Rakouský pinč

O plemenu

Rakouský pinč je méně známým zástupcem evropské rodiny pinčů. Je to středně velký pes mírně podsadité tělesné stavby a silné kostry. Ideální poměr kohoutkové výšky a délky těla odpovídá 9:10.

Hlava má hruškovitý tvar, uši jsou malé, klopené a vysoko nasazené. Celkový výraz má být živý a bystrý, pes nesmí působit těžkopádně. 

Od rozšířenějšího německého pinče se na první pohled odlišuje delší a bohatší srstí, která mu umožňuje lépe snášet i chladnější počasí. Rakouský pinč je také mohutnější než německý, při srovnatelné kohoutkové výšce bývá v průměru o 3 kg těžší. 

Zařazení FCI: Skupina 2 - Pinčové a knírači, molossoidní plemena a švýcarští salašničtí psi, 
 Sekce 1.1 - Pinčové, číslo standardu: 64

Historie

Rakouský pinč je potomkem vesnických psíků, kteří se pohybovali v rakouských zemích již v raném středověku. Pinčové se mírně lišili kraj od kraje, vždy to však byli nevelcí ostražití psíci, dobří hlídači a hubitelé hlodavců. 

Jejich majitelé byli většinou prostí lidé - sedláci, drobní rolníci nebo formani, kteří vozili zboží na trhy. 

Vzhledem k jejich prostému původu tak docházelo k libovolnému křížení, kde hrála velkou roli náhoda. Pro jejich tehdejší majitele bylo důležité především pracovní využití a odolnost, exteriérem se nezabývali.

Za jednoho z předků rakouského pinče se pokládá jeho známější německý protějšek, který se křížil s rozličnými vesnickými psíky. Jiné zdroje zase tvrdí, že právě rakouský pinč je nejpodobnější prastarému Canis palustris, který žil s lidmi z kolových staveb již před 4000 lety. 

Počátky čistokrevného chovu rakouského pinče (původně nazývaného rakouský krátkosrstý pinč), spadají druhé dekády 20. století. Vůdčí osobností chovu byl profesor Emil Hauck, který se také podílel na vytvoření prvního standardu. 

V Rakousku bylo plemeno uznáno koncem 20. let 20. století, FCI rakouské pinče definitivně uznala roku 1954. 

Povaha

Rakouský pinč má živý temperament, neměl by však sklouzávat k nervozitě nebo nadměrné neposednosti. I když se již po desetiletí chová především jako společník, stále velmi dobře hlídá a obratně loví drobné hlodavce. 

Je přiměřeně ostrý, nebojácný. K cizím lidem přistupuje poněkud odtažitě a potřebuje delší dobu, aby si na nově příchozího zvykl. 

Své rodině projevuje oddanost a rád si přijde i pro pohlazení. Ke zcela malým dětem nemusí být dostatečně trpělivý a tolerantní, zato ty odrostlejší v něm najdou vynikajícího kamaráda a neúnavného parťáka pro běhání a hry. 

Větších zvířat nebo ptáků si obvykle nevšímá, hlodavci a králíci však provokují jeho lovecký pud. Majitele pečlivě udržované zahrady může poněkud rozladit jeho tendence k hrabání. 

Výcvik

Pinč je vhodným psem pro aktivního člověka, který již má nějaké zkušenosti s výcvikem a dokáže mu nabídnout dostatek pohybu i zaměstnání. 

Na jedné straně je pinč inteligentní a rychle chápe, na druhé straně mívá svou hlavu a nemá-li náladu, může být obtížné ho motivovat ke spolupráci. 

Velmi důležitá je pečlivá socializace a důsledná výchova, zaměřená také na určení rodinné hierarchie. Pokud vycítí příležitost, může se pinč pokusit zaujmout přednější místo, než mu náleží. 

Pozor na příliš tvrdé tresty nebo křik, pinč potřebuje klidný přístup a jasně daná pravidla. 

Při dobrém vedení se může uplatnit i v celé řadě sportů - agility, canicross, frisbee atd. Ani náročnější turistické trasy nejsou pro rakouského pinče problém.

Krmení

Kvalitní strava je nezbytná pro dlouhý a zdravý život, proto věnujte pozornost tomu, co psovi předkládáte do misky. 

Obvyklou volbou bývají granulovaná krmiva, která se dobře skladují a snadno podávají. Při výběru značky a typu věnujte pozornost složení a použitým surovinám - základní složkou by mělo být čisté maso (pozor na formulaci „ostatní výrobky živočišného původu“), naopak chybět by měla přidaná sůl, barviva a dochucovadla. Mnoho chovatelů dává přednost bezobilným granulím, které se svým složením více blíží přirozené potravě psů. 

Máte-li chuť a potřebné znalosti o výživě psů, můžete klidně krmit doma připravovanou stravou, ovšem ani v tomto případě se neobejdete bez kvalitních surovin.

Srst a péče

Srst rakouského pinče je hustá, s dobře vyvinutou podsadou. Krycí srst je krátké až střední délky, hladká a přiléhající. Zadní stranu stehen zdobí krátké praporce. 

Barva může být žemlová, hnědožlutá, jelení červená, nebo černá s pálenými znaky. Mohou, ale nemusí, být přítomné bílé znaky na hrudi, tlamě, krku, hrdle, na tlapkách ,špičce ocasu a v týle.

Péče o rakouského pinče není příliš náročná, vhodné je každotýdenní kartáčování, kontrola uší a drápků. 

Zdraví / nemoci

Rakouský pinč je odolné a houževnaté plemeno, které se těšívá dobrému zdraví až do vysokého věku. 

Vhodné jsou pravidelné zubní prohlídky a domácí péče o chrup (čištění kartáčkem a enzymatickou pastou, vhodné pamlsky). 

Mezi 8. a 10. rokem je vhodné rozsáhlejší preventivní vyšetření zaměřené na včasnou diagnostiku interních onemocnění souvisejících s věkem.