Vestfálský jezevčíkovitý honič

O plemenu

Vestfálský jezevčíkovitý honič, nebo také brakýř, představuje typ malého hbitého honiče na nízkých nohách, což mu usnadňuje pohyb v hustě zarostlém terénu. 

Na pohled je to kompaktní pes silné tělesné stavby, podlouhlého tělesného rámce. Hlava je užší, ušlechtilých rysů, s nevýrazným týlním hrbolem. Jak napovídá název, některými fyzickými znaky připomíná jezevčíka.

Zařazení FCI: Skupina 6 - honiči a barváři,  Sekce 1.3 malí honiči, číslo standardu: 100

Historie

Ačkoliv k oficiálnímu popsání a pojmenování plemene došlo až v poslední čtvrtině 19. století, historie těchto nízkonohých honičů sahá až do dob Karla Velikého. 

Již z přelomu 8. a 9. století máme dochované zmínky o menších, tzv. králičích, honičích, kteří byli používáni jak ke slídění a hlasité naháňce, tak i k sledování pobarvené stopy (dosled zraněné zvěře). 

Drobnou zvěř či ptactvo také dovedně přinášeli, aportování však nabylo na důležitosti až v dobách renesance (16. století), s rozvojem účinných palných zbraní. 

U jeho zrodu stál vysokonohý německý honič a hladkosrstý jezevčík, jejichž zkřížením jezevčíkovitý honič (brakýř) vznikl.

Navzdory dlouhé historii začal moderní chov vestfálského jezevčíkovitého honiče teprve v 80. letech 20. století, standard pochází z roku 1987. 

V současné době je toto plemeno poměrně vzácné, v posledních letech však jeho obliba stoupá jak mezi aktivními myslivci, tak i mezi čistě zájmovými chovateli.

Povaha

Za průběžným zvyšováním popularity vestfálského jezevčíkovitého brakýře pravděpodobně stojí také jeho přátelská a nekonfliktní povaha. Dokáže se pružně přizpůsobit životnímu tempu své rodiny i případným změnám podmínek. Dobře vychází i s dětmi, ke kterým přistupuje jemně a s dávkou trpělivosti.

Přesto si však zachovává lovecké instinkty a ostrost, zavětří-li kořist. Jeho soužití s domácími zvířaty proto vyžaduje pečlivou socializaci. Při dobře zvládnuté výchově dokáže tolerovat většinu domácích zvířat, u druhů připomínajících obvykle lovenou zvěř nebo škodnou (kočky, králíci) je však na místě zvýšená opatrnost. 

S ostatními psy vychází zpravidla bez problémů, nevyhledává spory ani nereaguje agresivně.

Výcvik

Obecně lze říci, že jezevčíkovití brakýři (vedle vestfálského existuje také alpský jezevčíkovitý brakýř) jsou energičtější a od nátury pracovitější povahy než další nízkonozí honiči - baseti. 

Na rozdíl od ryze pracovního a trochu svérázného alpského brakýře je přátelský vestfálec vhodný i pro roli rodinného psa. Jedinou podmínkou je, že mu jeho majitelé nabídnou přiměřené množství pohybu. 

Vhodným zaměstnáním je například agility, tanec se psem, pachové práce nebo prostě jen dlouhé vycházky či běh v přírodě. 

Nemáte-li zcela 100% přivolání, raději ho ale v lese nepouštějte z vodítka, mohl by utéct za zvěří.

Krmení

Při dodržení základních pravidel (kvalitní výchozí suroviny, vhodně vyvážené živiny atd.) nehraje roli, zda krmíte granule, BARFujete nebo vaříte domácí stravu. 

Mnoho chovatelů volí granule, které se jednoduše skladují i servírují. Klíčový je však správný výběr - zvolit musíte jednak kvalitní produkt (málo nebo žádné obiloviny, žádná sůl a dochucovadla, optimální výživová hodnota atd.), a za druhé dbát i na určení granulí. Základní volbou je velikost (malá plemena) a věk (obvykle štěně/dospělý pes/senior), zohlednit je však třeba i míra fyzické aktivity a další specifika konkrétního zvířete (citlivé zažívání atd.). 

Nevyznáte-li se ve složení granulí vy sami, určitě svůj výběr konzultujte s odborníkem. Pokud psovi granule vyhovují, produkt příliš často neměňte. 

Srst a péče

Srst vestfálce má být po celém těle hrubé struktury, dobře přiléhající. Delší chlupy najdeme na hřbetě, krku a na spodní straně ocasu, velmi krátká je naopak na uších a spodní části nohou. 

Zbarvení by mělo být trikolorní - červený až žlutý základ s černým sedlem či pláštěm, doplněný bílými znaky. Vysoce žádoucí je tzv. brakýřská hvězda. 

Za nežádoucí se naopak považuje pouze bikolorní (dvoubarevné) zbarvení a černá barva v oblasti hlavy. Chybou je také čokoládová barva. 

Péče o vestfálce nepatří mezi náročné, postačí vykartáčování dle potřeby a pravidelná kontrola stavu drápků, zubů a čistoty uší. 

Zdraví / nemoci

Jako mnoho psů s delšími převislým boltci, také vestfálský jezevčíkovitý honič může trpět na zapaření a infekce zvukovodu. 

Poměrně dlouhé tělo ve spojení s kratšími končetinami zase zvyšuje riziko onemocnění páteře, především výhřezu meziobratlové ploténky. Vyhřezlý disk vede k útlaku míchy a v nejtěžších případech může skončit trvalým ochrnutím. 

Jinak se jedná o houževnaté plemeno s dobrým zdravím, se střední očekávanou délkou života.