Knírač střední

Střední knírač má vyváženou, velmi dobře osvalenou postavu kvadratického tělesného rámce. Také jeho hlava je silná, musí odpovídat mohutnosti těla. Tlamu zdobí charakteristický vous a nad oválnýma očima se ježí huňaté obočí.  

V minulosti se kníračům kupírovaly uši i ocasy, v  České republice je již více než 25 let kupírování uší zakázáno a i ocasy se nechávají v přirozené délce. Nyní tedy knírač „nosí“ klopené uši, nasazené vysoko a svým tvarem připomínající písmeno V a středně dlouhý ocas, ideálně šavlovitě či srpovitě nesený. 

Zařazení FCI: Skupina 2 - Pinčové a knírači, molossoidní plemena a švýcarští salašničtí psi,
 Sekce 1 - Pinčové a knírači, číslo standardu: 182

Historie

Střední knírač je nejpůvodnějším typem knírače, ze kterého postupně vznikly druhé dva velikostní rázy (velký a malý).  

První zmínky a vyobrazení takzvaných stájových pinčů se dochovaly až z 15. století, především z jihoněmeckých oblastí, kde tito psi působili jako hlídači koní před zloději a zároveň hubili krysy a jiné drobné škůdce, kteří se ve stájích mohli vyskytnout.

Zpočátku nebyli knírači odlišováni od hrubosrstých pinčů, do vývoje plemene zasáhli také černí pudlové (z německé chovatelské linie, paralelně se pudli vyvíjeli také ve Francii), vlčí špicové a spekuluje se o vlivu teriérů z Britských ostrovů.  

Čistokrevný chov moderního typu začal ve druhé polovině 19. století, ale teprve roku 1917 se plemenu dostalo dnešního pojmenování - knírač. 

Povaha

Knírač má sebevědomou, statečnou povahu a živý temperament. Je také vyrovnaný a velmi inteligentní, i když výchovu často komplikuje jeho tvrdohlavost a snaha zaujímat dominantní postavení.  

Vůči dětem nebývá tak trpělivý, jako malý knírač a nevyniká ani tak velkou hravostí, proto se hodí spíše k dospělým lidem nebo starším dětem, které se již dokáží ke psu přiměřeně chovat.  

Knírač není apriori rváč, ale pokud se mu jiný pes pokusí „šéfovat“, nenechá si to líbit. Většinou spolu dobře vycházejí jedinci opačného pohlaví a psi, kteří se již nějakou dobu znají. 

Výcvik

K úspěšnému výcviku středního knírače budete potřebovat aspoň základní zkušenosti se psy.  

Vedle pečlivé socializace od útlého mládí potřebuje důslednou a pevnou výchovu a také dostatek pohybu a zaměstnání.  

Je to velmi všestranný pes, uplatní se v mnoha kynologických disciplínách, od obedience a canicrossu přes agility a flyball až po pachové práce či záchranářský výcvik. 

Krmení

Vhodným krmivem pro knírače mohou být kvalitní granule i domácí strava, zejména BARF (syrové maso s přílohou).  

Rozhodnete-li se pro granule, pro které hovoří jednoduchá příprava krmné dávky i nenáročné skladování, dbejte na kvalitní složení a vhodný obsah živin. Nápadně levné granule ze supermarketu bývají po výživové stránce obvykle propadák. Rovněž není vhodné časté střídání značek a typů, zvolte proto s rozmyslem výrobce a produkt a pokud na něm pes prospívá, zůstaňte mu věrní.  

Domácí příprava jídla je samozřejmě také možná, klade však vyšší nároky na čas i znalosti o výživě.  

Srst a péče

Pro knírače je typická drátovitá, tvrdá srst s hustou podsadou. Zvlnění  je nežádoucí.  Důležitými znaky plemene jsou vous a huňaté obočí, které stíní oči, nemělo by však bránit psovi v plnohodnotném vidění.  

Na rozdíl od malého knírače má jeho „větší bratr“ o poznání užší spektrum možných barevných variant. Střední knírač může být pouze čistě černý (černá má být i podsada) nebo tzv. „pepř a sůl“ , kdy je cílem rovnoměrně rozložené pepření s dobrou pigmentací a šedá podsada. Standard připouští různé odstíny šedé, od ocelové po stříbřitou. Povinná je tmavá maska, naopak nežádoucí jsou výraznější bílé znaky na hlavě, hrudi či nohou.  

Srst knírače se upravuje trimováním, pouze partie s delší srstí (vous, končetiny) se tvarují nůžkami. Ostříhání strojkem ničí typickou strukturu srsti a nelze ho proto doporučit ani pro rodinné psy, kteří nechodí na výstavy.

Zdraví / nemoci

Střední knírač patří mezi velmi odolná a na svou větší velikost i dlouhověká plemena. Nemá žádné zvláště významné genetické zatížení, dokonce i dysplazie kyčelních kloubů se vyskytuje poměrně zřídka.  

Poněkud zvýšený je výskyt očních chorob, zejména dědičné PRA (progresivní retinální atrofie sítnice) a různých typů zákalů.  

Především ve starším věku pak mohou nastat problémy s oběhovou soustavou a zejména u černě zbarvených jedinců se eviduje zvýšený výskyt tumorů měkkých tkání lokalizovaných na zadních končetinách.  

Zajímavostí je, že černí střední knírači všeobecně vykazují oproti pepřovým vyšší nemocnost a  o něco kratší střední délku života.