Louisianský leopardí pes

Louisianský leopardí pes je velké plemeno, jehož historie je spojena s osadníky amerického státu Louisiana. Velcí skvrnití psi působili jako hlídači stád a majetku i jako společníci. Ačkoliv standard připouští i jednobarevné zbarvení (černé, žluté, červené nebo čokoládově hnědé), upřednostňováni jsou typicky strakatí, "leopardí" jedinci s černými, bílými, tříslovými, červenými či žlutohnědými znaky na základní barvě. Základní barvou může být modrá, šedá, černá, játrová, červená a bílá. Exotický vzhled umocňují i světlé, tzv. skleněné oči, které jsou v chovu nejvíce podporované, běžná a povolená je i heterochromie - každé oko jiné barvy či vícebarevná duhovka jednoho oka. 

Louisianec však není psem pro každého - má samostatnou, dominantní povahu, velmi razantně hlídá a jeho výchova vyžaduje zkušenosti pokročilého kynologa.

Původ a vývoj louisianského leopardího psa je z velké části zahalen tajemstvím, navíc o tomto exotickém plemeni koluje i celá řada polopravd a legend.
S jistotou můžeme říci, že pravlastí louisianců je jihovýchod Spojených Států, konkrétně okolí jezera Catahoula, podle kterého také dostalo plemeno jeden ze svých názvů - Louisiana Catahoula, nebo Catahoula leopard dog.

Křížení s vlkem?

Ačkoliv pro toto tvrzení není žádný věděcký důkaz, traduje se, že louisianští leopardí psi patří mezi tzv. plemena s vlčí krví, tedy s podílem genů divokých psovitých šelem - vlků a šakalů. V případě catahoul je nejčastěji zmiňovaným divokým příbuzným dnes kriticky ohrožený vlk rudohnědý (Canis rufus), možná však do genofondu zasáhl i obyčejný vlk obecný (Canis lupus).

Na vzniku louisianského leopardího psa se podíleli jak polodivocí psi indiánů a (pravděpodobně) vlci, tak i psi z Evropy, kteří dali později vzniknout dodnes existujícím evropským plemenům, například španělskému mastinovi (některé články uvádějí i pyrenejského mastina), greyhoundovi, nebo francouzskému beauceronovi.

Jak vznikl leopardí pes

V první polovině 16. století vstoupil na území dnešní Louisiany španělský objevitel, válečník a dobrodruh Hernando de Sota. Spolu s ním a jeho vojáky přišli i španělští váleční a hlídací psi, ze kterých se časem vyvinuli dnešní španělští mastinové, nechyběli ani lehčí lovečtí psi, pravděpodobně chrti. Psi Španělů se zde křížili jak s polodivokými psy indiánů, tak i s vlky, což ještě zvýšilo jejich odolnost a lovecké instinkty. 
Využití catahoul bylo velmi pestré - hlídali, chránili, naháněli dobytek a pomáhali i při lovu divokých zvířat.
Ve druhé polovině 17. století získali velkou část dnešní Louisiany Francouzi. Z této doby se nám dochovaly první zmínky o velkých skvrnitých psech, vynikajících hlídačích a lovcích. Noví kolonisté si rychle všimli síly a loveckého umu těchto psů, dokonale přizpůsobených tamními podnebí i lovu v bažinatém terénu. Potřebovali ale, aby pes dokázal i pomáhat na farmách a byl přeci jen trochu ovladatelnější - a tehdy přišli ke slovu francouzští ovčáci - předchůdci dnešních beauceronů. Jejich vliv je patrný dodnes, například na tom, že mnozí louisianští leopardí psi mají paspárky, což je znak typický pro francouzské ovčácké psy. Dalším pravděpodobným vkladem beauceronů je i zbarvení merle, tedy grošování, které je snad nejtypičtější barvou dnešních catahoul. 

Moderní historie louisianského leopardího psa

Pokusíme-li se zmapovat vývoj catahoul, můžeme vysledovat tři základní linie, které se navzájem odlišují především velikostí a tělesnými proporcemi. Nejmohutnější a vývojově nejpůvodnější je tzv. Wrightova linie. Z ní pocházející psi dosahovali i více než 50 kg hmotnosti a nejvíce se podobali španělským mastinům. Naproti tomu Mc Milinovu linii tvořila štíhlá atletická zvířata vážící kolem 25 kg, nejčastěji modrého zbarvení. Právě tato linie přinesla do chovu proslulé "skleněné" oči catahoul. Zlatou střední cestu mezi mohutnými Wrightovými a štíhlými Mc Milinovými psy představovala Fairbanksova linie. Tito psi měli střední proporce a dorůstali hmotnosti kolem 35 kg. Typickým zbarvením těchto psů byla žlutá, časté bylo i žíhání. Zatímco evropský chov louisianců je poměrně uniformní, ve Spojených státech lze dodnes pozorovat značnou variabilitu ve vzrůstu, postavě i zbarvení. 

Jaké organizace leopardího psa uznávají?

Systematický a evidovaný chov catahoul začal v 50. letech 20. století a lví podíl na ustálení a rozvoji plemene má americká chovatelke Betty Ann Eaves, díky které vznikla v roce 1977 National Association of Louisiana Catahoula, česky Národní asociace pro louisianské catahouly, zkratka NALC. Již o dva roky později bylo plemeno uznáno státem Louisiana jako národní, roku 1995 ho uznala organizace United Kennel Club (UKC) a od roku 1996 je registrováno Americkým Kennel Clubem v tzv. Foundation Stock Service. Tato kategorie slouží pro plemena, která (zatím) nejsou plně uznána, ale AKC vede jejich plemennou knihu a umožňuje jim i účast na některých klubových soutěžích a akcích.

FCI plemeno (zatím) neuznává, ale některé členské organizace zapisují catahouly do svých národních registrů. Tak je tomu i v České republice, kterou v FCI zastupuje Českomoravská kynologická unie - ČMKU. Catahouly lze u nás chovat buď pod Klubem chovatelů málopočetných plemen psů (KCHMPP), nebo, od roku 2008, také pod specializovaným klubem Catahoula club EU. Oba kluby si navzájem uznávají chovná zvířata, i když se jejich podmínky pro uchvnění mírně liší, což je vzhledem k málopočetnosti plemene více než rozumné. 

Jak přišel k názvu catahoula?

Za skutečnou kolébku tohoto exotického plemene je pokládáno okolí jezera Catahoula, což je zkomolenina indiánského výrazu Couthaougoula, tedy "křišťálová voda". Podíváte-li se na oči catahoul, bude vám hned jasné, proč ve svém názvu nesou toto jméno - oči většiny louisianců jsou totiž stejně průzračné a krásné.  

Louisianský leopardí pes v České republice

Catahoula patří mezi velká plemena psů, mívá výrazný pohlavní dimorfismus, kdy feny bývají znatelně jemnější tělesné konstituce než psi, rozdíly mají být patrné i v utváření hlavy.

Ze standardu

Hlava by měla být mohutně stavěná, s dobře vyvinutými lícemi. Mozkovna střední délky, temeno široké, stop dobře vyjádřen. Tlama je silná, hluboká, její délka odpovídá délce mozkovny (měřeno od stopu k týlnímu hrbolu). V nasazení má být široká a zužovat se směrem k nosu.
Skus silný, žádoucí je nůžkový, klešťový je přijatelný. Velmi důležité je, aby byl chrup kompletní, zlomené zuby se ale nepenalizují.
Oči  jsou velmi důležitým znakem catahoul. Přednost se dává proslulým "skleněným" očím ocelové či namodralé barvy, povoleny jsou však i jiné barvy nebo jejich kombinace. Běžná a zcela standardní je i heterochromie, a to jak ve smyslu různého zbarvení očí, tak i vícebarevná duhovka jednoho oka. 
Uši by měly být spíše kratší, maximálně střední délky, nasazené v úrovni vrcholu temene hlavy nebo jen velmi těsně pod ní. Korektně zavěšené uši, jejichž vnitřní okraj těsně přiléhá k líci jsou preferované, dozadu složené boltce jsou přijatelné. krátké až středně dlouhé s nasazením na úrovni nebo těsně pod úrovní vrcholu temene hlavy. Přednost se dává správně zavěšeným uším s vnitřním okrajem ucha těsně přiléhajícím k líci. Uši složené dozadu jsou přijatelné.
Krk catahouly musí být svalnatý a dobré délky. Hřbet se požaduje střední délky, silný a s dobrým osvalením, rovný. Hrudník prostorný a hluboký, sahající až pod lokty, žebra dobře klenutá, pokrytá pevným svalstvem. Břicho mírně vtažené, spodní linie přiměřeně stoupá směrem ke slabinám. Záď má být střední délky, přiměřeného sklonu, ocas nasazen spíše výše. 

Délka hrudních končetin odpovídá přibližně 50-60% kohoutkové výšky, plece jsou dobře uložené, dozadu směřující. Pažní kosti jsou silné, rovné, dobré délky. Postavení středně široké, tlapy nesmí být vtočené ani vytočené. Pánevní končetiny mají dobře úhledá kolena, hlezna jsou silná, poměrně krátká a směřují kolmo k zemi, stojí-li catahoula v klidu. Měly by být rovné, navzájem paralelní. Kravský či sudovitý postoj se pokládají za vadu.Tlapy louisianského leopardího psa jsou silné a střední délky, kůže mezi prsty je dobře vyvinutá. Paspárky mohou být přítomny nebo mohou být odstraněny, jsou-li ponechány, měly by být stejnoměrné. 

Pohyb je plynulý, nenucený a prozrazující činorodost. V klusu je přípustné řádkování.

Srst by měla být krátká až středně dlouhá, rovná a přiléhající. 

Zbarvení

Jakkoliv si většina lidí jako první vybaví leopardího (merle) psa s ledově modrýma očima, vyskytuje se i celá řada jiných barevných variant, včetně jednobarevných, žíhaných nebo všelijak strakatých psů, stejně jako mohou mít i hnědé nebo jantarové oči.  
Leopardí barve je nejvíce ceněná, může být i modrá, šedá, černá, játrová, červená, bílá a skvrnitá. Znaky mohou být černé, bílé, tříslové, červené nebo žlutohnědé. Jednobarevné zbarvení je přijatelné černé, žluté, červené a čokoládové.
Merle zbarvení je ale u catahoul velmi časté a není náhodou, že se výzkumu genetického pozadí merle barvy věnují právě chovatelky catahoul -  poradkyně plemene v Catahoula Clubu, RNDr. Helena Synková, CSc. a Kanaďanka Mary Langevin, z jejíž chovatelské stanice pocházel i zakladatel českého chovu, pes Car. 

Louisianští leopardí psi jsou plemenem s velmi nezávislou a samostatnou povahou. I když jsou vysoce inteligentní, nepatří mezi snadno cvičitelná plemena a nejsou vhodní pro začínající chovatele. Catahoula vyžaduje zkušeného a sebejistého majitele, který rozumí potřebám tohoto psa a umí s ním správně pracovat.

Pracovitost a potřeba pohybu

Tito psi jsou velmi pracovití a potřebují dostatek fyzické i mentální stimulace. Louisianští leopardí psi byli původně vyšlechtěni k práci na farmě, kde pomáhali jak při práci s dobytkem, tak i při lovu divoké zvěře. Spojení pasteveckých schopností a loveckých instinktů je unikátní a je jedním z faktorů, které činí catahouly tak unikátními. 

Jak jsme řekli, louisianci doslova překypují energií, což znamená, že potřebují pravidelné dlouhé procházky, běhání a různé aktivity, které je zaměstnají. Nedostatek pohybu a duševní stimulace může vést k nežádoucímu chování, jako je ničení zařízení domu či bytu nebo nadměrná štěkavost.

Oddanost rodině 

Louisianští leopardí psi jsou velmi oddaní své rodině a jsou ochotni nasadit svůj život pro její ochranu. Tento silný ochranitelský instinkt je jednou z charakteristických vlastností plemene. Jsou to vynikající strážci, kteří pečlivě sledují své okolí a neváhají zasáhnout, pokud cítí hrozbu. Jejich odhodlání chránit svou rodinu z nich dělá vynikající hlídače a společníky.

Rezervovanost vůči cizím lidem

Catahoula je vůči cizím lidem rezervovaný a o jejich pozornost nestojí. Může se dokonce vyhýbat dotykům od neznámých lidí, což si někteří lidé mohou mylně vykládat jako bázlivost. Nic však není dál od pravdy – catahouly jsou velmi sebevědomé a jejich chování je spíše výrazem nezájmu než strachu. Bez správné socializace a důsledné výchovy mohou mít sklony k nadměrné dominanci a agresivitě.

Konflikty s ostatními psy

Poměrně časté jsou také konflikty s ostatními psy, zvláště mezi samci. Louisianští leopardí psi mají silný charakter a mohou být teritoriální. Pokud je však pes dobře socializován, dokáže si cizích psů nevšímat. Soužití více psů v jedné domácnosti je možné, ale je důležité nechat smečku, aby si vytvořila vlastní hierarchii a tu respektovat. Jakékoliv snahy chovatele o "podporu" submisivních psů a naopak potlačování dominantního jedince vedou jen k destabilizaci smečky a dalším konfliktům. Pokud je ve smečce klid a nedochází k napadání nebo "šikaně" submisivních psů, není vhodné zasahovat a měnit status quo.

Socializace a důsledná výchova

Socializace je u catahouly klíčová. Štěňata by měla být vystavena různým lidem, situacím a prostředím, aby se naučila reagovat klidně a sebejistě. Důsledná výchova a trénink jsou nezbytné k tomu, aby se pes stal vyrovnaným a spolehlivým společníkem. Majitel musí být trpělivý, důsledný a schopný nastavit jasná pravidla a hranice.

Shrnutí

Louisianští leopardí psi jsou inteligentní, nezávislí a velmi oddaní své rodině. Vyžadují dostatek pohybu a zaměstnání, aby byli spokojení a vyrovnaní. Jsou rezervovaní vůči cizím lidem, ale velmi sebevědomí. Konflikty s ostatními psy mohou být časté, ale s dobrou socializací a správnou výchovou je možné je minimalizovat. Soužití více psů v jedné domácnosti vyžaduje respektování přirozené hierarchie smečky. Catahoula není vhodná pro začínající chovatele, ale pro zkušené majitele, kteří jsou schopni poskytnout tomuto plemeni potřebnou péči, výchovu a zaměstnání.

Louisianský leopardí pes má vždy spoustu energie, navíc je velice pracovitý a houževnatý. Zvláště samci mívají značné sebevědomí a bývají velmi teritoriální. Mají silný lovecký pud, což nebývá u honáckých psů právě obvyklé, proto je třeba mít se při procházkách v přírodě na pozoru a zvážit, zda máte skutečně spolehlivě zvládnuté přivolání, než psa pustíte z vodítka.

Mnohé povahové rysy catahoul připomínají horské molossoidní pastevce (středoasiata, kavkazana), jakkoliv jde jinak o plemena zcela odlišná – také louisianci jsou na jedné straně svému pánovi mimořádně oddaní a neváhají za něj položit život, na straně druhé ale bývají velmi samostatní, svébytní a nic jim není tak cizí, jako slepá poslušnost nebo jakýkoliv dril.

Jakkoliv nejsou právě snadno cvičitelní, jejich inteligence je poměrně vysoká. Catahouly jsou chytří, kreativní a učenliví psi, musí se jim ale zrovna chtít.

Dobře vychovaný louisianský leopardí pes by měl být k domácím dětem tolerantní, dokonce až ochranitelský. Catahouly jsou známé svou oddaností a ochranitelským instinktem, bývají velmi bdělé vůči jakýmkoliv potenciálním hrozbám. Při kontaktu s cizími dětmi je na místě opatrnost, zvláště není-li pes na dětské projevy zvyklý. 

Vzhledem k dominantní a tak trochu ostré povaze louisianců je klíčová správná výchova a socializace. Pes by měl být seznámen s dětmi již ve štěněcím věku a naučen, jak na ně správně reagovat. Výcvik by měl zahrnovat základní poslušnost, aby pes uměl správně reagovat na povely a byl dobře ovladatelný v přítomnosti dětí. Důležitou součástí výcviku je naučit psa, jak se chovat klidně v různých situacích.

Výchova dítěte

Kromě výchovy psa je důležité, aby i děti byly poučeny, jak se správně chovat k psovi:

1. Respekt k osobnímu prostoru: Děti by měly chápat, že pes potřebuje svůj prostor a není vhodné ho rušit, když jí, spí nebo odpočívá.
2. Jemné zacházení: Je důležité, aby děti věděly, že nesmí psa tahat za srst, uši nebo ocas a vyvarovat se náhlých nebo nevhodných dotyků. Na psa zásadně nesaháme, když o nás neví a už vůbec ne, když například spí. 
3. Poznání signálů: Přiměřeně věku děti také učíme, jak rozpoznávat signály, které pes dává, když se necítí pohodlně nebo je unavený - jednoznačnému varování zavrčením obvykle předcházejí jemnější náznaky, jako je odklánění hlavy, olizování tlamy nebo uhýbání před kontaktem. 

Dospělý dohled

Vždy by měl být zajištěn dohled dospělého, když jsou děti a pes spolu. Dospělý by měl bedlivě sledovat interakce psa a dítěte a zasáhnout, pokud by se situace stávala rizikovou.

Je také velmi vhodné, aby měl pes své vlastní útočiště, kde se může stáhnout, pokud potřebuje klid. To může být pelíšek, bouda nebo třeba i kennelka nebo jakékoliv vhodné místo v domě, kde děti vědí, že nesmí za žádných okolností psa rušit.

Catahouly se v průměru dožívají kolem 12 let a zpravidla se těší poměrně dobrému zdraví. S výjimkou dysplazie kyčelních a loketních kloubů, což jsou neduhy téměř všech velkých plemen, nemají výraznější predispozice ke zdravotním potížím.
Vzhledem k vysoké frekvenci merle alely v populaci a jejího možného vlivu na zrak a sluch je také na místě vyšetření sluchu BAER testem. Toto vyšetření odhalí i jednostrannou hluchotu, která je jinak jen obtížně rozpoznatelná a mohou jej podstoupit již malá štěňata, ještě před odchodem do nového domova. V případě podezření na potíže se zrakem je na místě vyšetření očním specialistou.

Povinná vyšetření

Pro chovné psy a feny je BAER test povinný buď plošně (Klub chovatelů málopočetných plemen), nebo pouze pro jedince s vyšším podílem bílé barvy (Catahoula Club EU). Povinné je i vyšetření na DKK (dysplazii kyčelního kloubu), přičemž nejhorší přijatelný výsledek je 2/2 (C/C).

Doporučená vyšetření

Vhodné může být i vyšetření na spondylózu - výrůstky a srůsty na páteři a také rentgeny loketních kloubů - DLK. 

Moderní výzkumy také ukazují, že je velmi přínosné přesné zmapování lokusu pro merle gen - zatímco nejstarší testy na "merle gen" fungovaly pouze na principu "má/nemá" merle alelu, moderní testy dokáží odlišit několik typů merle alel, které se navzájem liší jak projevem na srsti, tak i mírou rizika zdravotních komplikací. Dalšími lokusy, které je vhodné otestovat je lokus pro zředěné barvy (modrá, lila) nebo lokus pro strakatost (piebald). 

Péče o cathoulu není nijak náročná, vedle pravidelné péče o srst, kterou si popíšeme níže, je zapotřebí pouze pravidelná kontrola uší, očí a délky drápů. 

Zpozorujtete-li zvýšený výtok z očí či z uší, poraďte se s veterinářem, dříve než aplikujete jakékoliv kapičky nebo roztok. Drápy mohou zkušení chovatelé zkracovat sami (vyžaduje to speciální kleště a trochu cviku), případně můžete tento úkon také svěřit veterináři.
Catahouly jsou velcí a těžcí psi, proto si drápy většinou dostatečně obrousí při pohybu. U zvířat, která se pohybují dlouhodobě pouze na měkkém povrchu (jako je třeba tráva), ale mohou drápy přerůstat, což vede k deformaci nášlapu a tlapky a také se zvyšuje riziko poranění drápů a drápového lůžka. 

Krátká srst louisianského leopardího psa nepotřebuje mnoho kartáčování, navíc má dobrou samočistící schopnost, běžně tedy není psa nutné koupat, pokud se opravdu silně nezašpiní, nebo se "nenavoní", například mršinou. 

Na jaře a na podzim, v období línání, je vhodné frekvenci kartáčování zvýšit, abyste omezili množství srsti, které ulpí na vašem nábytku a oblečení. Jinak bohatě postačí catahoulu kartáčovat jednou týdně. 

Zvažujete-li pořízení catahouly, mysltete na to, že jde o velice aktivního psa, který potřebuje nejen dostatek pohybu, ale především i zaměstnat mysl. Catahouly jsou všestranní pracovní psi a nedostatek vyžití velmi špatně snášejí. Stávají se pak nervózními, hlučnými a mohou dokonce začít i demolovat zařízení bytu nebo zahradu. 
Louisianec se hodí pro celou řadu sportů a aktivit, byť potřebuje odlišný přístup, než běžná pracovní a sportovní plemena (ovčáci, kolie atd.). 

Vhodné sportovní aktivity

Catahouly jsou velmi všestranní a mohou se účastnit různých sportů a aktivit, které jim poskytují potřebnou stimulaci a zároveň pomáhají udržovat jejich fyzickou kondici. Vhodné sportovní aktivity pro catahouly zahrnují:

1. Agility Agility je sport, který vyžaduje rychlost, obratnost a poslušnost. Catahoula může v agility excelovat díky své fyzické zdatnosti a rychlému učení. Je však důležité mít na paměti, že catahouly potřebují odlišný přístup než běžná pracovní plemena, jako jsou ovčáci nebo kolie. Trénink by měl být zaměřen na pozitivní posilování a motivaci, aby pes zůstal zapojený a nadšený.

2. Obedience Obedience, neboli poslušnostní výcvik, je skvělý způsob, jak catahoulám poskytnout mentální stimulaci a zároveň posílit jejich poslušnost. Tento sport zahrnuje různé úkoly a cviky, které pes musí provést na základě pokynů svého majitele. Catahouly jsou inteligentní a mohou v tomto sportu excelovat, pokud je výcvik důsledný a pozitivně vedený.

3. Dog trekking Dog trekking je skvělý způsob, jak poskytnout catahoulám dostatek fyzického vyžití. Tento sport kombinuje turistiku a běhání se psem a je ideální pro aktivní majitele, kteří chtějí trávit čas v přírodě. Catahoula ocení dlouhé procházky a běhání v terénu, což jim umožňuje vybít energii a zároveň prozkoumávat nové prostředí.

4. Práce s dobytkem Louisianští leopardí psi byli původně vyšlechtěni k práci na farmě, kde pomáhali s manipulací dobytka a lovem divoké zvěře. Tento instinkt je stále velmi silný, takže práce na farmě nebo ranči může být pro catahouly velmi uspokojivá. Mohou pomáhat s různými úkoly, jako je pasení dobytka nebo hlídání pozemku.

5. Záchranářský výcvik Díky svému vynikajícímu čichu a inteligenci mohou být catahouly úspěšné i v záchranářských aktivitách. Výcvik na vyhledávání a záchranu osob v terénu je pro ně skvělým způsobem, jak využít své přirozené schopnosti a zároveň poskytnout potřebnou mentální stimulaci.

Další aktivity a hry

Kromě sportů existuje mnoho dalších aktivit a her, které mohou catahouly zaměstnat a bavit. Oblíbené jsou například hračky na vyhledávání potravy -Hračky, které ukrývají potravu a vyžadují od psa, aby ji vyhledal a obratnou manipulací získal, jsou skvělým způsobem, jak zaměstnat mysl catahouly.

Štěňata velkých a obřích plemen jsou mimořádně citlivá na nevhodou stravu. Problémy může způsobit nejen nedostatek živin, ale i jejich přebytek nebo nevhodný poměr. Zejména vápník a fosfor musí být ve stravě zastoupeny ve vyváženém poměru, aby se optimálně vyvíjely kosti a klouby. 
Sledujte kondici vašeho psa, nejlépe pravidelným vážením. Nespoléhejte se na to, že si všimnete, že zvíře hubne nebo naopak příliš přibývá na váze - při každodenním kontaktu tyto plíživé změny zaznamenáte až velmi pozdě. 

Krmit můžete jak superprémiovými granulemi (na psí stravě se nevyplácí šetřit, volte proto ty skutečně kvalitní), tak i doma připravovanou stravou, zejména stále oblíbenějším barfem. Počítejte s tím, že sestavit vyváženou krmnou dávku dá trochu práce a i studia, jakmile si ale zajedete svou krmnou rutinu, není to o moc složitější, než vysypat granule z pytle do misky. 

Louisianec je velké plemeno s hlubokým hrudníkem, je proto třeba myslet na torzi žaludku. Torze žaludku je akutní břišní příhoda, při které se žaludek otočí kolem své osy, takže se zaškrtí vstup a výstup (jícen a tenké střevo). To vede k bolestivosti, hromadění plynů, slinění. Bez rychlé operace končívá tento stav smrtí postiženého zvířete. 
Prevencí je především klidový režim 2 hodiny po jídle, podávání namočených granulí (aby nabobtnaly už v misce a ne až ve psím břiše) a používání vyvýšených misek. 

Chov louisianského leopardího psa patří k finančně trochu náročnějším.

Pravidelné očkování vychází na 500-1500 Kč, podle toho, zda očkujete pouze základ nebo přidáváte i nějaké další vakcíny. Například psi pohybující se u koní nebo na statku by měli být očkováni proti tetanu, který není součástí základní vakcinace. Pro psy pohybující se často ve větším kolektivu nebo pro starší a oslabená zvířata se zase může hodit zvýšená ochrana proti původcům psincového kašle. 
Počítejte také s pravidelným poplatkem obci. Ten se pohybuje od symbolických 100 Kč ročně až po 1000 Kč. Vyšší poplatky bývají ve velkých městech a také pro majitele více psů. Tyto náklady jsou shodné pro všechna plemena. 
Významnou položkou v rozpočtu je krmení. Catahoula je velké plemeno a jeho spotřeba krmení tomu odpovídá. Samozřejmě, roli hraje mnoho individuálních faktorů, nicméně pro hrubou orientaci o nákladech - 15 kg pytel slušných (nikoliv ideálních či nejlepších) granulí začíná přibližně na 1000 Kč. Toto množství vydrží dospělému zvířeti zhruba na 5-6 týdnů. K dostání jsou samozřejmě i levnější granule, jejich složení však nelze označit za dlouhodobě akceptovatelné. 
Při krmení domácí stravou se dostanete na podobnou částku, budete-li kupovat suroviny přiměřené kvality.
V sezóně klíšťat také počítejte s antiparazitárními přípravky (obojky, pipety). Výrobků je mnoho a je třeba vyzkoušet, co bude vašemu psovi vyhovovat. Cena za měsíc trvající ochranu vychází na 250 - 500 Kč, podle zvoleného přípravku. 

Velmi důležité je požadovat pouze štěně po řádně uchovněných rodičích (tedy s průkazem původu). Rodokmen není jen vstupenka na výstavu či do některých sportovních a pracovních odvětví (jsou zkoušky či soutěže, které lze absolvovat pouze se psem s průkazem původu). 

Jakkoliv catahouly nejsou uznané FCI, v České republice dostávají průkazy původu ČMKU s označením "FCI neuznané plemeno" a jsou vedeny v národním registru. Máme zde dva chovatelské kluby registrované ČMKU, které se chovu catahoul věnují -  Klub chovatelů málopočetných plemen psů (KCHMPP) a  Catahoula club EU.

Akceptovatelné jsou i průkazy od zahraničních organizací, jako je  National Association of Louisiana Catahoula, česky Národní asociace pro louisianské catahouly, zkratka NALC, United Kennel Club (UKC) a  Americký Kennel Clubem (catahouly neuznává, ale registruje je v tzv. Foundation Stock Service). 
Pozor na různé "alternativní" organizace, které vydávají také "průkazy původu", jejich hodnota je ale často v podstatě nulová. 

Časté dotazy

Na co se lidé nejčastěji ptají, když zvažují pořízení štěněte catahouly? 

Jaká je průměrná cena louisianského leopardího psa? 

Štěně s průkazem původu obvykle pořídíte okolo 30-35 tisíc korun, tuto částku ale berte jako orientační. Levnější bývají štěňata méně atraktivních zbarvení (například jednobarevná), naopak za špičkové štěně ze zahraničního spojení zaplatíte mnohem více. 

Pro koho se catahoula hodí?

Louisianec se hodí k aktivním lidem, kteří mu dokáží poskytnout dostatek pohybu a zaměstnání. Jen "vyběhat" totiž nestačí, catahoula potřebuje pracovat i duševně, jinak se bude nudit. 
Vzhledem ke své specifické povaze a zároveň značné fyzické síle to rozhodně není plemeno vhodné pro nezkušeného chovatele. Začátečník si může s louisiancem rozumět, pouze pokud je předem dostatečně obeznámen s jeho specifiky, má na něj dostatek času, je připraven se mu věnovat a především má k dispozici radu a pomoc zkušeného chovatele, který mu může s výchovou pomoci.

Kde bude spokojený?

Ideálním prostředím pro catahouly je domek se zahradou, zvládnou ale i život v bytě, pokud jim poskytnete dostatek venkovních aktivit. Jsou to aktivní a pracovití psi, proto jim rozhodně nepostačí jen delší procházka, ale potřebují opravdu běhat, sportovat a pracovat. Ani zahrada není samospásná, nebaví je pobíhat bezcílně po pozemku. I když máte velkou zahradu či dvůr, je nutné psa brát ven a poskytnout mu dostatek příležitostí k vybití energie. Louisianský leopardí pes je schopen celoročního ubytování venku, nutností je ale dobře zateplená bouda (v případě tuhé zimy by měla být i vytápěná) a především každodenní kontakt s rodinou a dostatek pohybu a zaměstnání. Spokojeněnjší ale je, má-li přístup do domu a může tak trávit maximum času se svou lidskou smečkou. 

Jak se catahoula snáší s ostatními zvířaty?

Tady je hodně důležitá výchova a socializace, protože v catahoulách se bije lovecký pud s instinkty pasteveckého psa. Nejsnáze si přivykají na hospodářská zvířata typu ovce, kozy, skot, ale i koně, se kterými plemeno ve své domovině nejčastěji pracovalo. U drůbeže a drobných savců (králíci, nutrie) už může lovecký pud převážit a soužití s kočkami nebo fretkami již vyžaduje nejen pečlivou socializaci, ale i trochu štěstí na mírumilovněji založeného jedince. Catahouly jsou velmi inteligentní a dokáží rozlišovat mezi domácí kočkou, kterou se naučí tolerovat, a cizím “vetřelcem”, ke kterému budou nelítostné. Zjednodušeně lze říci, že většina catahoul bude fungovat s kopytníky, u drůbeže a malých savců (včetně koček) je to trochu sázka do loterie, při které zkušené vedení zvyšuje šanci na výhru, ale bez záruky.

Jak se snáší s jinými psy?

Zvláště samci catahoul bývají velmi sebevědomí a zvláště narazí-li na podobně dominantního jedince, může dojít ke rvačce. Dobře socializovaní psi ale nevyvolávají konflikty, zvláště pokud dá druhý pes najevo, že je uznává “za šéfa”. 

Feny jsou obvykle mírnější, i tak ale platí, že socializace je nezbytný základ výchovy. 

Aktivity a sporty vhodné  pro louisianského leopardího psa

Catahouly jsou všestranní a šikovní psi, vyžadují ale trochu specifický přístup. Vyhovují jim sporty spojující přemýšlení, rychlost a obratnost, jako je třeba agility, rádi mají i frisbee nebo hoopers. Některé catahouly zvládají i pokročilý sportovní výcvik, často jim ale chybí potřebná preciznost a bezvýhradná poslušnost, jsou zkrátka příliš velcí samorosti.

Catahouly mají dobrý čich, takže můžete vyzkoušet i pachové práce včetně vyhledávání osob. Nedůvěřivý postoj většiny louisianců k cizím lidem ale příliš nenahrává využití v záchranářské kynologii. 

Má catahoula pracovní využití?

Nejen v zemi původu se catahouly dodnes využívají jako farmářští psi, tedy pro práci s dobytkem. Dokáží stádo nejen usměrňovat, ale také hlídat a chránit před zloději nebo šelmami.
Teoreticky by bylo možné i lovecké využití, jako je tomu v zemi původu, u nás ale brání využití catahoul legislativní překážky zakotvené v ust. § 44 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti a vyhlášce Ministerstva Zemědělství č. 244/2002 Sb. Zde se totiž dočteme, že k výkonu práva myslivosti lze užít pouze psa loveckého plemene uznaného FCI. Jakkoliv by tedy louisianec mohl splnit potřebné zkoušky lovecké upotřebitelnosti, dokud není plemeno uznáno FCI (a zařazeno mezi lovecká plemena), nebude k nim připuštěn.
Dá se očekávat, že k uznání catahoul FCI dříve či později dojde, je ale otázkou, zda bude louisianec řazen mezi lovecká plemena (v úvahu by připadala nejspíše skupina 6 - honiči, barváři a příbuzná plemena), nebo zda bude zařazen mezi ovčáky, pastevce a honácká plemena, kam ho již řadí United Kennel Club (UKC), který jako zatím jediný z velkých a renomovaných klubů catahouly plně uznává.

Jak sehnat štěně?

Pokud chcete pořídit štěně louisianského leopardího psa, je nejlepší začít hledáním renomovaných chovatelů. Můžete kontaktovat jeden z chovatelských klubů, kde vám poradí ohledně plánovaných nebo aktuálně dostupných vrhů.

Vždy navštivte chovatele osobně, abyste viděli podmínky, ve kterých jsou psi chováni, a zjistili, jak se starají o štěňata. Nezapomeňte se zeptat také na povinná i nepovinná zdravotní vyšetření (např. baer test, zvláště u psů s větším množstvím bílé barvy). 

Proč chtít psa s PP (průkazem původu)?

Pes s průkazem původu (PP) je zárukou, že pochází z řádně registrovaného chovu, oba rodiče odpovídají standardu plemene a prošlo povinnými zdravotními testy a vyšetřeními. PP také poskytuje informace o předcích psa a jejich zdravotním stavu, což může pomoci snížit riziko dědičných onemocnění. 

Druhy/varianty

Louisianský leopardí pes existuje v několika variantách, které se liší hlavně barevným zbarvením srsti. Nejčastější jsou následující varianty:

• Merle: Nejznámější varianta s charakteristickými skvrnami různých barev.
• Solid: Jednobarevní psi bez skvrn.
• Patchwork: Kombinace různých barev a skvrn.

Každá varianta má svůj specifický vzhled, ale všechny sdílejí stejné základní vlastnosti plemene.

Na co si dát při pořízení štěněte pozor?

Při pořízení štěněte louisianského leopardího psa je důležité věnovat pozornost několika klíčovým faktorům:

1. Zdraví: Ověřte si, že štěně má všechny potřebné očkování a zdravotní prohlídky.
2. Chování: Sledujte, jak se štěně chová, zda je aktivní, zvědavé a přátelské.
3. Chovatel: Ujistěte se, že chovatel je renomovaný, má dobré reference a poskytuje potřebné dokumenty a informace o péči o štěně.
4. Podmínky: Navštivte chovatele a zkontrolujte, v jakých podmínkách jsou psi chováni.

Vhodné jméno pro louisianského leopardího psa

Vhodné jméno pro louisianského leopardího psa může reflektovat jeho osobnost, vzhled nebo původ. Některá populární jména zahrnují:

• Merle (pokud má merle zbarvení)
• Hunter
• Dakota
• Sasha
• Blaze

Důležité je vybrat jméno, které se snadno vyslovuje a pes na něj dobře reaguje.

Jaké jsou vhodné doplňky pro louisianského leopardího psa?

Pro louisianského leopardího psa jsou vhodné následující doplňky:

• Pevný obojek a vodítko: Pro bezpečné procházky a trénink.
• Hračky: Interaktivní hračky, které stimulují mentální aktivitu psa.
• Pelech: Pohodlné místo na spaní, kde si pes může odpočinout.
• Cestovní potřeby: Přenosné misky na vodu a krmivo, pokud cestujete. Přepravka do kufru auta, případně atestovaný postroj pro připojení k bezpečnostnímu pásu auta.

Zajímavosti o plemeni

Louisianský leopardí pes má několik zajímavých vlastností:

• Historie: Toto plemeno pochází z amerického státu Louisiana a bylo vyšlechtěno pro práci na farmách.
• Výborný čich: Catahoula má vynikající čich a často se využívá při vyhledávání osob a jiných pachových pracech. 
• Pestrobarevné oči: Mnozí jedinci mají neobvyklé barvy očí, často i různé barvy v jednom oku (heterochromie).

Odlišnosti od podobných plemen

Catahouly jsou velmi specifické plemeno, které si téměř nelze splést. Jednobarevné psy lze zaměnit s některými molossy typu mastifa, při bližším pohledu si ale všimnete odlišností.