Velššpringršpaněl

O plemenu

Velššpringr patří mezi větší lovecké španěly, má harmonicky stavěné tělo přiměřené délky s funkčním, nikoliv přehnaným osvalením.

Elegantní vzhled korunuje ušlechtile modelovaná hlava s hranatou tlamou, nesená na dlouhém, svalnatém krku.  

Jako všichni španělé, také velššpringr má nápadné velké a výmluvné oči temně oříškové barvy. Ušní boltce nejsou tak velké a těžké, jako u kokršpanělů, dobře přiléhají a mají tvar vinného listu.
Zařazení FCI: Skupina 8 - retrívři, slídiči a vodní psi,  Sekce 2 - lovečtí slídiči, číslo standardu: 126

Historie

Již z 10. století se do dnešních časů dochovaly dokumenty, zmiňující psy typu moderních španělů, kteří působili jako lovečtí slídiči v Anglii.  

Název „španěl“ by sváděl k domněnce o hispánském původu tohoto plemene, avšak jeho pravlastí je pravděpodobně oblast dnešní Makedonie. Odtamtud se předci španělů dostali na Pyrenejský poloostrov, odkud byli dovezeni na Britské ostrovy, kde dostali pojmenování „psi ze Španělska“.  

Nejstarší dochovaná zmínka o červeno-bílých španělech pochází z druhé poloviny 16. století a popisuje loveckého psa cvičeného k vyhledání a vyplašení kořisti či k jejímu vyhnání z úkrytu. Zhruba o dvě století později se začínaly odlišovat dvě větve špringršpanělů - o pár cm větší, hnědo či černobílý anglický špringršpaněl a menší, červenobílý velšský špringršpaněl (velššpringršpaněl).  

Oficiální standard plemene byl sepsán roku 1902 a pouze s dílčími změnami je platný dodnes. 

Povaha

Velšský špringr vyniká vytrvalostí a neústupností, navíc má výborný čich a dobře vyvinutý lovecký pud. Je vhodným psem pro výkon myslivosti, může působit také jako rodinný společník, ovšem při výletech do přírody je třeba mít se na pozoru a nemáte-li perfektně zvládnuté přivolání, raději ho nechávejte na dlouhém vodítku.  

Oproti menším španělům má klidnější povahu, netrpí sklonem k nervozitě, bázlivosti ani agresi. Jeho mírná a veselá povaha z něj činí ideálního kamaráda k dětem, navíc je hravý a rád se učí vedle běžných povelů i různé triky a kousky.  

Velššpringr potřebuje dostatek pohybu, aby vybil svůj temperament. Vedle dlouhých procházek uvítá i pobyt u vody, protože rád a dobře plave.  

S jinými psy vychází obvykle bez konfliktů, soužití se zvířaty jiného druhu může komplikovat jeho lovecký pud. Při správné a včasné socializaci však není nemožné.   

Výcvik

Výcvik velššpringršpaněla zvládne i šikovný začátečník, pokud mu dokáže poskytnout dostatek pohybu a zaměstnání.  

Je to bystrý a učenlivý pes, který rychle chápe a má dobrou paměť. Potřebuje klidný a důsledný přístup, pozitivní motivaci a laskavé vedení. Díky vyrovnané povaze, empatii a inteligenci ustojí i menší tápání ve výcviku, co však může napáchat velké škody je hrubé zacházení, vedoucí ke ztrátě důvěry v psovoda.  

Vedle loveckého využití se lze se špringrem věnovat mnoha sportům, hodí se pro agility, obedience a pachové práce. Někteří špringrové dokonce úspěšně prošli výcvikem asistenčních či canisterapeutických psů.

Krmení

Slabou stránkou většiny španělů, velššpringra nevyjímaje, je značný apetit a náchylnost k obezitě.  

Ať už krmíte granulemi nebo domácí stravou, dodržujte adekvátní krmné dávky a psa nepřekrmujte. Potřebujete-li během dne podávat odměny či pamlsky, odečtěte potřebné množství potravy od denní porce jídla. Zcela se vyhněte piškotům a jiným kaloricky vydatným pochutinám, vhodnou alternativu představují například malé kousky sušeného masa, někteří psi milují i na kolečka nakrájenou mrkev.

Srst a péče

Srst by měla být rovná a hladká, dostatečně hustá a na omak připomínající hedvábí. Tvrdá či vlnitá srst je vadou, kudrny jsou vysoce nežádoucí. Na nohou, uších a ocase tvoří delší chlupy charakteristické praporce, neměly by být však přehnaně dlouhé ani nadměrně husté.  

Jediným přípustným zbarvením je jasně červená v kombinaci s bílou.  

Vedle pravidelného vyčesávání se srst upravuje také stříháním a trimováním, což vyžaduje trochu cviku nebo návštěvu odborníka.

Zdraví / nemoci

Díky lehčím a menším boltcům netrpí špringrové tolik na potíže s ušima, kterými jsou proslulí kokršpanělé. Tu a tam se u nich může vyskytnout  abnormalita očních víček (entropium) a zejména ve vyšším věku pak hrozí šedý zákal.  

Z chronických onemocnění byl zaznamenán mírně zvýšený výskyt  epilepsie a potravinových alergií.