Italský volpino

Jelikož jde o poměrně vzácné plemeno, bývá laiky často pokládán za malého či trpasličího německého špice. Volpino je však samostatné, i když příbuzné, plemeno s paralelním vývojem a s vlastní historií. 

Volpino má kompaktní tělesnou stavbu, délka těla odpovídá kohoutkové výšce. Poměrně dlouhá hlava má tvar ležícího jehlanu, s mírně vejčitou mozkovnou a dobře vyznačeným stopem. Uši jsou vysoko nasazené, trojúhelníkovitého tvaru, pevně vztyčené. Rovněž bohatě osrstěný, na hřbet stočený ocas jasně svědčí o jeho příslušnosti ke špicovitým plemenům. 

Zařazení FCI: Skupina 5 - Špicové a tzv. primitivní plemena, Sekce 4 - Evropští špicové, číslo standardu: 195

Historie

Volpino je potomkem starých evropských špiců, jejichž pozůstatky se dochovaly až z doby bronzové. Na území dnešní Itálie byl prokazatelně chován již od konce středověku, pravděpodobně však ještě dříve. Malý špicovitý psík se vyskytoval jak v šlechtických sídlech, tak i v domácnostech středních i chudých vrstev. Vedle dekorativního společníka plnil také roli hlídače a hubitele hlodavců. Později se stal také věrným společníkem kupeckých vozů a dostavníků.

Díky svému rozšíření se volpino dochoval na obrazech takových umělců, jako byli Carpaccio či Michelangelo. Můžeme tak vidět, že jeho vzhled se v průběhu staletí měnil pouze nevýznamně. 

První plemenný standard byl sepsán těsně před vypuknutím první světové války, v meziválečném období se pak volpino těšil největší popularitě ve své historii. V průběhu druhé světové války však v podstatě vymizel a znovu se objevil až na sklonku 60. let 20. století. Roku 1972 pak byl přepracován a obnoven plemenný standard, plemeno uznává i FCI. 

Povaha

Svou povahou zcela zapadá do rodiny špiců - je velice inteligentní, chápavý a bystrý, avšak také samostatný, nezávislý a paličatý. Svou rodinu velmi miluje a bývá tolerantní i k dětem, opatrnost je však na místě u starších psů s pokročilou ztrátou sluchu. Absence jednoho z důležitých smyslů může vést k nervozitě a sklonu k úlekovým reakcím.

S ostatními psy vychází obvykle dobře, pouze samci mají někdy sklon k příliš dominantnímu chování a rvačkám. 

Výcvik

Volpino je vhodný i pro začínajícího chovatele za předpokladu, že mu dokáže poskytnout dostatečně pevné a důsledné vedení. Dobře vedený, socializovaný pes je dobře cvičitelný - rychle chápe a naučené povely a triky si dlouho pamatuje.

Potřebuje poměrně dost pohybu, dobře se hodí pro sporty jako je agility, flyball či dogdancing, nepohrdne ani delšími procházkami v přírodě. 

Krmení

Mnoho chovatelů vsází na kvalitní suchá krmiva, která se dobře skladují a jednoduše podávají. Klíčovou roli zde hraje výběr značky a konkrétní produktové řady. Pozornost věnujte v první řadě použitým surovinám a obsahu živin, nejste-li si jisti svou volbou, konzultujte s odborníkem - veterinářem či zkušeným chovatelem. 

Někteří majitelé psů naopak chtějí servírovat domácí stravu. Vzrůstající oblibě se těší především BARF (syrové maso, kosti, zelenina, ovoce, bylinky…). Tento způsob krmení však klade vyšší nároky jak na znalosti o výživě psů, tak i na logistiku (uskladnění, příprava krmné dávky, nákup vhodných ingrediencí).

Srst a péče

Srst volpina má být hustá, dlouhá, dokonale rovná a odstávající od těla. Na krku tvoří bohatý límec, ocas a zadní stranu stehen zdobí zvláště dlouhá, hustá srst (kalhoty a praporce). Pouze v obličejové části hlavy a na uších je srst krátká, jemnější struktury.

Nejtypičtější barvou volpinů je jednobarevná, sněhově bílá barva, může se však vyskytovat i celotělová jelení červeň. Bílá lomená do tónu šampaňského či přítomnost stínování na uších, ocase a kalhotkách se toleruje, avšak není žádoucí. 

Významnou část péče o volpina tvoří kartáčování a vyčesávání srsti. Je důležité zvolit kartáč s dostatečně dlouhými zuby, abyste pročesali všechny vrstvy až ke kůži. Pokud vyčesávání zanedbáte a srst zplstnatí, často nezbývá, než ji oholit strojkem na několik mm. 

Zdraví / nemoci

Jako většina špiců, také volpino patří mezi zdravá a dlouhověká plemena.Důležitá je preventivní i léčebná stomatologická péče, zahrnující pravidelné čištění zubů, užívání přípravků proti plaku, tvorbě zubního kamene a především pravidelné kontroly chrupu a dutiny ústní u veterinárního lékaře. 

Z dědičných onemocnění má volpino mírně zvýšené riziko primární luxace čočky (PLL), což je vrozené onemocnění očí vedoucí až ke ztrátě zraku. Díky dostupným genetickým testům se ho však daří v čistokrevných chovech eliminovat.