Beauceron

O plemenu

Tento velký ovčácký pes na první pohled připomíná statnějšího dobrmana s delší srstí. Dobrman však patří mezi psy typu pinče,  obě plemena se vyvíjena odděleně a podobnost exteriéru je tedy náhodná. Skutečným blízkým příbuzným beaucerona je jiné francouzské ovčácké plemeno, dlouhosrstý briard.  

Beauceron má statnou a dobře osvalenou postavu mírně obdélníkového rámce - délka těla jen lehce převyšuje výšku v kohoutku. Charakteristickým znakem beauceronů jsou dvojité paspárky na zadních nohách, posazené poměrně nízko, v blízkosti tlapek. 

Historie

Beauceron vznikal od 15. století ve francouzské oblasti Beauce, ovšem až do 19. století se choval pod různými krajovými názvy označujícími ovčáckého psa s hrubou, kratší srstí a pálenými znaky.  

Právě výrazné načervenalé pálení na končetinách a tlapách dalo beauceronovi novou přezdívku - „bas rouge“, v překladu „červená punčoška“.  Do chovu byli po generace vybíráni pouze výborní pracovní psi, kteří měli vlohy pro pasteveckou práci doslova v krvi. Beauceron se pravděpodobně vyvíjel bez vkřížení jiného plemene, výlučně selekcí vhodných jedinců, což z něj dělá původní francouzské plemeno.  

Poprvé byl beauceron veřejně předveden roku 1863 v Paříži, roku 1911 pak vznikl klub „Les Amis Du Beauceron“, tedy „Přátelé beaucerona“.  

Beauceroni se dobře osvědčili ve francouzské armádě, již za obou světových válek pomáhali vojákům s vyhledáváním výbušnin, stopováním a také s ostrahou důležitých objektů. Díky všestranné upotřebitelnosti mají pevné místo mezi služebními plemeny francouzských ozbrojených složek dodnes, i když mimo zemi původu je můžete potkat spíše jako sportovní psy a společníky.  

Také beauceroni mají svou „filmovou hvězdu“  - je jí Sorbon, pařížským podsvětím obávaný pes tajného policisty Desgreze ve slavné sérii filmů o krásné markýze Angelice. 

Povaha

Silnou stránkou beaucerona je klid a rozvaha. Snadno se učí a vyniká velkou odvahou. K cizím lidem se chová odtažitě až podezřívavě, zato pro svou rodinu by bez nadsázky položil život.  

Beauceron výborně hlídá a v případě potřeby umí patřičně zasáhnout. Domácí děti zahrnuje pod svou ochranu, avšak pro neomalenou pozornost těch nejmenších nemívá dostatek pochopení.  

S ostatními psy nevychází nejlépe, i když soužití více psů v jedné domácnosti může pod pevným vedením fungovat.

Výcvik

Výcvik beaucerona rozhodně nepatří do rukou začátečníka. Tento pes dospívá pomalu, plné zralosti dosahuje až okolo tří let věku. Vedle pečlivé socializace potřebuje důsledné, ale spravedlivé vedení zkušeného chovatele.  

Výborně se hodí jak pro pasení a služební výcvik, tak i pro kynologické sporty od mondioringu přes obedience až po agility, canicross či bikejöring.

Krmení

Velká plemena mají vysoké nároky na množství i kvalitu stravy nejen v období růstu, počítejte tedy s dlouhodobou investicí do vhodné výživy.

Pokud hodláte krmit granulemi, věnujte pozornost složení  a volte produkt nejen podle velikosti, ale i podle věku a míry fyzické aktivity vašeho psa.  

Stále více chovatelů si oblíbilo krmení syrovou stravou (BARF). Krmí-li se tímto způsobem správně, jde o výbornou alternativu ke granulím, avšak „barfování“ vyžaduje dobré povědomí o zákonitostech výživy psů.

Srst beaucerona je patrová, s krátkou, „prachovou“ podsadou a silnými krycími chlupy. Na hlavě je nejkratší, na zbytku těla pak silná, hustá, 3-4cm dlouhá.  Stehna a spodní stranu ocasu zdobí drobné praporce.  

Nejrozšířenější barvou beauceronů je černá s rezavým, tzv. veverčím pálením, vyskytují se však i harlekýni - modře skvrnití psi s pálenými znaky. U obou barevných variant se toleruje drobná bílá skvrnka na hrudi.

Na péči jsou tito ovčáci nenároční, pouze v období línání počítejte se zvýšenou potřebou vyčesávání, nejlépe kovovým kartáčem.

Zdraví / nemoci

Beauceron je velmi zdravé plemeno bez významné genetické zátěže. Jako snad u všech velkých plemen,  také u nich je patrný zvýšený výskyt dysplazie kyčelních  a loketních kloubů a na místě je dodržování preventivních opatření proti torzi žaludku - klidový režim zhruba 2 hodiny po jídle, rozdělení krmení do více denních dávek, případně podávání namočených granulí, aby nebobtnaly až v žaludku, ale již v misce.