Maremma patří do rodiny bílých či krémově zbarvených horských pasteveckých psů, vyskytujících se od Pamíru po Pyreneje.
Spolu se slovenským čuvačem je nejmenším zástupcem těchto světlých „medvědů“ nekompromisně střežících stáda i obydlí svých pánů.
Standard popisuje maremmansko-abruzského ovčáka jako silného, harmonicky stavěného psa rustikálního vzhledu. Pohlavní výraz je dobře vyjádřen, feny mají také jemnější povahu.
Mimo domovskou Itálii je poměrně vzácný, u nás probíhá jeho chov pod záštitou Klubu chovatelů málopočetných plemen.
Zařazení FCI: Skupina 1 - ovčáci a honáčtí psi, Sekce 1 - ovčáci, číslo standardu: 201
Již v antickém Římě byli preferováni pastevečtí psi světlé, nejlépe bílé barvy. Pastýř je tak mohl i ve špatných světelných podmínkách okamžitě rozpoznat od útočící divoké šelmy (vlka, medvěda).
Výhody mohutných světlých pasteveckých psů zřejmě oceňovali lidé na mnoha místech Evropy, o čemž svědčí několik dosti podobných, na sobě nezávisle vzniklých plemen.
Současný maremmansko-abruzský pastevecký pes vznikl spojením dvou linií italských ovčáků, pocházejících z oblastí Maremma a Abruzzo. V hornatém Abruzzu jsou tito psi dodnes používáni k hlídání stád ovcí, dále se používají k ostraze objektů.
FCI plemeno uznala roku 1956, standard se však nadále mírně upravoval.
Ačkoliv maremma není nijak obrovský, jeho odvaha a ostražitost z něj dělají účinného hlídače, jehož není radno podceňovat.
Jako všichni horští pastevci, také maremman má samostatnou a do značné míry svéráznou povahu. Členy své rodiny miluje a neváhá při jejich obraně nasadit i život, k cizím lidem je však rezervovaný a nedůvěřivý.
Vůči ostatním psům se často chová dominantě, klidnější soužití bývá mezi psem a fenou.
Rovněž při kontaktu s dětmi je na místě určitá opatrnost. I když děti z rodiny zpravidla miluje a chrání, může zareagovat na nevhodný pohyb či nešetrnou manipulaci. Ke zcela malým dětem se proto nehodí.
Má-li dostatečný kontakt s rodinou, může být celoročně ubytován venku. Neměl by však být dlouhodobě omezen na malý kotec.
Pořízení maremmy lze doporučit výlučně zkušenému kynologovi, který se již setkal s tímto typem plemene. I vcelku zkušený psovod, je-li zvyklý na psy ražení německých ovčáků nebo dobrmanů, může být zaskočen jeho povahovými specifiky.
Základním pilířem výchovy je pečlivá socializace a vybudování vztahu mezi majitelem a psem.
I když jde o inteligentního a bystrého psa, není příliš vhodný pro pokročilý výcvik. Nejlépe se hodí k venkovskému domu či hospodářství, které bezpečně ohlídá, ocení však i dlouhé procházky nebo běhání v přírodě.
Velká a mohutná plemena jsou náročná jak na množství, tak i na kvalitu stravy, což může představovat citelnou finanční zátěž.
Podávat lze jak granule, tak i doma připravovanou stravu včetně stále oblíbenějšího BARFu, který představuje návrat k přírodní potravě psovitých šelem. Doma připravované krmení však vyžaduje určité znalosti o výživových potřebách psa a o zastoupení jednotlivých živin v dostupných surovinách.
Dáte-li přednost granulím, vsaďte na kvalitní produkt určený pro velká plemena adekvátního věku a fyzické aktivity.
Pozor na překrmování, zejména ve vyšším věku může mít maremman sklon k tloustnutí.
Srst maremmana je hustá, výborně funkční a poskytující dobrou ochranu před rozmary počasí. Dlouhá, na dotek poměrně hrubá srst může být lehce zvlněná, na krku tvoří límec, nápadný zejména u samců. Nohy zdobí praporce. Podsada na zimu výrazně houstne.
Ideálem je čistě bílá barva, toleruje se mírné slonovinové či nažloutlé stínování, není však žádoucí.
Péče o zevnějšek maremmy není příliš náročná, pouze je třeba vyčesávat srst, zvláště pak v období línání.
Maremmansko-abruzský pastevecký pes patří mezi odolná a houževnatá plemena. Ani jemu se však nevyhýbá dysplazie kyčelních, případně loketních kloubů, zvýšené riziko se uvádí také u nádorů kostí (osteosarkomy).
Po jídle je důležité dodržovat dvouhodinový klidový režim, jako preventivní opatření proti torzi (přetočení) žaludku.