Kromfohrländer

O plemenu

Kromfohrländer je poměrně mladým německým společenským plemenem menší střední velikosti. Délka těla je pouze o málo větší, než kohoutková výška, proporce jsou střední, vyvážené, nohy dlouhé a hbité.

Chová se v hrubosrsté variantě, která na pohled připomíná vysokonohé teriéry, nebo ve variantě s hladkou srstí, podobající se malým španělům. 

Historie

Vznik kromfohrländera můžeme datovat do roku 1945, kdy se v Severním Porýní - Vestfálsku dostal toulavý vendéeský grifon do péče milovnice psů jménem Ilse Schleifenbaum. 

Když se pes, pojmenovaný Peter, v péči paní Ilse zotavil, využil příležitosti a spářil se s nedaleko bydlící fenkou hrubosrstého teriéra (pravděpodobně šlo o foxteriérku). Štěňata z tohoto spojení měla roztomilý vzhled a příjemnou povahu, což přivedlo paní Ilse k nápadu na vyšlechtění moderního společenského plemene. 

Podařilo se jí přesvědčit majitele feny, aby spojení s grifonem zopakovali. Na tomto základě pak bylo vytvořeno příjemné společenské plemeno, které bylo již o deset let později uznáno FCI.

V současnosti je to vzácně chované plemeno.

Povaha

Kromfohrländer má velmi příjemný temperament. Je to klidný psík, vhodný i do městského bytu, přesto však dokáže bez problémů ujít středně náročnou turistickou trasu a obstojí i v mnoha sportech. 

Jeho velkou výhodou je přizpůsobivost. Dokáže být milým společníkem starších lidí i veselým kumpánem v rodině s malými dětmi. 

K cizím lidem bývá zpočátku odtažitý až nedůvěřivý, nikdy však není agresivní ani přehnaně bázlivý.

Výcvik

Výchova kromfohrländera nepatří k těm obtížným a lze ho doporučit i začátečníkům. 

Většinou rychle chápe a ochotně spolupracuje s člověkem. Ačkoliv není přecitlivělý, nespravedlnost či hrubost si bude pamatovat velmi dlouho. 

Lze s ním dobře pracovat formou pozitivní motivace, v poslední době je v centru pozornosti metoda zvaná „shaping“, česky „tvarování“ - spočívá v tom, že pes nabízí různé chování a cviky, psovod ho odměňuje (nejčastěji klikrem), ubírá-li se jeho snažení žádoucím směrem. Tímto způsobem pán a pes společně utváří nový povel či trik, pracují hrou jako jeden tým. 

Krmení

Společenská plemena se obvykle krmí granulemi pro malé či střední psy. Protože patří mezi menší střední plemena, nemají kromfohrländeři nijak velkou spotřebu potravy. Kvalitní superprémiové krmivo je tak dobře finančně dostupné i zcela průměrně situované rodině. Je to investice, která se vyplatí. 

Vyvážená strava je základem dlouhého a zdravého života, ostatně nejen u psů. 

Rovněž krmení domácí stravou je možné, sestavení každodenní vyvážené a vhodně připravené krmné dávky však může být pro začínající chovatele poněkud náročné. 

Ačkoliv nejde o plemeno se silným sklonem k obezitě, přesto se vyplatí sledovat kondici psa, nejlépe pravidelným vážením. Při každodenním kontaktu si plíživého váhového přírůstku jinak nemusíte všimnout. 

Hrubosrstá i hladkosrstá varianta kromfohrländera má srst střední délky, na hřbetě a kohoutku do 7 cm, na bocích kolem 3 cm. 

Hrubá srst je drsné struktury, v obličejové části hlavy má vous. Hladkosrstý kromfohrländer má hladkou a hustou srst, v obličeji krátkou, bez bradky či vousu. Žádoucí jsou praporce delší srsti na zadní straně nohou, vzadu „kalhotky“. 

Základní barvou je bílá s hnědými či pálenými znaky (skvrny, sedlo).

Péče o toto plemeno není náročná, vystačíte si s vyčesávacím kartáčem, hrubosrstou variantu lze také trimovat. Pravidelně kontrolujte drápky, jestli nepřerůstají. Přerostlé drápky mohou deformovat tlapku a vést až ke kulhání.

Zdraví / nemoci

Kromfohrländer je poměrně zdravé plemeno, které si obvykle uchová dobrou psychickou i fyzickou kondici až do vysokého věku. 

Jedinou významnější predispozicí je sklon k ortopedickému onemocnění nazývanému luxace pately, česky vykloubení čéšky. Čéška (patela) je drobná kůstka v kolenním kloubu, jejíž vychýlení z fyziologické polohy vede k různě závažným potížím (nepravidelnosti v chůzi, kulhání, prasknutí předního zkříženého vazu atd.). V některých případech si stav vyžádá i chirurgické řešení, mírnější stupně luxace lze obvykle zvládnout konzervativně. 

Zatímco dysplazie kyčlí je typická pro velká a obří plemena, luxaci pately naopak nejčastěji vidíme u malých a menších středních psů.