Pudlpointr

O plemenu

Ačkoliv by název sváděl k představě kadeřavého loveckého psa, pudlpointr je jedním z nemnoha plemen hrubosrstých ohařů. 

Záměna je nejčastěji možná s rozšířenějším českým fouskem, popřípadě s německým drátosrstým ohařem či maďarským drátosrstým ohařem. 

Od zmíněných plemen se liší tělesnou stavbou i liniemi hlavy - připomíná spíše těžší typ britských pointrů, než kontinentální ohaře. 

Zbarvením se tato plemena mohou podobat, závisí na konkrétní barevné variantě. Pudlpointr však nikdy není vícebarevný.

Zařazení FCI: Skupina 7 -  Ohaři, Sekce 1.1 - kontinentální ohaři typu braky. Číslo standardu: 216

Historie

Pudlpointr je poměrně mladé plemeno, vzniklé cíleným křížením hladkosrstých anglických pointrů a velkých pudlů. U zrodu plemene stál německý šlechtic, baron von Zedlitz, který v 80. letech 19. století započal se šlechtěním nového loveckého plemene. 

Baronovým cílem bylo, spojit v jednom plemeni nadprůměrnou inteligenci, snaživost a lásku k vodě (pudli) s výborným nosem, houževnatostí a vlohami pro vystavování (pointři). 

Podíl pudlí krve je však v tomto plemeni poměrně malý, uvádí se, že křížení s čistokrevnými pudly bylo prováděno pouze v několika prvních generacích a následně se chovalo na křížencích a čistokrevných pointrech. Účelu však bylo vcelku úspěšně dosaženo. 

V roce 1959 pudlpointry definitivně uznala FCI a v téže dekádě proniklo plemeno i do Severní Ameriky. 

Povaha

Pudlpointr má příjemnou povahu a vedle myslivosti se dobře uplatní i ve sportovní kynologii či záchranařině. Patrně díky výše zmíněnému podílu pudlí krve pudlpointr rád a dobře plave, je tu tedy výborný předpoklad i pro práce ve vodě. 

Je velice inteligentní a učenlivý, někdy však projeví určitou svéhlavost a paličatost. Nehodí se proto pro naprosté začátečníky. Hodně lpí na své rodině a není rád dlouho osamotě, nehodí se proto pro celodenní pobyt ve venkovním kotci. 

Kontakt s jinými psy je obvykle bezproblémový, někteří chovatelé nicméně uvádějí, že zejména feny mohou být mezi sebou nesnášenlivé. 

Jako u všech loveckých plemen je na místě opatrnost při soužití se zvířaty jiného druhu, zejména s kočkami a drobnými hlodavci. 

Výcvik

Velice důležitá je důsledná, avšak spravedlivá a klidně vedená výchova. Jednou zavedená pravidla by měli dodržovat všichni členové rodiny - pudlpointr je mistr ve vyhledání slabšího článku a v jeho využívání. 

V zásadě je to učenlivý a dobře spolupracující pes, kterého nebývá velký problém vycvičit. Výborně reaguje na pozitivní výcvikové metody, ale také vyžaduje mnoho zaměstnání a pohybu. 

Krmení

Tito temperamentní a pracovití ohaři potřebují vyváženou stravu bohatou na energii, aby se udržovali v optimální kondici. 

U starších zvířat nebo po kastraci se může objevit sklon k nadváze. Zvláště je-li navíc kvůli věku nebo zdravotnímu stavu utlumená pohybová aktivita. Sledujte proto kondici vašeho zvířete, nejlépe pravidelným vážením, a případné výkyvy hmotnosti řešte včas.

Při dodržení požadavků na kvalitní suroviny a vhodný poměr živin je lhostejné, zda budete podávat granule (kvalitní produkt určený pro velké plemena adekvátního věku a fyzické aktivity) nebo doma připravovanou stravu. 

Srst a péče

Před nepřízní počasí je pudlpointr chráněn hustou patrovou srstí. Krycí srst se požaduje střední délky, hrubá a na omak tvrdá, uzavřená, na těle přiléhající. 

Delší srst se nachází na kohoutku (až 6 cm), dále na hlavě, kde tvoří čupřinu a vous. Břicho je pokryto hustou, přiléhající srstí, nemělo by být řídce osrstěné nebo dokonce holé. Podsada je jemná, krátká a bohatá. 

Zbarvení pudlpointra je vždy jednobarevné, i když standard toleruje drobné bílé znaky. Jsou povoleny tři barvy - černá, hnědá a světle hnědá (barva uschlého listí). 

Péče o zevnějšek tohoto ohaře obnáší pravidelné kartáčování, vhodná je také kontrola uší a drápů. Srst lze upravovat také trimováním, musí však být zachován přirozený dojem.

Zdraví / nemoci

Pudlpointr patří mezi vcelku zdravá plemena bez významných genetických dispozic k chorobám. I když není příliš rizikový z hlediska dysplazie kyčelních kloubů, u chovných psů je požadováno jejich vyšetření, aby se tomuto onemocnění maximálně předcházelo.

Snad jako dědictví po velkých pudlech bylo pozorováno mírně zvýšené riziko tzv. Wobblerova syndromu (kaudální cervikální spondylopatie). Toto onemocnění krční páteře spočívá v nestabilitě krčních obratlů, které mohou tlačit na míchu a vést tak k bolestem, pohybovým obtížím a v krajním případě i k ochrnutí. Při včasné léčbě bývá prognóza nadějná, proto při obtížích neváhejte s návštěvou veterináře.