Krašský ovčák

O plemenu

Krašský ovčák je nejmenším příslušníkem rodiny východních pasteveckých psů molossoidního typu. Jeho nejbližším příbuzným je pouze o málo větší šarplaninec, se kterým je také nejspíše možná záměna. 

Dobrým rozpoznávacím znakem je ocas - u šarplanince je nápadně bohatě osrstěný, dlouhý a nesený v šavlovitém oblouku. Naopak u krašského ovčáka je ocas nenápadný, v klidu svěšený dolů a díky husté srsti téměř splývající s trupem a „kalhotami“ na zadních nohou. 

Krašák je dobře osvalený pes pevné konstituce, zřetelně obdélníkového tělesného rámce (feny bývají delší než psi). Je velmi houževnatý, nebojácný a pozorný, spojuje v sobě sílu, rychlost i vytrvalost. 

Historie

Historie krašského ovčáka je po dlouhou dobu spjatá s historií zmiňovaného šarplaninského pasteveckého psa. 

Velcí, statní a dobře osrstění psi přišli na Balkán pravděpodobně okolo počátku našeho letopočtu spolu s Ilyrskými národy. Tito lidé žili především pasteveckým způsobem života a vzhledem k tehdejší populaci vlků a medvědů se rozhodně neobešli bez pořádných hlídačů stád. 

Nejstarší dochovaná zmínka o těchto psech pochází z konce 17. století. 

Těsně před vypuknutím druhé světové války, v létě 1939, bylo plemeno uznáno FCI, ovšem ještě pod názvem ilyrský ovčák. Plemeno a jeho standard byly oficiálně uznány 2. června 1939 na valném shromáždění FCI ve Stockholmu pod jménem ilyrský ovčák či ilyrský pastevecký pes. Tento název a standard byl společný jak pro budoucího krašského ovčáka, tak i pro šarplanince. 

První snahy o vymezení obou plemen spadají do druhé poloviny 50. let 20. století, k definitivnímu ustanovení samostatného standardu krašského ovčáka došlo roku 1968. 

V České republice se krašáci vyskytují zřídkavě, zato ve své domovině se těší značné oblibě a jsou považováni za národní poklad.

Povaha

Názory na povahu krašského ovčáka se tak trochu různí. Některé zdroje uvádějí, že je z horských pasteveckých molossů nejlépe ovladatelný, jiné mu zase vyčítají nevypočitatelnost a málo stabilní povahu. 

Pravdou je, že zejména v posledních desetiletích se v chovu projevuje tendence ke zmírňování povahy. Preferují se jedinci přátelštější a ovladatelnější, tedy svou povahou stojící na pomezí západoevropských ovčáků a východních pastevců. Možná právě zde je tzv. zakopán pes.

Krašák se hodí výlučně pro zkušeného chovatele, který si u něho získá respekt bez hrubosti a surovosti. Je to sebevědomý, inteligentní pes, výborný a razantní hlídač. 

Na své rodině lpí a při dobře vedené výchově by neměl pro domácí děti představovat riziko, přesto je na místě opatrnost. 

Vůči ostatním psům se může projevovat dominantě, při dobré socializaci je však možné bezproblémové soužití více psů pohromadě.

Výcvik

Alfou a omegou úspěšné výchovy krašáka je důkladná socializace a vztah založený na respektu a přirozené autoritě. K pastevcům je potřeba mít nejen zkušenosti se psy, ale také chápat a respektovat jejich specifika. Ani zkušený psovod, zvyklý na evropské ovčáky či jiná služební plemena, si nemusí poradit se samostatným a obtížněji motivovatelným krašákem. 

Klasické metody výcviku se pro toto plemeno příliš nehodí, vlastně jde spíše o výchovu. Psa lze usměrňovat a do určité míry ovládat, nelze však od něj očekávat bezvýhradnou poslušnost. Pro krašáka je zkrátka majitel spíše přítelem, kterého sice respektuje, avšak necítí se být mu bezvýhradně podřízen. 

Krmení

I když nedorůstá tak obrovských rozměrů, jako ostatní pastevci, pořád je to poměrně velký pes, který potřebuje přiměřenou výživu. 

Zejména v období růstu je kvalitní a dobře vyvážená strava základním předpokladem zdraví i správně rozvinutých plemenných znaků. Škody může napáchat nejen málo hodnotná potrava, ale i nadměrný příjem některých živin, proto není dobré plýtvat nejrůznějšími doplňky stravy. 

Pokud je splněna podmínka každodenní vyvážené krmné dávky založené na kvalitních surovinách, je lhostejné, zda krmíte granulemi nebo domácí stravou (vařenou či syrovou).

Před rozmary počasí je krašák dobře chráněn hustou patrovou srstí s bohatou podsadou a hrubšími, aspoň 10 cm dlouhými pesíky. 

Kratší srst se nachází v obličejové části hlavy a na předních stranách uší a nohou. Zvláště hustá srst se naopak nachází na krku, kde tvoří bohatou hřívu a límec. Ocas je osrstěn podobně jako trup, netvoří chochol.

Základní barvou je ocelově šedá, na hřbetě tmavého odstínu, který směrem k břichu a nohám postupně světlá, může přecházet až do pískova či béžova. Žádoucí je také tmavá maska.

Péče o krašáka obnáší především pravidelné vyčesávání, aby srst nezačala plstnatět. Jinak je to nenáročné plemeno. 

Zdraví / nemoci

Jak již bylo řečeno, krašský ovčák je v zásadě zdravé plemeno. Jako u všech větších psů, také u něj se může vyskytnout dysplazie kyčlí nebo loktů. 

Důrazně doporučujeme také dodržování klidového režimu přibližně dvě hodiny po jídle, což je základní prevence torze žaludku.