Kanaánský pes

O plemenu

Kanaánský pes je střední velikosti, dobře osvalené, ne však příliš mohutné konstituce. Tělesný rámec je kvadratický (délka trupu odpovídá kohoutkové výšce). Pohlavní výraz je nápadný - feny jsou výrazně jemněji stavěné, mívají také citlivější povahu.

Na pohled se podobá divokým psům, jako jsou třeba australští dingové. Zajímavostí je, že ač jde o plemeno již přes padesát let uznávané FCI, v zemi původu (Izrael) stále žijí divoké smečky těchto psů. Někteří tito páriové přitom natolik odpovídají standardu, že je za určitých podmínek možné i jejich zařazení do čistokrevného chovu.

Historie

Kanaánští psi mají dlouhou historii, která se odehrávala zejména na území dnešního Izraele. Vyobrazení podobných psů jsou stará několik tisíc let, z biblických časů pocházejí také kosterní pozůstatky psů, jejichž tělesná stavba odpovídala dnešním kanaáncům. 

Tito středně velcí, odvážní a hbití psi provázeli šlechtu i panovníka při lovu, mohli jste je však potkat také mezi obyčejnými venkovany, kterým zase pomáhali hlídat jejich hospodářství či popásající se stáda dobytka. 

Když území ovládli Arabové, kvůli jejich negativnímu postoji ke psům (s výjimkou ušlechtilých chrtů - saluk) přešli kanaánští psi tak trochu do ilegality - sdružovali se do smeček, ve kterých žili jako divocí toulaví psi.

Na přelomu 19. a 20. století došlo k první velké migraci evropských Židů do své pravlasti - Izraele. Tito lidé byli zvyklí využívat psy ke každodenním činnostem, avšak evropská plemena špatně snášela tamní podmínky. 

Zpočátku probíhaly pokusy o křížení dovezených psů se psy místními, brzy však převážilo využívání domácí populace - původních kanaánských psů. Z divoce žijících smeček se totiž někteří psi tu a tam přidávali ke kočovným kmenům (beduínům), kteří byli vůči psům přátelštěji naladěni. Z jejich krve tak pocházeli ochočení páriové, se kterými bylo možné pracovat.

Během pár generací se podařilo vzkřísit chov domácího typu kanaánského psa, který se výborně osvědčil jako strážce i pomocník při práci s dobytkem. 

Coby izraelské národní plemeno jsou kanaánští psi úspěšně využíváni také v tamní armádě, především k pachovým pracem (vyhledávání výbušnin, narkotik či osob).

Jak bylo zmíněno v úvodu, FCI plemeno uznává od poloviny 60. let 20. století (1966). V ČR jsou velice vzácní.

Povaha

Kanaánský pes má mnohé povahové rysy typické pro původní plemena (tzv. primitivního typu).

Ke své rodině silně lne, avšak vystačí si i sám, není to pes, který by žadonil o pozornost. Vůči cizím lidem je nedůvěřivý a odtažitý, neměl by být však bez příčiny agresivní. Nemá rád cizí prostředí a ze stresu se může projevit agresivně.

Většinou dobře toleruje domácí zvířata, která pokládá za členy své smečky. Může mít však tendenci pronásledovat divoká zvířata v přírodě nebo třeba cizí kočky.  V Severní Americe jsou kanaánci poměrně rozšíření a oblíbení jako psi pro hlídání farem a stád. 

K cizím psům přistupuje kanaánský pes rezervovaně a ne příliš přátelsky, avšak mezi psy v jedné rodině se obvykle vytvoří funkční smečkové soužití s důslednou hierarchií. Chcete-li s jistotou předejít problémům, chovejte raději jednoho psa, případně pár. 

Výcvik

Toto plemeno je velmi inteligentní, avšak svéhlavé a nadmíru samostatné. To je jeden z důvodů, proč se nehodí pro vrcholový sport ani pro klasický služební výcvik. 

Vyžaduje specifický přístup založený na pochopení jeho povahy, na důslednosti, klidu a přirozené autoritě. Je vhodný výlučně pro zkušeného chovatele, který již má za sebou soužití s některým z podobných primitivních plemen. 

Krmení

Jakožto přírodní plemeno si kanaán přímo „říká“ o krmení BARFem. Základ jídelníčku tvoří syrové maso včetně vnitřností a kosti, přílohou bývá zelenina, ovoce, ovesné vločky, dále mléčné výrobky (nejlépe fermentované), oleje (lososový, dýňový atd.). 

Tento způsob krmení však klade poměrně vysoké nároky na znalosti o výživě psů, má-li každá porce obsahovat správné množství živin ve správném poměru. 

Pokud dáváte přednost granulím, vybírejte kvalitní produkt s vysokým obsahem přírodních složek.

Srst a péče

Kanaánský pes má patrovou srst, s hrubými pesíky krátké až střední délky a s hustou, dobře přiléhající podsadou. 

Nejtypičtější je zbarvení v barvě pouštního písku, tedy plavá, zlatá až červenohnědá, povolena je také bílá a černá. Mohou být přítomny skvrny či černá maska. 

Péče o zevnějšek kanaánského psa patří mezi méně náročné, postačí vyčesání zhruba v týdenním intervalu. Vzhledem k jeho povaze je však velice důležité psa na tuto proceduru zvykat od štěněte.

Zdraví / nemoci

Výhodou kanaánského psa je jeho odolnost a pevné zdraví. U bíle zbarvených jedinců se o něco častěji vyskytují kožní obtíže, případně vady sluchu, obvykle ale ne v takovém rozsahu jako u jiných bílých plemen. 

Rovněž dysplazie kyčelních kloubů není u těchto psů příliš častá a když, tak v mírnějším stupni. Přesto jsou na místě pravidelné prohlídky a důkladná vyšetření chovných psů.