Finský špic, tzv. finkie, se vyvinul před mnoha sty lety pravděpodobně z arktických vlků. Původně šlo o loveckého psa, využívaného k nahánění ptáků a drobné zvěře. Pronikání Evropanů a především jejich psích společníků mezi severské přírodní národy málem vedlo k vyhubení, respektive k rozmělnění, plemene finský špic. Naštěstí se podařilo zachovat dostatek typických jedinců od konce 19. století již můžeme hovořit o čistokrevném chovu v dnešním slova smyslu.
Finský špic je robustní, bystrý a pohyblivý pomenší psík typicky špicího vzhledu, s kvadratickou tělesnou stavbou a dobře vyvinutým svalstvem. Krycí srst má tmavší odstín než krátká, hustá podsada, což tvoří typické barevné struktury - od medových po temně červené odstíny.
Jako většina přírodních plemen, také finkie vyniká samostatným uvažováním, sebevědomím a inteligencí. Navíc je příchylný k lidem, vyhledává úzký kontakt se svou rodinou a při troše trpělivosti a pozitivní motivaci se může mnohému naučit. I při úspěšně zvládnutém výcviku je však na místě zvýšená opatrnost při procházkách v přírodě - tento špic má velmi silný lovecký pud a existuje vysoké riziko útěku za zvěří.
Jeho chov lze doporučit aspoň mírně pokročilému chovateli, který mu může nabídnout dostatek aktivit, finkie se skvěle hodí například pro agility či flyball. Pro odrostlejší děti je výborným parťákem, k malým nebo příliš rozjíveným dětem se ale příliš nehodí.
null