Německý honič

Německý brakýř představuje klasický typ loveckého honiče - je to středně velký, lehce stavěný pes s dobrým osvalením a pevnou konstitucí. 

Břicho je vtažené, ocas v poměru k tělu poněkud silný.

Hlava je lehká, suchá a poněkud protáhlá, celkový dojem je však harmonický a ušlechtilý. 

Zařazení FCI: Skupina 6 - Honiči, barváři a plemena příbuzná, Sekce 1.1 - Malí honiči, číslo standardu: 299

Historie

Německý brakýř je potomkem westfálských a sauerlandských brakýřů. Psi tohoto typu se ve středozápadní Evropě používali k lovu po celá staletí. V rámci jednotlivých regionů se vytvářely odlišné rázy, které se navíc křížily s dalšími loveckými psy. 

Kolem roku 1900 došlo k typovému sjednocení těchto loveckých psů a začalo se používat jednotné označení „německý brakýř“ (Deutsche bracke), v češtině také „německý honič“. 

FCI uznává německého honiče od roku 1964, v současné době jde spíše o vzácné plemeno. 

Povaha

Tento brakýř má vyrovnanou, přátelskou povahu. Zpravidla bez problémů vychází jak s lidmi tak i s ostatními psy. 

Pouze soužití se zvířaty jiného druhu bývá náročnější kvůli jeho loveckému pudu. 

Potřebuje dostatek pohybu a zaměstnání, hodí se proto pouze pro aktivní a fyzicky zdatné majitele. 

Výcvik

Německý brakýř je inteligentní a ovladatelný pes, jeho výchovu zvládne i ne příliš zkušený chovatel, aspoň základní praxe s výcvikem se ovšem hodí. Může být trochu náročné zvládnout jeho temperament a lovecký pud. 

Velkou pozornost věnujte jistému přivolání - pokud nemáte jistotu, že vás pes poslechne, raději ho v lese jistěte stopovačkou. 

Brakýř také může mít tendence k pronásledování rychle se pohybujících předmětů či osob (aut, cyklistů atd.).

Jak bylo zmíněno výše, německý honič potřebuje zaměstnání a pohyb. Vedle využití při výkonu myslivosti je vhodným sportem třeba agility, frisbee a podobné aktivity spojující rychlost a obratnost. 

Krmení

Německý brakýř nemá žádné specifické požadavky na výživu. Při dodržení základních pravidel (kvalitní výchozí suroviny, vhodně vyvážené živiny atd.) prospívá jak na granulích tak i na domácí stravě (vařené i tzv. BARFu). 

Mnozí chovatelé volí granule, které se jednoduše skladují i servírují. Kvalita jednotlivých produktů je však značně nevyrovnaná. Nevyznáte-li se ve složení granulí vy sami, určitě svůj výběr konzultujte s odborníkem. 

Pokud psovi vybrané granule vyhovují, zbytečně je neměňte. Příliš časté střídání stravy dráždí zažívání.

Preferujete-li domácí stravu, vsaďte na čerstvé kvalitní maso a vhodnou přílohu (zelenina, ovesné vločky…). Zbytky z kuchyně nebo zavánějící maso do psí misky nepatří.

Srst a péče

Na hladkosrsté plemeno má německý brakýř poměrně dlouhou srst. Je také velmi hustá, na omak tvrdá až drsná. Na spodní straně ocasu tvoří nepříliš výrazný kartáč a na stehenních partiích tzv. kalhoty. 

Standard uznává různé barevné odstíny - od červené až po plavou, s černým sedlem či pláštěm. Žádoucí jsou také bílé „brakýřské“ znaky - lysina, uzavřený bílý límec, bílá oblast čenichu, hvězda na hrudi nebo bílá hruď, bílé nohy a také špička ocasu. 

Péče o brakýře je vcelku nenáročná - postačí kartáčování dle potřeby (častěji v období línání) a pravidelná kontrola stavu drápů, zubů a čistoty uší. 

Zdraví / nemoci

V chovu se sleduje výskyt dysplazie kyčelního kloubu, avšak ani chov na zcela zdravých zvířatech není schopen zcela tuto chorobu eliminovat, její vznik je souhrou mnoha faktorů. 

Pozornost věnujte také prevenci torze žaludku. Tato akutní břišní příhoda končívá smrtí, není-li zvíře včas operováno. Preventivní opatření zahrnují rozdělení krmení do více denních dávek, zvýšené misky, podávání namočených granulí a především klidový režim dvě hodiny po jídle. 

Při správné péči jde o houževnaté plemeno s dobrým zdravím, zachovávající si vitalitu do vysokého věku.