Shiba inu

Malý zástupce japonských špicovitých plemen patří, vedle velkých akita-inu, mezi orientální plemena populární v Evropě i v USA. Zvídavý zašpičatělý čenich, drobná ouška a narezavělá barva ho činí vizuálně podobným lišce, ačkoliv jeho bližším příbuzným je vlk.

Shiba působí svalnatým, atletickým dojmem, důležitým plemenným znakem je téměř kvadratická stavba těla, poměr délky těla k výšce v kohoutku by měl být přibližně 11:10. 

Zařazení FCI: Skupina 5 - špicové a tzv. primitivní plemena, Sekce 5 - asijští špicové a příbuzná plemena, číslo standardu: 257

Chovatelské kluby

V České republice zastřešují čistokrevný chov shiba inu dva chovatelské kluby. Klub chovatelů málopočetných plemen psů a Shiba klub ČR. 

Přednosti a nevýhody

Kvůli specifické a svébytné povaze se shiba hodí výlučně pro zkušenější chovatele. Je velmi nezávislý a samostatný, bývá obtížné ho namotivovat ke cvičení a učení. Na druhé straně, je-li správně socializován, je příjemným a přitom nevtíravým společníkem, kterému lze důvěřovat i při kontaktu s odrostlejšími dětmi. Většina shib se těší pevnému zdraví až do vysokého věku.

Historie

Shiba je jedním z původních japonských psů, nazývaných „Nippon–inu“. Shiba, který vznikl selekcí nejmenších jedinců z horských oblastí, zůstal z těchto plemen nejmenším japonským zástupcem a akita inu největším. 

Mimo jmenovaná uznaná plemena najdeme ještě několik novějších plemen, ne však zcela původních. A naopak i dnes v Japonsku existuje několik „místních původních rázů“, které jakoby zapadaly do skupiny stejných psů typově, avšak nejsou oficiálně uznáni. Shiba existoval ve třech variantách: „shinshu shiba“ – nacházel se nejvíce v oblasti Niagara a byl to potomek starého mikawa shiba. Druhý byl „mino shiba“, který se objevoval nejčastěji v provincii Gifu. A pro severovýchodní část země, zejména pro část Shiman a Tottorr byl typický „san´tu shiba“. Tato varianta údajně pocházela z typů „Imba“ a „Sekishu“.

Japonský národní poklad

V Japonsku měla kynologie asi největší rozkvět a vážnost za vlády pátého shoguna Tsunayoshi z rodiny Tokugawy. Jednalo se o první polovinu 19. století. Ten se staral nejen o rozmach psů, stavěl psí útulky a také podporoval veterinární medicínu. Do té doby byly nedobytně uzavřeny hranice všem cizincům, a tak psí plemena zde byla čistě původní, bez příměsi cizí krve.

Otevřením hranic došlo i k přílivu nových, tedy nejaponských plemen. Po druhé světové válce a zejména po následné velmi silné epidemii psinky, kdy vymřelo obrovské množství celých generací, se zachovala jen hrstka jedinců „mino shiby“ a „san´tu shiby“. Hrozilo jim vyhynutí. A tak moderní typ Shiba Inu byl postaven zejména na variantě „shinshu shiba“, kterých naštěstí zbylo dostatek a nebylo třeba sáhnout po přikřížení jiného plemene, tedy jiné krve. Díky tomu je shiba do dnešního dne zcela původním, čistým plemenem.

O vypracování standardů, pojmenování a rozdělení psů k určitým plemenům se postaral dr. Hiroyoshi Saito. V roce 1934 byl zpracován standard a v roce 1937 byl shiba inu oficiálně prohlášen za národní poklad.

Z Japonska se dostal nejdříve do USA, až potom do Anglie a do dalších států. Ve své domovině je doposud využíván i lovecky a co do obliby je hned za akitou. V jiných státech je psem pouze rodinným.

Chov v České republice

Do České republiky byla na jaře v roce 1989 jako první dovezena fenka QUITE GOOD As Aras An Uachtarian, která však brzy uhynula na parvovirózu. Na podzim 1989 byl dovezen pár dospělých shib – NOW OR NEVER As AN Uachtarian z Holandska a Manlötens YUBINA ze Švédska. Následně přibyl pejsek z USA Minimeadow ARKO, který se stal otcem prvních vrhů shib u nás a vyskytuje se v téměř každém rodokmenu shiby odchované v ČR. První vrh se podařilo odchovat v chovatelské stanici Del Monte v roce 1991. Shiby mají v průměru tři štěňata. U nás jsou známy převážně v barvě červené. Ostatní barevné rázy jsou v České republice vidět zcela výjimečně.

Vzhled

Zkrácený standard

Země původu: Japonsko
Celkový vzhled: malý pes, dobře vyvážený, s dobrou kostrou a dobře vyvinutým osvalením. Silná konstituce. Pohyb rychlý, volný a krásný.
Důležité poměry: poměr kohoutkové výšky k délce těla je 10 : 11.
Lebka: široké čelo.
Stop: dobře patrný, se slabou rýhou.
Nos: žádoucí je černá barva nosní houby. Nosní hřbet je rovný.
Tlama: středně silná, zužující se.
Pysky: těsně přiléhající.
Čelisti / zuby: silné zuby, nůžkový skus.
Líce: dobře vyvinuté.
Oči: poměrně malé, trojúhelníkové, tmavě hnědé. Vnější koutky očí jsou lehce zvednuté.
Uši: poměrně malé, trojúhelníkové, maličko nakloněné vpřed, pevně vztyčené.
Krk: silný, mohutnější, v dobré rovnováze s hlavou i tělem.
Hřbet: rovný a silný.
Bedra: široká a osvalená.
Hrudník: hluboký, žebra středně vyklenutá.
Spodní linie: dobře vtažené břicho.
Ocas: vysoko nasazený, silný, nesen silně zatočený nebo v srpovitém oblouku nad hřbetem. Pokud je natažen, špička dosahuje téměř k hleznům.
Hrudní končetiny: při pohledu zepředu jsou hrudní končetiny rovné.
Rameno: ramenní lopatka mírně strmá.
Loket: těsně přiléhající k trupu.
Pánevní končetiny – stehna: dlouhá.
Bérce: krátké, ale dobře vyvinuté.
Hlezna: silná a pevná.
Tlapky: prsty těsně uzavřené a dobře klenuté. Polštářky tvrdé a pružné. Drápky tvrdé a žádoucí je tmavá barva.
Pohyb: lehký a čilý.
Srst: krycí srst je hrubá a rovná, podsada měkká a hustá. Srst na ocasu je maličko delší a odstávající.
Barva: červená, černá s pálením, sezamová, černě sezamová, červeně sezamová.
Barva sezamová: rovnoměrná směs bílých a černých chlupů.
Barva černě sezamová: více černých než bílých chlupů.
Barva červeně sezamová: základní barvou srsti je červená, je smíchána s černými chlupy.
Všechny výše zmíněné barevné rázy musí mít „urajiro“. Urajiro je bělavá srst na stranách tlamy a na lících, na spodní straně čelisti a krku, na hrudníku a břichu, na spodní straně ocasu a na vnitřní straně končetin.
Výška v kohoutku: psi 40 cm, feny 37 cm. Tolerance ± 1,5 cm.
Vady: jakákoliv odchylka od výše uvedených znaků má být považována za vadu a vážnost, s níž je vada posuzována, má být v přímém poměru k jejímu stupni.
– psi vykazující samičí typ, feny vykazující samčí typ
– předkus nebo podkus
– chybí více zubů
– plachost
Vylučující vady: uši nejsou vztyčené, svěšený ocas nebo krátký ocas.
Poznámka: psi (samci) musí mít dvě zjevně normálně vyvinutá varlata, plně sestouplá v šourku.

Povaha

Je to pes citlivý, pozorný, vnímavý a také zvědavý. Dokáže se dívat na televizi či sledovat dění za oknem. Je to bystrý pes, kterému nic neunikne. Kdo pochopí a bude akceptovat jeho povahu, bude shibu považovat za příjemného a celkem bezproblémového psa, který nadšeně očekává, k jakému dění se bude moci přidat. Je podnikavý, má rád pohyb a výlety. Ani delší turistické trasy mu nečinní problémy. Je neustále dobře naladěn, v pohybu a ochotný se přizpůsobit.

Svého pána má rád, ale nechce dělat nic, z čeho by necítil prospěch pro sebe. Je to takový malý prospěchář – individualista. Často je o něm slyšet, že jeho nejoblíbenější slova by byla „já a moje“.

Ceněnými vlastnostmi shib jsou především čistotnost již ve štěněcím věku a jejich umírněný hlasový projev. Shiby téměř neštěkají, spíše se ozývají podobně jako vlci, vytím a mručením. Také jsou velmi samostatné, což s sebou bohužel nese i sklony k toulání a tvrdohlavosti. Někteří kynologové výstižně označují shiby jako kočky se psím tělem. 

Inteligence a cvičitelnost

Pro shiby je typické, že cokoliv dělají, musí pokládat za přínosné a smysluplné. Jsou to inteligentní psi, kteří se dokáží mnohému naučit, ale na slovo nikdy poslouchat nebudou. Některé shiby zvládnou i pokročilejší výcvik, není to však standardní. Většinou jsou to psi, které je možné vychovat, ale nikoliv vycvičit. 

Vztah k dětem

Děti obvykle dobře snáší, ale je zapotřebí, aby měl možnost odejít někam, kde bude mít klid a dětem vysvětlit, že ho v takovém případě nesmějí rušit. Lépe si proto rozumí se staršími dětmi, které se již dokáží ke psovi adekvátně chovat. Není to pes, který by se měl primárně pořizovat jako společník a kamarád k dětem. 

Výchova

Výchovu shib je nevyhnutelné postavit na brzké a pečlivé socializaci, aby se minimalizovaly problémy při kontaktu s jinými zvířaty. Rovněž je dobré seznamovat již malá štěňata s každodenními úkony (utírání tlapek, česání, kontrola uší a zubů) a brzy s nimi absolvovat výlety různými dopravními prostředky. Zásadní je také vybudování vazby na člověka a následně co nejlépe zvládnuté přivolání, pokud nemáte sami dostatek zkušeností, je vhodné vyhledat odborníka, který má s výchovou tohoto typu psů již nějakou praxi. 

Výcvik

Není ochotný poslouchat každého. Tresty na něj neplatí. Po chvilce dělá, jako by za nevhodné chování ani nebyl potrestán a znovu se pokouší o původní lotrovinu. Tresty nemají žádný význam. Někdy dokáže být pěkně umíněný a nehne s ním ani sebelepší výchova.

Výcvik za pomoci pamlsků je pro něj to nejlepší. Ale zvládání složitějších cviků nelze očekávat, stejně jako bezmeznou poslušnost. Pokud s tímto budete počítat, je jeho všeobecná výchova relativně snadná. Výborně hlídá, ale hlídačem, který by nekompromisně pokousal vetřelce, není. Je velice statečný a vůbec si neuvědomuje svou velikost. Neštěká však zbytečně a v bytě je spíše tichý.

Krmení

Na stravu nejsou shiby příliš náročné, to ale neznamená, že je v pořádku odbývat je zbytky z kuchyně či nevhodnými granulemi, jaké se často prodávají v supermarketech. Granulovaná krmiva se dobře skladují a snadno podávají. Při výběru značky a typu věnujte pozornost složení a použitým surovinám - základní složkou by mělo být čisté maso (pozor na formulaci „ostatní výrobky živočišného původu“), naopak chybět by měla přidaná sůl, barviva a dochucovadla. Mnoho chovatelů dává přednost bezobilným granulím, které se svým složením více blíží přirozené potravě psů. 

Dáváte-li přednost domácí stravě, dbejte na vyvážené složení jídelníčku. Sestavit vhodné krmné dávky vyžaduje jistou zkušenost a znalosti o výživě psů. Samozřejmě, ani v tomto případě se neobejdete bez kvalitních surovin. Stále větší oblibě se těší tzv. barfování, tedy krmení syrovou stravou, která je skutečně velmi blízká stravě divokých psovitých šelem. 

Srst a péče

Krycí srst je tvrdá a rovná, podsada měkká a hustá. Na ocasu by chlupy měly být o něco delší, mírně odstávající. Díky samočistící schopnosti postrádá osrstění shiby charakteristický zápach „psiny“.

Z barev jsou povoleny červená, černá se žlutými znaky a tři druhy sezamového zbarvení, standardem definované takto: sezamová = rovnoměrná směs černých, červených a bílých chlupů, černá sezamová = více černých než bílých chlupů, červená sezamová = červená základní barva se mísí s černými chlupy. Všechny výše zmíněné barvy musí mít „urajiro“, bílé znaky v obličejové části, na spodní části trupu a bílou špičku ocasu.  

Na péči o tělo jsou odolné shiby nenáročné, jedinou výjimku tvoří dvakrát ročně línání, během něho je zapotřebí každodenní vyčesávání, línají totiž opravdu intenzivně.

Zdraví / nemoci

Shiby jsou odolné, zdravé a dlouhověké. Nemají žádné opravdu významné predispozice, mírně častěji se u nich vyskytuje luxace pately (čéšky) a stomatologické potíže, především zubní kámen a chudozubost. Potrápit je může také alergie, obvykle s kožními či gastrointestinálními projevy, v některých rodových liniích je častější diagnóza epilepsie a stereotypní poruchy chování. 

Klub chovatelů málopočetných plemen psů požaduje k uchovnění pouze informativní vyšetření patelly (kolenních čéšek). Shiba klub navíc požaduje u psů-samců rentgeny kyčelních kloubů k posouzení možné dysplazie. 

Laboratoř Genomia doporučuje pro shiby genetické testy na gangliosidosu typu 1 (GM1) a typu 2 (GM2). V obou případech jde o dědičné lysozomální onemocnění, při kterém dochází k hromadění glykolipidu gangliosidu v různých tkáních těla. Onemocnění se projevují postupující neuromuskulární dysfunkcí a poruchou růstu od útlého věku. Postižení jedinci trpí svalovou slabostí, poruchami chůze a sérií dalších příznaků. Onemocnění je neléčitelné a nedlouho od prvních příznaků vede k úhynu nebo k euthanasii, aby se zvíře zbytečně netrápilo. Dědičnost obou variant je autosomálně recesivní, tedy se vyskytují zdraví přenašeči - nositelé jedné mutované kopie genu. K rozvoji onemocnění dojde pouze u potomků dvou přenašečů, kteří zdědí mutovaný gen od obou svých rodičů. Takových štěňat pak bude ve vrhu přibližně ¼. Genetické testování je jediný způsob, jak bezpříznakové přenašeče odhalit - není však nutné je vyřazovat z chovu. Zcela postačí, bude-li přenašeč, (případně netestovaný jedinec), spojen pouze se psem či fenou, kteří byli testováni na GM1 a GM2 s výsledkem „clear“ (čistý, tedy nenesoucí ani jeden mutovaný gen). Ze spojení přenašeče a clear jedince vzejde polovina zcela zdravých (clear) štěňat a druhou polovinu budou tvořit přenašeči, u kterých se však nemoc neprojeví. 

Psi všech plemen mohou také těžit z testu na maligní hypertermii - farmakogenetickou chorobu kosterního svalstva, při které dochází k vzestupu koncentrace oxidu uhličitého v krvi, k poruchám srdečního rytmu a k prudkému vzestupu tělesné teploty. Spouštěčem tohoto akutního stavu bývají celkově podaná anestetika, typicky při operačním zákroku. Stav může psa ohrozit na životě. Ačkoliv se nemoc dědí dominantně (neexistují zdraví přenašeči), často se skrytě předává do dalších generací, protože dokud se pes nesetká se spouštěčem (celkovou anestezií), nebývá choroba diagnostikována.

Průměrné náklady na chov

Chov shiba inu není finančně příliš náročný. Základní výdaje jsou u všech plemen prakticky stejné. Pravidelné očkování vychází na 500-1500 Kč, podle toho, zda očkujete pouze základ nebo přidáváte i nějaké další vakcíny. Například psi pohybující se u koní nebo na statku by měli být očkováni proti tetanu, který není součástí základní vakcinace. 

Počítejte také s pravidelným poplatkem obci. Ten se pohybuje od symbolických 100 Kč ročně až po 1000 Kč. Vyšší poplatky bývají ve velkých městech a také pro majitele více psů. 

Co se týká krmení, jakožto menší plemeno nemají shiby příliš velkou spotřebu, takže při krmení granulemi střední a vyšší třídy se měsíčně bez problémů vejdete do 600-800 Kč, podle zvoleného produktu a individuálních potřeb vašeho psa. Na trhu jsou i ještě levnější granule, ovšem jejich složení nelze označit za vyhovující. I když dražší neznamená vždy lepší, pokud stojí výsledný produkt méně než 50-60 Kč/kg, kvalitní suroviny obsahovat zkrátka nemůže, to by výrobce rychle zkrachoval. Při krmení domácí stravou se dostanete na podobnou částku, budete-li kupovat suroviny přiměřené kvality.

V sezóně klíšťat také počítejte s antiparazitárními přípravky (obojky, pipety). Výrobků je mnoho a je třeba vyzkoušet, co bude vašemu psovi vyhovovat. Cena za měsíc trvající ochranu vychází na 250 - 350 Kč, podle zvoleného přípravku. 

Rady pro pořízení

Velmi důležité je požadovat pouze štěně po řádně uchovněných rodičích (tedy s průkazem původu). Rodokmen není jen vstupenka na výstavu, je to doklad o původu zvířete, který prokazuje, že rodiče štěněte jsou čistokrevní psi, kteří prošli uchovněním - mají odpovídající standard, povinné zdravotní testy a nevykazují zásadní povahové vady. 

Zájmem chovatelů i nových majitelů štěňat by mělo být především zdravé štěně, které svou povahou i exteriérem odpovídá standardu plemene.

Absolutní jistotu odpovídající povahy i exteriéru vám samozřejmě nikdo nezaručí, nicméně u psů s průkazem původu je riziko nestandardního či nemocného zvířete mnohem menší. 

Časté dotazy

Na co se ptají zájemci o shiba inu?

Jaká je průměrná cena? 

Štěně s průkazem původu obvykle pořídíte za 20-30 tisíc korun. Cena se odvíjí například od výstavních  předpokladů, případně podle pohlaví a zbarvení štěněte. Dražší bývají štěňata ze zahraničního krytí, případně po výstavně velmi úspěšných rodičích. Více peněz zaplatíte také za fenku (má-li potenciál do chovu) nebo za štěňátko se vzácnějším zbarvením (v rámci plemenného standardu). 

Pro koho se hodí?

Je velice přizpůsobivý, a tak není tak vyhraněným psem jen pro určitou kategorii lidí. Má rád větší děti, respektuje je a výborně si rozumí hlavně se školáky 2. stupně základní školy. Potřebuje tolerantního pána, který nelpí na bezmezné poslušnosti.
I přes svou vrozenou roztomilost je k cizím lidem zpravidla spíše zdrženlivý, tedy byť je přátelský, nevrhá se hned ke každému. Není závislý na svém pánovi a jeho povaha je spíše bohémská. I když se nedomáhá hlazení, je rád v blízkosti svého pána. Přestože je živý, zbrklost je mu cizí. V jádru je značně nezávislý a soběstačný, jako rodinný kamarád je ale výborný. Není psem na klín a věčné mazlení, ani poslušným Rexem.
Oplývá jedním povahovým rysem, skoro neznámým u jiných plemen. Při časté samotě ve štěněčím věku se stane velmi odtažitým a začne nesnášet dotyky lidí. A to jak cizích lidí, tak členů své rodiny. Takového psa většinou je problém nejen připnout na vodítko, ale také pohladit. Doslova se začne vyhýbat dotykům. Tedy těsný kontakt u tohoto plemene je velmi důležitý.

Kde bude spokojený?

Jak již bylo řečeno, potřebuje vyrůstat v těsném kontaktu s rodinou a lidmi celkově. Pokud je to pes držený celoročně venku na zahradě a většinou v kotci, stane se snadno plachým a nedůvěřivým psem. Přesto je velice odolný a tedy může být držen i celoročně venku.
Výborně skáče a dokonce ani šplhání pro ni není žádný větší problém. Někdy má sklony k toulání. Ideálním bydlením pro shibu je byt jakýchkoliv rozměrů. Je velice čistotný a brzy se naučí, kde se může venčit a kde je to zakázané. Zpravidla neničí zařízení bytu a to dokonce ani ve štěněčím věku.
V době línání je všude hodně chlupů a je vhodné dennodenní vyčesávání srsti. Ale zase dobrou zprávou o jeho srsti je, že téměř postrádá typický psí zápach a je tzv. samočistící, tedy přilnavost nečistot na srst je minimální.

Jak  se snáší s ostatními zvířaty?

Je nutné nezapomínat na jeho lovecké vlohy a tedy není vhodné spoléhat na jejich poslušnost v každém prostředí. Rád loví myši a krtky a tedy hrabání mu rozhodně není cizí. Lovení má rád a nemyslí přitom na estetičnost zahrady. Soužití s ostatními zvířaty je možné, pod podmínkou pečlivé socializace v mladém věku. Zejména hlodavci však nikdy nebudou v přítomnosti shiby zcela v bezpečí. 

Jak se snáší s jinými psy?

Nehodí se do smečky psů. Držení více shib na jednom místě je zpravidla problematické. Ne vždy dobře vycházejí s jinými psy. Nemají rádi jejich těsný kontakt a dotyky. Přesto soužití s jinými domácími zvířaty shibě nečiní žádné větší problémy.

Jaké jsou vhodné aktivity pro shiba inu?

Shiby rády chodí na procházky, respektive i na dlouhé tůry. Jsou neúnavnými doprovodnými psy. Rády si i zaběhají, ale delší monotónní běh u kola není nic pro ně. 

Jak sehnat štěně?

Velice důležitý je správný výběr chovatelské stanice. Povaha "šibinek" se velmi různí a to i mezi jednotlivými štěňaty z jednoho vrhu. Problematická povaha je u těchto psů velmi často dědičná, proto se při výběru štěněte pořádně seznamte s jeho rodiči a jestliže vám jejich povaha bude vyhovovat, štěně kupte.
Seznam chovatelských stanic, případně aktuálně dostupných a plánovaných vrhů najdete na stránkách chovatelských klubů (KCHMPP, Shiba Club), hodit se může i náš Adresář CHS. 

Proč koupit štěně s PP?

Shibu jste si vybrali nejspíš proto, že se vám líbí její exteriér a vyhovují vám i typické plemenné povahové rysy.  A právě rodokmen, tedy průkaz původu, vám poskytuje maximální pravděpodobnost, že z vašeho štěněte vyroste typický představitel plemene, který splní vaše očekávání. Nestandardní štěně se sice může objevit i v řádném čistokrevném chovu, toto riziko je ale nesrovnatelně menší, než v případě "plemene" bez PP. 
- Rodiče štěněte s průkazem původu museli projít posouzením exteriéru (bonitace, výstavy) i zhodnocením povahy (např. bázlivost či bezdůvodná agresivita jsou důvodem pro vyloučení z chovu). 
- Velký význam mají také zdravotní testy na geneticky podmíněná onemocnění a vyšetření, kterými procházejí chovní jedinci - potomci zdravých rodičů mají vyšší šanci na dlouhý život v dobré kondici. 
- Chovatel není anonymní - na jeho chovatelskou stanici si dnes snadno dohledáte recenze, můžete si také vyhledat, jak si vedou jeho předešlé odchovy (zdravotně, výstavně) a v případě jakýchkoliv potíží víte s kým jednáte a můžete se opřít i o podporu chovatelského klubu. 

Druhy/varianty

Shiba inu se chová v jediném velikostním rázu. Povoleno je více barevných variant. 

Na co si dát při pořízení štěněte pozor?

Již při prohlížení nabídek štěňat můžete rozpoznat několik varovných signálů, že s chovem nemusí být všechno zcela v pořádku. Například:
 - inzerát uvádí "s PP", ale nejmenuje chovatelskou stanici (PP tak může být od nějakého více či méně pofidérního klubu a jde v podstatě jen o cár papíru).
 - cena štěněte je podezřele nízká
 - štěně je nabízeno k odběru ve věku mladším než 7 týdnů (odebrat od feny štěně mladší 50 dnů je dokonce nezákonné!)
 - absence PP je zdůvodněna „přespočetností“ štěněte  či jeho  nestandardním exteriérem. Každé štěně po uchovněných rodičích dostává PP, i kdyby jich bylo ve vrhu dvacet a bylo jakkoliv nestandardní.
Další tipy pro správný výběr chovatele naleznete v tomto článku. 

Vhodné jméno 

Jménem zapsaným v průkazu původu samozřejmě nemusíte na psa volat. Někteří chovatelé navíc při včasné rezervaci umožňují, aby si nastávající majitel štěně pojmenoval po svém. Musí být ale dodrženo počáteční písmeno dle pořadí vrhu (vrh A, vrh B atd.). 
Psí jméno by nemělo být příliš dlouhé, ideální jsou 2-3 slabiky. Majitelé shib volí často orientální jména (Maiko, Samurai, Sakura) nebo si pohrají s názvem a vzhledem plemene - Šibal, Lišák nebo Zrzka. 

Doplňky a potřeby pro shiba inu

Na cestách autem, které většina shib dobře snáší, nezapomeňte na vhodný postroj. Dbejte na to, aby měl postroj patřičný atest (tj. aby psa v případě nárazu skutečně udržel). Speciální postroj do auta se připevňuje buď přímo do klipsu pro bezpečnostní pás, nebo s pomocí bezpečnostního pásu. 
Vzhledem k jeho obtížné cvičitelnosti a aktivnímu loveckému pudu oceníte i dlouhé, tzv. stopovací vodítko. Samonavíjecí vodítka, tzv. flexi, jsou praktická třeba při procházkách v parku, není však vhodné je používat místo jakékoliv výchovy. Venčení nevychovaného psa na flexině pak často připomíná spíše pouštění draka. 

Zajímavosti o plemeni 

Shiba inu znamená v překladu „malý pes“. Můžeme jej najít také pod jiným pojmenováním: „japonský malý pes“, či dokonce „Shiba ken“. Překlad slova shiba je však také křoví, což by vystihovalo jeho lovení v hustém porostu plném keřů, anebo zbarvení podzimního listí na keřích, podobné zbarvení jeho srsti. A také překlad může být mnohem barvitější: „malý pes, který loví v křoví“. Které vyložení originálního názvu je správné nebo co přesně dr. Hiroyoshi Saito tímto pojmenováním myslel, můžeme jen hádat. 

Shiba a akita

Shiba inu vypadá jako zmenšenina druhého známého japonského plemene, akita inu. Vzhledem k velkému rozdílu ve velikosti je však záměna v podstatě vyloučena.