyspět ve vyrovnaného společníka. Naopak příliš mu to nebude klapat s vytíženými lidmi, kteří tráví mnoho času mimo domov a vhodnou volbou není ani pro velmi aktivní sportovce. Pohyb má sice rád, ale s mírou. 

Kde bude spokojený?

Ačkoliv je poměrně odolný a otužilý, k trvalému ubytování venku se příliš nehodí. Potřebuje intenzivní kontakt s lidmi a cítí se být součástí rodiny. 
Má-li dostatek pohybu, může žít i v městském bytě, za ideální však lze považovat spíše domek s přístupem na zahradu. Pozemek bude oddaně střežit a nemá tendence k útěkům ani k ničení zahrady. 

Cane corso a zvířata

Při správné výchově mu soužití s domácími zvířaty zpravidla nečiní problémy.  Seznámí-li se s nimi již v mladém věku, obvykle dobře snáší i kočky nebo fretky.

Jak se cane corso snáší s jinými psy?

Zejména u samců se mohou vyskytnout problémy s nadměrnou dominancí a sklonem ke rvačkám. Vhodou výchovou je však možné tyto tendence udržet v mezích. Mnoho cane corso je naopak spokojených v početnější smečce, musí si však ujasnit hierarchii. Feny jsou zpravidla mírnější a konflikty s jinými psy jsou výjimečné. 

Aktivity pro cane corso

Někteří psi se věnují agility, vzhledem k fyzickým dispozicím plemene je však rozumné držet tento sport na rekreační úrovni.
Vyzkoušet můžete také weight pulling, nebo jiný ze sportů pro psy typu bull. 

Jak sehnat štěně?

Nemáte-li předem vyhlédnutou či od někoho doporučenou konkrétní chovatelskou stanici, můžete se podívat na stránky jednoho z chovatelských klubů. Kontaktovat můžete také přímo poradce chovu. 
Na nabídku štěňat můžete narazit i v nejrůznější inzerci nebo na sociálních sítích. Vždy je ale dobré si nabídku ověřit, v ideálním případě i dohledat recenze na dotyčnou chovatelskou stanici. 

Proč koupit psa s PP?

- Máte maximální jistotu, že váš corso bude mít exteriér i povahové rysy typické pro příslušníky tohoto plemene. Chovní jedinci (rodiče štěňat s PP) musejí totiž projít posouzením exteriéru i povahy. Mají také za sebou povinná a někdy i doporučená vyšetření, která výrazně snižují riziko zdravotních komplikací u štěňat.
- Nepodporujete množitele, produkující štěňata bez ohledu na jejich čistokrevnost, zdraví a celkové kvality. V lepším případě to dělají „jen“ z neznalosti, v tom horším pro peníze, často navíc v nevyhovujících podmínkách. 
- I chovatel s PP může být nezodpovědný či přímo podvodník, na rozdíl od množitele se však neschová v anonymitě. Pořád existují nějaká pravidla a kontrolní mechanismy, které si hlídají příslušné chovatelské kluby. 

Na co si dát při pořízení štěněte pozor?

- Při čtení inzerátu nabízejícího štěňata zbystřete pokud: 
 - není uveden název chovatelské stanice (ideálně i odkaz na web)
 - cena štěněte je podezřele nízká
 - štěně je nabízeno k odběru ve věku mladším než 7 týdnů (odebrat od     feny štěně mladší 50 dnů je dokonce nezákonné!)
 - absence PP je zdůvodněna „přespočetností“ štěněte  či jeho      nestandardním exteriérem. Každé štěně po uchovněných rodičích dostává PP,  i kdyby jich bylo ve vrhu dvacet a bylo jakkoliv nestandardní.
- Máte-li jakékoliv pochybnosti, obracejte se na příslušný chovatelský klub.

Vhodné jméno pro  cane corso?

Pes s průkazem původu přichází k novému majiteli již se jménem zapsaným v průkazu původu. Toto jméno samozřejmě nemusíte používat, většina majitelů si štěně pojmenuje po svém, případně oficiální jméno zkrátí nebo z něj vytvoří přezdívku. 
Někteří chovatelé při včasné rezervaci umožňují, aby si nastávající majitel štěně pojmenoval po svém. Musí být ale dodrženo počáteční písmeno dle pořadí vrhu (vrh A, vrh B atd.). 
Mohutný pes, jakým cane corso je, si zaslouží jméno, které odráží jeho impozantní zevnějšek i důstojnost - Car, Golda, Atilla nebo třeba Jumbo.

Potřeby pro cane corso

Corso nepotřebuje žádné specifické doplňky nebo vybavení. Pokud se psem jezdíte autem, myslete na jeho i vaši bezpečnost. Pes umístěný volně v kabině představuje riziko pro sebe i lidskou posádku vozu! Optimální je umístění psa v kufru auta, nejlépe odděleného od prostoru pro lidskou posádku pevnou mříží. V kufru může být pes volně nebo v přepravní schránce. Kufr auta i případný přepravní box musí být dostatečně prostorný a s přístupem čerstvého vzduchu. 

Zajímavosti o  cane corso

Název cane corso se vyskytoval již v básních z roku 1500. Italská asociace Cane corso publikovala studii o této rase, ve které se dočteme, že psi cane corso byli používáni jako váleční psi již kolem roku 1137.

Plemena podobná cane corso

Cane corso lze změnit s ostatními molossoidními plemeny typu mastifa, která mají poměrně lehkou tělesnou konstituci - kanárská doga, bulmastif a podobná.