Německý křepelák

Německý křepelák je nejen vynikajícím slídičem, ale jeho vlídná povaha a učenlivost z něj dělají i příjemného společníka. Z obavy z rozmělnění pracovních vloh a přerodu ve společenské plemeno však zůstává chov křepeláků téměř výhradně v rukou aktivních myslivců a lovců.  

Křepelák má delší, silné a dobře osvalené tělo, zašpičatělý čumák s velkým nosem a oválné, šikmo položené oči s živým výrazem. Vysoko nasazený a bohatě osrstěný ocas se v minulosti kupíroval. 

Zařazení FCI: Skupina 8 - retrívři, slídiči a vodní psi,  Sekce 2 - lovečtí slídiči, číslo standardu: 104

Historie

Staré lovecké knihy zmiňují psy typu dnešních křepeláků již po mnoho staletí. Psi tohoto typu se používali především ke slídění za lovnou zvěří, často se s nimi chodilo právě na pernatou, odtud tedy pochází jejich název „křepelák“, pod kterými byli známí již v raném novověku.  

Ve druhé polovině 18. století však křepeláci v podstatě vymizeli, k obrození plemene došlo až o sto let později,  kdy byl s využitím příbuzných plemen, zejména vodních psů, (znovu)vyšlechtěn dnešní křepelák.  

Zásadní vliv na počátky moderního chovu křepeláků měl především Friedrich Roberth z Weisswasseru, významná osobnost myslivecké kynologie konce 19. století.  

V minulosti se křepeláci dělili na dvě odděleně chované barevné varianty -   jednobarevně červené či hnědé a na bělouše. Zatímco červení  psi se používali zejména na kratší vzdálenosti a úžeji spolupracovali se psovodem, běloušové sloužili na delší stopování, byli hlasitější a samostatnější.  

Toto rozdělení se v současné době již oficiálně nepoužívá, i když obvykle se připouštějí pes a fena stejného barevného rázu a i zmíněné povahové rozdíly jsou stále zřetelné.

Povaha

Tento všestranný lovecký pes doslova srší energií a chutí do práce. Velmi rád aportuje, díky příměsi krve vodních psů má rád i plavání a brodění vodou.  

Je velmi spolehlivý k dětem, se kterými má velkou trpělivost. Pokud přesto usoudí, že je dětské pozornosti přespříliš, prostě klidně odejde, agresivita vůči lidem je mu cizí.  

Naopak jeho lovecký pud zůstává aktivní a silný, proto je na místě opatrnost zejména při soužití se zvířaty, které mu mohou připomínat běžně lovenou zvěř (především drůbež a kočky). 

Výcvik

Křepeláka zvládne i začínající chovatel za předpokladu, že mu dokáže nabídnout dostatek pohybu a aktivity, aby pes netrpěl přebytkem energie. Pokud mu chybí pohyb, může se jindy výborně ovladatelný křepelák proměnit v neřízenou kouli energie, která se obtížně usměrňuje.

Ve výchově potřebuje klidný a laskavý přístup, jakákoliv hrubost je zcela zbytečná a kontraproduktivní, stejně jako křik či nervozita. Výborně reaguje na pozitivní motivaci, mnoho křepeláků dobře pracuje také s klikrem či píšťalkou.

Krmení

Pokud zvolíte kvalitní granule s vyváženým složením, máte jistotu, že váš pes dostává potřebné živiny v přiměřeném množství každý den, aniž se musíte přípravou krmné dávky příliš zabývat.

Při výběru suchého krmiva věnujte pozornost složení, případně se poraďte se zkušeným chovatelem či veterinářem.  

Pokud vás láká domácí příprava jídla (například BARF - syrové maso a příloha), předem sebekriticky zvažte, zda máte dostatek znalostí a času, abyste do misky předkládali vyhovující potravu opravdu každý den.

Srst a péče

Křepelák má patrovou srst, která by měla být silná a těsně přiléhající. Vyskytují se dvě varianty co do struktury srsti - zvlněná až kudrnatá (Astrachán) nebo hladká dlouhá.  

Z barev se rozlišují dva rázy -  jednobarevný hnědý nebo červený, může být také s bílými odznaky, a bělouš, obvykle hnědý, vzácněji také červený. Základní barvou bělouše je hnědá (červená), která hustě prokvétá bílými chlupy. Často mívá také hnědou (červenou) hlavu a po těle plotny nebo plášť přes hřbet. Mezi bělouše se počítají také strakoši (s velkými plotnami) a tygři (s tečkováním a stříkáním).  

U obou barevných rázů se může objevit červené pálení, typicky na hlavě, končetinách a pod ocasem.

Vedle pravidelného vyčesávání a kontroly uší a drápů nepotřebuje křepelák žádnou náročnou péči o svůj zevnějšek.

Zdraví / nemoci

Pracovní a nepřešlechtěný křepelák má obvykle pevné zdraví, netrpí žádným specifickým onemocněním ve významné míře.

Vyskytnout se může dysplazie kyčelních či loketních kloubů a díky převislým, bohatě osrstěným uším je o něco náchylnější na podráždění a záněty zvukovodu.