Polský honič

O plemenu

Polský honič je středně velký lovecký pes, používaný při lovu divočáků a vysoké zvěře. Příležitostně býval užíván i při lovu lišek a zajíců v hornatých oblastech jižního Polska.

Podrobnější informace o tomto zajímavém loveckém plemeni pro vás připravujeme, prozatím se můžete podívat na příslušné pasáže ze standardu.

Zařazení FCI: Skupina 6 - honiči, barváři a příbuzná plemena, Sekce 1.2 - střední honiči, číslo standardu: 354

Historie

KRÁTKÉ HISTORICKÉ SHRNUTÍ: lov s loveckými psy řídícími se čichem byl zmiňován v polské literatuře již ve 13. století. Polsko bylo vždy zemí s bohatstvím hlubokých lesů plných vysoké zvěře, kde byli honiči a barváři cennými pomocníky lovce. Lov s honiči a barváři byl polskou šlechtou velmi ceněn, jak dokazují kroniky ze 14. století.

V 17. století již byly jasně odlišené dva druhy polských honičů. Přesné popisy jsou v lovecké literatuře 19. století: v roce 1819 Jan Szytier (Poradnik Mysliwych) popisuje polského „bracha“ a polského honiče, v roce 1821 v časopise Sylwan předkádá W. Kozlowski popis a obrázky obou typů, polského „bracha“ (těžší) a polského honiče (lehčí), velmi podrobný popis Ignace Bogatynskiho (1823-1825, Nauka Lowiectwa) může už být považován za první standard plemene.

Po první světové válce byl polský honič stále používán v Polsku při lovu, zvláště ve východních oblastech, ale nejvíce v náročných horských terénech. V podkarpatské oblasti používal při lovu polské honiče slavný polský kynolog Jozef Pawuslewicz (1903-1979), angažoval se i v chovu tohoto plemene. Napsal první standard plemene a především díky němu bylo plemeno oficiálně uznáno Polskou kynologickou asociací.
(ze standardu)

Vzhled

CELKOVÝ VZHLED: mrštný pes kompaktní stavby. Kostra je silná, ale ne těžká. Stavba těla ukazuje na velkou pohyblivost a zřejmou dispozici odolávat těžším podmínkám při práci v hornatých oblastech.

DŮLEŽITÉ POMĚRY: středně velký. Obdélníkový formát těla 9:10.HLAVA: vznešená, proporčně odpovídající trupu.

MOZKOVNA:

Lebka: stejné délky jako tlama, mírně konvexní. Týlní hrbolek je vyznačený, ale nikoliv vystupující.

Stop: jen lehce vyznačený.

OBLIČEJOVÁ ČÁST:

Nosní houba: černé, hnědé nebo masové barvy, barva záleží na barvě srsti.

Pysky: masité, nejsou ani visící ani těsně přiléhající, dobře překrývají spodní čelist. Lehká vráska v koutku je dobře vyznačená.

Čelisti/Zuby: silné a bílé, s řezáky uloženými v oblouku. Nůžkový skus. Upřednostňován je plný chrup.

Oči: středně velké, šikmé. Výraz je laskavý. Bělmo oka není viditelné. Černí jedinci s pálením mají tmavé oči, hnědí a červení jedinci mohou mít světlejší oči. Oční víčka dobře přiléhají k bulvám.

Uši: zavěšené, lehké, trojúhelníkové, střední délky. Nasazené nízko, ve výšce horizontální linie očí. V bázi široké. Velká část ucha je visící, nesena lehce dopředu, s přední hranou blíže lícím než zadní. Špičky uší jsou dobře zaoblené. Srst na uších je hladká a hedvábná.

KRK: střední délky, dobře osvalený, poměrně silný, s oválným průřezem. Není nesen ani příliš vzpřímeně, ani příliš nízko (střední sklon). Kůže je volnější, ale netvoří lalok.

TRUP:

Kohoutek: vyznačený.

Hřbet: rovný, dobře osvalený.

Bedra: široká a dobře osvalená, velmi lehce klenutá.

Hrudník: hluboký, dosahující k loktům. Předhrudí středně vyznačené.

Hrudní koš: dlouhý a stoupající.

Břicho: lehce vtažené.

OCAS: středně silný, dosahující k hleznu. Dobře a bohatě osrstěný. V klidu je ocas nesen nízko a šavlovitě zahnutý, v pohybu je nesen lehce nad hřbetní linií.

KONČETINY:

HRUDNÍ KONČETINY: při pohledu zpředu kolmé. Vzdálenost od lokte k zemi je rovna polovině kohoutkové výšky.

Plec: dlouhá a šikmá.

Nadloktí: úhel ramenního kloubu není příliš otevřený.

Loket: nevytočený ven ani nevtočený dovnitř, paralelní se střední linií těla.

Předloktí: rovné, suché, s oválným průřezem.

Nadprstí: suché, pružné; v profilu lehce šikmé.

PÁNEVNÍ KONČETINY: při pohledu zezadu kolmé.

Stehna: široká a dobře osvalená.

Bérec: dobře osvalený.

Nadprstí: krátké.

Paspárky: nejsou.

TLAPKY: uzavřené a lehce oválné. Prsty jsou mírně klenuté. Drápky jsou tmavé, odpovídají barvě srsti. Silné polštářky
 

SRST: na těle je srst hrubá, těsně přiléhající ke kůži. Bohatá podsada, bohatší v zimě, méně bohatá v létě. Na hlavě a uších je srst krátká a měkká.

BARVA:

černá s pálením: pálení má být dobře odlišené od černé. Pálení je kombinací hnědé a červené, barva je velmi intenzivní.

hnědá (čokoládová) s pálením.

červená s nosní houbou černě, hnědě nebo masově zbarvenou. Plavočervená srst může být lehce překryta černou.

Umístění pálených znaků: nad okem, na tlamě, na přední straně krku, na předhrudí, na spodní části končetin, za a uvnitř stehen, kolem řitního otvoru, na spodní straně ocasu.

Malé bílé znaky na prstech a hrudníku jsou povoleny.

(ze standardu)

Povaha

POVAHA / TEMPERAMENT: stálá a příjemná povaha. Tento pes je skutečně odvážný a kdykoliv dokáže svou statečnost. Je inteligentní, snadno vycvičitelný. Není agresivní, ale zůstává obezřetný k cizincům. K jeho kvalitám loveckého psa je třeba přičíst i jeho kvality výborného hlídače. Během lovu dává hlasové signály charakteristické melodie v různých intonacích, feny mají vyšší hlasy.

(ze standardu)

Fotografie plemene poskytla paní Ewa Mladá, CHS Gorolia Klenot