Coton de Tuléar

Coton de Tuléar je méně známým společenským plemenem, řazeným mezi bišonkům příbuzná plemena. Podobně jako bišonek, maltézáček nebo boloňský psík je drobného vzrůstu, bohatě osrstěný a vyskytuje se výlučně v bílé či téměř bílé barvě.  

Mezi rozlišovací znaky „bavlníčka“ patří výrazně obdélníkový tělesný rámec s lehce vyklenutou hřbetní linií (délka těla ku kohoutkové výšce odpovídá poměru 3:2) a kratší čenichová partie. Typická je také struktura srsti, podle které dostal své jméno - je velice hebká a připomíná chomáče bavlny. 

Zařazení FCI: Skupina 9 - Společenská plemena, Sekce 1.2 - Coton de Tuléar, číslo standardu: 283

Historie

Zatímco první část názvu bavlníčka poukazuje na charakteristickou srst, druhá část nám připomíná madagaskarský přístav Tuléar (Toliara), tento malý společenský psík se tak vlastně jmenuje „bavlníček z Tuleáru“.  

Skutečně pochází z Madagaskaru, kde je považován za národní plemeno. Patronát nad ním ovšem drží Francie, která ostrov až do roku 1960 spravovala coby svou kolonii.  

V historii zde působili také Britové a Portugalci, ostrov byl také oblíbeným místem pirátských lodí. A právě tehdy, v 16. a 17. století přišel bavlníček na Madagaskar.  

Zda to bylo s Angličany či Francouzi, s obchodníky, vojáky či piráty, to už se asi nedozvíme, jejich prapředci by však dost možná mohli pocházet z centrálního středomoří, podobně jako je tomu u ostatních ras z 1. sekce společenských plemen.  

Ať už přišli odkudkoliv, velmi rychle si svým líbivým zevnějškem i příjemnou povahou získali obdivovatele nejen mezi zámožnými měšťany, ale také v řadách šlechtických i panovnických rodů a tak se vrátili zpět do Evropy.  

Moderní chov plemene započal ve Francii v 70. letech 20. století a vedl nejprve k uznání Coton de Tuléara FCI a konečně roku 2014 i AKC (Americkým Kennel Clubem).

Povaha

Coton je velmi oddaný společník, který potřebuje blízkost své rodiny, o samotě velmi trpí, což se může projevit i poruchami chování či nadměrnou hlučností.  

Patří mezi inteligentní a učenlivá plemena, která jsou navíc od přírody smíšci a mají talent pro různé zábavné triky. Zajímavostí je, že zatímco u většiny psů jsou fenky tím jemnějším pohlavím, u bavlníčků jsou to naopak ony, kdo obrazně „nosí kalhoty“. Feny bývají odvážnější a samostatnější povahy a při chovu více psů často zaujímají nad psem nadřazené postavení.  

Bavlníček není dobrým hlídačem, protože je až příliš přátelský. Za to je výborným společníkem pro děti a seniory, který si stejně rád hraje jako se mazlí.  

I když ocení pohodlí na gauči, přece jen potřebuje dostatek pohybu, aspoň dvě delší procházky denně. Také na rodinném výletě bez problémů drží krok, pouze na náročnější turistiku mu rezervujte místo v tašce či vhodném batohu.

Výcvik

Učenlivý a vstřícný coton se hodí i pro začínající chovatele či odrostlejší děti. Potřebuje trpělivý, klidný a laskavý přístup, hrubost a křik nemají ve výcviku místo.  

Coton je jemný psík a příliš tvrdé výchovné metody ho mohou zlomit k nadměrné bázlivosti. 

Krmení

Společenská plemena se stravují zpravidla granulemi či kapsičkami pro malá plemena. Zvolíte-li kvalitní značku a vhodnou produktovou řadu, máte jistotu, že pes dostává veškeré potřebné živiny v přiměřeném množství.

Nevyznáte-li se ve složení a výživových požadavcích psů, poraďte se ohledně krmiva s veterinářem či zkušeným chovatelem. Pozor na nápadně levná supermarketová krmiva, jejich výživová hodnota bývá pochybná. 

Srst a péče

Srst patří k důležitým plemenným znakům - má být velmi jemná a hebká, jako chmýří bavlny. Bohatá a dlouhá, rovná nebo lehounce zvlněná.  

Jedinou přípustnou barvou je bílá, tolerují se světle šedé stopy nebo mírně plavý odstín zejména na uších, celkový bílý dojem však musí zůstat zachován.  

Péče o srst zahrnuje časté kartáčování a pročesávání, čas od času i koupel s použitím vhodného šamponu a jiných přípravků. Vzhledem k náročnosti údržby srsti není divu, že rodinní psi, kteří se neúčastní výstav bývají často ostříhaní na praktičtější sestřih. 

Zdraví / nemoci

Cotoni se zpravidla těší dobrému zdraví, i když ani jim se zcela nevyhýbají potíže malých a trpasličích plemen - zubní kámen, záněty dásní až paradontóza, dále luxace pately, oční onemocnění (PRA - progresivní retinální atrofie, zákaly) nebo podráždění a záněty uší.