„Velšan“ patří mezi vysokonohé teriéry, má téměř kvadratický tělesný rámec, štíhlou, kompaktní postavu s dobrým osvalením a středně dlouhý, nahoru nesený ocas.
Oči vyzařují bystrost a pozornost, nejsou příliš velké, mají mandlový tvar a tmavě hnědou barvu. Uši velšteriéra jsou menší, vysoko nasazené a tvarem připomínají písmeno V. Dříve se uši teriérů často kupírovaly, současné době se ponechávají přirozeně překlopené, přiléhající k lícím.
Zařazení FCI: Skupina 3 - teriéři, Sekce 1 - velcí a střední teriéři, číslo standardu: 78
Velšan patří mezi velmi stará plemena psů, jeho kořeny spadají do hlubokého starověku, ještě před římskou invazi do Británie. Dle současných poznatků jde patrně o původní typ britských teriérů, ze kterého se postupem času vyvíjela další plemena.
Z dosud chovaných teriérů je také nejbližší již vymizelému Old English Black and Tan teriérovi (Staroanglickému čeno-pálenému teriérovi).
Původně byli velšteriéři používání k lovu lišek, jezevců a vyder, obvykle ve smečkách s jinými plemeny (honiči, vydraři). Nejstarší písemný záznam o chovu podobných psů se nám zachoval z roku 1750, četnější zmínky o velšteriérech v loveckých smečkách pocházejí pak z počátku 19. století především z oblasti Walesu.
Roku 1885 byl založen Welsh Terrier Club a brzy na to spatřil světlo světa také první plemenný standard. Touto dobou byl ještě často zaměňován či slučován s black and tan teriérem a ještě ho čekalo několik změn - na zušlechtění exteriéru byli přikřížení airedale teriéři, bedlingtonští teriéři nebo i kolie.
Veselá, pozitivně laděná povaha velšteriérů se zasloužila o jejich rozšíření mimo okruh myslivců a lovců. Tento aktivní pes je výtečným společníkem pro aktivní sportovce i rodiny s dětmi.
Velšteriér miluje hry, pohyb a zaměstnání, pokud mu neposkytnete dostatek aktivit a podnětů, začne se nudit a lze očekávat i rozvoj problémového chování, jako je ničení věcí, znečišťování bytu nebo útěky.
Zatímco vůči dětem je velšan trpělivý a hravý, vůči ostatním psům často vystupuje s nadměrnou dominancí, která se stává příčinnou konfliktních situací.
Jako typický teriér bývá velšan poněkud paličatý a rád prosazuje svou. Potřebuje proto od nejútlejšího věku důslednost a jasně vymezené hranice. Přesto není vhodné uchylovat se k výchově drilem, mnohem lépe funguje pozitivní motivace a dostatek času na hru.
Je velmi aktivní a naléhavě potřebuje dostatek činností a podnětů. Vedle loveckého využití se výborně hodí pro celou řadu kynologických sportů. Často ho můžeme potkat při agility nebo flyballu, zvládne ale i frisbee, dogdancing (tanec se psem) či pachové práce.
Většina velšteriérů má kladný vztah k vodě a jsou i dobrými plavci a nadšenými aportéry. Nepohrdnou ani dlouhými výlety a navzdory své malé velikosti s vámi udrží krok i na náročných horských tůrách.
Že je zapotřebí zkrmovat pouze kvalitní granule, případně pečlivě připravenou domácí stravu (vařenou i BARF) je samozřejmé. Dále je však zapotřebí přizpůsobit krmení jak věku zvířete, tak i míře jeho fyzické zátěže a případným specifickým potřebám (kastrát, alergik atd.).
Pokud najdete granule, které psovi vyhovují, zbytečně je neměňte. Časté změny krmení nedělají dobře zažívání, totéž platí i o příliš velkých odchylkách ve složení doma připravovaného jídla. Největší zátěž pro trávicí trakt pak představuje časté střídání či kombinování suchého krmiva a domácí stravy, toho je lépe se vyvarovat.
Srst velšana musí být tvrdá, drátovitá a dostatečně hustá. Podsada je vysoce žádoucí, musí být zajištěna dostatečná ochrana před nepřízní počasí.
Typickým a zároveň jediným povoleným zbarvením velšteriéra je tmavý, čistě černý či temně šedý základ a na něm tříslové pálení. Černé znaky na prstech či pod hlezny jsou vysoce nežádoucí.
Srst se upravuje trimováním, pouze některé partie (např. vous) lze dotvarovat nůžkami. Hrubou chybou je střih strojkem, který vede ke změnám struktury srsti.
Velšteriér patří mezi psy s průměrným zdravím. Vyskytnout se mohou ortopedické potíže jako luxace pately či dysplazie lokte, dále von Willebrandova choroba (porucha krevní srážlivosti připomínající hemofilii), onemocnění štítné žlázy, alergie a nemoci očí (PRA- progresivní retinální atrofie sítnice a glaukom).