Katalánský ovčák

O plemenu

Katalánský ovčák představuje španělského zástupce dlouhosrstých ovčáckých plemen z hornatých Pyrenejí. Je to středně velký pes vyvážených proporcí, obdélníkového tělesného rámce. Ideální poměr mezi délkou těla a kohoutkovou výškou je přibližně 9:8. 

Hlava je silná, široká v základně. Dlouhá srst pokrývá i obličejovou partii, uši jsou jemné, zavěšené a přiléhající k hlavě. V zemích, kde není tato procedura zakázána, se mohou uši i kupírovat, přednost se však dává přirozeně rostlým boltcům.

Na zadních nohou se nacházejí nízko nasazené zdvojené paspárky - plemenný znak hned několika starých ovčáckých plemen.

Historie

Jak vyplývá z názvu, domovinou tohoto méně známého ovčáka je oblast Katalánska - španělské provincie nacházející se na severovýchodě země, při hranicích s Francií. Zde se nachází pohoří Pyreneje, které po staletí sloužilo jako přirozená hranice mezi těmito zeměmi. Jeho nejvyšší vrcholy dosahují přes 3000 m.n.m. a jsou trvale zasněžené. 

Z tohoto drsného podnebí pochází i další příbuzná plemena, především tomu katalánskému dosti podobný pyrenejský ovčák. Ostatně v České republice zastřešuje chov katalánského i pyrenejského ovčáka právě Klub pyrenejských plemen. Vedle dvou zmíněných ovčáků sem spadají také molossové - pyrenejský horský pes a pyrenejský mastin. 

Nejstarší zmínky o katalánském ovčáckém a pasteveckém psu pocházejí z poloviny 18. století. Tento hbitý a houževnatý pes po generace pracoval jako hlídač a ochránce stád, dokázal však také aktivně pracovat s dobytkem - nahánět a usměrňovat zvířata. Pojmenování katalánský ovčák (ovčácký pes) je však poprvé doloženo až roku 1911.

FCI plemeno uznala roku 1954, tehdy ještě byla povolena také krátkosrstá varianta katalánského ovčáka. V současnosti je však přípustná pouze varianta dlouhosrstá. 

Povaha

Jako většina ovčáků, také katalánec vyniká vysokou inteligencí, pracovním nasazením a je-li třeba, i odvahou. 

Navzdory menší velikosti dokáže nejen ostražitě hlídat, ale v případě nutnosti také neohroženě zasáhnout. Je to vyrovnaný pes s perfektně vyváženou kombinací samostatnosti a ovladatelnosti. 

Ke své rodině silně lne a těžko snáší změnu majitele. Vůči cizím lidem vystupuje rezervovaně, ne však agresivně. 

S dětmi obvykle vychází dobře, lépe si však rozumí s těmi odrostlejšími, které dokáží respektovat jeho potřeby. Má-li dostatek svého prostoru a klidu, rád si s dětmi hraje a dovádí.

Zejména samci někdy zaujímají dominantní postavení vůči ostatním psům, vysloveně nesnášenlivé plemeno to ale není. Je třeba věnovat pozornost socializaci.

Výcvik

Vedle původního pracovního využití, kterého je dnes pomálu, se katalánský ovčák dobře hodí i jako rodinný pes a společník. Nutně však potřebuje dostatek pohybu a zaměstnání. 

Přestože je poměrně ovladatelný, nehodí se pro naprostého začátečníka. Vycítí-li slabé a nejisté vedení, může být až příliš samostatný a paličatý. 

Potřebuje důslednou, avšak vlídně a klidně vedenou výchovu. Výborně pracuje s využitím pozitivní motivace.

Při správném vedení se katalánec hodí pro širokou paletu sportů - obedience, aglility, flyball, frisbee, tanec se psem (dogdancing), canicross či bikejöring. 

Krmení

Nenáročnému katalánskému ovčáku může svědčit BARF (syrová strava), domácí vaření i granule. Ačkoliv jde o nenáročné plemeno, po generace zvyklé vyžít z mála, není možné ho na stravě šidit. 

Důraz je nutné klást na čerstvé suroviny a dobře sestavený jídelníček v případě BARFu či doma vařené stravy. Dáváte-li přednost granulím, dbejte na to, aby byly postavené na kvalitních surovinách a měly vyvážené nutriční hodnoty. Na jedné straně platí, že stojí-li 10kg pytel 200 Kč, kvalitní obsah v něm být zkrátka nemůže. Na straně druhé však dražší neznamená automaticky lepší... Nejste-li si výběrem jisti, poraďte se se zkušeným chovatelem.

Jak bylo zmíněno, v dnešní době standard uvádí pouze dlouhou srst. Ta by měla být hladce přiléhající či jemně zvlněná, na omak drsná. Hlavu zdobí vous, knír a čupřina. 

Zajímavostí je nerovnoměrné rozložení podsady - zvláště bohatá je v zadní třetině těla. Když katalánský ovčák líná, vylíná nejprve přední část těla, takže vzniká dojem psa se dvěma typy osrstění. Ve druhé fázi však dolíná i zadní část a osrstění je opět jednotné. 

Na první pohled působí katalánec téměř jednobarevně. Ve skutečnosti je však výsledná barva tvořena směsí různě zbarvených chlupů. Odstíny se mohou pohybovat od bílé a žluté přes hnědou až načervenalou až po černou a šedou.

Ve finále tak tvoří zbarvení například plavé, pískovo-hnědé či šedo-bílo-černé. Povoleno je mnoho kombinací, avšak nesmí být přítomny bílé či černé skvrny. Toleruje se pouze několik ojedinělých bílých chlupů na hrudi či na prstech. Drápy však musí být vždy tmavě pigmentované. 

Katalánský ovčák téměř nepotřebuje koupat, jeho srst má dobrou samočistící schopnost. Pravidelné kartáčování je však nutností, vhodná je také občasná kontrola stavu uší a drápů.

Zdraví / nemoci

Katalánský ovčák patří mezi odolná plemena s dobrým zdravím, bez významných genetických dispozic. 

Ačkoliv nepatří mezi plemena vysloveně riziková, také u něj se může vyskytnout dysplazie kyčelního kloubu, ve vyšším věku pak mohou hrozit kardiovaskulární onemocnění či poruchy funkce ledvin.