Chodský pes

Ovčácký pes střední velikosti a harmonické tělesné stavby obdélníkového rámce. Pro charakteristický tvar jeho hlavy je určující správný tvar uší, boltce musí být krátké, vzpřímené a dopředu otočené, nasazené vysoko a blízko sebe. Tvarem připomínají trojúhelník se širší základnou, mají být lemované štětkami z husté delší srsti.

Chodský pes se standardně pohybuje v nízkém, prostorném klusu s diagonálním posunem končetin při zachování stabilní hřbetní linie.

Zařazení FCI: 

Skupina 1 - ovčáci a honáčtí psi, Sekce 1 - ovčáci, číslo standardu: 364

Chovatelské kluby

V České republice zastřešuje čistokrevný chov chodského psa Klub přátel chodského psa. 

Přednosti a nevýhody

Chodský pes má temperamentní, ale vyrovnanou povahu. Jako všichni ovčáčtí psi je velmi inteligentní, pracovitý a rychle chápe. Navíc je oddaný a přítulný ke své rodině, zejména k dětem, vůči kterým je velmi laskavý a tolerantní. Dobře vychází s ostatními psy, jiná zvířata při správné a včasné socializaci bez potíží toleruje. K neznámým lidem bývá zdrženlivý, při obraně svých lidí či jejich majetku umí být patřičně razantní. Jeho povahové vlohy a výborný čich z něj dělají ideálního psa pro záchranářské práce, uplatňuje se také jako vodící pes pro nevidomé. 

Chodsko je oblast, kterou střežili svobodní sedláci, Chodové. Ti měli na starosti oblast od Domažlic po Bor, Tachov a Planou. Starali se o bezpečný provoz na obchodní stezce už od bavorského městečka Furth im Wald. Na obrovském území se rozprostíral velmi hustý les, který nešlo přejet jinak než vybudovanou a Chody udržovanou obchodní zemskou stezkou. Zároveň tuto stezku Chodové byli připraveni kdykoli zatarasit, aby nepřítel nemohl na dnešní české území proniknout. Svou stráž brali opravdu vážně a stali se obdivovanými a neúplatnými strážci. Pro zajištění bezpečí používali nejen zbraně, jako je čakan (okovaná hůl se sekyrou), ale také psy. Chodské psy.

Chodové, Chodsko a chodský pes 

První privilegium dostali Chodové od českého krále Jana Lucemburského. Za svou odvahu a přístup získali od 14. do konce 17. století panovnické výsady a nejrůznější privilegia, ke kterým patřila i osobní svoboda a poddanství pouze králi. Kolik takových strážících Chodů bylo, se neví přesně. Ale odhaduje se, že něco málo přes 300. Hlavním úkolem jejich chodských psů bylo střežit zemské stezky a obydlí.

Poté co nechvalně dopadly protesty Chodů na změny v jejich postavení v 17. století a hlavní organizátor obhajoby práv Chodů Jan Sladký zvaný Kozina byl popraven, byla služba Chodů na zemské stezce nahrazena vojskem a Chodové se svými psy se stáhli do ústraní. Až koncem 19. století se o nich opět začalo mluvit a tentokrát i psát. Na počest Jana Sladkého Koziny a věrného chodského psa byl v roce 1895 postaven na výšině Hrádek u Domažlic třímetrový pomník. Zajímavostí je, že socha Jana Sladkého Koziny byla postavena dvěma sochaři a rovnou dvakrát. První sochař, František Hošek, kterému výroba tohoto díla byla přidělena, sochu nedokončil, protože zemřel ve velmi mladém věku. V práci tak pokračoval Čeněk Vosmík. Když byla socha hotova a zvednuta na podstavec, než byla ještě řádně ukotvena, strhla se vichřice a socha Choda Koziny a jeho psa spadla a poničila se. Když byla vyrobena podruhé, pes, který byl původně ztvárněn vleže, vedle Koziny tentokrát seděl a dodnes bedlivě střeží okolí.

Chodský pes v historii

Historický román Psohlavci z pera Aloise Jiráska a ilustrace Mikoláše Alše vznikly až v letech 1883–1884. V tu dobu již více než 150 let neexistoval důkaz o tom, že chodský pes stále žije a své geny předává dál. Nezachovaly se ani materiály s přesnějším popisem exteriéru psů Chodů, kteří je doprovázeli na stezkách až do konce 17. století. Ani J. A. Gabriel ve své písemnosti z roku 1864 o Chodsku, lidech či psech, nemohl mít podklady o tom, jak pes tehdejších Chodů vypadal. Jen věděl, že byli. Histo­ricky je tak podložena existence ovčáckého psa ustáleného typu nacházejícího se na území Čech, přesněji v oblasti Chodska, není však zachován detailnější popis jeho vzhledu. Ale zmínku o existenci ovčáckého psa na Chodsku najdeme i v mnohem starších dílech. Za nejstarší a první zmínku lze považovat určitou pasáž ve veršované Dalimilově kronice pocházející z let 1310–1315.

Na začátku 20. století o chodském psu psal Jindřich Šimon Baar ve svém díle Poslední povídky. J. Š. Baar pocházel a žil v Klenčí pod Čerchovem a ve svém tvůrčím psaní se zmiňoval o psech z Chodska, přičemž uváděl, že právě v okolí Klenčí se jich vyskytuje nejvíce. Přímo je nazýval „pes chodský“.

Zrodila se myšlenka

Prvním, komu se urodila v hlavě myšlenka vrátit do existence chodského psa, byl doc. Ing. dr. Vilém Kurz. Ten Ing. Janu Findejsovi poslal několik fotografií a text o několika starodávných, původně ustálených typech psů, o kterých se domníval, že by stálo za to je regenerovat. Janu Findejsovi na první pohled učaroval ovčák střední velikosti – chodský pes – a do časopisu Pes – přítel člověka v roce 1984 napsal článek o doc. Kurzem zmiňovaných psech i s fotografiemi, jak daná plemena mohla vypadat.

Ing. Findejs při psaní článku na začátku roku 1984 ještě netušil, že bude stát u zrodu nového národního plemene a jakou lavinu nadšení tím vzbudí. Do dubnového čísla časopisu o chodském psovi napsal: „Ani o výskytu zbytků tohoto plemene nejsou k dispozici žádné zprávy ani jiné údaje, a tak jeho obnovení a záchrana spočívají opravdu jen v náhodě, že některý z milovníků Chodska po přečtení těchto řádků vynaloží své síly a objeví ten nejnutnější základ k jeho obnově.“ Poté co článek vyšel a začali se objevovat první nadšenci s typově vhodnými psy, Ing. Findejs se následně rozhodl podniknout první, a to velmi zásadní kroky k obnově chodského psa. A tím to všechno začalo.

Vznik chodského psa dnešní doby

Cíl byl jasný a čistý: všestranné plemeno vhodné do rodiny, zároveň vhodné k hlídání, odolné a zdravé, střední velikosti, s delší srstí a ve zbarvení pouze černém se znaky. Výběr chovných párů byl založen pouze na exteriérové a povahové vhodnosti. Nelze sice o těchto psech hovořit jako o potomcích chodských psů, protože k tomu neexistují genetické podklady a důkazy, ale chceme a budeme věřit, že dnešní chodský pes je kopií chodského psa existujícího před více než 500 lety.

14. 1. 1984 na žádost V. Kurze tehdejší Ústřední odborná kynologická komise Českého svazu chovatelů odsouhlasila zápis chodského psa do plemenné knihy. J. Findejs vypracoval předběžný standard a mohly se začít vydávat registrační průkazy původu. Výchozím cílem pro toto plemeno byla fotografie předložená V. Kurzem, na níž byl pes, voříšek bez původu, v typu, jak si V. Kurz a následně také J. Findejs představovali chodského psa.

J. Findejs a doc. Kurz zauvažovali o označení „český selský pes“, „chodský ovčák“, „český ovčácký pes“, „český pastevecký pes“. Název „chodský pes“ se ujal hned, když byl navržen. J. Findejs s V. Kurzem diskutovali během 80. a 90. let (až do smrti V. Kurze v roce 1995) o chodském psovi, jak se jeho chov vyvíjí, a Kurz byl doslova nadšen, kam se podařilo dovést vzhled tohoto plemene již po 10 letech chovu. Cenné rady zejména z oboru genetiky do chovu chodského psa přinesl také František Horák a doc. Ing. Rudolf Šiler, DrSc. Bylo až s podivem, že téměř všechna štěňata se rodila v požadované barvě srsti, velmi se přibližovala typu a měla vyrovnanou povahu. Největším problémem od počátku bylo dodržet střední velikost psa a nepřekračovat předem stanovenou maximální hranici velikosti.

Naštěstí se našel dostatek psů, kteří typově, povahou i zdravím odpovídali představám J. Findejse, ale také se naštěstí našlo dost zájemců o chov tohoto plemene i těch, kteří chtěli zasvětit svůj čas a věnovat finance na rozvoj staronového plemene, u něhož zpočátku nikdo nevěděl, jestli bude mít šanci uspět mezi širší veřejností.

Žádný ze psů použitých v chovu nebyl německý ovčák s průkazem původu, jak si někteří i dnes myslí. Až na výjimku použití jedné příbuzenské plemenitby se chov chodského psa zdokonaloval za pomoci liniové plemenitby. Toto plemeno je jedno z mála, u kterého lze dohledat přesné předky až ke konkrétním zakladatelům plemene. 

Chov v České republice

Zakladatelem psího rodu chodského psa je pes Dixy (maj. V. Ježek z Prostějova) a pes Blesk společně s fenou Bessy (maj. L. Hykel z Otaslavic). První dva vrhy se narodily v chovatelské stanici „Na Barance“ Leopolda Hykla z Otaslavic u Prostějova. Dne 20. 10. 1985 se ze spojení Bessy a Dixy narodili 2 psi (Andy a Atos) a 4 feny (Asta, Aranka, Alfa a Axa). O rok později ze spojení Bessy a Blesk (3 psi a 3 feny).

Poprvé byl chodský pes vystavován 13. 5. 1989 na oblastní výstavě psů na Domažlicku, na planině u sv. Vavřinečka, místě původního strážního místa Chodů. Zúčastnili se 4 jedinci, velmi typově vyrovnaní. Velmi milým překvapením bylo to, že vítězkou této oblastní domažlické výstavy, která získala titul nejlepšího psa výstavy, se stala fena chodského psa Citra na Barance.

V roce 1990, po první „linii Dixy“ a druhé „linii Blesk“, byla vytvořena třetí linie, a to psem jménem Brix. Čtvrtou linii založil pes Alex v roce 1996 a pátou linii v roce 1996 pes Harry. Ti vytvořili pět základních linií, na kterých vyrostl následný chov. Do chovu byly přidány další feny bez dokladovaného původu, Dina, Betty a Teri. Každá však měla jen 1 vrh.

Klub přátel chodského psa vznikl 23. 11. 1991. Na schůzi se tehdy také skoro jednohlasně všichni shodli, že chodský pes bude patřit mezi služební (pracovní) plemena. V roce 2000 bylo schváleno, že se do chovu již nebudou pouštět další psi bez průkazu původu. Díky neúnavné práci českých chovatelů bylo plemeno chodský pes roku 2019 uznáno FCI.

Téměř po celou dobu chovu, ale možná nejvíce až v 21. století se chov chodského psa potýká s překračováním horní povolené kohoutkové výšky. Chovatelé by se měli snažit udržet malou kohoutkovou výšku psa, protože i to je atribut, který potenciální zájemce táhne.

Exteriérovým problémem v chovu je kromě kolísavé výšky i rozložení znaků. Standard sice přesně definuje, kde mají být, i je hodně tolerantní v otázce, kde mohou chybět. Přesto znakování v srsti je v chovu stále trochu problematické. Uznání dlouhosrsté varianty německého ovčáka možná chodskému psovi příliš neprospělo, ale protože se tato plemena dnes již poměrně výrazně liší, chodský pes určitě i nadále bude mít stále zvětšující se popularitu nejen v České republice, ale i ve světě.

Lebka je plochá a zvolna se zužující směrem k očím, týlní hrbol je hmatatelný, avšak na pohled nevýrazný. Čelní sklon není ani příliš ostrý, ani příliš mírný. Nosní hřbet je rovný, směrem k čenichu se klínovitě zužuje. Čenich je středně velký, černě pigmentovaný, pysky pevné, suché, dobře přilehlé, s uzavřenými kouty. Požadován je chrup úplný. Méně než 42 zubů je vylučující vadou, stejně jako skus jiný než nůžkový. Oči jsou středně velké, mandlového tvaru, mírně šikmo posazené, lesklé, energického, avšak příjemného výrazu a jsou tmavě hnědé barvy. Uši jsou krátké, vzpřímené, dopředu otočené, vysoko nasazené a blízko sebe postavené. Jsou trojhranné, se širší základnou, na hrotech bud zašpičatělé, nebo lehce zaoblené. Ušní boltce jsou pokryty delší hustou srstí, která zejména u kořene a po okraji boltce tvoří štětky. Celkově má být hlava úměrná velikosti těla a ušlechtilá. Nesmí působit masivně ani příliš jemně. Charak­teristický jedinečný vzhled hlavy podmiňuje správné nasazení a nesení uší, jejich velikost, tvar a dlouhé osrstění. Krk je ladně nesený a utvářený, delší, velmi pružný. Směrem k plecím se mírně rozšiřuje. Je pokrytý hustou dlouho srstí. Hrudník sahá po úroveň lokte. Hřbet je rovný, pevný, nepříliš dlouhý, v kohoutku lehce vyvýšený. Břicho je pevné a vtažené. Záď začíná ve stejné výši se hřbetem a v mírně svažité linii, bez přechodu, směřuje k ocasu. Ocas je v klidu a v pohybu volně spuštěný v lehkém oblouku, při vzrušení zvednutý do úrovně hřbetu. Je bohatě osrstěný a dosahuje k hleznu. Délka trupu má být o něco vetší, než je výška v kohoutku. Končetiny jsou rovné a dobře zaúhlené. Zadní stranu předloktí a stehen pokrývá přerůstající srst. Tlapy jsou středně velké a oválného tvaru. Polštářky a drápy jsou černě pigmentovány. Jeho přirozeným pohybem je nízký klus s diagonálním posunem končetin při zachování neměnné linie hřbetu. Chod je lehký, pružný a prostorný. Kůže je napjatá, v každé partii dobře přiléhavá. Kromě obličejové části hlavy, hrotu ušních boltců a přední strany obou páru končetin, kde je srst krátká a hladká, pokrývá tělo lesklá, dlouhá, hustá, tvrdší srst. Její délka se pohybuje od 5 do 12 cm. Má být rovná nebo jen lehce zvlněná, na krku a hrudi mírně otevřená, jinak přilehlá. Dobře vyvinutá podsada je kratší a měkčí. Ušní boltce jsou bohatě osrstěné. U kořene a po okraji jsou vyvinuty štětky. Zvlášť dlouhá srst se tvoří na šíji, hřbetu a dále na zadní straně stehna a nártu, kde je mírně praporcovitá. Ocas je hustě osrstěný a má na spodní straně dlouhou, mírně praporcovitou srst. Srst je černá až kovově černá se sytě žlutými znaky typu „black and tan“. Čím jsou znaky sytější, tím lépe. Jiné zbarvení srsti než černá se znaky je nepřípustné. Znaky jsou vyvinuty na okrajích a uvnitř ucha, nad očima, na lících, odkud plynule přecházejí na hrdlo, kde tvoří charakteristický půlměsíc, na hrudi, přičemž hrudní znaky jsou odděleny od znaku na hrdle, na pánevních končetinách, a to na vnitřní a zadní straně stehna a od prstů po úroveň hlezna, na hrudních končetinách po zápěstní kloub a kolem řitního otvoru. Mohou být navíc vyvinuty na spodní straně hrudníku, břicha a ocasu, mohou chybět na zadní straně stehen. Přednost se dává znakům vyvinutým v předepsaných partiích, zřetelně ohraničeným a sytě vybarveným.

Výška v kohoutku musí být: 52–55 cm u psa, 49–52 cm u feny. Toleruje se maximální možná odchylka +–2 cm. Kohoutková výška u psa menší než 50 cm a větší než 57 cm a u feny menší než 47 cm a vetší než 54 cm je vylučující vadou. Optimální hmotnost je v rozmezí 18–25 kg.

Celková charakteristika chodského psa ve standardu líčí jako zcela všestranného psa pro úplně každé zaměření. Samozřejmě každý jedinec je osobnost, každý se hodí k něčemu více a k něčemu méně. Záleží také na tom, jak schopného má majitele, pro kterého je chodský pes přichystán udělat vše, co je v jeho silách. Každopádně se ani chodský pes nerodí všestranný a bezproblémový. Pro to je zapotřebí i něco udělat. Rozhodně však chodský pes má vlohy, aby zastával nejrůznější práci a sportoval s nejrůznějším zaměřením. K cizím lidem je zpravidla snášenlivý, i když má tendence je přehlížet. Ke všem členům rodiny je přítulný, milý, ohleduplný a kamarádský.

Inteligence a cvičitelnost

Díky mírné a snadno ovladatelné povaze jsou chodští psi vhodným plemenem pro začínající nebo mladé chovatele. Velkou chybou je příliš tvrdá výchova, chodský pes potřebuje klidný a citlivý přístup a pozitivní motivaci. Svému majiteli se snaží vyhovět, je tvárný a pokud si s jeho výcvikem dáte jen trochu práce, budete odměněni perfektním partnerem nejen na rodinné výlety, ale i na pracovní nebo sportovní využití. 

Výchova

Aby byl příjemně společenský a vyrovnané povahy, je nutná dobrá socializace v mladém věku. Se skutečným výcvikem není radno spěchat. Do roku by se měl pouze vychovávat a socializovat. Přísné povely nebo i cviky, kde je zapotřebí nějakého nátlaku (např. lehni), by se měly učit později, klidně až kolem jednoho roku věku.

Je velmi lehce motivovatelný. Stačí se ve štěněcím věku zaměřit na rozvoj hry s míčkem, na rozvoj kořistnického pudu – a je skoro vyhráno. Výcvik za pomoci pamlsků a hry je pro něj velmi snadno pochopitelný a nadšeně spolupracuje. Nadšení pro práci je značné. Má radost, že jeho páníček má radost.

Je velice vnímavý na náladu svého pána a na atmosféru, která zrovna panuje. Na svém člověku je velmi závislý. Je vidět při přivolání a chůzi u nohy, jak dychtí být se svým člověkem. Naopak problémy mohou nastat při dlouhodobém odložení na větší vzdálenost, s vysíláním na větší vzdálenost či obdobnými cviky.

Výcvik

Cokoli, co dělá rád, dělá dobře. K tomu však výcvik musí být veden hrou a důmyslně, nikdy ne drilem. Nemá rád úmorné, dokola se opakující opakování jednoho cviku. Je to pro něj příliš jednotvárné, a to ho vůbec nebaví. Každopádně potřebuje citlivé zacházení. Hrubost ze strany majitele ničí jeho povahu. Správně vedený výcvik rozhodně posílí vztah, spolupráci i reakce na nepatrné gesto mezi psem a jeho člověkem.

Je vhodný i pro děti a mládež, pokud se o výcvik zajímají a chtějí soutěžit. Svou velikostí se chodský pes k nim také velmi dobře hodí. Nemá problém poslouchat i velmi mladé lidi, pokud jim rozumí a je-li s nimi zábava. Je vhodný i pro začátečníka. Snadno se učí a je dobře ovladatelný. Agresivita a výrazná dominance jsou mu cizí.

Při výcviku stačí dobrá intonace hlasu, pochvala, hra a pamlsek. Někdy se chová trochu nedisciplinovaně, protože se v něm bije disciplína s radostí z pohybu. U výcviku je potřeba přemýšlet. Chodský pes není německý ovčák, kde nezřídka jde všechno „hned a rychle“. Přesto mají úžasnou paměť. Ně­kteří jedinci jsou schopni si zapamatovat třeba celou sestavu v dogdancingu. Roz­hodně ne každý jedinec je schopen podávat výkony v jednotlivých disciplínách na nejvyšší úrovni, ale určitá šance tu je. Až překvapivě mnoho chodských psů dosáhlo nejvyšší možné úrovně ve výcviku. Najdeme mezi nimi psy a feny se zkouškami 3. stupně, a to i ZVV3, jedince se složenou nejtěžší stopařskou speciálkou.

Jaká je jeho slabá stránka ve všestranném výcviku?

Je nebojácný, pevných nervů a mimořádně ostražitý. To rozhodně ano. Bohužel to však nestačí, má-li uspět při vyšších zkouškách nebo na soutěžích, kde je oddíl obrany. Ano, najdou se jedinci, kteří dostanou na zkouškách a soutěžích vysoké hodnocení za obranu, ale není to úplně běžné. Oddíl obrany ve všestranném výcviku je zpravidla jeho nejslabší stránkou. V žádném případě to není proto, že by se bál nebo neuměl kousat do rukávu. Je to tím, že tuto disciplínu nebere příliš vážně. Chybí mu opravdová dravost, rvavost, tvrdost a razance, běžná například u belgických ovčáků malinoisů, německých ovčáků či rotvajlerů. Obrany začne brát vážněji až v úplné dospělosti, mezi 2,5–3,5 lety života.

Obrany rozhodně musí být učené hrou a je potřeba si počkat. V žádném případě se na chodského psa nesmí jít stylem „vyprovokovat ho taháním za chlupy“ nebo velkým nátlakem, aby zaútočil ze strachu. Tak se nácvik obrany u chodského psa snadno zkazí na hodně dlouho, ne-li navždy. Obrany jsou spíše o dobrém figurantovi než o dobrém majiteli. Na obrany se nemůže spěchat.

Chodský pes se dokáže technicky naučit zákus do rukávu, hlídání, revíry atd., a dokonce většina chodských psů si oddíl obrany opravdu užívá, ale pořád je na první pohled poznat, že je to pro ně hra, která je spíše na pokraji zájmu. Takové to „jít do toho naplno“ jim zkrátka často chybí. To je zřejmě důvod, proč chodský pes není plemeno běžně pořizované za účelem plnění vrcholových všestranných zkoušek.

Chodský pes mívá velmi rád děti a je přímo předurčen do rodin. Jde připraven se kdykoli zapojit do dětských her. Pes však není hračka pro děti, a to ani v případě velmi trpělivého chodského psa, který k nim je velmi tolerantní a přítulný. V tomto ohledu je nutné vychovávat i děti, které zatím nechápou hranice pro psa únosné a pochopitelné.

Celkově se jedná o zdravé plemeno dožívající se běžně 14–15 let. Velmi odvážným, ale správným krokem klubu a chovatelů v České republice bylo vytvoření „zdravotního programu“. Klub aktivně sbírá data o nemocech a úrazech chodských psů každého věku a snaží se dělat opatření, která chov chodského psa i po zdravotní stránce udrží na vysoké úrovni. Například odměňuje majitele chodských psů, provedou-li další zdravotní vyšetření svého psa, a nejen povinné RTG DKK. Sledovaná vyšetření se týkají např. štítné žlázy, dědičných očních onemocnění, hluchoty a pohybové soustavy. Velkou pomocí je také veřejně přístupný výpočet koeficientu příbuznosti každé uchovněné feny a psa. Což je přínosné zejména při úvaze o krytí. Feny mají celkem početné vrhy. 7–9 štěňat v jednom vrhu je běžný stav. Celkově je chov chodských psů poměrně snadný, neboť feny jsou výborné matky a nemívají problémy při porodu.

Povinná vyšetření

Klub přátel chodského psa, který zastřešuje chov chodského psa v ČR, požaduje k uchovnění pouze vyšetření DKK (dysplazie kyčelního kloubu) s výsledkem max C (2/2) včetně. Provádí se RTG po 12 měsících věku. 

V praxi je tak trochu povinné i vyšetření na progresivní neurodegenerativní onemocnění - degenerativní myelopatii (DM). Genetický test na toto onemocnění sice není podmínkou k uchovnění, nicméně od srpna roku 2020 je možné pouze takové krytí, kdy aspoň jeden z rodičů má genetický test na DM, s výsledkem „čistý“ (negativní). Tato choroba se totiž dědí autozomálně recesivně, to znamená, že postihuje se stejnou pravděpodobností samce i samice a především - k jejímu propuknutí je zapotřebí získat mutovaný gen od obou rodičů, tedy postižené štěně se může narodit pouze ze spojení dvou přenašečů - jedinců nesoucích pouze jednu mutovanou alelu genu, kteří jsou klinicky zcela zdraví. Je-li tedy aspoň jeden z rodičů prokazatelně prostý této mutace, nemůže mít potomky postižené DM. V nejhorším případě přijdou na svět zdraví přenašeči. 

Majitelé chovných zvířat jsou klubem dále motivováni k absolvování dalších doporučených vyšetření. 

Vhodné může být například vyšetření funkcí štítné žlázy nebo vyšetření očí z hlediska dědičných očních vad. Stejně jako všechna plemena, také chodský pes může být postižen maligní hypertermií. Maligní hypertermie je farmakogenetická choroba kosterního svalstva, při které dochází k vzestupu koncentrace oxidu uhličitého v krvi, k poruchám srdečního rytmu a k prudkému vzestupu tělesné teploty. (odtud název). Spouštěčem bývají anestetika, typicky při operačním zákroku. Stav může psa ohrozit na životě. Ačkoliv se dědí dominantně (neexistují zdraví přenašeči), často se skrytě předává do dalších generací, protože dokud se pes nesetká se spouštěčem (celkovou anestezií), nebývá choroba diagnostikována.

Péče o zevnějšek chodského psa patří mezi středně náročné. Důležitá je pravidelná údržba srsti, o které si více povíme dále. Pozornost věnujte také uším - vnitřní strana boltce i zvukovod by měly být na pohled čisté, bez nadměrného mazu a pouze lehce narůžovělé. Oteklé nebo začervenalé ucho si zaslouží vyšetření u veterinárního lékaře. K dispozici jsou také preventivní i léčebné ušní roztoky, jejich použití je ale vždy třeba konzultovat s odborníkem. Dále je vhodná občasná kontrola drápů, pozor zejména na pátý prst na předních nohách, chůzí se neobrušuje a mohl by zarůstat. 

Srst stačí pročesat jednou za týden až 14 dní hřebenem. Obrovskou výhodou chodského psa je, že prakticky nepouští chlupy v jiném období než v době línání. Což je 2× do roka. V době línání je potřeba srst vyčesávat denně nebo obden, protože toto období „pouštění chlupů“ je velmi krátké, zato intenzivní.

Aktivita a nadšení jsou chodskému psovi vlastní, je to středně temperamentní až temperamentní pes, který je schopen se přizpůsobit povaze svého člověka. Je velice empatický a citlivý. Když je potřeba, dokáže doma v klidu odpočívat, je-li člověk třeba nemocný. Má pochopení pro dobré a špatné dny svého člověka. Je však vhodný i pro akčního seniora, který ho pro střední velikost, absenci tvrdohlavosti a malou míru dominance snadno zvládne. Rozhodně to není pes, kterému se musí ukazovat, kde je jeho místo v žebříčku hierarchie. Zpravidla se neprosazuje, je poddajný a ví, co si může dovolit. Váží si toho, že může být právoplatným členem lidské smečky.

Je až neskutečně nenáročným plemenem. Je skromný a houževnatý. Rád cestuje a je dobře skladný. Střední velikost je důležitý parametr, a tak ten, kdo si chce pořídit velkého psa, neměl by kupovat chodského psa. Má rád prostor, práci, hry a je činorodý. Neúnavně chce pomáhat a pracovat. Chce se zavděčit. Velmi se fixuje na člověka a je pro něj ochotný udělat snad cokoli. Není tvrdohlavý ani nemá snahu si dělat, „co chce“. Naopak je velmi chytrý, vnímavý a touží po spolupráci s člověkem. Má rád, když se pořád něco děje.

Život s chodským psem musí být barevný. Časté opakování stejného cviku několik dní za sebou nebo monotónní cvičení jedné sestavy či hry ho brzy přestane bavit. Proto se doporučuje nezaměřovat se jen na jeden psí sport a mimo jiné s chodským psem žít normálním aktivním životem. Brát ho na výlety, na procházky či k vodě si zaplavat. To vše nadšeně uvítá a má nesmírně rád. Je vytrvalý, rád plave a nevadí mu ani studená voda. Je přímo nadšený z procházek. A pokud na ni jde celé rodina, pro chodského psa tím lépe. Nemá tendence se příliš vzdalovat ani se toulat po lese.

Nejobvyklejším způsobem výživy zůstávají kvalitní granule (aspoň v období růstu se vyplatí investovat do superprémiových značek), dále lze krmit také domácí stravou (vařenou i BARFem), u které je ovšem obtížnější udržet vhodný výživový stav zvířete, aby mělo všechny potřebné živiny a nebylo přitom překrmováno. Chodský pes má dobrý apetit a jisté dispozice k obezitě, proto je dobré čas od času psa zvážit a udělat si tak objektivní obrázek o jeho kondici. 

Chov chodského psa a patří ke středně finančně náročným. Pravidelné očkování vychází na 500-1500 Kč, podle toho, zda očkujete pouze základ nebo přidáváte i nějaké další vakcíny. Například psi pohybující se u koní nebo na statku by měli být očkováni proti tetanu, který není součástí základní vakcinace. 

Počítejte také s pravidelným poplatkem obci. Ten se pohybuje od symbolických 100 Kč ročně až po 1000 Kč. Vyšší poplatky bývají ve velkých městech a také pro majitele více psů. Tyto náklady jsou shodné pro všechna plemena. 

Jakožto středně velké plemeno spotřebuje chodský pes přibližně 6-7 kg granulí měsíčně. Granule solidní (nikoliv nejlepší) kvality vás tak vyjdou přibližně na 500-700 Kč měsíčně. Máte-li výstavní ambice nebo se psem provozujete nějaké sporty, je vhodnější připlatit si ještě nějakou tu stokorunu za superprémiovou kvalitu. Další možností je domácí strava. Ta by měla být založen na kvalitních surovinách a vyváženém poměru živin, rozhodně ji proto nelze pojímat jako úspornou variantu krmení. 

V sezóně klíšťat také počítejte s antiparazitárními přípravky (obojky, pipety). Výrobků je mnoho a je třeba vyzkoušet, co bude vašemu psovi vyhovovat. Cena za měsíc trvající ochranu vychází na 150 - 400 Kč, podle zvoleného přípravku. 

Velmi důležité je požadovat pouze štěně po řádně uchovněných rodičích (tedy s průkazem původu). Rodokmen není jen vstupenka na výstavu či do některých sportovních a pracovních odvětví (jsou zkoušky či soutěže, které lze absolvovat pouze se psem s průkazem původu). 

Zájmem chovatelů i nových majitelů štěňat by mělo být především zdravé štěně, které svou povahou i exteriérem odpovídá standardu plemene.

Absolutní jistotu odpovídající povahy i exteriéru vám samozřejmě nikdo nezaručí, nicméně u psů s průkazem původu je riziko nestandardního či nemocného zvířete násobně nižší, než u nákupu „štěněte co vypadá plus mínus jako chodský pes “. 

Každé plemeno má některá zdravotní vyšetření chovných jedinců povinná, mnoho chovatelů provádí navíc i vyšetření doporučená. 

Plánujete-li psa jako rodinného kamaráda či na sport, lze ušetřit peníze například pořízením zvířete s drobnou vadou exteriéru (nestandardní zbarvení, chybně postavené ucho atd.).

Knihy o plemenu

Chodskému psovi je věnována stejnojmenná kniha od Jana Findejse. 

Časté dotazy

Co vás zajímá o chodském psovi?

Jaká je průměrná cena? 

Štěně s průkazem původu obvykle pořídíte  v rozmezí 16-20 tisíc korun. Cena se odvíjí například od výstavních či sportovních předpokladů, případně podle pohlaví a kvality zbarvení štěněte. 
Dražší bývají potomci výstavních šampionů nebo po pracovně vynikajících rodičích. Větší sumu obvykle zaplatíte za fenku než za psa, zvláště má-li dobrý potenciál do chovu. 

Pro koho se  hodí?

Je především opravdový parťák do rodiny. Má dobromyslnou povahu a velmi rád si hraje. Není vhodný pro pejskaře s velkými cíli za každou cenu. Většina jedinců se sice hodí na výcvik, i vrcholový, ale potřebují dost času na dosažení úspěchu a trpělivost, která velmi ambiciózním lidem často chybí.

Kde bude spokojený?

Hlídání je chodským psům vlastní. Tuto činnost vykonávají se samozřejmostí a bez výcviku. Jsou to výborní hlídači, kteří hned upozorní na sebemenší nebezpečí. Ve svém projevu však nejsou agresivní. Každopádně nejsou vhodní pro hlídání objektů (továren, vrakovišť apod.), zde jim chybí kontakt s rodinou. Nadšeně ohlídají dům a zahradu a nemají tendenci utíkat a toulat se po okolí.
Ideální je tedy kombinace volného pobytu po zahradě a častá návštěva v domě. Svědčí mu celoroční ubytování venku, ale nutně potřebuje být součástí rodiny. Je závislý na člověku a celodenní zavření v kotci je pro něj opravdovým utrpením. Rád venku leží na vyvýšeném místě a sleduje okolí. Je otužilý a odolný, žádné počasí – ani mráz, ani letní horko – mu nečiní problém.

Může být ubytován i v bytě. Je hodně majitelů, kteří mají chodského psa v bytě nebo v domě. Proti tomu není potřeba nic namítat, pokud takovému jedinci dopřejí dostatek pohybu, zaměstnání, her a různého sportovního vyžití.

Jak vychází s ostatními zvířaty?

Bez problémů je schopen žít pod jednou střechou s jinými domácími mazlíčky, srstnatými i opeřenými. Nemá problém asi s hospodářskými zvířaty. Stačí, když ho s nimi člověk vhodně seznámí.

Jak se snáší s jinými psy?

K jiným psům je kamarádský, rvačky sám nezačíná a snese se téměř s každým. Mezi psy se snaží neprosazovat, přesto se chová sebejistě. I ve větší smečce je zpravidla naprosto bezproblémový, bez ohledu na to, zda se jedná o fenu, či psa.

Jaké jsou vhodné aktivity pro chodského psa?

Naštěstí se chov nerozděluje na výstavní a pracovní linie. Není snad člověka, který by nechtěl vyrovnaného psa. Chovatelé na tom nejsou jinak a k tomu si přejí odchovávat krásné a zdravé jedince. Chodský pes je plemenem s rychlými, ale ne překotnými reakcemi. Je znám rychlým přepínáním ze vzruchu do klidu a naopak. To je vidět zejména v agility a při obranách na cvičišti. Mnozí chodští psi s úspěchem běhají agility. Hodí se i pro sport zvaný flyball, protože pro míček jsou zpravidla schopni udělat téměř cokoli. Výborných výsledků dosahují i v dogdancingu. Nejrůz­nější cviky, poslušnost a spolupráce, na to chodský pes slyší. To ho baví a naplňuje.
Miluje skákání a opravdu hodně se hodí pro dogfrisbee. Svými výbornými výsledky je známý i ve světě. Skáče vysoko a daleko a náramně ho to baví. Bohužel někdy tak moc, že si neuvědomuje nebezpečí z velkých výšek, ze kterých má tendence se také vrhat. Při velkých skocích mnozí chodští psi dopadají kolmo na zadní nohy, což může být zdraví nebezpečné. Proto je takový dopad potřeba „přeučit“.
Vedle nejrůznějších cviků poslušnosti je jeho silnou stránkou cokoli, u čeho je zapotřebí používat nos a soustředit se. Je obdařen vynikajícím čichem a na stopě se chová klidně a vyrovnaně. Běžně je ho vidět na předních místech v soutěžích zaměřených na pachové práce.
Jsou jedinci, kteří se též hodí ke canisterapii a někteří jsou schopni práce se stádem ovcí. Pro vytrvalost a houževnatost je možné je vidět také při dogtrekkingu, canicrossu, nebo dokonce v zápřahu.

Pracovní využití

Ve služební kynologii stále kralují němečtí a belgičtí ovčáci, vyznačující se lepšími předpoklady pro služební výcvik (například výše zmiňované obrany). Chodský pes však, díky dobrému čichu, dosahuje slibných výsledků v  záchranářské kynologii - vyhledávání osob v terénu, práce v sutinách atd. 

Jak sehnat štěně?

Ujasněte si, zda hledáte především rodinného společníka, sportovního či pracovního psa nebo zda máte především výstavní ambice. Podle toho také vybírejte chovatelskou stanici a konkrétní štěně. 
Pokud nemáte ze svého okolí tip na spolehlivého chovatele a nechce se vám zdlouhavě „googlit“ a shánět recenze chovatelských stanic, můžete se obrátit na zastřešující chovatelský klub. Zde budou mít přehled o uchovněných jedincích, plánovaných krytích atd. 
Využít můžete také seznam chovatelských stanic na našem webu. 
Je běžné, že štěňata jsou zamluvená již krátce po narození, v případě velmi slibných rodičů si někteří zájemci rezervují štěně dokonce před jejich narozením. Chovatele proto kontaktujte včas. 

Proč chtít psa s PP?

- Koupí psa s PP, který má rodiče a třeba i několik předešlých generací zdravotně prověřené a s výbornými výsledky, zmenšíte riziko, že koupíte nemocného jedince.
- Máte vysokou pravděpodobnost, váš chodský pes bude nejen vypadat jako chodský pes, ale bude mít i žádoucí povahové rysy typické pro příslušníky tohoto plemene. I když i v nejlepším chovu se tu a tam může vyskytnout „nepovedené“ štěně, riziko je neporovnatelně menší než při pořízení psa bez dokladů o původu.
- Nepodporujete množitele, jejichž hlavním cílem je zisk. Chovají proto větší množství zvířat bez ohledu na jejich čistokrevnost, zdraví a celkové kvality, navíc velmi často v nevyhovujících podmínkách. 

Druhy/varianty? 

Chodský pes se chová pouze v jednom velikostním rázu a typu osrstění. Také zbarvení je velmi unifikované. 

Na co si dát při pořízení štěněte pozor?

- Při čtení inzerátu nabízejícího štěňata zbystřete pokud: 
 - není uveden název chovatelské stanice (ideálně i odkaz na web)
 - cena štěněte je podezřele nízká
 - štěně je nabízeno k odběru ve věku mladším než 7 týdnů 
 - absence PP je zdůvodněna „přespočetností“ štěněte  či jeho  nestandardním exteriérem. Každé štěně po uchovněných rodičích dostává PP,  i kdyby jich bylo ve vrhu dvacet a bylo jakkoliv nestandardní.

Vedle neseriozních chovatelů a množitelů zvířat bez průkazu původu se můžete setkat také s podvodníky, kteří žádná štěňata ve skutečnosti vůbec nemají. 
Vystupují obvykle jako zahraniční chovatelé, často uvádí i nějakou dojemnou historku, proč je štěně k dispozici levně nebo proč je třeba najít mu rychle nový domov. Často je varovným ukazatelem špatná čeština a příliš vyumělkované fotky, obvykle stažené z internetu. 
Pokud už na podvodný inzerát odpovíte, obvykle následuje výzva k platbě větší nebo menší částky na účet (obvykle zahraniční). Požadavek je obvykle zdůvodněn buď veterinárními náklady nebo třeba cenou dopravy zvířete ze zahraničí. Po zaplacení částky se pak „prodejce“ odmlčí.

Vhodné jméno pro chodského psa 

Jménem zapsaným v průkazu původu samozřejmě nemusíte na psa volat. Někteří chovatelé navíc při včasné rezervaci umožňují, aby si nastávající majitel štěně pojmenoval po svém. Musí být ale dodrženo počáteční písmeno dle pořadí vrhu (vrh A, vrh B atd.). 
Psí jméno by nemělo být příliš dlouhé, maximálně 3 slabiky. Ideální  je znělý a dobře identifikovatelný zvuk (srovnejte „Brok“ a „Filípek“). 
Dále už záleží na osobním vkusu -  někdo má rád tradiční psí jména (Jessie, Jack, Rex, Asta), jiný zase jména z pohádek a filmů (Falco, Perdita), další se nechá inspirovat třeba historií a mytologií (Nero, Hermés). Někdy dokonce začne původně žertovná přezdívka fungovat jako jméno (Tydýt, Šiška). 

Doplňky a potřeby

Na sportovních akcích nebo výstavách oceníte prostornou přepravku, tzv. kennelku. Pes v ní může bezpečně odpočívat před závodem či předvedením. Časté je také její využití při přepravě v zavazadlovém prostoru auta. 
Je velmi důležité, aby kennelka stála na klidném místě, bez přímého slunečního svitu nebo naopak průvanu. Uvnitř by měla být matrace či deka a miska s vodou.  
Vozíte-li raději psa v kabině auta, určitě oceníte ochranný potah na sedačky a především certifikovaný bezpečnostní pás pro psy. Na trhu je široká nabídka psích autopásů, bohužel jejich kvalita je někdy nedostačující. Hledejte proto takové, které úspěšně prošly crashtesty.  

Další zajímavosti 

Na praporu Chodů do konce 19. století byly znázorněny vysoké plstěné boty, avšak poté byla za jejich znak vybrána hlava psa s dlouhou srstí na krku. Proč zrovna hlava psa, se asi kynologové, historikové ani kdokoli další nikdy neshodnou. Jedni tvrdí, že je to hlava chodského psa, který po staletí věrně stával po boku Chodů, a jiní že proto, že se Chodům říkalo též psohlavci. Chodové nejdříve toto označení nesnášeli, ale poté co zveřejnil své dílo A. Jirásek, změnili názor. Psohlavci totiž údajně bylo dávné hanlivé pojmenování Chodů. Přece jen „nasazovat někomu psí hlavu“ kdysi znamenalo zveličovat jeho chyby, svádět na něj vinu nebo ho pomlouvat. A to se také mohlo směrem k Chodům po jejich vzpouře dít. 

Jak rozpoznat chodského psa?

Chodského psa lze nejspíše zaměnit s dlouhosrstým německým ovčákem, který je však o poznání větší a mohutnější. Určitá podobnost je i s border kolií, je-li ve zbarvení black and tan, které je však u borderek poměrně vzácné.