Havanský psík

O plemenu

Havanský psík patří do rodiny bišonků, má s nimi společný drobný vzrůst, dlouhou a dekorativní srst, mírný a přátelský temperament a učenlivou povahu.  

Jeho postavička je výrazně obdélníkového tělesného rámce, poměr výšky v kohoutku a délky těla by měl být přibližně 3:4. Na rozdíl od většiny svých příbuzných (například maltézáček, bišonek), havanský psík nemusí být, a většinou také nebývá, čistě bílý, proto je jeho rozpoznání snazší.

Historie

Kolébkou havanského psíka, přesněji řečeno jeho předků, je jako u všech bišonků Středomoří. Malé psíky, kteří v pobřežních městech a na obchodních lodích hubili hlodavce, zmiňuje již Aristoteles a nazývá je „canes melitenses“, tedy psi z přístavů.  

Tyto malé chundelaté psíky si záhy oblíbili také lidé z vyšších společenských kruhů a díky čilému obchodnímu ruchu se počátkem novověku začali šířit do širšího světa, kde se dále vyvíjeli v samostatná plemena.  

Španělští a italští námořníci dovezli základ chovu havanských psíků až na Kubu, kde záhy zdomácněl a těšil se oblibě zejména u bohatých majitelů plantáží a obchodníků. Tehdejší havanský psík byl stále čistě bílý a také drobnějšího těla, než je tomu dnes. V 19. století byli k havanskému psíkovi záměrně přikříženi pudlové, pocházející od francouzských chovatelů, čímž došlo ke zvětšení jeho velikosti a především k významnému rozšíření barevné variability srsti.  

Dramatické politické změny, které v 50. letech 20. století zasáhly Kubu znamenaly málem i zánik havanského psíka, naštěstí několik jedinců bylo vyvezeno do USA, kde se dočkalo vřelého přijetí a rychlé obliby. V roce 1979 byl založen Americký klub chovatelů havanských psíků, roku 1991 byl havanský psík uznán AKC (American Kennel Club).

Povaha

Havanský psík je hravý, aktivní a veselý společník. Na svém majiteli velmi lpí, má jemnou povahu a těžko snáší samotu nebo hrubší zacházení.  

Rád se mazlí a vyhledává fyzický kontakt. K dětem je vhodný za předpokladu, že při hře dokáží respektovat jeho drobný vzrůst a jsou na něj patřičně opatrné. Dobře se snáší s ostatními psy i jinými domácími zvířaty.

Běžné výlety do přírody mu nedělají problém, havanský psík má rád pohyb a je velmi činorodý. Díky obratnosti a učenlivosti může dosahovat úspěchů i ve sportu.

Výcvik

Při klidném a laskavém přístupu zvládne výchovu havanského psíka i naprostý začátečník. „Havaňáček“ je učenlivý, mírný a snaživý.  

Při nežádoucím chování si obvykle vystačíte s řízným „ne“, fyzické tresty jsou kontraproduktivní, psík se může stát bázlivým a ztratit důvěru k majiteli. 

Krmení

Granule či masové kapsičky jsou stále nejobvyklejší stravou společenských plemen. Výhodou takto malého psa je, že díky malé spotřebě jsou superprémiová krmiva cenově dostupná pro všechny chovatele. Sáhnete-li po kvalitní značce (na podezřele levná krmiva ze supermarketů raději zapomeňte), máte jistotu, že váš pes  dostává veškeré potřebné živiny ve správném poměru a množství. 

Srst a péče

Korunou krásy havanského psíka je dlouhá pěstěná srst. Podsada téměř nebo úplně chybí, zato krycí srst dorůstá až 18 cm délky. Strukturou je měkká, rovná nebo zvlněná, může se spojovat do kadeřavých pramínků.  

Jak již bylo zmíněno, havanský psík se vyskytuje v početných variantách barev, standard uznává čistě bílou, různé odstíny plavé, černou, hnědou, rudohnědou a tzv. tabákovou. U všech barev jsou povoleny skvrnky a připouštějí se také tříslové znaky.  

Péče o srst výstavního havanského psíka je dosti náročná, zahrnuje pravidelné pečlivé rozčesávání hřebenem s dlouhými zuby i kartáčem. Také je třeba investice do vhodné kosmetiky,  šampon a kondicionér tvoří základní výbavu každého chovatele. Úprava srsti stříháním není povolena, výjimku přestavuje pouze odstřižení srsti na tlapkách a mírné zkrácení chlupů v čelní partii, aby nedráždily oči a nebránily psíkovi ve výhledu.

Rodinní psi se z praktických důvodů často stříhají, buď nůžkami, nebo dokonce i strojkem. 

Zdraví / nemoci

Až do vysokého věku bývá havanský psík velmi vitální, většina jedinců se těší pevnému zdraví. Zvýšenou péči je třeba věnovat očím, jsou náchylné k podráždění a infekci, zvláště ve vyšším věku i k zákalu. Zcela se jim nevyhýbají ani typická onemocnění malých plemen – luxace pately a stomatologické potíže (zubní kámen, zánět dásní).