Statný, podsaditý pes v sobě spojuje sílu buldoka a temperament a bystrost teriérů. Má mohutnou hlavu na silném krku, hluboký hrudník a statné, robustní tělo kryté silnou kůží.
Ačkoliv může na první pohled působit dojmem zavalitého a pomalého lamželeza, opak je pravdou- „amstav“ je velice rychlý, hbitý a pohotový pes schopný velkých fyzických výkonů.
Imigranti z Evropy, kteří v 19. století mířili do Spojených států, s sebou přiváželi také své psy šlechtěné pro potřeby psích zápasů. Zatímco v Anglii byla tato „zábava“ zakázána již v první polovině 19. století, v USA byla legální až do roku 1900.
Z Anglie dovezení menší bulteriéři (anglický i stafordšírský), specializovaní na závody v zabíjení krys, se zde začali křížit s většími a těžšími psy, protože díky benevolentním zákonům zde nemusely zápasy probíhat v skrytu a krysy tak byly nahrazeny většími zvířaty (medvěd, vlk, býk atd.)
Postupně se ustálily dvě šlechtitelské větve těchto kříženců a položily základy dvou dnešních plemen - amerického pitbulteriéra a spíše exteriérově zaměřeného amerického stafordšírského teriéra.
„Amstav“, jak se plemeno zkráceně nazývá, byl uznán FCI roku 1972, pitbulteriér na uznání touto organizací stále čeká.
Amstafové jsou vyrovnaní, nebojácní a aktivní psi. Protože mají sklony k dominanci a sebeprosazování, potřebují pečlivou socializaci a důslednou výchovu již od útlého mládí.
Díky své aktivní a pracovité povaze jsou vhodní pro mnoho sportovních disciplín, od canicrossu a bikejöringu až po bull-sporty (weight pulling, tug of war atd.).
Soužití s ostatními zvířaty bývá obtížné, naučit je tolerovat další zvířecí obyvatele domu lze nejlépe v raném věku. Zdrojem potíží může být rovněž chov dvou nebo více psů stejného pohlaví.
Při pevném a klidném vedení jsou to oddaní rodinní psi, děti obvykle dobře tolerují, mnozí jsou i velmi hraví a přítulní. Vždy je ale na místě obezřetnost při styku s malými dětmi, u amerických stafordů ještě o něco více, než u jiných plemen.
Amstaf musí mít jasně určené hranice, zejména během dospívání tito psi rádi testují, jak vysoko v hierarchii rodiny se dokáží usadit. Při nezvládnuté výchově mohou být agresivní a přehnaně reagující i na minimální podněty, toto plemeno rozhodně nepatří do rukou začínajícím chovatelům.
Správný jídelníček tvoří vyvážená, pestrá strava v množství, které odpovídá výdeji energie. Nejčastější volbou jsou kvalitní granule určené pro střední či velká plemena, nebo pro psy v zátěži.
Pokud dokážete zajistit vyrovnaný poměr živin, bude prospívat i na BARFu, či na domácí vařené stravě. Pozor na překrmování, stafordi mají velký apetit a snadno tloustnou.
Srst musí být krátká, uzavřená, na dotek tuhá a lesklá. Přípustné je jakékoliv zbarvení, jedno i vícebarevné. Více než 80% bílé barvy, játrové zbarvení, nebo černá s pálením je sice tolerováno, ale není žádoucí.
Péče o amerického stafordšírského teriéra není náročná, příliš nelíná ani nezapáchá, z tohoto pohledu jde tedy o plemeno vhodné do bytu.
Stafordi jsou zdraví a odolní psi se silnou kostrou a mohutným svalstvem. Přesto mohou trpět na dysplazii kyčelních a loketních kloubů. Další onemocnění relativně častěji zaznamenaná u tohoto plemene jsou choroby močových cest a ledvin, kardiologické vady (některé dědičně podmíněné), kožní projevy alergií.
Při silových sportech je zvýšené riziko ruptury (přetržení) předního zkříženého kolenního vazu, tento stav obvykle vyžaduje operaci. Důkladné prohřátí a prokrvení svalů před zátěží představuje poměrně účinnou prevenci, vyplatí se tedy věnovat mu před sportovním výkonem pár minut.