Clumber španěl

Na první pohled je patrné, v žilách clumber španěla koluje i nezanedbatelný podíl molossoidní krve. Clumber je největším a nejmohutnějším ze všech loveckých španělů - podsaditý, lymfatické stavby a robustní kostry. Samci dosahují přes 30 kg hmotnosti, feny jsou v průměru o 5 kg lehčí. 

Mohutná až zavalitá postava se odráží i ve způsobu práce tohoto velkého slídiče. Ačkoliv dokáže být překvapivě hbitý, jeho pracovní tempo je poklidné, avšak vytrvalé. Vzhledu zavalitého medvěda odpovídá i jeho povaha - klidná, důstojná a vlídná, přesto rezervovaná. Ačkoliv je velmi inteligentní, kvůli své rozvážnosti a volnému životnímu tempu se příliš nehodí pro pokročilý výcvik. V dnešní době patří mezi málopočetná plemena a nejčastěji bývá chován jako společník. 

Chovatelské kluby

V České republice zastřešuje čistokrevný chov clumber španěla Klub chovatelů loveckých slídičů - KCHLS.

Přednosti a nevýhody

Zhodnocení předností a slabin clumber španěla je hodně otázkou osobního vkusu a preferencí. Je to klidný, pohodově laděný pes bez stopy agresivity. Pro někoho však může být příliš pasivní, málo snaživý a pracovitý. Také si nebude rozumět s náruživým sportovcem, naopak spokojený s ním bude rekreační turista. 

Pes šlechty

I když se jedná o anglické plemeno, s největší pravděpodobností je původem z kontinentální Evropy, přesněji z Francie. Zde se údajně vyskytoval již koncem 14. století. Traduje se, že do Anglie k vévodovi z Newcastlu se clumber španělé dostali poté, co se je francouzský vévoda de Noailles snažil zachránit před vybitím. Ve Francii se totiž schylovalo k revoluci a Noailles nechtěl připustit, aby tím trpěli i jeho oblíbení psi. A mimo to by jeho dosavadní šlechtitelská práce přišla vniveč.

Původ a historie plemene

Základ chovu clumber španěla se tak dostal do Nottinghamshire, přesněji do Clumber Parku, nacházejícího se poblíž Sherwoodského lesa. Ovšem nad tím, kdy přesně a proč se tito psi od vévody de Noalles dostali k vévodovi z Newcastlu visí spousta otazníků. Některé zdroje totiž uvádějí, že v Clumber parku se tito bílí psi objevili již kolem roku 1770, kdežto revoluce byla až v letech 1788–1789. V Clumber parku se o ně po třicet let svědomitě staral chovatel William Mansell. Proto se clumbimu v jeden čas říkalo Mansell´s Dog.

Vévoda z Newcastlu své clumber psy prokřížil se zemními španěly, tzv. land spaniels. Dále byl pravděpodobně v chovu použit i baset a alpský španěl (dnes již neexistující). Někteří autoři se domnívají, že v chovu zapůsobili také bloodhaund a svatobernardský pes.

Že clumber španěl byl oblíbené a ceněné plemeno mezi šlechtou, není pochyb. Z dochovaných písemností se dovídáme, že je vlastnily urozené rody a nesměl je chovat nikdo jiný. Měli jej vévodové z Norfolku, Newcastlu, Portlandu, Westminsteru, a také hrabě z Abingdonu či hrabě Spenser a další. Choval je princ Albert, manžel královny Viktorie, dále jeho syn Edvard VII., a následně Jiří V. Posledně jmenovaný chodil na lov i v pokročilém věku a tedy pomalejší sledování stopy clumberem jen ocenil. Všichni neustále udržovali clumber španěly pouze „pro šlechtu“, což se těmto psům po smrti Jiřího V. (1936) málem stalo osudným. Dalo by se říci, že jeho chov se od té doby drží na životaschopném početním minimu. I když je momentálně nejméně chovaným ze všech španělů, je považován za nejstarší čistokrevně chované plemeno španělů.

Toto plemeno se ve své podstatě po staletí nezměnilo. Tedy v „moderním typu“ je chováno doslova po staletí. Dokládá to i jejich úžasné vyobrazení pocházející z roku 1788 od Francis Wheatleye. Obraz se jmenuje „Návrat z lovu“. Jednotnost v typu na této malbě dokazuje, že clumber španěl tu musel existovat již řadu let před jeho namalováním.

Poprvé se na výstavě v Anglii objevil v roce 1859. Přesto na výstavách nikdy příliš neohromoval počtem vystavených jedinců a téměř vždy stál bokem popularity a vzbuzování pozornosti. Bohužel ani megaúspěch, kdy v roce 1991 na Cruftově výstavě byl za nejkrásnějšího psa výstavy (Best in Show) vyhlášen clumber španěl Ch. Raycroft Socialite, výrazněji nezvedl vlnu zájmu u širší veřejnosti. Ač se to může pro jeho milý vzhled i povahu zdát zvláštní, snad ještě zvláštnější je, proč si široká veřejnost vybírá za „moderní plemena“ spíše ta, která zejména při výchově dělají těžkosti.

Do USA se clumber španěl dostal již v roce 1844, ale ani tam se nikdy nestal populárním plemenem. Na celém světě je považován za málopočetné plemeno a je mnoho zemí, kde není evidován ani jeden pes tohoto plemene. Proč je tak dlouho velkou neznámou pro většinu kynologů, zůstane asi navždy nezodpovězeno. Ve větším počtu je chován pouze ve Francii a Belgii. Ale i tak se jedná spíše o stovky zapsaných psů do plemenné knihy ročně, než-li tisíce, jak je tomu u jiných plemen běžné.

Chov v České republice

Jako první k nám byla importována z Německa již dospělá, skoro dvouletá fena Ch. Yoaenah vom Falkenhorst. Přivezla ji D. Nováková, majitelka chovatelské stanice Trias. A právě tato fena dala základ chovu clumber španělů v České republice, když se jí v roce 1992 narodila první štěňata. Otcem prvních u nás narozených štěňat byl německý pes Ch. Vitus von Falkenhorst, otcem druhého vrhu Raycroft Seashanty. Od té doby počet clumberů v ČR pozvolna roste a chov je na výborné úrovni. Majitelé českých odchovů mohou snadno konkurovat odchovům celé Evropy. Mnoho štěňat odchází z ČR do zahraničí a čeští chovatelé mají velmi dobré jméno. Rozvoj českých clumbíků je v dobrých rukou a tak snad i Česká republika přispěje k zachování tohoto málopočetného plemene. Momentálně ČR patří mezi státy s největším počtem chovatelů clumber španělů v Evropě.

Stručný standard plemene clumber španěl

Celkový vzhled: je to pes vyvážených proporcí, s mohutnou kostrou, aktivní, se zadumaným výrazem; tělesná stavba svědčí o skutečnosti, že je to silný pes.

Použití a povaha: je to stoik s velkým srdcem, velmi inteligentní; při jeho vrozených schopnostech se uplatňuje jeho rozhodnost. Při práci je tichý a používá svůj výtečný nos. Je vytrvalý, sebevědomý, milý a hodný; je mnohem rezervovanější, než ostatní španělé, bez jakéhokoli sklonu k agresivitě.

Hlava: je hranatá, masivní, středně dlouhá. Žádný znak hlavy či mozkovny nesmí být přehnaně výrazný.

Mozkovna: má široké temeno, týlní hrbol je zřetelný; nadočnicové oblouky jsou velmi výrazné.

Stop: je hluboký.

Čenichová partie: je mohutná a hranatá.

Pysky: jsou velmi vyvinuté.

Čelisti a zuby: čelisti jsou silné, mají perfektní skus, kompletní a dobře postavené řezáky s nůžkovým skusem, což značí, že horní řezáky těsně překrývají spodní a jsou postavené kolmo v čelistech.

Oči: jasné, tmavě jantarové, poněkud hlouběji uložené v očních důlcích; spojivky jsou někdy viditelné, ale nesmí to být příliš (oko nesmí být příliš otevřené). Oči navrch hlavy a oči příliš světlé jsou nežádoucí. Nesmí se vyskytovat entropium.

Uši: jsou velké, mají tvar vinného listu, jsou bohatě osrstěné rovnou srstí. Jsou zavěšené a směřují mírně dopředu. Praporce (třásně) nesmí přesahovat nejspodnější konec boltce (závěsu).

Krk: je poměrně dlouhý, silný a mohutný.

Tělo: je dlouhé, těžké, nízko při zemi.

Hřbet: rovný, široký a dlouhý.

Bedra: svalnatá.

Hrudník: je hluboký; žebra jsou dost klenutá.

Spodní linie: slabiny jsou hodně spuštěné.

Ocas: obvykle se krátí.

Kupírovaný ocas: je nízko nasazený, dobře osrstěný, nesený v úrovni hřbetu.

Nekupírovaný ocas: je nízko nasazený, dobře osrstěný, nesený v úrovni hřbetu. U kořene je silný, ke špičce se zeslabuje, je středně dlouhý.

Hrudní končetiny: hrudní končetiny jsou krátké, rovné, silné, s dobrou kostrou.

Lopatky: mohutné, šikmo uložené, svalnaté.

Pánevní končetiny: jsou velmi mohutné, správně vyvinuté.

Podkolení: svírají správný úhel, jsou postavené v ose těla.

Hlezna: nízko při zemi.

Tlapky: velké, kulaté, dobře osrstěné.

Pohyb: v pohybu se kývá, protože jeho tělo je dlouhé a nohy krátké. Pohyb je přímý, oba páry končetin se pohybují bez námahy.

Srst: bohatá, přiléhavá, hedvábná a rovná. Na končetinách a na hrudníku jsou pěkné praporce.

Zbarvení: je upřednostňováno celé bílé tělo s citrónovými znaky; oranžová se připouští. Nevelké znaky na hlavě a skvrny po stranách čenichu.

Váha: ideální váha je 36 kg u psů a 29,5 kg u fen.

Štěňata jsou jako u většiny plemen hravá a zvědavá. Až mezi druhým a třetím rokem života se zklidní a stávají se z nich uvážliví, vyrovnaní a zároveň sebevědomí aristokraté. Celkově je clumber španěl samostatný, spolehlivý a velice inteligentní společník. Je velmi milý a přátelský, i když z počátku se nikomu nevnucuje a předstírá absolutní nezájem. Je věrný své rodině a cizí lidi jej nebaví. Říká se o něm, že je nejrezervovanější ze všech španělů. Avšak nikdy není agresivní a to ani náznakem.

Má zcela charakteristický valivý pohyb – clumber roll, který působí trochu těžkopádně. Ovšem přes svoji mohutnost je velmi dobře pohyblivý a neúnavný. Mnohé překvapí jeho houževnatost. I když upozorňuje na nezvané hosty štěkotem, štěká velice málo. Je rozvážný a sebevědomý. Rozhodně to není žádný komediant, nevymýšlí rošťárny, ani nepřekypuje humorem. Jeho výchovu zvládne snad každý, ovšem není to pes pro lidi, kteří chtějí temperamentního psa nebo psa neustále vesele naladěného a čekajícího na rozverné hry. Také není vhodný pro věčné cestovatele a velké sportovce.

Inteligence a cvičitelnost clumber španěla

Zatímco základní výchova clumbera není nijak obtížná, s pokročilým výcvikem je to již méně slavné. Ne že by nebyl inteligentní, je však velmi samostatný a tak trochu „salámista“. Výjimkou je jeho lovecká profese, ve svém oboru je velmi schopný, i když pracuje v rozvážnějším tempu než většina ostatních loveckých plemen. 

Výchova

Clumber potřebuje důslednou výchovu, pevnou ruku, ale zároveň velké pochopení a cit. Kdo k němu přistupuje jako k partnerovi, bude s jeho povahou spokojen. Při rozumné výchově se stává poslušným, i když někdy s trochou paličatosti, tedy „vlastním názorem“. Výcvik většinou považuje za hru a je nutné preferovat mírné metody. Mají výbornou paměť, jen tak nezapomínají, a to je třeba mít neustále na paměti. Vychovávat ho je nutné od štěněte, protože co je jednou dovoleno, je dovoleno napořád. Velmi vhodné také je, vytvořit včas návyk na běžnou provozní manipulaci - otevření tlamy, kontrolu uší a očí, vyčesávání nebo i stříhání drápků. 

Výcvik

I když může být při práci v lese poměrně všestranně využíván, od poloviny 19. do poloviny 20. století se po něm chtěla pouze jednostranná práce a to na stopě a vypichování zvěře. Přitom jsou i velmi dobrými aportéry. Žádné počasí ani zemský povrch mu není cizí a je ochotný donášet zvěř odkudkoli. Pokud zvěř, kterou neunese najde dřív, než-li ostatní psi, brání ji před nimi až do příchodu svého pána. Na stopě pracuje velmi precizně, pomalu, svědomitě a tiše. Přesto během sledování stopy vydává zvuky podobné chrochtání a mlaskání. Štěká až při nalezení zvěře. Právě pomalá a klidná práce se po něm chtěla od počátku jeho vzniku. Byl to cíleně chovaný pes pro starší pány, aby jeho tempu stačili.

Kdysi při lovu pracovali ve velkých smečkách. Nyní pracují samostatně nebo jen ve skupině několika málo psů. Ani jedno pro něj není problém. I v České republice jsou jednici, a není jich zas tak málo, kteří velmi úspěšně pracují v lese a skládají mnohé zkoušky. Jsou ve své práci opravdu dobří. Přes svou mohutnost jsou to psi na stopě velmi aktivní, pracovití a neúnavní. Mají přirozenou snahu pátrat po zvěři a nesejít ze stopy. Pracují tzv. pod flintou, tedy se nevzdalují od svého „vůdce“ a vše co najdou a unesou, zpravidla donáší k nohám svého pána. I když je to lovecké plemeno, nemá sklony k pronásledování zvěře. Je to dáno tím, že ji vyhledá, oběhne a snaží se ji nahnat směrem k lovci.

Clumber sice není hravým a činorodým kamarádem, díky své klidné a mírné povaze se však může zařadit mezi plemena vhodná do rodiny s dětmi. Je klidný, tolerantní a velkorysý, přesto nikdy nenecháváme malé děti se psem bez dozoru. Pokud však hledáte pro své děti čtyřnohého parťáka na dovádění a hry, nebude pohodlný a trochu těžkopádný clumber úplně tím pravým. 

Jakožto velké a těžké plemeno se clumbeři dožívají v průměru kolem 10-12 let. Zejména psy chované jako společníky mohou trápit zdravotní komplikace spojené s nadváhou až obezitou – kardiovaskulární onemocnění, ale i cukrovka. Další problémy mohou vznikat v souvislosti s dysplazií kyčelních či loketních kloubů, případně artrózou. Ani ortopedickým potížím samozřejmě nadměrná hmotnost nepomáhá. Je proto více než vhodné dbát po celý život na kvalitní stravu ve vhodném množství a také na přiměřenou fyzickou aktivitu. Dostatek svalové hmoty pomáhá předcházet obezitě a poskytuje důležitou oporu páteři a kloubům. 

Vyskytnout se mohou také onemocnění očí a očního okolí - zákaly a infekce, poměrně časté je také vchlípení a vychlípení očních víček. Zvýšenou péči potřebují také uši, jako ostatně u většiny španělů a vůbec u plemen s těžkými převislými boltci. 

Povinná vyšetření

Podmínkou uchovnění je genetický test na nemoc PDP 1. Pod touto zkratkou se skrývá dědičné onemocnění postihující clumbery a sussex španěly. Jeho podstatou je deficit enzymu [pyruvátdehydrogenasa] fosfatasy 1 (PDP1), která aktivuje pyruvátdehydrogenasový komplex (PDHc). U nemocných zvířat je tak narušen metabolický proces přeměny živin z potravy na energii. 

Onemocnění se projevuje špatnou snášenlivostí větší fyzické zátěže, která může vést až k celkovému kolapsu. Spojeno je také s neurologickými a kardiovaskulárními poruchami. I přes včasné nasazení tzv. ketogenní diety (vysoký obsah tuku, minimum cukru) bývá snížená délka života a nemoc přináší řadu omezení. 

Dědičnost PDP 1 je autosomálně recesivní. To znamená, že postihuje v podobné míře psy i feny a vyskytují se zdraví (bezpříznakoví) přenašeči. Pokud zvíře nese pouze jednu mutovanou kopii genu, je klinicky zcela zdravé a bez cíleného genetického testu není jako přenašeč rozpoznatelné. Pokud se však spojí dva takoví jedinci, ve vrhu bude přibližně 25 % potomků zcela zdravých (clear), 50 % potomků bezpříznakových přenašečů a 25 % postižených PDP 1.

Vzhledem k málopočetnosti plemene a poměrně častému výskytu této mutace (uvádí se až 20% přenašečů v populaci clumberů) není možné úplné vyřazení přenašečů z chovu. Došlo by tak k drastickému omezení chovatelské základy, což by si vyžádalo zvýšení příbuzenské plemenitby a ve finále by clumberům víc ublížilo než prospělo. V praxí se tak bezpříznakový přenašeč může použít v chovu, je-li spojen se zcela zdravým (clear) jedincem. Z tohoto spojení se narodí všechna štěňata klinicky zdravá, pouze přibližně polovina jich bude po jednom z rodičů bezpříznakovými přenašeči PDP 1. 

Doporučená vyšetření

Chovatelský klub také doporučuje vyšetření na dysplazii kyčelního kloubu - DKK. Zhodnocení kyčlí se provádí po ukončení růstu veterinárním lékařem, který je oprávněn k oficiálnímu posouzení DKK. Hlavní metodou je zhotovení rentgenového snímku. Dysplazie kyčelních kloubů má mnoho příčin, z části dědičných, z části neznámých. Významnou roli hrají i zevní faktory (výživa, pohybová aktivita, prostředí kde štěně vyrůstá a mnoho dalšího). Ani oba rodiče s dobrým stavem kyčlí tak nejsou zárukou, že se ve vrhu nevyskytne štěně s větším stupněm dysplazie. Chov na jedincích s dobrým stavem kyčlí však pomáhá toto riziko snížit a má proto svůj nemalý význam. 

Z genetických vyšetření se může hodit test na farmakogenetickou chorobu, manifestující se v případě podání celkové anestezie - maligní hypertermii. Tato choroba není vázána na konkrétní plemeno a její zákeřnost spočívá v tom, že dokud pes není vystaven spouštěči (celkové anestezii, obvykle při operačním zákroku), nemá žádné příznaky. V případě podání anestezie dochází k souboru příznaků zahrnujících prudké zvýšení tělesné teploty (odtud název), které bez rychlé reakce a především přerušení anestezie mohou skončit i fatálně. Pokud je nezbytné provést anestezii u psa s maligní hypertermií (akutní život zachraňující operace), je třeba podání specifických látek, zvýšené opatrnosti a především zkušeného lékaře. I u nechovných psů se tak vyplatí o diagnoze vědět předem. 

Jako u všech španělů, respektive psů se těžkými svěšenými ušními boltci, je nutné kontrolovat jejich čistotu a udržovat je v pořádku, neboť mají větší sklony k zánětům zvukovodu. K běžné péči o psa musíme přidat i kontrolu kůže v místech vrásek a volné kůže a udržování čistoty očí. Většina clumbíků má totiž pokleslá spodní víčka (odhalenou spojivku) a proto je zde větší pravděpodobnost výskytu nečistot. Pak postačí očištění okolí oka a vykapání oka speciálním roztokem.

Srst i přes střední délku nepotřebuje mnoho péče. Postačí jedenkrát až dvakrát týdně zběžně pročesat. Díky struktuře srsti se na ní nedrží mnoho nečistot a proto časté koupání, byť se jedná o bílou barvu, není nutné. Něco jiného je, když se má clumber připravit na výstavu. Úprava srsti před výstavou nespočívá jen ve vykoupání, ale vhodná je i lehká úprava srsti. Zastřihneme vlajky na břiše, ocase, hrudníku a předních končetinách. Srst na uších se jemně protrimuje a zarovná střihem podle spodního okraje ušního boltce. Při stříhání přesně kopírujeme tvar ucha. 

Tlapky se také trošku zastřihnou, aby byly kulatého tvaru. Nesmíme však vystříhávat srst mezi prsty, neboť by tlapka působila jako „otevřená“. Zadní nohy se ostříhají jen na patách a zadní osrstění stehen se zarovná. U mladých psů se může srst vlnit, což se nejčastěji vyskytuje v době prvního línání. Někdy je možné tuto původní srst prsty vytrhat a docílit tak hladkého vzhledu. Jindy musíme na její uvolnění ještě chvíli počkat.

Clumber je ideálním doprovodným psem na procházky, rodinné výlety i náročnější tůry. Při pohybu chůzí a mírným klusem je velmi vytrvalý a dokáže urazit velké vzdálenosti. Vhodné je pro něj i plavání, ne každý clumber mu ale holduje. 

Clumber většinou v mládí není zrovna velký jedlík. Naopak s přibývajícím věkem značně přibývá i apetit. Proto je nutné na příjem kvalitní potravy v optimálním množství dohlédnout. Štěnětem je clumber přibližně do 18 až 24 měsíců. A to platí zejména pro vývoj tělesné schránky. Protože se jedná o masivní plemeno na kratších nohách, je nutné myslet na kvalitní stravu a přiměřený pohyb.

Většina clumbíků má ráda i zeleninu a ovoce. V žádném případě však psovi nezkrmujeme hroznové víno (včetně rozinek), i poměrně malé množství může být pro psa nebezpečné. Kromě obecně platných zásad správné výživy (kvalitní granule nebo pečlivě vyvážená domácí strava) je třeba dbát na prevenci torze žaludku, tedy dvě hodiny po krmení psa udržet co možná v klidu, granule podávat raději namočené, případně používat speciální protihltací misky. 

Chov clumbera patří ke středně finančně náročným. Pravidelné očkování vychází na 500-1500 Kč, podle toho, zda očkujete pouze základ nebo přidáváte i nějaké další vakcíny. Například psi pohybující se u koní nebo na statku by měli být očkováni proti tetanu, který není součástí základní vakcinace. Pro psy pohybující se často ve větším kolektivu nebo pro starší a oslabená zvířata se zase může hodit zvýšená ochrana proti původcům psincového kašle. 

Počítejte také s pravidelným poplatkem obci. Ten se pohybuje od symbolických 100 Kč ročně až po 1000 Kč. Vyšší poplatky bývají ve velkých městech a také pro majitele více psů. Tyto náklady jsou shodné pro všechna plemena. 

Významnou položkou v rozpočtu je krmení. Vzhledem k velikosti clumbera je logické, že jeho výživa něco stojí. Pro hrubou orientaci o nákladech - 15 kg pytel slušných (nikoliv ideálních či nejlepších) granulí začíná na 1000 Kč. Toto množství vydrží dospělému zvířeti zhruba na 5-7 týdnů. K dostání jsou samozřejmě i levnější granule, jejich složení však nelze označit za dlouhodobě akceptovatelné. Při krmení domácí stravou se dostanete na podobnou částku, budete-li kupovat suroviny přiměřené kvality.

V sezóně klíšťat také počítejte s antiparazitárními přípravky (obojky, pipety). Výrobků je mnoho a je třeba vyzkoušet, co bude vašemu psovi vyhovovat. Cena za měsíc trvající ochranu vychází na 200 - 450 Kč, podle zvoleného přípravku. 

Velmi důležité je požadovat pouze štěně po řádně uchovněných rodičích (tedy s průkazem původu). Rodokmen není jen vstupenka na výstavu či do některých sportovních a pracovních odvětví (jsou zkoušky či soutěže, které lze absolvovat pouze se psem s průkazem původu). 

U psa s průkazem původu máte jistotu, že jeho rodiče odpovídají povahou i exteriérem standardu plemene a navíc prošli povinnými, případně i doporučovanými zdravotními testy. I v prověřeném chovu se může tu a tam vyskytnout „nepovedené“ či nemocné štěně, nicméně u psů s průkazem původu je riziko nestandardního či nemocného zvířete mnohem menší. Výhodou málopočetnosti clumberů je, že se bez průkazu původu v podstatě nevyskytují. 

Časté dotazy

Nejčastější otázky a odpovědi týkající se chovu clumber španěla.

Jaká je průměrná cena štěněte?

Pořizovací cena clumber španěla patří k vyšším, pohybuje se v rozmezí 30-40 000 Kč, v případě zvláště nadějných štěňat či zahraničního krytí i více. 
Dražší bývají také potomci pracovně vynikajících rodičů, feny se obecně prodávají dráž než psi. 
Rozumně se dá ušetřit například pořízením štěněte s exteriérovou vadou, kvůli které není vhodné do chovu a na výstavy, může však plnit roli rodinného kamaráda nebo se s ním můžete věnovat výcviku. Zůstávají přitom výhody psa s průkazem původu - zdravotní testy, odpovídající povahové vlastnosti atd. V neposlední řadě také nepodporujete množitele. 

Pro koho se clumber španěl hodí?

Na pohyb není náročný, takže se lehce přizpůsobí i pomalejšímu životnímu tempu. Proto je vhodný i pro seniory. Rád si pohoví na gauči a nechá se rozmazlovat a hladit. Je schopný zvukovými gesty vyjádřit i své emoce, také někdy slintá a když spí, tak chrápe. Vůbec není nutné, aby se ve svém životě zabýval myslivostí, tedy lovem. 
Hodí se spíše do klidné rodiny, ale soužití s dětmi mu také nečiní větší problém. Je tolerantní, něžný a mírný, s laskavou povahou. Clumbeři jsou výbornými rodinnými psy, ale zároveň se velice hodí i pro práci v lese.

Kde bude spokojený?

Není to pes vhodný do kotce a neměl by být celoročně držen venku. Přesto by takové ubytování za jistých okolností také zvládl. Je to pes do nepohody a s tím by si ho člověk měl kupovat. Na procházkách bez problémů snese zimu, déšť, bláto, ale v parných dnech hledá stinná a co nejchladnější místa. V létě se na sluníčku zrovna rád nevyhřívá.

Clumber španěl a zvířata

Mějte neustále na paměti, že je to plemeno lovecké. Proto co se týče soužití s jinými domácími zvířaty, je nutná včasná socializace a plynulé navykání. Pak ostatní zvířata v domě a na zahradě toleruje. 

Jak se snáší s jinými psy?

Vůči psům, které potká na vycházce, bývá clumber španěl nekonfliktní. K těm, co s ním žijí ve společné domácnosti, je dokonce shovívavý a často se jim i podřídí, aby si zachoval svůj klid.

Má clumber španěl pracovní využití?

K výkonu myslivosti se v České republice používají nejčastěji ohaři a honiči, coby všestranně lovecky upotřebitelná plemena. Přesto i u nás několik clumberů v lese úspěšně pracuje, je však třeba počítat s jejich specifickým způsobem práce a volnějším tempem. Tradičně bývali clumber španělé „lovečtí psi starších pánů“, protože i prošedivělý gentleman s nimi dobře udržel krok. 

Jak sehnat clumber španěla?

Protože jde o málopočetné plemeno, je možné, že si na svého clumbera chvíli počkáte. Pokud nemáte vyhlédnutou konkrétní chovatelskou stanici, můžete se obrátit na poradce chovu, bude mít přehled o plánovaných vrzích a podá vám i další informace. Mezi jednotlivými chovatelskými stanicemi jsou rozdíly, především co do jejich zaměření. I když základní plemenné vlastnosti jsou univerzálně platné, přece jen bude znatelný rozdíl mezi psem z lovecké nebo společenské/výstavní linie. 

Proč koupit štěně s PP?

- Máte maximální jistotu, že váš clumber bude mít exteriér i povahové rysy typické pro příslušníky tohoto plemene. I když i v nejlepším chovu se tu a tam může vyskytnout „nepovedené“ štěně, riziko je neporovnatelně menší než při pořízení psa bez průkazu původu. Chovní jedinci (rodiče štěňat) musejí být tzv. uchovněni, tedy projít posouzením exteriéru, případně i pracovní zkouškou. Mají také za sebou povinná a někdy i doporučená vyšetření, která výrazně snižují riziko zdravotních komplikací u štěňat.
- Nepodporujete množitele, produkující štěňata bez ohledu na jejich čistokrevnost, zdraví a celkové kvality. V lepším případě to dělají „jen“ z neznalosti, v tom horším pro peníze, často navíc v nevyhovujících podmínkách. 
- Na chovatele, resp. chovatelskou stanici, není problém dohledat recenze, případně i výsledky psů z jejich odchovů na výstavách a výkonnostních soutěžích. Dodržování pravidel pro chov také hlídá příslušný chovatelský klub, na který se můžete obrátit, dojde-li k nějakým potížím a chovatel by je nechtěl adekvátně řešit (např. nemocné štěně, skrytá vada atd.). 

Na co si dát při pořízení štěněte pozor?

- Při čtení inzerátu nabízejícího štěňata zbystřete pokud: 
 - není uveden název chovatelské stanice (ideálně i odkaz na web)
 - cena štěněte je podezřele nízká
 - štěně je nabízeno k odběru ve věku mladším než 7 týdnů (oddělit od matky štěně dříve, než po dovršení 50 dnů života zakazuje Zákon na ochranu zvířat)

Další tipy na co se ptát chovatele jsme shrnuli v tomto článku.

Jaké jméno se hodí pro clumber španěla?

Pes s průkazem původu přichází k novému majiteli již se jménem zapsaným v průkazu původu. Toto jméno samozřejmě nemusíte používat, většina majitelů si štěně pojmenuje po svém, případně oficiální jméno zkrátí nebo z něj vytvoří přezdívku. 
Někteří chovatelé při včasné rezervaci umožňují, aby si nastávající majitel štěně pojmenoval po svém. Musí být ale dodrženo počáteční písmeno dle pořadí vrhu (vrh A, vrh B atd.). 
Důstojnému clumberovi sluší jméno, které odpovídá jeho aristokratickému zevnějšku i vystupování - Lord, Lady, Archie (Archibald) nebo Megota.

Potřeby pro clumber španěla

Clumber nepotřebuje žádné specifické doplňky nebo vybavení. Pokud se psem jezdíte autem, myslete na jeho i vaši bezpečnost. Pes umístěný volně v kabině představuje riziko pro sebe i lidskou posádku vozu! Optimální je umístění psa v kufru auta, nejlépe odděleného od prostoru pro lidskou posádku pevnou mříží. V kufru může být pes volně nebo v přepravní schránce. Kufr auta i případný přepravní box musí být dostatečně prostorný a s přístupem čerstvého vzduchu. 
Pokud chcete, navzdory jeho velikosti, vozit clumbera v kabině auta, nezapomeňte na vhodný postroj. U takto těžkého psa opravdu dbejte, aby měl patřičný atest (tj. aby psa v případě nárazu skutečně udržel). Speciální postroj do auta se připevňuje buď přímo do klipsu pro bezpečnostní pás, nebo s pomocí bezpečnostního pásu. 

Zajímavosti 

Clumber španěl je největším a nejmohutnějším ze španělů. Také má nejklidnější povahu a specifický způsob práce při lovu. 

Odlišnosti  od podobných plemen

Clumber španěl je v podstatě nezaměnitelný. Oproti ostatním španělům je výrazně větší, dlouhosrstí ohaři zase nedosahují jeho mohutnosti a nemají tak lymfatickou konstituci.