Border kolie

O plemenu

Kdo hledá aktivního, veselého a bystrého parťáka, zcela určitě neprohloupí, když jeho volba padne na border kolii. Tento elegantní, harmonický pes s typickou plíživou chůzí se výborně hodí jak pro pracovní využití, tak i pro mnohé sporty. Spokojený bude i jako rodinný pes, ovšem pouze, pokud se mu dostane dostatečného vybití energie, kterou „bordery“ přímo srší. 

Přednosti a nevýhody

Border kolie je velmi inteligentní, přátelská a snadno se cvičí. Její nadšení a chuť do práce však mohou být pro některé chovatele až příliš intenzivní, není to pes pro každého. 

Potřebuje dostatek pohybu i zaměstnání mysli, jinak strádá a může se stát nervózní a problémovou. 

Historie

Staré a přitom mladé plemeno

Že 36 let před Kristem existovali ovčáčtí a pastevečtí psi, což dokazují zmínky v římských záznamech, víme. Ale jací psi to byli, přesněji se samozřejmě asi nikdy nedovíme. Avšak zde byl dán základ pro pozdější vytvoření i takového plemene, jakým je právě border kolie. Až mnohem později se objevují další zmínky o pastevectví se psy. Např. kniha De Canibus Britannicus (Popis Britských psů) od doktora Johna Cause, pocházející ze čtrnáctého století, je považována za nejstarší podrobnější zmínku o britských pracovních ovčáckých psech.

Vznik a původ border kolie 

Římané a později dobyvatelé ze Skandinávie dovedli s sebou na území Anglie a Skotka „své“ ovčácké a pastevecké psy, kteří také sehráli jistou úlohu ve vzniku tak výborného ovčáckého psa, jakým bezesporu border kolie je. A tak kolem hranic mezi Anglií a Skotskem se objevil typ psa, jemuž se říkalo Working Colley. Právě ten pravděpodobně vznikl ze skandinávského sobího psa (podobný střednímu špicovi, v barvě černobílé nebo žluté s bílými znaky, občas údajně s modrýma očima), staroněmeckého kuli a římského pracovního psa. Je také dost pravděpodobné, že v chovu zapůsobila i další dnes známá plemena, jako např. setři, špringršpanělé a pointři, či jejich přímí předkové. 

Právě po zmiňovaných ryze loveckých psech borderka pravděpodobně zdědila fixování zrakem, plíživý pohyb při práci a strnulý postoj - vystavování. Existuje i teorie, že v její krvi koluje krev Greyhounda (nejrychlejšího chrta), po němž má rychlost a vytrvalost. Kříženec staré kolie a greyhounda byl nazýván lurcher. I např. příbuznost šeltie s border kolií je nepopíratelná. Stejně tak ani výrazná podoba s australským ovčákem není dílem náhody.

Snad od počátku existovalo mnoho typů ovčáckých psů a pastevci se je bez ohledu na vzhled snažili zdokonalovat, aby jim ušetřili co nejvíce práce. Typ velice podobný bílo–černé border kolii je na vyobrazení ovčáckých psů z doby kolem 18. století. Tedy typově existuje dnešní border kolie patrně více než tři sta let.

Pochází z tzv. Border Country, což je hraniční pás mezi Anglií a Skotskem. V těchto místech vzniklo více plemen, přesto právě border kolie je zde ve větším počtu k vidění dodnes. Pojmenování „Collie“ je používáno už po staletí pro ovčácké psy. Původ tohoto slova je nejasný, neboť vysvětlení se nabízí hned několik. Mimo jiné pojmenování po černohlavých ovcích, kterým se říkalo Colley, nebo z keltského slova znamenající „užitečný“, jiní zase nabízejí překlad slova „coalie,“ což znamená „černý“. Slovo „Border“ pochází z roku 1910 až 1915 a představuje hraniční území mezi Anglií a Skotskem. S tímto pojmenováním přišel James Reid. Kompletní označení Border Collie se tedy začalo používat kolem 1. světové války, aby se rozlišovalo od skotské - dlouhosrsté kolie, které se také tenkrát říkalo pouze Collie. Na registračních dokladech ISDS se však pojmenování „Border Collie“ začalo objevovat až od roku 1946.

Po dlouhou dobu byla hlavním produktem Velké Británie vlna. Proto bylo zapotřebí velkého množství ovcí, pastýřů a ovčáckých a pasteveckých psů. Stáda ovcí byla snad všude a dobrý ovčácký pes byl k nezaplacení. Na konci 19. století se začaly konat závody Sheepdog Trials. První svého druhu se datuje na rok 1873. V trialu pracuje ovčácký pes se stádem na velkou vzdálenost od psovoda a je řízen jen pískáním, případně posunky. Musí tak sám dopravit kolem překážek celé stádo na místo určení. Zejména v Anglii jsou tyto soutěže dosud velice populární. První trial na evropském kontinentě se konal ve Švýcarsku až v roce 1985, tedy po více než sto letech od jeho existence.

V roce 1906 bylo založena organizace ISDS – s plným názvem „International Wheel Dog Society“. Založili ji skotští chovatelé ovcí, mimo jiné i s cílem registrovat a organizovat chov ovčáckých psů a ovčáctví celkově. Bedlivě chránili mimořádné schopnosti border kolií a snažili se vybírat nejlepší z nejlepších na základě jejich pracovních výsledků se stádem. Bránili se zařazení border kolie mezi plemena, kde je rozhodující vzhled. Nechtěli tedy oficiální uznání Kennel Clubu. ISDS pracovala na prácechtivosti a bezproblémové ovladatelnosti typických ovčáckých psů. Do plemenné knihy byli zapisováni i jedinci, u kterých byl původ zcela neznámý, pokud měli takové vlastnosti, které by posílily pracovní upotřebitelnost border kolie. Takový jedinec byl vítán bez ohledu na „čistotu krve“.

Na přelomu 19. a 20. století byly vytvořeny první plemenné znaky podle jedné z nejznámějších border kolií jménem Old Hemp farmáře Adama Telfera z Northubian. Jednalo se o černě zbarveného psa s tříslovými znaky, narozeného v roce 1893. Hemp, společně s fenou Old Maid, byli prvními registrovanými border koliemi. V první polovině 20. století právě chovatel Adam Telfer byl považován za jednoho z největších odborníků v chovu tohoto plemene, neboť spojení, která určil, vždy vykazovala lepší a lepší pracovní vlohy a přitom se držela v typu.

Vzhled však pro ISDS byl nepodstatný, i když určité rysy se snažili udržet. ISDS dlouho bojovala proti mezinárodnímu uznání ve smyslu vytvoření standardu a řízení se dle exteriéru. Hrozilo totiž, že se chovatelé budou více starat o exteriér, než-li o pracovní schopnosti tohoto psa, jak se tomu stalo u mnohých ovčáckých psů. Až v 70. letech 20. století, po dlouhém jednání ISDS s Kennel Clubem došlo ke změně …

Australští a novozélandští chovatelé se naopak exteriérovému výběru nebránili. Již v roce 1933 zde byla Border Collie uznána za právoplatné plemeno a začala se objevovat na výstavách. K prvnímu importu z Nového Zélandu do Anglie však došlo až v roce 1986. Po exteriérové stránce byly tyto importované borderky již velmi propracované, líbivé, s delší hustou srstí. Ovšem většina australských border kolií postrádá „nízký chod“ – pro borderky tak typický pohyb. Zajímavostí je, že v roce 1991 na prestižní Cruftově výstavě vyhrála border kolie novozélandského chovu.

Mezitím však díky spolupráci ISDS s anglickým Kennel Clubem (KC) došlo k vypracování standardu a v roce 1976 k uznání plemene u KC, u FCI pak v roce 1988. ISDS se o borderky stará (registruje) nadále s jediným cílem – zachovat její vynikající pracovní schopnosti a KC se snaží o chov podle plemenného standardu. ISDS má v České republice „asociovaného člena“ – Klub Pracovních Ovčáckých Psů České republiky.

Dosud existují u některých chovů ve světě problémy, týkající se průkazů původu uznávaných ve většině zemí. Proto vznikl „pracovní ovčácký pes - Working Sheepdog“, což je vlastně border kolie, která není registrovaná v chovatelských knihách typu KC a FCI. Je to však všechno kolem prokazování původu poměrně složité. Tak například pracovní ovčácký pes zapsaný pouze v Obedience registru se může účastnit pouze soutěží obedience (poslušnosti).

Chov v České republice

V České republice se první border kolie údajně objevila během 2. světové války, kdy ji k nám dovezl z Velké Británie jeden z českých vojáků. Zda to však opravdu border kolie byla či nikoli, se bohužel už nedovíme. Ani druhá border kolie, co se na našem území v roce 1973 objevila, nebyla nijak propagována a vlastně kromě roku dovozu se o ní skoro nic neví. Teprve, když v roce 1993 Filip Novák přivezl z Velké Británie první štěňata tohoto plemene a první vrh odchovali o rok později manželé Grygarovi, začalo být toto plemeno veřejnosti více a více známo. Od konce 20. století jejich obliba prudce stoupla a to téměř na celém světě, v Evropě a ve Velké Británii obzvláště.

Vzhled

Zkrácený standard
Celkový vzhled: pes dobrých proporcí a ladných rysů ukazujících kvalitu, půvab a dokonalou vyváženost, které ve spojení s dostatečnou tělesnou stavbou demonstrují jeho výkonnost. Sklon k robustnosti i k přílišné lehkosti je nežádoucí.
Důležité proporce: délka čenichu a mozkovny je přibližně stejná. Délka těla je mírně větší, než je výška v kohoutku.
Lebka: dosti široká, týlní hrbol nevýrazný.
Stop: velmi výrazný.
Nos: černý, u hnědých a čokoládově zbarvených jedinců smí být hnědý. U modrých psů by měl být břidlicové barvy. Dobře vyvinuté nosní dírky.
Čenich: čenich se směrem k nosu zužuje, je středně krátký a silný.
Čelisti a zuby: silné zuby a čelisti s dokonalým pravidelným a úplným nůžkovým skusem. To znamená, že řezáky horní čelisti těsně přesahují řezáky spodní čelisti, přičemž jsou vsazeny kolmo do čelisti.
Líce: nejsou ani plné, ani zaoblené.
Oči: posazené daleko od sebe, oválného tvaru, středně velké. Barva hnědá, jen u merle zbarvených psů mohou být jedno nebo obě oči zcela nebo částečně modré. Jemný, bystrý, pozorný a inteligentní výraz.
Uši: středně velké a středně silné, nasazené dostatečně daleko od sebe. Jsou neseny vztyčeně nebo polovztyčeně. Při naslouchání jsou výrazně pohyblivé.
Krk: dobré délky, silný a svalnatý, mírně klenutý a rozšiřující se směrem k lopatkám.
Trup: atletický vzhled. Mírně delší, než je výška v kohoutku.
Bedra: široká a svalnatá, ne však vystouplá.
Hrudník: hluboký a poměrně široký, s dobře klenutými žebry.
Ocas: středně dlouhý, svým posledním obratlem dosahující minimálně k hleznu. Je nízko nasazený, dobře osrstěný, směrem ke špičce se stáčí vzhůru a doplňuje tak ladnou linii a vyváženost psa. Při vzrušení může být vztyčen, nikdy však není nesen nad hřbetem.
Přední část těla: hrudní končetiny jsou při pohledu zpředu rovnoběžné. Kosti jsou pevné, ne však mohutné.
Lopatky: uloženy vzad.
Lokty: přiléhají k tělu.
Zápěstí: při pohledu z boku mírně šikmé.
Přední tlapky: oválného tvaru s vysokými polštářky, pevné a dobře stavěné. Prsty klenuté a těsně navzájem přiléhající. Drápky krátké a silné.
Zadní část těla: široká a svalnatá, v profilu ladně přecházející k nasazení ocasu.
Stehna: dlouhá, silná a svalnatá.
Kolena: dobře zaúhlená.
Hlezení kloub: pevný, hluboce uložený.
Zápěstí: od hlezna k zemi jsou zadní nohy stavěny z pevných, při pohledu zezadu rovnoběžných kostí.
Zadní tlapky: oválného tvaru s vysokými polštářky, pevné a dobře stavěné. Prsty klenuté a těsně navzájem přiléhající. Drápky krátké a silné.
Chůze a pohyb: volný, plynulý a neúnavný. Nízko zvedané tlapky vzbuzují dojem, že je pes schopen pohybovat se nenápadně a velmi rychle.
Osrstění: dvě varianty – středně dlouhé a krátké. U obou variant je krycí srst hustá a střední textury s měkkou a hustou podsadou, která vytváří výbornou ochranu proti povětrnostním vlivům. U středně dlouhé varianty vytváří bohatá srst hřívu, kalhoty a prapor. V obličejové části, na uších, na hrudních končetinách (s výjimkou praporců) a na pánevních končetinách od hlezen k zemi, má být srst krátká a hladká.
Barva: Dovoleno je množství barev, přičemž nikdy nesmí převládat bílá.
Výška a váha: ideální výška v kohoutku psi 53 cm (21 palců), feny o něco méně.
Vady: každá odchylka od výše uvedených požadavků musí být považována za vadu a posouzení její závažnosti musí být přímo úměrné stupni odchylky, jejímu vlivu na zdraví a pohodu psa a na jeho schopnosti vykonávat tradiční práci.
Vyřazující vady: agresivní nebo příliš bázlivý. Z chovu má být vyřazen každý pes, který zřetelně vykazuje abnormality fyzické nebo v chování.
Poznámka: psi mají mít dvě zřetelně normální varlata, plně sestouplá v šourku.

Povaha

Jsou velmi pozorné a snaží se majiteli přizpůsobit. Jsou také všímavé, ale i mazané. Většina z nich má potřebu stále něco nosit, někde skákat či běhat, sledovat co se kde šustne a k čemu se mohou přidat. Okouzluje svým přívětivým chováním a chce se zalíbit.

Má sklony udržovat rodinu pohromadě a je nešťastná, když se někdo z hloučku při procházce odpojí. Většinou se dobře cítí mezi dětmi, protože je s nimi většinou zábava a jsou akční. Je kamarádská a kamarádí se všemi známými rodiny svého pána. K rodině je milá, ba přímo roztomilá. Je chytrá a činorodá, učenlivá a snadno ovladatelná. Dokáže se neuvěřitelně soustředit na práci. Rozhodně správná border kolie je mírná a přátelská k lidem, ke psům i k ostatním zvířatům. Výchova tímto směrem je však zapotřebí. Dobrá socializace je nutná, ovšem kdo si pořídí takto činorodého psa, tak se předpokládá, že jej bude brát skoro všude s sebou a bude pro něj vybírat zajímavá místa a zábavu.

Inteligence a cvičitelnost

Ovčáčtí psi se vyznačují vysokou inteligencí a snadnou cvičitelností. Border kolie vyniká i mezi nimi, je mimořádně bystrá, zvídavá a učenlivá. Navíc je snaživá, motivovaná, ráda vyhoví a dobře splní úkol. 

Na druhé straně, tyto vlastnosti mohou méně aktivním lidem pěkně ztrpčit soužití s borderkou. Nemá-li border kolie dostatek zaměstnání hrozí, že svou neutuchající energii zaměří nežádoucím směrem. Pak se stává nezvladatelnou a na místo pohodového, aktivního psa je tu najednou labilní a nevyzpytatelný nervák. 

Vztah k dětem

Border kolie si dobře rozumí s dětmi, u těch nejmenších je však na místě zvýšená opatrnost, zejména při kontaktu s mladým, hodně temperamentním psem. Neublíží úmyslně, ale v zápalu hry může být trochu neohrabaný. 

Ideálním parťákem je border kolie pro odrostlejší děti (školáky). Dokáže si s nimi neúnavně hrát a díky dobrácké povaze odpustí i občasné přišlápnutí nebo jinou nehodu. Není však hloupá - pokud jí dítě ublíží záměrně, nebo ji příliš provokuje, bude si to pamatovat. 

Výchova

Tito psi mají obrovskou a neutuchající chuť do práce. Borderka je doslova posedlá prací. Je schopna se naučit nejrůznějším kouskům, jaké si jen člověk dokáže vymyslet, a které neodporují gravitačním zákonům. Potřebuje aktivního a akčního majitele, zároveň však klidného, který má rád neustálou přítomnost živého tvora. Nenechte se učarovat její pracovitostí a poslušností, pokud ji nedokážete poskytnout dostatek impulzů a zaměstnání po celý týden. Pojem „dostatek pohybu“ je málo. Borderka bez pohybu - rovná se nepříjemný společník.

Když se nudí, je nejdříve otrávená, potom nervózní a časem může být i destruktivní. Pokud se dlouhodobě nudí, může dát energii do ničení zařízení, soustavného štěkání nebo dokonce sebepoškozování. Není psem, kterému by stačilo třikrát denně oběhnout desetiminutovou trasu kolem domu. Na borderku je nutné mít dostatek času. Chce být užitečná a je neustále připravena s čímkoli pomoci. Je typickým workholikem.

Tento pes nesnáší nátlak a vše se snadno učí hrou. Svému pánovi je mimořádně oddán, takřka neustále ho fixuje pohledem a nechce se od něj hnout. Většina těchto psů chodí i po domě stále se svým pánem, i když jen z místnosti do místnosti. Reaguje na sebemenší podnět z jeho strany. Patří k nejinteligentnějším psům vůbec, učí se s velkou chutí a prací je doslova posedlý. Je hodnocen jako nejchytřejší a nejlépe se učící plemeno. Proto se i snadno učí věci, které nechceme, ale udělali jsme chybu při výchově. Je proto důležité mít vše rozmyšlené a cíleně ji vychovávat.

Výcvik

Sportovního ducha musí mít jak pes, tak jeho pán. Když jednomu z nich chybí, je to velké neštěstí a zklamání pro obě strany. Často je to o štěstí, jestli se ti dva praví setkají, nebo je jim souzen jiný páníček, jiný pes … Border kolie během poměrně krátké doby vešly do podvědomí široké veřejnosti, až se někteří chovatelé obávají, aby se nestala módním psem, což by jí (respektive chovu) mohlo velice ublížit.

Border kolie upoutává svou vděčností za práci, za pohled, za výzvu ke hře či nabídku jakéhokoliv sportování. Je velice vytrvalá a rychlá, živá a obratná, tedy vhodná pro nejrůznější sporty. Je mimořádně aktivní a energie má na rozdávání. Rozhodně nemůže být chována jako běžný rodinný pes nebo pes na zahradu. Kdo neumí využít její nesmírnou energii, nemůže tohoto psa ani zvládnout. Časem by tak byli nešťastní všichni, nejen pes.

Zvládne ji i úplný začátečník, pokud má předem jasno, jak s její neutuchající chutí k práci naloží. Je vhodná sice pro začátečníka, ale začátečníka, který teoreticky o psech a tomto plemeni ví hodně, je důsledný, nemá tvrdou ruku, ví co borderka potřebuje a také co po ní budete chtít, kdy, kde a jak často. Jsou to psi velmi citliví a i pouhá rozčílená věta na jeho psí osobu jej může zcela vyvést z míry. Tvrdý, zbrklý, ukřičený či nerozhodný člověk se k ní absolutně nehodí.

Má tendence se upnout na jednoho pána. Ostatní toleruje, někdy i poslechne, ale nikdy nezapomíná, kdo je její opravdový pán. Rozhodně by se měl majitel borderky zaměřit na některý z kynologických sportů. Výběr je obrovský a je možné jej dělat na jakékoliv úrovni. Jak pro zábavu, tak pro závodění. Avšak veškeré cvičení a hry mají prohlubovat partnerství a pochopení dvojice. Vítězství na závodech či složení zkoušek má být až druhořadé, jakási třešnička na dortu.

Border kolie, které se rychle a rády učí, snadno vynikají mezi ostatními plemeny, rozumí-li si se svým pánem. Jejím hlavním posláním je samozřejmě práce s ovcemi. Avšak k tomuto sportu či práci nemá každý majitel psa potřebné zázemí. Proto je možné borderce nabídnout náhradu. Může dělat téměř vše. Vyniká v agility (skoky a zdolávání různých překážek), flyballu (kombinace skoků přes překážky a aportování míčku z odpalovacího boxu), frisbee (akrobatické kousky při chytání létajícího talíře), v obedienci (propracovaná poslušnost spojena s pachovými prvky) či ve cvicích poslušnosti různého druhu. Border kolie má poměrně dobrý zrak a je tedy do určité vzdálenosti schopna poslouchat i na posunky. 

Výborný je také Dog Dancing (tanec se psem s různou choreografií) nebo bývá výborným záchranářským psem, či psem stopařem. Využívána je i jako pes pro tělesně postižené lidi. Zde se plně uplatní její potřeba něco podávat a kontakt s člověkem. Avšak je třeba mít na paměti, že musí mít i dostatek volného pohybu a dalšího využití jejího temperamentu a rychlosti. Samozřejmě může plnit i další práci s různým zaměřením, kde se uplatní její horlivost do práce. Asi jediné, čemu je doporučováno se vyhnout, je obrana a lovecký výcvik. Obrana sice bývá zpravidla směrována do hry na „lov kořisti“, ale také se může zvrhnout do agrese. A právě agresivita v jakékoliv formě je pro border kolie nepřípustná. Z tohoto důvodu nejsou obrany pro borderku doporučovány. Ideální jsou pro ni takové hry a sporty, které ji zaměstnají, baví psa i člověka, rozšíří jí obzory či nutí myslet. Ve výcviku poslušnosti je nepřekonatelná.

Na Cruftově výstavě jsou soutěže poslušnosti. Nejvyšší a nejtěžší stupeň je „C“. Ovšem zde se nachází snad v devadesáti procentech případů jen border kolie. Proto se zvažuje o zřízení skupiny pro border kolie a pro ostatní plemena, aby se i ona dostala do podvědomí.

Krmení

I pro border kolie platí obecné výživové zásady a pravidla. Krmit lze jak kvalitními granulemi, tak i domácí stravou (vařenou i BARFem), u které je ovšem obtížnější udržet vhodný výživový stav zvířete, aby mělo všechny potřebné živiny a nebylo přitom překrmováno. Border kolie nemají sklony k nadváze, spíše naopak – někteří psi tohoto plemene jsou natolik „zaměstnáni“ všemožnými vjemy, že na jídlo si neudělají čas a kolem misky jen v rychlosti prolétnou a zhltnou pár soust. Pak je potřeba zajistit jim na krmení klidné místo, kde budou minimálně rušeni. 

Po jídle je důležité dodržet zhruba dvouhodinový klidový režim. Border kolie sice nepatří mezi plemena s vysokým rizikem torze žaludku, ale tu a tam u nich přece jen vyskytne, pravděpodobně kvůli jejich temperamentu a tendencím krkolomně skotačit.

Zdraví / nemoci

V průměru se borderky dožívají až 14 let a těší se poměrně pevnému zdraví. V chovu se sledují zejména tato onemocnění: dysplazie kyčelních i loketních kloubů, osteochondróza (onemocnění chrupavky) ramenních kloubů a dědičné oční vady – CEA (anomálie oka kolií), PRA (progresivní atrofie sítnice) a primární glaukom (zelený zákal nezpůsobený jiným onemocněním, či traumatem oka).

Zatímco onemocnění pohybového aparátu se dědí velmi komplikovaně a je zde i nemalý vliv podmínek během života, onemocněním očí lze zabránit genetickým vyšetřením chovného páru, u psů s PP by se tak již neměly vyskytnout. patří k poměrně zdravým plemenům, potkat ho mohou typické ortopedické problémy větších psů – dysplazie kyčlí a loktů, 

Vzhledem k příbuznosti s koliemi se mu nevyhnulo dědičné onemocnění očí, CEA (anomálie oka kolií), PRA (progresivní atrofie sítnice) a hereditární katarakta (dědičný šedý zákal vzniklý primárně, tedy na zcela zdravém oku, nikoliv jako důsledek úrazu či jiného onemocnění). 

Další zdravotní komplikací kolií a příbuzných psů je mutace genu MDR1, která způsobuje přecitlivělost na některá léčiva. Především jsou citliví k lékům na bázi ivermectinu. Jestliže je psovi tato látka podána, může to vést až k úhynu daného jedince. Mezi podobně nebezpečné patří i další látky vyskytující se ve veterinární medicíně: Ondansetron, Domperidone, Paclitaxel, Mitoxantrone, Etoposide, Rifampicin a Morphine. Těmto všem lékům je potřeba se vyhnout, i když ne pro každého jedince může mít jejich přijmutí fatální následky.

Povinná vyšetření

Border collie club Czech republic uvádí ve svém bonitačním řádu tyto zdravotní podmínky: 

- Doklad o kontrole očního pozadí na PRA a CEA s výsledkem prostý klinických příznaků, provedené ve věku minimálně 12 měsíců, vyšetření nesmí být u psa starší než dva roky a u feny nesmí být starší než tři roky.

- U jedinců narozených po 1. 1. 2007 zápis v PP o oftalmologickém vyšetření na CEA ve věku 5 až 9 týdnů, nebo zápis v PP o tom, že alespoň jeden z rodičů, nebo oba prarodiče jednoho z rodičů, byli geneticky vyšetřeni na CEA s výsledkem CEA/DNA Normal. V případě, že bonitovaný jedinec nemá v PP jeden z výše uvedených zápisů (např. v případě importu), musí být předložen doklad o genetickém vyšetření bonitovaného jedince na CEA

- rentgenové (RTG) vyšetření kyčelních kloubů na dysplazii (DKK), RTG vyšetření loketních kloubů na dysplazii (DLK) a RTG vyšetření ramenních kloubů na osteochondritis dissecans (OCD). Snímky musí být pořízené ve věku minimálně 12 měsíců (tedy po ukončení růstu) a vyhodnocené od klubem určeného veterináře.

Méně podrobné požadavky má Klub chovatelů málopočetných plemen: 

- Povinné vyšetření RTG dysplazie kyčelních kloubů DKK s výsledkem max. C/C (2/2) včetně. Snímky může vyhotovit jakýkoliv veterinární lékař, který má aprobaci pro posuzování DKK od Komory veterinárních lékařů ČR. Minimální věk pro toto vyšetření je ukončených 12 měsíců.

- Vyšetření DOV (dědičných očních vad) – oftalmologické vyšetření smí vyhotovit jakýkoliv veterinární lékař, který má aprobaci pro posuzování dědičných očních vad do Komory veterinárních lékařů ČR. Minimální věk pro toto vyšetření je ukončených 12 měsíců. Oftalmologické vyšetření je platné 2 roky, při genetickém vyšetření až 3 roky. Po vypršení platnosti je nutné před dalším vrhem doložit nové vyšetření. Jeden z rodičovského páru musí mít vyšetření DNA CEA, TNS s výsledkem normal nebo musí být vyšetření celého vrhu na CEA v 5-8 týdnech věku štěňat.

Oba kluby umožňují bonitaci od 15 měsíců věku zvířete. 

Doporučená vyšetření

Vedle výše zmíněných testů nabízí laboratoř Genomia ještě další vyšetření geneticky vázaných onemocnění, například: 

- Maligní hypertermie. Tato farmakogenetická choroba kosterního svalstva, je zákeřná tím, že se manifestuje pouze po uvedení zvířete do celkové anestezie. Nesetká-li se se spouštěčem (v tomto případě s anestezií), jeví se postižený jedinec zcela normálně a funguje jako zdravý pes. Je-li však uveden do narkózy (úraz, kastrace, stomatologický zákrok atd.), nastoupí hyperkapnie (vzestup koncentrace oxidu uhličitého v krvi), tachykardie (zrychlení srdeční frekvence nad fyziologické hodnoty) a hypertermie (nefyziologické zvýšení tělesné teploty). Pokud není anestezie včas přerušena a zahájena léčba, příznaky se rozvijí v srdeční arytmii, poškození svalových buněk (rabdomyolýzu) a mohou skončit i selháním ledvin a úhynem. Je-li anestezie nutná (např. život zachraňující operace), je ji u psů s MH možné vést s využitím alternativních anestetik, speciální premedikace a dalších léků.

Hypertermie se sice dědí dominantně (neexistují zdraví přenašeči), avšak vzhledem ke specifickým podmínkám manifestace choroby je často diagnostikována až v pozdním věku, nebo také vůbec, nepotřebuje-li pes za celý život anestezii. Genetický test je tak jedinou zárukou, že se choroba nepřenese do další generace.

- Imerslund-Gräsbeck syndrom (IGS) neboli střevní malabsorpce kobalaminu u border kolií. Jedná se o metabolickou poruchu, projevující se kolem 6 až 12 týdnů věku. Štěňata neprospívají, projevuje se nechutenství, anémie a série dalších příznaků, zejména neurologické obtíže a známky poruchy krvetvorby. Onemocnění je autozomálně recesivní, tedy klinicky zcela zdraví psi mohou být přenašeči onemocnění. Teprve ze spojení dvou přenašečů může vzejít postižený jedinec (statisticky 25% štěňat z vrhu). 

Péče

Péče o zevnějšek border kolií patří mezi středně náročné. Důležitá je pravidelná údržba srsti, o které si více povíme dále. 

Pozornost věnujte také uším - vnitřní strana boltce i zvukovod by měly být na pohled čisté, bez nadměrného mazu a pouze lehce narůžovělé. Oteklé nebo začervenalé ucho si zaslouží vyšetření u veterinárního lékaře. K dispozici jsou také preventivní i léčebné ušní roztoky, jejich použití je ale vždy třeba konzultovat s odborníkem. 

Dále je vhodná občasná kontrola drápů, pozor zejména na pátý dráp na předních nohách, chůzí se neobrušuje a mohl by zarůstat. 

Péče o srst

Ačkoliv standard povoluje i krátkosrstou variantu, v chovu jednoznačně převládají border kolie dlouhosrsté. Důležitou součástí péče je tak pravidelné kartáčování. Kartáč musí mít dostatečně dlouhé zuby, abyste obsáhli všechny vrstvy srsti. Častou chybou je kartáčování pouze na povrchu, kdy pes sice vypadá upraveně, spodní vrstvy srsti však plstnatí, což může vést k podráždění kůže, v krajním případě i ke kožnímu zánětu. Srst border kolií má dobrou samočistící schopnost, není tedy třeba příliš časté koupání. 

Chovatelské kluby

V České republice zastřešují čistokrevný chov border kolií dva kluby (FCI): 

Border collie club Czech republic

Klub chovatelů málopočetných plemen

Také ISDS má v České republice „asociovaného člena“ – Klub Pracovních Ovčáckých Psů České republiky.

Průměrné náklady na chov

Chov border kolie patří ke středně finančně náročným. Pravidelné očkování vychází na 500-1500 Kč, podle toho, zda očkujete pouze základ nebo přidáváte i nějaké další vakcíny. Například psi pohybující se u koní nebo na statku by měli být očkováni proti tetanu, který není součástí základní vakcinace. 

Počítejte také s pravidelným poplatkem obci. Ten se pohybuje od symbolických 100 Kč ročně až po 1000 Kč. Vyšší poplatky bývají ve velkých městech a také pro majitele více psů. Tyto náklady jsou shodné pro všechna plemena. 

Jakožto středně velké plemeno spotřebuje borderka přibližně 6-7 kg granulí měsíčně. Granule solidní (nikoliv nejlepší) kvality vás tak vyjdou na 500-700 Kč měsíčně. Máte-li výstavní ambice nebo se psem provozujete nějaké sporty, je vhodnější připlatit si ještě nějakou tu stokorunu za superprémiovou kvalitu. Další možností je domácí strava. Ta by měla být založen na kvalitních surovinách a vyváženém poměru živin, rozhodně ji proto nelze pojímat jako úspornou variantu krmení. 

V sezóně klíšťat také počítejte s antiparazitárními přípravky (obojky, pipety). Výrobků je mnoho a je třeba vyzkoušet, co bude vašemu psovi vyhovovat. Cena za měsíc trvající ochranu vychází na 150 - 400 Kč, podle zvoleného přípravku. 

Rady pro pořízení

Ať se rozhodneme koupit border kolii z jakéhokoliv důvodu, je nutné si předem zjistit vše potřebné o chovatelské stanici a obou rodičích plánovaného štěněte, abychom našli to pravé. Abychom našli psa s co největšími předpoklady k využití, jaké si přejeme. 

Velmi důležité je požadovat pouze štěně po řádně uchovněných rodičích (tedy s průkazem původu). Rodokmen není jen vstupenka na výstavu či do některých sportovních a pracovních odvětví (jsou zkoušky či soutěže, které lze absolvovat pouze se psem s průkazem původu). 

Zájmem chovatelů i nových majitelů štěňat by mělo být především zdravé štěně, které svou povahou i exteriérem odpovídá standardu plemene.

Uchovněné border kolie (tedy rodiče štěňat s PP) prošly celou řadou výše vyjmenovaných zdravotních vyšetření, jejich potomci tak mají vysokou pravděpodobnost dobrého zdravotního stavu. Součástí pořízení štěněte je podrobná kupní smlouva, která také často specifikuje finanční kompenzace pro případ objevení skryté zdravotní vady.

Knihy o plemenu

Nabídka knih věnovaných border koliím je celkem široká. Za skutečnou Bibli chovatelů je považována „Border kolie od A do Z“, oblíbená je i starší knížka „Border kolie“ od Hanse A. Müllera. 

Texty: Eva Nohelová, Šárka Štíchová

Časté dotazy

Kolik stojí border kolie? 

Štěně s průkazem původu obvykle pořídíte  v rozmezí 18-25 tisíc korun. Cena se odvíjí například od výstavních, pracovních  či sportovních předpokladů, případně podle pohlaví a zbarvení štěněte (vzácné, avšak standardem uznané, barvy mohou výrazně zvýšit cenu štěněte). 
Dražší bývají potomci skvělých pracovních psů, výstavních šampionů, nebo ze zahraničních spojení. Větší sumu obvykle zaplatíte za fenku než za psa, hodně se ale odvíjí od konkrétního chovatele. 
Chcete-li naopak ušetřit a nemáte výstavní a chovatelské ambice, poptejte se po štěněti s nestandardním zbarvením, zálomkem na ocase či jinou drobnou exteriérovou vadou, která však nemá vliv na povahu a zdraví zvířete. Nižší kupní cenu také mívají zdraví přenašeči některého z dědičných onemocnění. 

Pro koho se border kolie hodí?

Border kolii zvládne i začínající chovatel, musí však mít přesnou představu, o jak temperamentní a pracovité plemeno jde. Před pořízením vlastního štěněte je velmi vhodné, když máte možnost blíže se s plemenem seznámit. Nemáte-li majitele borderky mezi svými známými, s trochou štěstí postačí, zajedete-li se podívat na nějakou psí výstavu či sportovní soutěž. Pravděpodobně i tam narazíte na sdílného chovatele, který si s vámi popovídá a zodpoví vaše dotazy. Je také samozřejmě možné obrátit se o rady na jeden z chovatelských klubů. 
Celkově je borderka vhodná pro lidi v dobré fyzické kondici a s dostatkem volného času, který jí jsou ochotni věnovat. Spokojená bude i v rodině s dětmi, je však zapotřebí vychovávat dítě i psa k vzájemnému respektu. 

Kde bude borderka spokojená?

Neustálý život ve městě jí příliš nevyhovuje, protože miluje svobodný pohyb. Může žít i v malém bytě, velikost bydlení je pro ni nepodstatná, ale podstatná je míra každodenního pohybu. Rozhodně jí nesvědčí časté ubytování v kotci či pobyt na zahradě v osamění. Jako hlídači nejsou vhodní. Sice většinou zaštěkají, když k domu jde cizí podezřelá osoba, ale to je vše. Dál si jí nevšímají.

Jak  se border kolie snáší s ostatními zvířaty?

Jakožto ovčácké plemeno border kolie nemá tendence pronásledovat a lovit zvěř, což oceníte zejména při výletech do přírody. Také s domácími zvířaty obvykle vychází bez problémů, nepodceňujte ale včasnou a pečlivou socializaci a výchovu. 
Některé borderky mají sklony i zvířata žijící na stejném dvoře či domě shánět dohromady či zahánět zpět na místo. Což se většině z nich, jako např. kočce, vůbec nemusí líbit. Toto chování je možné usměrnit, nebo ještě lépe psa v takových situacích ovládat, aby ostatní zvířata také mohla být v klidu. Je však na to potřeba myslet od štěněte.

Jak se snáší s jinými psy?

Většina border kolií je snášenlivá,  ve společné domácnosti bez problémů uvítá i druhého chlupatého kamaráda, se kterým vyplní chvilky, kdy jeho pán nemá čas. Takových chvilek by ale nemělo být příliš.
Lze se setkat s názorem, že upřený pohled border kolií někdy ostatní psy dráždí, respektive ho chápou jako výzvu k boji. Jistá logika v tomto tvrzení je, na druhé straně mnoho majitelů borderek nikdy nic takového nepozorovalo. 
Jako u většiny psů, i zde také mohou hrát roli individuální vzájemné sympatie a momentální nálada zvířete.

Jaké jsou vhodné aktivity pro border kolii?

Bezesporu je nejlepší využití pro border kolii práce se stádem. Ovšem aby byla šťastná, stačí jí i akční páníček nabízející jinou zábavu. Tak jako u všech plemen, ani u tohoto nejsou všichni jedinci stejní. Nejen svou náruživostí k práci, ale i temperamentem a reakcemi na podněty. Jsou jedinci, kteří se hned nenadchnou pro aportování nebo nejsou každou vteřinu připraveni běhat stále znovu po dráze agility. Jsou borderky, co si potřebují vše v klidu prohlédnout a jsou jiné, které se doslova třepou, aby už mohly někam pro něco vyběhnout. Dokonce i mezi borderkami najdeme pár jedinců, kterým chybí pud ke shánění stáda. Obecně lze říci, že se hodí k celé řadě kynologických disciplín - agility, pasení, flyball, obedience, hoopers a mnoho dalších. 

Jaké má border kolie pracovní využití?

Vedle své původní ovčácké profese se borderka  může uplatnit také jako psí záchranář. Díky dobrému čichu se skvěle hodí jak pro vyhledávání v sutinách, tak i k práci v terénu (ztracené osoby v krajině). 
Uplatnění nachází i jako signální pes (pro epileptiky, diabetiky a jiné osoby v riziku náhlého záchvatu) či asistenční pes hendikepovaných osob. Výcvik vodících psů také zvládají na výbornou, jejich temperamentu však přece jen lépe vyhovuje práce psů asistenčních či signálních. Mimo tuto práci totiž potřebují také dostatek fyzické aktivity.

Jak sehnat štěně?

Promyslete si, zda máte zájem pouze o aktivního rodinného psa, dřímají ve vás výstavní ambice, nebo zda máte v plánu věnovat se intenzivně některému z kynologických sportů.  Podle toho také vybírejte chovatelskou stanici a konkrétní štěně. U borderek je volba CHS zvláště důležitá, protože mezi tzv. exteriérovými a pracovními liniemi jsou výrazné rozdíly - "pracovní" border kolie na výstavě mnoho úspěchů nesklidí, na druhé straně výstavní šampionka nemůže konkurovat hbitosti a pracovnímu nasazení své sportovně založené kolegyně. Nejlepším zdrojem informací o konkrétních chovatelských stanicích je chovatelský klub, cenné informace můžete nalézt i na sociálních sítích, ve skupinách věnovaných chovu tohoto plemene. 

Proč koupit raději štěně s PP?

- Jestliže jste si vybrali určité plemeno, líbí se vám zřejmě jeho exteriér a vyhovují vám jeho povahové rysy, případně dokonce plánujete nějaký sportovní výcvik nebo jinou specifickou aktivitu. A právě "papíry" vám dávají maximální pravděpodobnost, že z vašeho štěněte vyroste typický představitel plemene, který splní vaše očekávání. Nestandardní štěně se sice může objevit i v řádném čistokrevném chovu, toto riziko je ale nesrovnatelně menší, než v případě "plemene" bez PP. 
- Rodiče štěněte s průkazem původu museli projít posouzením exteriéru (bonitace, výstavy) i zhodnocením povahy (např. bázlivost či bezdůvodná agresivita jsou důvodem pro vyloučení z chovu). 
- Velký význam mají také zdravotní testy na geneticky podmíněná onemocnění (u kolií zvláště důležité) a vyšetření, kterými procházejí chovní jedinci - potomci zdravých rodičů mají vyšší šanci na dlouhý život v dobré kondici. 

Varianty border kolií

Border kolie se chovají pouze v jednom velikostním rázu, existují však  dvě varianty osrstění - středně dlouhé a krátké. Dovoleno je velké množství barev a jejich kombinací,  přičemž nikdy nesmí převládat bílá.

Na co si dát při pořízení štěněte pozor?

- Při čtení inzerátu nabízejícího štěňata zbystřete pokud: 
 - není uveden název chovatelské stanice (ideálně i odkaz na web)
 - cena štěněte je podezřele nízká
 - štěně je nabízeno k odběru ve věku mladším než 7 týdnů (odebrat od feny štěně mladší 50 dnů je dokonce nezákonné!)
 - absence PP je zdůvodněna „přespočetností“ štěněte  či jeho      nestandardním exteriérem. Každé štěně po uchovněných rodičích dostává PP,  i kdyby jich bylo ve vrhu dvacet a bylo jakkoliv nestandardní.
- Většina chovatelů uvítá, když se za fenou se štěňaty přijedete předem nezávazně podívat a podá vám veškeré informace. Také nemá problém představit vám své psy či nechat vás nahlédnout do průkazu původu a dalších dokumentů.
Chovatel, který neumožní návštěvu feny a štěňat a neukáže vám, kde zvířata žila má patrně co skrývat. V žádném případě nekývněte na „já vám pejska přivezu“ nebo „předáme si ho na půl cesty u benzinky“.
- Máte-li jakékoliv pochybnosti, obracejte se na příslušný chovatelský klub.

Vhodné jméno pro border kolii?

Psí jméno by nemělo být příliš dlouhé, ideální jsou 2-3 slabiky. Nemělo by se také zvukově podobat nějakému z povelů (například Sebby X sedni). Oblíbená jsou třeba jména po literárních a filmových postavách (Athos, Hektor, Ambra), z pohádek (Perdita, Falco). 
Pes s průkazem původu dostává jméno již v chovatelské stanici, pod tímto je zapsán v plemenné knize a dalších dokumentech. Nic vás však nezavazuje toto jméno používat, můžete vybrat jiné podle svého vkusu. 
Někteří chovatelé umožňují vážným zájemcům (obvykle po rezervaci a složení zálohy), aby si zvolili i oficiální jméno. Obvykle však musí začínat na konkrétní písmeno abecedy, podle pořadí vrhu. 

Jaké jsou vhodné doplňky pro border kolii?

Na sportovních akcích nebo výstavách oceníte prostornou přepravku, tzv. kennelku. Pes v ní může bezpečně odpočívat před závodem či předvedením. Časté je také její využití při přepravě v zavazadlovém prostoru auta. 
Je velmi důležité, aby kennelka stála na klidném místě, bez přímého slunečního svitu nebo naopak průvanu. Uvnitř by měla být matrace či deka a miska s vodou.  
Vozíte-li raději psa v kabině auta, určitě oceníte ochranný potah na sedačky a především certifikovaný bezpečnostní pás pro psy. Na trhu je široká nabídka psích autopásů, bohužel jejich kvalita je někdy nedostačující. Hledejte proto takové, které mají atest a tedy prošly zátěžovými testy. 

Zajímavosti o border koliích

Border kolie se několikrát objevily i ve filmu. Mezi nejznámější patří například Mistr pes (Itálie), Maličký (USA) a viděli jsme ji i v českém seriálu Ranč U Zelené sedmy. Během natáčení s nimi nebývají problémy a zvládnou s neutuchajícím nadšením snad vše. Pro jejich barevnou variabilitu lze očekávat, že se ve filmech budou objevovat stále častěji.

Jak poznat border kolii od australského ovčáka?

Australský ovčák je plemeno podobného typu i zaměření, jako border kolie.  Oproti kolii je o něco statnější, s mohutnější hlavou a zaoblenější tlamou. Má také silnější končetiny, někteří jedinci se rodí s krátkým ocasem (do 10cm), můžete však potkat i „australáčky“ s ocasem běžné délky, proto to není spolehlivý rozlišovací znak.