Bandog

O plemenu

Bandog je impozantní, mohutně osvalený pes na pomezí molossoidního plemene a teriéra typu bull.  

Plemeno je dosud neustálené, stále ještě dochází ke šlechtitelskému křížení a vývoji plemenných znaků. Zatím nebylo uznáno FCI, většina psů je registrována pod UCI - United kennel Club Internationale, mezinárodní kynologickou organizací založenou v 70. letech 20. století v Německu. Českým zástupcem v UCI je Českomoravská kynologická federace (CKF).

Historie

Původní Bandog byl statný pes využívaný k ochraně osob a majetku v tudorovské Anglii. Pojmenování „bandog“ se objevuje již v knize doktora Johanna Caiuse „De Canibus Britannicis“ (O psech Británie), pocházející z roku 1570, podrobnější popis plemene poskytuje o šestnáct let mladší dílo „Description of England“.

Pojmenování těchto odvážných strážců se odvozuje buď od slova „band“, úvaz, nebo od ohraničení pozemku -„boundaries". Tento pes byl totiž přes den uvázán na řetězu a teprve po setmění ho majitelé pustili, aby střežil jejich pozemek. Již v 16. století se zde projevovala oceňovaná vlastnost bandogů - znát své teritorium a neopouštět jeho hranice ani když mu v tom fyzicky nic nebrání.  

Během let a staletí se však plemeno nekontrolovaným křížením doslova rozplynulo, takže současný bandog je výsledkem zcela nového šlechtění.

Vývoj moderního bandoga započal v 60. letech 20. století Dr. John Bayard Swinford, americký veterinář, avšak kvůli své předčasné smrti nestihl svou práci dokončit a jeho pokračovatelé nepostupují vždy zcela jednotně, což ustálení plemene poněkud brzdí.  

I když všichni použili molossoidní plemeno zkřížené s pitbulteriérem, rozdíly v povaze i exteriéru tvoří jak volba konkrétního molossa, tak i konečný podíl teriéří krve.  

Povaha

Správný bandog v sobě spojuje spolehlivého hlídače s klidným a laskavým rodinným psem.  

I když je velmi sebevědomý a v případě potřeby ostrý, neměl by se chovat agresivně bez oprávněného důvodu. Bandog nezačíná rvačky, při obraně sebe či své rodiny ale postupuje tvrdě a účinně, stejně tak nekompromisně i hlídá svěřené území.

Na druhé straně má nadstandardní vztah k dětem, silně ně nich lpí a představuje pro ně spolehlivého ochránce. Vzhledem k dosud ne zcela ustálené povaze tohoto plemene a současně jeho obrovské síle však důrazně nedoporučujeme jeho ponechání s dítětem bez dozoru dospělé osoby, které psa zvládá. 

Výcvik

Bandog se hodí pouze pro zkušeného chovatele, který si dokáže získat jeho respekt bez křiku a surovosti. Snaha o násilné podrobení či „zlomení“ tvrdohlavého bandoga vede pouze k vzestupu agresivity a v krajních případech může vyústit až napadením majitele.  

Soužití s bandogem vyžaduje vyrovnanou a vyzrálou osobnost, která psa trpělivě, klidně a důsledně povede již od nejútlejšího věku.  

Bandog je bystrý a inteligentní, učení mu jde středním tempem a jednou naučené si pamatuje velmi dlouho. Schopný psovod s ním dokáže téměř cokoliv, od canisterapie přes pokročilou poslušnost až po pachové práce. 

Krmení

Ideální stravu bandoga mohou představovat kvalitní granule (pro velká plemena odpovídajícího věku a fyzické zátěže), případně správně připravená domácí strava.  

Obě metody krmení mají své kritiky i plamenné zastánce. V obou případech hodně záleží na kvalitě - vhodné složení u granulí a čerstvé a správně zpracované suroviny u domácí stravy.  

Výhodou domácího jídla, ať už vařeného či syrového (BARFu), je možnost pružně reagovat na změnu zátěže či jiných potřeb psa. Na druhé straně tento způsob krmení klade celkem vysoké nároky na znalosti o výživě a je také pro majitele logisticky náročnější. 

Srst a péče

Srst bandoga je krátká a dobře přiléhající, velmi hustá, avšak bez podsady.  

Povolenou barvou je zlatá, skořicová, modrá, hnědá, černá a všechny barvy s žíháním. Bílé znaky nesmějí pokrývat více než 25% povrchu těla, nepřípustné jsou bílé tlapky.  

Péče o bandoga je příjemně nenáročná, zcela postačí občasné kartáčování a kontrola uší a drápů.   

Zdraví / nemoci

Snad proto, že základy moderního chovu položil veterinář, který šlechtil s důrazem na zdraví a odolnost, netrpí (prozatím) bandog žádným dědičně vázaným onemocněním ve zvýšené míře. 

Objevit se mohou problémy typické pro molossoidní plemena, jako je dysplazie loktů a kyčlí, případně ekzémy a záněty kůže.