Vlídně působící „medvěd“ robustní tělesné konstituce, mírně obdélníkového tělesného rámce. Tělo feny bývá delší než u psů, dále se samice odlišují jemnější hlavou a bývají o více než 10kg lehčí.
Obě pohlaví mají širokou lebku se zřetelným stopem, malé uši tvaru zaobleného trojúhelníku a čtvercový čenich s velkým, dobře pigmentovaným nosem. Poměrně originálním plemenným znakem jsou prsty spojené kůží tvořící falešné "plovací blány".
Zařazení FCI: Skupina 2 - Pinčové a knírači, molossové a švýcarští salašničtí psi, Sekce 2.2 - Molossové horského typu, číslo standardu: 50
Historie novofundlanďanů je velmi dlouhá a snad i proto trochu zahalená tajemstvím. Za jejich domovinu je považován kanadský ostrov Newfoundland, kde se již v raném středověku smísily původní typy psů s velkými černými medvědími psy, které na americký kontinent dovezli Vikingové. Po příchodu Evropanů přibyli do genů novofundlandského psa ještě rybářští psi ze Starého světa.
První písemná zmínka o novofundlanďanech se dochovala z roku 1765 a popisuje využití novofundlandského psa při lovu, myslivci ho posílali do vody pro střelenou zvěř, podobně jako retrívry.
Dalším využitím těchto siláků bylo tahání vozíků a přeprava nákladů, oblíbení byli také jako přístavní psi.
V 18. století byli první novofundlanďani přivezeni do Evropy, na první představení na výstavě však čekali ještě bezmála sto let.
Do vývoje plemene koncem 19. století negativně zasáhly jak newfoundlandské zákony omezující chov psů, tak i britské nařízení o karanténně. Chov tak dále pokračoval především díky psům, kteří se tou dobou již nacházeli v Evropě.
Již před první světovou válkou se několik novofundlanďanů chovalo i na území dnešní České republiky.
Novofundlanďan je proslulý svou příchylností k lidem a přirozeným talentem pro vodní záchranářské práce. O jeho plaveckých schopnostech a také smyslu pro orientaci ve volných vodách se vyprávějí téměř legendy. Faktem je, že zatímco pozemní záchranářské práce jsou doménou psů spíše lehčí konstituce, ve vodě stále kralují novofundlanďani.
Pro svou vlídnou a laskavou povahu jsou novofundlandští psi vyhledávanými rodinnými společníky. K dětem jsou tolerantní, dobře snáší i ostatní zvířata včetně jiných psů. Lovecký pud jim téměř chybí, za to jsou zdatní aportéři.
Nehodí se k hlídání majetku, na to jsou příliš kamarádští, ale při napadení člena své rodiny dokáží zasáhnout.
Přes svou velikost se za určitých podmínek hodí i pro začátečníky, práce s nimi však vyžaduje velkou míru trpělivosti a umění pozitivně psa motivovat. Novofundlanďan psychicky dospívá přibližně ve dvou letech, do té doby je to hravé štěně, které může být obtížné zaujmout. Dospělý pes je inteligentní a má-li „náladu“, chápe velmi rychle.
Základní poslušnost obvykle zvládne bez problémů, precizní provedení povelů jako z učebnice je mu však cizí. Na bezproblémové soužití to stačí, v obedience (soutěž poslušnosti) s ním díru do světa nejspíš neuděláte.
Zvažujete-li pořízení obřího plemene, jsou výdaje za velké množství kvalitní stravy položkou, se kterou budete muset v rodinném rozpočtu počítat po celý psí život, tedy více než 10 let. Šetřit na jídle se nevyplácí, protože vyvážené krmivo v přiměřeném množství má zásadní vliv na zdraví zvířete.
Pokud dokážete psovi zajistit správné množství i poměr živin, můžete podávat doma připravované krmení, vařené i BARF. Nic nezkazíte ani kvalitními granulemi, v případě potřeby vám vhodný typ či značku poradí chovatel nebo veterinář.
Novofundlanďan má dvojitou srst nepropouštějící vodu. Hustou, hřejivou podsadou prorůstá dlouhá krycí srst, nejlépe rovná, i když mírné zvlnění je povoleno. Na hlavě včetně uší jsou chlupy krátké, ale neméně husté.
Vyskytuje se ve třech barevných variantách – nejběžnější černá, hnědá, obě co možná sytého odstínu, bílé znaky na hrudi, prstech či špičce ocasu jsou přípustné.
Třetí barevnou variantou je černobílá, kterou jsou proslavení spíše podobně vypadající landseeři.
Na péči jsou tito psi poměrně nenároční, postačí pravidelné kartáčování a občasná kontrola uší, zejména po delším koupání.
Díky své velikosti novofundlanďani častěji trpí dysplaziemi kyčelních kloubů a zvýšeným rizikem torze žaludku.
Z dalších onemocnění jim hrozí Addisonova choroba (porucha produkce kortizolu v nadledvinách) a hypotyreóza (nedostatečná funkce štítné žlázy).