Vaestgoetlandský špic

O plemenu

Ačkoliv v jednom ze svých názvů nese slovo „špic“, exteriérem i povahou připomíná spíše malé ovčácké psy. Zejména podoba s mnohem známějším velškorgim je nepřehlédnutelná. 

Podobně jako „korgi“, i vallhund - jak se plemenu také říká - je nízkonohý statný psík obdélníkového tělesného rámce. Kohoutková výška by měla být k délce těla v poměru 2:3. 

Objevují se jedinci s různým stupněm vrozené krátkoocasosti i jedinci s ocasem plné délky.

Nohy nesmí být krátké přespříliš, vzdálenost nejnižšího bodu hrudníku od země musí představovat aspoň 1/3 kohoutkové výšky psa. 

Zařazení FCI: Skupina 5 - Špicové a tzv. primitivní plemena, Sekce 3 - Severští hlídací a pastevečtí psi, číslo standardu: 14

Historie

Většina odborníků nezpochybňuje patrnou příbuznost britských velškorgi a švédských vallhundů. Jen těžko se však dozvíme, zda společný prapředek těchto nízkonohých psíků pocházel z Britských ostrovů, nebo ze severu kontinentální Evropy. 

V raném středověku totiž severoevropští Vikingové podnikali své smělé kořistnické výpravy, mimo jiné právě do Británie. Jestli tehdy přivezli své nízkonohé psy na ostrovy nebo si je odtamtud naopak odvezli na kontinent nelze s jistotou určit. 

Vzhledem k jeho dlouhé minulosti je tak či tak vaestgoetlandský špic pokládán za původní švédské plemeno. 

V průběhu 19. století tento dříve všudypřítomný domácí pes téměř vymizel. O jeho záchranu se zasloužil švédský hrabě Björn von Rosen, který ve 40. letech 20. století stál u zrodu programu na obnovu vallhundů. 

O velkém nasazení hraběte a jeho přátel nejlépe svědčí, že FCI uznala vallhunda jako samostatné plemeno již na jaře 1954. Mimo zemi původu však plemeno zůstává velmi vzácné. 

Povaha

Jak bylo zmíněno, vallhund je svou povahou mnohem blíže malým ovčákům (jako je právě velškorgi) než špicovitým plemenům. 

Má poměrně ovladatelnou povahu a vůči své rodině bývá mazlivý a přítulný. K cizím lidem přistupuje zpočátku rezervovaně, potřebuje čas, aby si na nově příchozího zvykl. Nebývá však agresivní nebo ustrašený. 

Rovněž pracovní vlohy vallhunda odpovídají ovčáckým psům. 

Ačkoliv vallhund není kdovíjaký lovec, přesto se může objevit tendence k pronásledování zvěře, dbejte proto na jisté přivolání nebo na rizikových místech používejte stopovačku. 

Výcvik

Oproti typickým špicům je vallhund mnohem ovladatelnější a nebývá tolik svéhlavý. Jeho výchovu tak zvládne i začátečník, pokud dokáže být dostatečně důsledný. 

Výhodou je neagresivní a vyrovnaná povaha, podobně jako úzká vazba na domácí lidi. Vallhund má potenciál pro roli bezproblémového rodinného psa, se kterým lze provozovat i mnoho sportů, byť spíše na rekreační úrovni. 

Pozor na příliš dynamické sporty (flyball, agility), které mohou přetěžovat páteř.

Krmení

Toto plemeno nemá žádné specifické požadavky na výživu. Obvykle dobře prospívá na granulích i na domácí stravě (vařené i BARFu).

V každém případě je však nutné zachovat určitý standard kvality a dodržet základní principy správné výživy. Nekvalitní granule či kuchyňský odpad nepatří do misky žádného psa. 

Vhodné jsou granule s vysokým obsahem masa, bez umělých dochucovadel či konzervantů. Pokud dáváte přednost domácí stravě, věnujte pozornost jídelníčku tak, aby pes skutečně dostával vše potřebné v každé krmné dávce. 

Pozor na překrmování, vallhund může mít tendence k přejídání a následná obezita představuje nebezpečí pro jeho oběhový systém i páteř. 

Srst a péče

Před rozmary počasí je vallhund účinně chráněn hustou patrovou srstí. Krycí srst je střední délky, tvrdá a pevně přiléhá k tělu. Kratší podsada je naopak měkká, velmi hustá. 

Základní barvou může být šedá, šedohnědá, šedožlutá, červenožlutá nebo červenohnědá. Velmi žádoucí jsou tzv. postrojové znaky - světlejší srst na plecích. Světlejší místa můžeme najít také na tlamě, hrdle, hrudi, břiše, zádi a nohách. Naopak tmavší zbarvení mívá hřbet, horní strana krku a boky. 

Péče o zevnějšek vallhunda obnáší především pravidelné kartáčování, zejména v období línání je třeba péči zintenzivnit. 

Zdraví / nemoci

U vallhunda nebylo zaznamenáno významně zvýšené riziko dědičných onemocnění, dožívá se také poměrně vysokého věku. 

Jako u všech nízkonohých plemen, také u něj je třeba věnovat pozornost zdraví páteře. Pohyb na kluzkém povrchu (např. plovoucí podlahy či hladká dlažba), běh s prudkými změnami směru (typicky při flyballu, agility) či hry se psy vyšší váhové kategorie - to vše zvyšuje riziko výhřezu meziobratlové ploténky. Vzniká tak stav s poruchami citlivosti a hybnosti končetin. Někdy je nutná operace, bohužel i tak někteří psi zůstávají trvale ochrnutí. 

Rizikovým faktorem nejen pro onemocnění páteře je také již zmíněná obezita.