Irský teriér

O plemenu

Irský teriér  je nejpůvodnějším ze čtyř teriérů pocházejících ze „Smaragdového ostrova“. Další jeho irští příbuzní jsou kerry blue teriér, glen of Imaal teriér a jemnosrstý pšeničný teriér.  

Irčan by měl působit dojmem hbitého, silného atleta. Hlava je dlouhá a úzká, uši malé, tvaru písmene V a překlopené dopředu k lícím. Oči jsou rovněž malé, tmavé a s živým, jiskrným výrazem.

Historie

Již v 16. a 17. století se objevují kusé zmínky o irských teriérech, avšak patrně šlo o označení čistě geografické, protože popisovalo psy široké škály barev, velikostí i vlastností.

Počátky čistokrevného chovu irských teriérů spadají do 70. let 19. století, kdy se opakovaně spářil chovný pes Kiliney Boy a fena Erin. Většina jejich štěňat měla tmavočervenou barvu a tvrdou, kratší srst, což se ujalo jako žádoucí typ plemene. Původní barva teriérů, černá s tříslovým pálením, byla z chovu vyřazována jako nežádoucí, i když takto zbarvená byla i matka Kiliney Boye. 

Navzdory snahám chovatelů se ale černé pálené štěně tu a tam narodí dodnes. Roku 1879 byl v Dublinu založen klub irského teriéra, roku 1881 pak vznikl první standard plemene, který ještě připouštěl šedé zbarvení a bílé znaky na nohou. O šest let později však byly šedé odstíny i bílé znaky ze standardu vyškrtnuty a nadále byli žádoucí pouze „zrzci“. 

Povaha

Irský teriér představuje typ odvážného, temperamentního teriéra, proslulého velkou odvahou a nebojácností. Má tak trochu pověst potížisty a rváče, ale z velké části nezaslouženě. Konflikty totiž nijak nevyhledává, jiné psy sám od sebe nenapadá, avšak je pravdou, že je-li vyprovokován, reaguje nekompromisně, tvrdě a se značnou razancí a přezíravostí vůči vlastním zraněním.  

Svému pánovi je však oddaným a laskavým společníkem, velmi přizpůsobivým  a dokonce i mazlivým.  

Jeho vztah k dětem je spíše rezervovaný, i když vůči nim vykazuje jistou trpělivost a shovívavost, jejich společnost nevyhledává a může ji shledávat až obtěžující.  

Soužití s ostatními zvířaty vyžaduje pečlivou socializaci a včasnou výchovu, problémy mohou nastat také při chovu více psů stejného pohlaví.

Výcvik

Irský teriér potřebuje dostatek zaměstnání a pohybu, ačkoliv se rád poválí na gauči, dlouhodobě mu zahálka nesvědčí a může vést k nežádoucímu chování, jako je ničení vybavení bytu či nadměrný štěkot.  

Vedle myslivecké práce nachází irský teriér uplatnění v mnoha odvětvích sportovní kynologie, zejména v agility a flyballu, velmi vhodný je pro něj i pokročilý výcvik poslušnosti.  

Výchova irčana vyžaduje trpělivost, důslednost a především schopnost získat si u psa autoritu bez nadměrných trestů a křiku. Není tedy vhodný pro začátečníky, spíše si porozumí se zkušenějším kynologem, který si bude vědět rady s jeho paličatostí a temperamentem. 

Krmení

Vhodným krmivem pro irské teriéry mohou být granule i domácí strava, zejména BARF (syrové maso s přílohou).  

Granule jsou vhodnou volbou, preferujete-li rychlou a snadnou přípravu krmné dávky a bezproblémové skladování. Při výběru značky a produktu dbejte na kvalitní složení a vhodný obsah živin. „Výhodné“ granule ze supermarketu se mohou tvářit líbivě v reklamách, z výživového hlediska ale bývají propadák.  Rovněž není vhodné časté střídání značek a typů, zvolte proto s rozmyslem a pokud pes prospívá, krmení neměňte.

Srst irčana má být drátovitá a jakoby rozlámané struktury, přesto dobře přiléhající. Chlupy nejsou měkké ani hedvábné, střední až kratší délky, zato velmi husté. Jedinou dlouhou srstí na těle irského teriéra je vous,  který je žádoucí pouze mírný, bez náznaku „kozí bradky“.  

Jako správný Ir je tento teriér zrzavý - standard požaduje jednotnou barvu, nejlépe jasně červené barvy, případně červenopšeničné či žlutočervené. Malá bílá skvrnka na hrudi se toleruje.  

Srst se upravuje trimováním a především pravidelným kartáčováním, pravidelně také zkontrolujeme a případně zastřihneme drápy.

Zdraví / nemoci

Irský teriér je houževnaté plemeno s nízkou nemocností. Vyskytnout se mohou různé druhy alergií zejména s kožními projevy, vzhledem k jeho temperamentu jsou časté také úrazy.  

Ve starším věku hrozí kardiovaskulární onemocnění a relativně častěji se vyskytuje také diabetes či funkční poruchy štítné žlázy.