Mudi

Mudi je menší ovčácký, respektive honácký pes. Typickým znakem je delší srst s tendencí ke kadeření, takže působí nedbale rozcuchaným dojmem. Ve vzácných případech se může narodit se zakrnělým ocasem nebo zcela bezocasý. Není to preferováno, avšak ani považováno za vadu.

Hlava má tvar tupého klínu, zužuje se směrem k čenichu (podobně jako například hlava špiců). Stop je jen málo znatelný, stejně jako týlní hrbolek. 

Uši jsou vztyčené a bystrý mudi je natáčí za zdrojem zvuku nezávisle na sobě, fungují tedy jako dva radary. Oči jsou posazené poněkud šikmo, celkový výraz standard popisuje jako „výraz opovážlivého čertíka“. 

Zařazení FCI: Skupina 1 - ovčáci a honáčtí psi, Sekce 1 - ovčáci, číslo standardu: 238

Historie

Mudi, na rozdíl od dalších maďarských ovčáků, vykazuje znaky plemen z vývojové větve evropských ovčáckých psů (např. vztyčené uši, krátká srst v obličeji). 

Puli a pumi naopak pocházejí z asijských pasteveckých psů, naopak mudi více připomíná ovčácká plemena západní Evropy (belgické, holandské a německé ovčáky, nebo i šiperku). 

Psi maďarských (uherských) pastevců se po staletí chovali bez zájmu o exteriér. Rozhodující byl pouze výkon a odolnost. Po generace tak docházelo ke křížení jednotlivých typů - navzdory v zásadě evropskému původu tak mudi nezapře geny velkého maďarského ovčáka - kuvasze, který se na jeho vzniku také podílel.

K ustálení plemenného typu došlo patrně na sklonku 19. století, nicméně ještě během první světové války docházelo ke křížení puliho, pumiho i mudiho. 

Tou dobou, o kousek jižněji, vzniklo také další podobné plemeno - chorvatský ovčák.

FCI plemeno uznala roku 1963, standard byl však ještě několikrát upravován, především co do velikosti a barevných variant.

Povaha

Mudi srší energií, je velice činorodý, pracovitý a učenlivý. Ke svým lidem velmi přilne a špatně snáší samotu. K cizím je zpočátku nedůvěřivý, když si na ně za čas zvykne, je ochoten si s nimi i hrát. 

Je velmi dobrý hlídač, který halasně hlásí jakýkoliv pohyb na hranicích jeho teritoria, což z něj dělá psa spíše k domku se zahradou než do bytu. 

Většinou dobře vychází s dětmi i ostatními psy, socializaci v mladém věku se však nevyplácí odbývat.

Svou činorodostí a bystrostí může připomínat border kolie, avšak liší se od nich větší samostatností a jistou paličatostí. Lépe si proto bude rozumět s chovatelem, který již má aspoň základní zkušenosti s výchovou a výcvikem psa. 

Výcvik

Mudi dobře pracuje při využití pozitivních metod. Nemá rád, je-li k něčemu na sílu nucen. Zapomeňte také na hrubost, křik nebo nepřiměřené tresty. Na místě je však klidná důslednost. 

Hravou formou ho lze mnoho naučit, má vlohy pro pestrou paletu sportů, od agility přes canicross či bikejöring až po tanec se psem (dogdancing). Vzhledem k tomu, že rád aportuje, se hodí také pro flyball nebo frisbee. 

Krmení

Je to nenáročný strávník, přesto není vhodné na jeho krmení nadmíru šetřit. Vhodná strava přispívá k udržení pevného zdraví a má nezanedbatelný vliv také na exteriér - na dobré osvalení, zdravé klouby či na hustotu a lesk srsti. 

Někteří majitelé psů stále nejraději krmí granulemi, avšak narůstá také počet těch, kteří upřednostňují návrat k přírodnímu způsobu krmení, tzv. BARFu. BARF znamená krmení syrovým masem a vnitřnostmi včetně zažitiny (natrávené seno či tráva zajistí optimální příjem vlákniny), dále se podávají různé oleje, zelenina, ovesné vločky, bylinky atd. 

Správné barfování vyžaduje jisté znalosti o výživě psů, proto ho nelze doporučit úplným začátečníkům. Nezkušení chovatelé by ostatně měli konzultovat i výběr granulí - drahé neznamená vždy dobré a rada zkušeného kynologa tak přijde vhod.

Srst a péče

Srst mudiho je patrová (podsada a krycí srst), na hlavě a přední straně nohou krátká a hladká. Jinde na těle je střední délky, vlnitá až kadeřavá (jako u kuvasze). Měla by být hustá a lesklá, na zadních stranách končetin tvoří dlouhé praporce, bohatě osrstěný je i ocas. 

Nejtypičtější barvou mudiho je čistě černá, povoleno je však mnohem více barevných variant - jednobarevná plavá až bílá, hnědá, dále popelavá, blue-merle (černé grošování), žíhání či skvrnitost. 

Péče o mudiho není náročná, v období línání však počítejte s nutností častého kartáčování, aby se odstranila odumřelá srst. 

Zdraví / nemoci

Chovatelé mudiho kladou důraz na dobrý zdravotní stav. Obvykle se vyšetřuje dysplazie kyčelních i loketních kloubů (vyšetření ortopedem a rentgeny). 

Doporučeny jsou také genetické testy na PRA (dědičné onemocnění sítnice oka) a podrobné kardiologické vyšetření k včasnému odhalení srdečních vad.