Norský buhund

O plemenu

Buhund je typickým představitelem severského špice, používaného ke střežení obydlí i stád již po staletí. Má tedy charakteristické rysy špiců - malé zašpičatělé uši vzbuzující dojem pozornosti, bohatě osrstěný ocas nesený zatočený nad linií hřbetu a také suchou klínovitou hlavu, v obličejové partii s hladkou srstí. 

Na rozdíl od jinak podobného islandského ovčáka s obdélníkovým tělesným rámcem (tělo je delší než vyšší) má buhund kvadraticky stavěné tělo (kohoutková výška odpovídá délce trupu). Je dobře osvalený, hbitý a odolný.

Jako většina tzv. primitivních plemen, také buhund výrazný pohlavní dimorfismus. Feny jsou na první pohled drobnější a celkově jemnější tělesné stavby. 

Zařazení FCI: Skupina 5 - Špicové a primitivní plemena, Sekce 3 - Severští pastevečtí a ovčáčtí psi, číslo standardu: 237

Historie

Norské národní plemeno - buhund - vychází z pracovních psů vikingů, kteří obývali severská území již hluboko ve středověku. 

Mezi jeho příbuzné patří výše zmíněný islandský ovčák nebo také švédský losí pes. 

Norský buhund se postupem let vyprofiloval jako všestranný pes farmářů. Spíše pomenší, avšak houževnatý a odolný pes dokázal hlídat a usměrňovat stáda stejně jako oddaně střežit obydlí i pozemek. I když není příliš velký, lze ho využít i k tahu přiměřeně těžkého nákladu. 

FCI plemeno definitivně uznala roku 1963, mimo zemi původu se s ním však stále setkáme jen vzácně. 

Povaha

Na rozdíl od islandského ovčáka (na kterém je znát vliv border kolií, které byly použity k oživení chovu po epidemii psinky) je buhund velmi svébytným a samostatným psem. 

Výhodou je, že má přirozeně přátelskou a laskavou povahu, vůči lidem nebývá agresivní a lze se s ním „domluvit“. Má silné vlohy k pasení, proto může „shánět do houfu“ nejen ovce, ale i děti, slepice nebo třeba králíky. 

Buhund je dobrým hlídačem, nelze však od něj očekávat aktivní obranu území,, kvůli jeho přátelskému postoji k lidem. Jiná je však situace, je-li vetřelcem jiný pes nebo další zvíře. 

Při dobře zvládnuté socializaci jde však o snášenlivé plemeno, které lze chovat i ve smečce více psů, případně v domácnosti spolu s dalšími zvířaty. Pouze na kočky, fretky a další menší šelmičky si příliš nepotrpí. 

Výcvik

Buhund se hodí pro aspoň mírně pokročilého chovatele, který si dokáže poradit s jeho samostatností a tvrdohlavostí. Protože jde o plemeno přátelské a na člověka poměrně navázané, klidná důslednost obvykle slaví úspěch.

Velmi dobrých výsledků se údajně dosahuje i pomocí pozitivních výcvikových metod, například tzv. shapingu. 

Tato metoda, v češtině nazývána také „tvarování“, je založena na postupném tvoření žádoucího chování, kdy je odměňován posun správným směrem. Pes tak přichází na povel vlastně sám, respektive na principu hry ve stylu „přihořívá, přihořívá...hoří“. 

V šikovných rukou může být buhund nejen příjemným rodinným psem, ale i zdatným sportovcem vhodným pro celou řadu disciplín - např. canicross, bikejöring, skijöring, agility.

Krmení

Buhund je vcelku nenáročný strávník bez specifických požadavků. Obvykle dobře prospívá na granulích i na domácí stravě (vařené i BARFu).

To však v žádném případě neznamená, že je ho možné úplně odbývat. Určitý standard co do kvality podávaného jídla je nutno zachovat. 

V úvahu tedy připadají granule kvalitního složení a vhodné produktové řady. V základu určené pro střední psy adekvátního věku, případně jsou k dispozici i produkty pro psy ve vysoké fyzické zátěži nebo pro zvířata se sklonem k nadváze. Bez doporučení veterináře nikdy nekupujte krmivo označené jako veterinární dieta, mohli byste napáchat víc škody než užitku. 

Další možností je doma připravovaná strava založená na čerstvém mase (ne zbytky nebo zapáchající zapomenuté řízky). Vhodnou přílohou jsou třeba ovesné vločky, zelenina. Skladbu jídelníčku je vhodné konzultovat se zkušeným chovatelem, názory na zkrmování některých potravin (brambory, rýže) se mohou lišit i mezi odborníky. 

Srst a péče

Proti rozmarům počasí je buhund chráněn silnou a bohatou srstí. Tvrdé, hladké pesíky prorůstají kratší, měkkou a hustou podsadou. Na hlavě a přední straně končetin je srst poměrně krátká, na krku, hrudníku, zadní straně stehen a na ocase delší.

Z barev standard uvádí pšeničnou (odstín od světlé "bisquit" po žlutavě červenou) a černou. Pšeniční psi mohou mít černé konce chlupů či masku, černí jedinci by měli být skutečně čistě zbarvení, bez náznaku ryšavých tónů. U obou variant je žádoucí co nejméně bílých znaků. 

Péče o zevnějšek buhunda obnáší především pravidelné kartáčování, zejména v období línání je třeba péči zintenzivnit. 

Zdraví / nemoci

Buhund patří mezi zdravá a odolná plemena. Nejsou známy výrazné genetické dispozice k onemocněním. Platí proto obecná pravidla veterinární prevence s důrazem na stomatologickou péči (špicovití psi mívají větší sklon k zubnímu kameni). Ve věku 8-10 let je také vhodné podrobnější interní vyšetření.