Evropský saňový pes je produktem účelového meziplemenného křížení. Vznikl ve Skandinávii křížením německého krátkosrstého ohaře, anglického pointra a greyhounda (rychlost a přátelská povaha) spolu s aljašským malamutem a sibiřským huskym (odolnost, síla a vytrvalost). Jako ESP je uznáván pes, který má v sobě aspoň 50% podíl německého krátkosrstého ohaře či pointra.
Značná neustálenost exteriéru je jednou z příčin, proč je plemeno dosud neuznané FCI, ačkoliv se ve sportovní kynologii těší stále větší oblibě. V mushingu vyvolává kontroverze a někteří pořadatelé účast ESP na závodech nepovolují. Kritici plemenu vytýkají nízkou odolnost vůči mrazu a příliš účelové šlechtění na výkon v závodech, avšak nikoliv v reálných zimních podmínkách. Ačkoliv má přízvisko "saňový", je třeba mít na paměti, že strukturou srsti má nejblíže k hladkosrstým ohařům a proto je třeba ho chránit před chladem - na rozdíl od severských plemen je nepřípustné, aby spřežení odpočívalo stočené na sněhu, stejně tak se nehodí pro ubytování venku (nemá-li k dispozici vytápěný kotec).
ESP se dále výborně uplatňuje v coursingu, canicrossu či bikejöringu.
Historie evropského saňového psa se začala psát v Norsku, kde se ESP vyvinul jako odpověď na potřebu rychlých a vytrvalých psů pro mushingové sporty. V severských zemích, kde bylo používání psích zápřahů běžné, se lidé snažili vyšlechtit ideálního psa pro tahání saní. Původně se používali němečtí krátkosrstí ohaři, kteří byli vybráni pro svou přirozenou chuť tahat a vynikající pracovní schopnosti.
Postupně začali norští chovatelé křížit tyto ohaře s dalšími plemeny, jako jsou greyhoundi, angličtí pointeri a alaskani (malamut x husky), aby zvýšili rychlost, vytrvalost a celkovou výkonnost psů. Výsledkem těchto křížení byl pes s vynikajícími atletickými schopnostmi a silnou touhou pracovat v tahu.
V 80. a 90. letech 20. století se začali chovatelé v Evropě stále více zaměřovat na specializované křížení, aby vytvořili plemeno, které by bylo schopné konkurovat na mezinárodní úrovni v mushingových sportech. Výsledkem tohoto úsilí byl evropský saňový pes, který rychle získal popularitu mezi závodníky.
I když evropský saňový pes není uznaným plemenem FCI, jeho rodokmeny jsou pečlivě vedeny chovateli, kteří se zaměřují na udržení a zlepšení výkonnostních schopností těchto psů. Rodokmeny často zahrnují detailní informace o předcích a jejich pracovních výkonech, což pomáhá při výběru chovných jedinců.
V České republice se evropský saňový pes začal objevovat na začátku 21. století, kdy se začali místní nadšenci mushingu zajímat o zahraniční linie. Díky účasti na mezinárodních závodech a spolupráci se zahraničními chovateli se české linie evropských saňových psů rychle zlepšovaly a dnes patří mezi respektované v rámci evropské musherské komunity.
Evropský saňový pes, známý také jako ESP (European Sled Dog), je plemeno vyvinuté speciálně pro mushing - sport zahrnující psí zápřahy. Toto plemeno vzniklo v Norsku a je výsledkem křížení několika plemen, včetně německého krátkosrstého ohaře, greyhounda, anglického pointera a alaskana. ESP není uznáno Mezinárodní kynologickou federací (FCI) a proto nemá oficiální standard plemene ani průkaz původu. Nicméně, chovatelé pečlivě vedou rodokmeny svých psů.
V České republice neexistují oficiální chovatelské kluby pro evropské saňové psy, protože plemeno není uznáno FCI. Zájemci o toto plemeno se často setkávají na závodech a sportovních akcích zaměřených na mushing, jako je canicross, bikejoring nebo skijoring. Na těchto akcích je možné získat informace o chovatelích a dostupných štěňatech.
Evropský saňový pes je známý svou vynikající výkonností a atletickými schopnostmi. Je to pes střední až velké velikosti, s krátkou a hustou srstí, která ho chrání před nepříznivým počasím, i když ne tak účinně, jako delší srst huskyů nebo malamutů. Zbarvení může být vcelku jakékoliv, ale nejčastěji jsou tito psi černí, hnědí nebo tzv. bělouši.
Evropský saňový pes je středně velký až velký pes s atletickou postavou, která dává tušit jeho vysokou výkonnost a vytrvalost. I když neexistuje standard v pravém slova smyslu, obecné charakteristiky vzhledu jsou dobře definované chovateli a závodníky.
Hlava: Hlava evropského saňového psa je úzká a dlouhá, často připomínající hlavu německého krátkosrstého ohaře. Oči jsou středně velké, mandlového tvaru a mohou mít různé odstíny hnědé. Výraz je inteligentní a živý.
Tělo: Tělo je dobře osvalené, s hlubokým hrudníkem a dobře vyvinutými svaly. Hřbet je rovný a silný, s mírně klenutými bedry. Krk je středně dlouhý, silný a dobře osvalený, což umožňuje efektivní práci v tahu.
Končetiny: Končetiny jsou dlouhé a silné, s dobře vyvinutými svaly a šlachami. Přední končetiny jsou rovné a silné, zadní končetiny jsou silně osvalené s dobrým úhlením. Tlapky jsou pevné, kompaktní a dobře uzpůsobené pro práci na sněhu.
Ocas: Ocas je středně dlouhý, nesený spíše nízko.
Srst: Srst je krátká, hustá a přiléhavá, zbarvení může být různé, nejčastěji černé, hnědé nebo bělouši, ale mohou se vyskytovat i jiné barevné kombinace obvyklé u německých ohařů.
Velikost: Výška se u fen pohybuje mezi 65-72 cm, u psů mezi 68-76 cm. Váha fen je obvykle 25-31 kg, zatímco psi váží 28-38 kg.
I když neexistuje oficiální standard plemene, chovatelé se zaměřují na udržení a zlepšení těchto charakteristik, aby zajistili, že evropský saňový pes bude nadále výkonným a spolehlivým tahounem v mushingových sportech.
Evropský saňový pes doslova srší energií a vyžaduje hodně pohybu a aktivit. Jsou to vynikající společníci pro aktivní jedince a rodiny, kteří se chtějí intenzivně věnovat sportu. Evropský saňový pes je také známý svou oddaností a loajalitou k majiteli, což z něj činí skvělého společníka. Evropský saňový pes je známý svou energickou a pracovitou povahou, a není se do divit, vždyť toto plemeno bylo vyšlechtěno v první řadě pro schopnost tahat a pracovat v náročných podmínkách, což se odráží v jeho temperamentu a chování. Povaha evropského saňového psa je kombinací několika klíčových vlastností, které z něj činí ideálního sportovního a pracovního psa:
Energický a aktivní: Evropský saňový pes je extrémně aktivní a energický. Má vrozenou touhu běhat a pracovat, což ho činí ideálním pro mushingové sporty. Potřebuje pořádnou denní dávku fyzické aktivity, aby byl spokojený a v kondici.
Oddaný a loajální: Tito psi jsou velmi oddaní svému majiteli a často si vytvářejí silné pouto s jedním člověkem. Jsou loajální a ochotní pracovat pro svého majitele do posledního dechu. Tato oddanost je klíčová pro jejich úspěch v mushingových sportech, kde je důležité, aby pes důvěřoval svému psovodovi a spolupracoval s ním.
Inteligentní a učenlivý: Evropský saňový pes je velmi inteligentní a rychle se učí nové povely a úkoly. Jeho inteligence mu umožňuje rychle pochopit a vykonávat složité úkoly, což je důležité pro závodní a pracovní účely. Rychlé učení a schopnost reagovat na povely jsou pro úspěšné závodění nezbytné.
Společenský a přátelský: Tito psi jsou obecně velmi přátelští a společensky naladění. Dobře vycházejí s lidmi a jinými psy, což je důležité pro týmovou práci v zápřahu. Přestože jsou energičtí, mohou být klidní a vyrovnaní, pokud mají dostatek aktivity a příležitostí k vybití energie.
Vytrvalý a odolný: Evropský saňový pes je vytrvalý a odolný, schopný pracovat v náročných podmínkách po dlouhou dobu. Tato vytrvalost a odolnost jsou důležité pro jeho úspěch v mushingových sportech, kde je třeba vytrvat i v extrémních podmínkách.
Evropský saňový pes je známý svou vysokou inteligencí a učenlivostí, což z něj činí vynikajícího kandidáta pro různé formy výcviku a pracovního využití. Jeho schopnost rychle se učit nové povely z něj dělá ideálního parťáka pro celou řadu sportů, v podstatě pro cokoliv, co souvisí nejen s mushingem, ale obecně s běháním.
Socializace: Socializace štěněte je klíčová pro to, aby se evropský saňový pes naučil správně reagovat na různé podněty a situace. Pravidelný kontakt s jinými psy a lidmi, stejně jako vystavení různým prostředím a situacím, pomáhá vytvořit vyrovnaného a dobře socializovaného psa.
Výcvik: Výcvik evropského saňového psa by měl začít už ve štěněcím věku, aby se pes naučil základním povelům a prošel dobrou socializací. Tito psi jsou velmi inteligentní a rychle chápou nové věci, což usnadňuje jejich výcvik. Je důležité používat pozitivní posilování a odměny, které motivují psa ke spolupráci a učení. Netrpělivost nebo hrubost nesou ESP velmi špatně, protože mají jemnou a svým způsobem zranitelnou povahu.
Pracovní výcvik: Specifický výcvik pro mushingové sporty zahrnuje trénink na tahání saní, běhání vedle kola nebo lyžaře, a další aktivity. Tito psi mají přirozenou chuť tahat, ale je důležité je naučit správné techniky a povely, aby nezranili ani sebe, ani svého mushera.
Evropský saňový pes je obecně přátelský a dobře vychází i s dětmi. Díky své energické a společenské povaze může být skvělým společníkem pro rodiny s dětmi. Je však důležité, aby interakce mezi psem a dětmi probíhala vždy pod dozorem dospělého, stejně tak je třeba nepodceňovat výchovu a socializaci. Je důležité, aby se pes od malička naučil, jak správně reagovat na různé podněty, jako právě třeba na děti. Stejně tak by měly být děti poučeny o tom, jak se správně chovat k psům, aby se předešlo nedorozuměním a případným nehodám.
Evropský saňový pes je vcelku zdravé a odolné plemeno, ale i u něj se mohou vyskytnout určité zdravotní problémy.
Dilatační kardiomyopatie (DCM): DCM je závažné srdeční onemocnění, které může postihnout evropské saňové psy. Toto onemocnění způsobuje zvětšení srdce a oslabení srdečního svalu, což může vést k srdečnímu selhání. Pravidelné veterinární prohlídky a vyšetření srdce mohou pomoci včas odhalit a léčit toto onemocnění.
LTV – lumbosacral transitional vertebra neboli přechodový obratel: Přechodový obratel může vzniknout všude tam, kde přechází jeden úsek páteře v druhý a mění se tak vzhled obratlů. Klinický význam má zejména výskyt přechodového obratle na pomezí bederního a křížového úseku páteře. Odtud označení "lumbosakrální".
V zásadě se jedná o více či méně závažnou vrozenou malformaci prvního křížového obratle, zvláště nižší stupně postižení bývají často diagnostikovány náhodně, během rutinního rentgentu kyčlí a nemusí psovi dlouho působit žádné potíže. Vyšší stupně LTV vedou k instabilitě obratlů, zúžení páteřního kanálu, časné spondylóze a diskutuje se i o vlivu na rozvoj syndromu cauda equina.
Spondylóza páteře: Spondylóza je degenerativní onemocnění páteře, které může způsobovat bolest a omezení pohyblivosti. Toto onemocnění je častější u starších psů a může být diagnostikováno pomocí rentgenových snímků. Léčba zahrnuje medikaci, fyzioterapii a v některých případech chirurgický zákrok.
Epilepsie: Epilepsie zahrnuje poměrně široké spektrum neurologických onemocnění, které mohou způsobovat typické záchvaty. U některých evropských saňových psů se mohou vyskytnout epileptické záchvaty, které je třeba sledovat a léčit pod dohledem veterináře.
Povinná a doporučená vyšetření:
Prevence a péče: Pravidelné veterinární prohlídky a preventivní péče jsou klíčové pro udržení zdraví evropského saňového psa. Vyvážená strava, dostatek pohybu a správná péče o srst a zuby přispívají k celkovému zdraví a pohodě psa.
Péče o evropského saňového psa není příliš náročná, přesto vyžaduje jistou pozornost. Zásadní je péče o tlapky, především udržování přiměřené délky drápů a péče o polštářky.
Přerostlé drápy vedou k deformaci nášlapu a představují zvýšené riziko zranění. I obyčejný zatržený dráp může psa vyřadit na velkou část sportovní sezóny.
Zvláště při zimních sportech jsou silně namáhány i polštářky tlapek, je tedy vhodné ošetřovat je vhodným balzámem, aby nepopraskaly. Namrzající sníh dokáže být ostrý a nepříjemný, někteří majitelé proto používají i speciální ochranné botičky pro psy. Jakmile si na ně zvíře zvykne, nemají žádný negativní vliv na sportovní výkon, je ale třeba počítat s tím, že návyk na "obutí" nejspíš bude chvíli trvat.
Srst evropského saňového psa je poměrně hustá, ale krátká, což usnadňuje její údržbu. Pravidelné kartáčování pomáhá odstranit odumřelé chlupy a udržovat srst v dobrém stavu. Koupání není často nutné, stačí jen tehdy, když je pes skutečně špinavý. Používejte jemné šampony určené pro psy, aby nedošlo k podráždění kůže.
Evropský saňový pes je vysoce specializované plemeno, které se nejlépe hodí pro různé mushingové sporty a aktivity. Díky své energické povaze a výborné fyzické kondici je ideálním společníkem pro aktivní jednotlivce a rodiny, které se chtějí věnovat sportovním a outdoorovým aktivitám.
Mushingové sporty: Evropský saňový pes je nejznámější pro své schopnosti v mushingových sportech, které zahrnují různé formy psího zápřahu.
1. Obecná charakteristika a rozdělení
Mushing zahrnuje několik sportovních disciplín, kde pes nebo skupina psů táhne člověka a/nebo dopravní prostředek. Tento sport má své kořeny v tradičním způsobu přepravy na sněhu pomocí psích spřežení. Mushing lze rozdělit na individuální a týmové disciplíny.
Individuální sporty zahrnují:
Týmové sporty zahrnují různé typy spřežení:
2. Disciplíny individuálních sportů
Canicross
Canicross je terénní běh, kde je pes spojen vodítkem s běžcem. Tento sport je dostupný pro každého, kdo má psa, a může být provozován jak rekreačně, tak závodně. Důležitý je správný postroj pro psa, vodítko s amortizérem a běžecký sedák pro běžce. Tréninky by měly být přizpůsobeny věku a kondici psa a měly by zahrnovat i kompenzační cvičení pro běžce. Závodní sezóna canicrossu je dlouhá, trvá od jara do zimy.
Bikejöring
Bikejöring je jízda na kole se psem, kde se pes zapřahá ke kolu. Tato disciplína vyžaduje silného a dobře trénovaného psa, protože průměrné rychlosti se pohybují kolem 35 km/h. Pro bikejöring je potřeba kvalitní kolo, správný postroj pro psa a vodítko s amortizérem.
Scooter
Scooter je sport, při kterém je jeden nebo dva psi zapřaženi ke koloběžce. Tento sport je vhodný pro ty, kteří neradi běhají, a může být provozován rekreačně nebo závodně. Důležitý je správný postroj, vodítko s amortizérem a vhodná terénní koloběžka.
Skijöring
Skijöring je zimní disciplína, kde pes táhne lyžaře na běžkách. Závody se konají na vzdálenostech od 5 do 45 km a mohou se zapřahávat jeden nebo dva psi. Pro skijöring jsou potřeba speciální běžecké lyže, postroj pro psa a vodítko s amortizérem.
Pulka
Pulka je zimní disciplína, kde pes táhne malé saně nazývané pulka. Tato disciplína vyžaduje silné a vytrvalé psy, protože závody mohou trvat až 40 minut. Pulka se skládá z oje a těla na lyžích a je dovažována na 70 % váhy psa. Tréninky zahrnují přípravu na různorodé rychlosti a techniky jízdy s pulkou.
Kombinace
Kombinace je disciplína, která kombinuje skijöring a pulku. Závodníci absolvují stejnou trať dvakrát – jednou s pulkou a podruhé se skijöringem. Tato disciplína vyžaduje dobré ovládání psa a zvládání specifických závodních situací, jako je hromadný start a přepínání mezi pulkou a skijöringem.
3. Disciplíny týmových sportů
Spřežení off-snow (suchozemská varianta)
Jak napovídá název, off-snow spřežení využívá namísto saní speciální terénní tří nebo čtyřkolky. Obvyklý počet psů ve spřežení jsou čtyři, mohou ale být i tři nebo naopak pět a více. Při zápřahu 5 a více psů je třeba použít čtyřkolku. Vozítko musí mít vždy spolehlivé brzdy a splňovat veškeré doporučené bezpečnostní zásady.
Spřežení on-snow (zimní varianta)
Asi nejznámější mushingová disciplína, která je nejblíže původním psím spřežením, které přepravovaly náklady v severských zemích.
Velikost spřežení může být různá, záleží na typu závodu (sprint x mid x long) i na zkušenostech a preferencích mushera. Nejmenší spřežení čítají 3-4 psy, ty největší až 12. Závodní saně jsou lehké, vybavené kvalitními brzdami a dobře namazanými skluznicemi. T
Mushing je náročný sport, který vyžaduje pečlivou přípravu, správné vybavení a dobrý vztah mezi psem a jeho člověkem. Bez ohledu na to, zda se věnujete mushingu rekreačně nebo závodně, je důležité dbát na zdraví a kondici psa a dodržovat všechny bezpečnostní předpisy
Vhodná strava tvoří základ pevného zdraví a správného vývoje, proto se nevyplatí na krmení šetřit. Ačkoliv vyšší cena neznamená automaticky kvalitu, příliš nízká cena ji spolehlivě vylučuje.
Mezi chovateli velkých psů se těší stále větší oblibě krmení BARFem (syrovou stravou), proti čemuž nelze nic namítat, pokud si majitel dokáže nastudovat potřebné informace, aby psovi zajistil správný poměr všech živin.
Pokud nemůžete nebo nechcete věnovat tolik péče přípravě každodenní krmné dávky, standardem zůstává kvalitní suché krmivo pro střední až velká plemena, případně pro psy ve zvýšené fyzické zátěži či s jinými specifickými požadavky.
Základní zásady krmení:
Druhy krmiva:
Krmná dávka:
Chov evropského saňového psa může být finančně náročný, a je důležité si uvědomit všechny náklady spojené s péčí o tohoto psa. Tyto náklady zahrnují počáteční nákup štěněte, pravidelné výdaje na krmivo, veterinární péči, výcvik a další potřeby.
Počáteční náklady:
Pravidelné náklady:
Další náklady:
Chov evropského saňového psa je investicí, která vyžaduje pečlivé plánování a finanční připravenost. Přestože náklady mohou být vysoké, správná péče a výživa zajišťují zdraví a dlouhověkost psa, což je pro každého majitele nejdůležitější.
Pokud uvažujete o pořízení evropského saňového psa, je důležité pečlivě zvážit několik klíčových faktorů a postupovat s rozmyslem. Následující rady vám mohou pomoci při rozhodování a výběru správného štěněte.
Výběr chovatele:
Chování a socializace:
Smlouva a dokumentace:
Příprava na příchod štěněte:
Přinášíme vám archivní text z pera Jaroslava Monte Kvasnicy, pojednávající o ESP:
Mnoho romantických duší bylo odkojeno romány nezapomenutelného Jacka Londona. Jeho příběhy z dalekého severu nedávaly českým snílkům spát. Pro milovníky koní je prý svět nejkrásnější ze sedla jejich ořů, pro milovníky severských tažných psů pak nepochybně ze saní tažených neohroženou smečkou chlupatých pracantů. Seveřáci pracovali jako tahouni saní pro Inuity i severní indiánské kmeny a pro původní národy Sibiře odnepaměti. Jejich praxi později převzali bílí osadníci, lovci kožešin i zlatokopové. Mnohem později se na Aljašce a v Kanadě začaly pořádat závody psích spřežení. Tak také vznikly dva nejtěžší mushingové závody světa – Iditarod z Anchorage do Nome na Aljašce (1 800 km) a Yukon Quest z Whitehorse v Kanadě do Fairbanksu na Aljašce na 1 000 mil (1 600 km).
Kde však měli brát naši dobrodruhové vhodné psy, když v české kotlině nebylo dlouho po seveřanech ani zdání? Zasvěcenci je znali jen z několika černobílých fotografií v tehdy jediném kynologickém časopise.
Pouhému projektování vzdušných zámků se však neoddávali všichni: Petr Hanzlík a parta podobně postižených nadšenců byli muži činu. Podařilo se jim vyšlechtit českého horského psa, u jehož kolébky stál zamilovaný alaskan Leif a hárající fenka slovenského čuvače. Jejich úsilí neslo výsledky: o víkendu 16.–17. března 1985 se v Krkonoších konaly první závody psích spřežení (tehdy pod taktovkou právě českých horských psů). Na prvních mushingových závodech jsme mohli ve startovní listině objevit i německé ovčáky, a především československé vlčáky. Krátce po premiéře se se závody roztrhl pytel – vznikaly další a další závody různého typu (např. sprint, mid, long) – i na mezinárodní úrovni, a to jak pro čistokrevné psy, tak otevřené (open) pro jakékoliv psy.
Počátkem osmdesátých let se v Česku objevili i první seveřáci: v roce 1981 aljašští malamuti a sibiřští husky, v roce 1984 samojedi (jednoho samojeda dlouho před tímto datem vlastnila slavná gymnastka Eva Bosáková) a konečně v roce 1989 i grónští psi. Severská plemena postupně opanovala závody psích spřežení a stála i u prvních úspěchů musherů (jezdců se psím spřežením) na mezinárodním poli.
Jak se postupně sport psích spřežení rozvíjel, klesal u některých musherů zájem o prvotní romantiku a naopak stoupala jejich touha po vyšší rychlosti a vyšších sportovních výkonech. V té době se na závodních trailech objevil alaskan čili aljašský saňový pes nebo též aljašský závodní pes (Alaska racing dog). Alaskani jsou čistě pracovním plemenem k zápřahu do saní, jejichž chovu se věnují nejúspěšnější musheři Aljašky a Kanady. Jasným kritériem výběru jsou nejlepší pracovní schopnosti, nikoliv exteriér. Vzhled těchto psů je velmi rozmanitý; jak by ne: u jejich vzniku stál sibiřský husky i aljašský malamut, ale postupně i některá lovecká plemena. Psi nemají průkaz původu, považovat však tyto psy za „pouhé voříšky“ je naprosto mylné. Vynikající musheři – chovatelé – věnují jejich šlechtění maximální péči a své celoživotní zkušenosti, a pochopitelně si o jejich chovu vedou pečlivou evidenci.
Ale postupme dále. Nároky na rychlost a pracovní efektivitu rostly, a právě v té době vstoupil na scénu evropský saňový pes (ESP).
Evropský saňový pes byl vyšlechtěn v Norsku, kde byl rovněž poprvé představen na závodech psích spřežení. Počátky jeho historie nejsou tak docela jasné, poněvadž psi tahající saně se chovali ve Skandinávii odedávna. Původně byli ESP šlechtěni k tahání běžkařů (skijöring) a pro pulkaře (k tahání malých nákladních sáněk – pulek) a běžkaře.
Evropský saňový pes byl vyšlechtěn z německého krátkosrstého ohaře, pointera a greyhounda. Do některých krevních linií byl prý později přikřížen i alaskan, aljašský malamut a sibiřský husky (osobně o významném vlivu seveřanů na krev ESP dosti pochybuji, na jejich exteriéru i v povaze jsem stopy seveřanů nenalezl). Tvrdí se, že každičký pes je originálem a každý v sobě skrývá jinou krev.
Faktem zůstává, že pointer daroval ESP mimořádně vynikající čich, chrt greyhound zase ďábelskou rychlost a německý krátkosrstý ohař převahu vzhledu. Přesná definice ESP je i pro odborníky dosti ošidná. Můžeme však celkem s jistotou tvrdit, že za ESP se považuje tažný pes, který má v sobě alespoň 50 % německého krátkosrstého ohaře nebo pointera.
Psi evropských saňových psů zpravidla mívají v kohoutku 65–70 cm, fenky 60–70 cm. Hmotnost se pohybuje mezi 20–30 kilogramy. V průměru se dožívají asi dvanácti až čtrnácti let. Vzhledem se nejvíce podobají ohařům. Jejich hlava by měla mít širší mozkovnu a zužující se čenich. Oči mívají tmavohnědou barvu. Uši mají tvar písmene V se zakulacenou špičkou a jsou svěšené. Skus je nůžkový. Jejich tělesná stavba je vyrovnaná a nese v sobě velký silový i vytrvalostní potenciál. Končetiny jsou rovné a velmi dobře osvalené. Ocas je vysoko nasazený a zužuje se do špičky. Srst těchto psů je krátká, hustá a může být jak tvrdší, tak jemná. Zbarvení bývá černé, hnědé, hnědý bělouš světlý i tmavý, černý bělouš; časté je i hnědobílé i černobílé grošování. Může být též žluté nebo béžové ve stejných odstínech jako předešlé barvy. V čistě bílé variantě se tito psi nevyskytují.
Evropský saňový pes je obecně považován za velmi temperamentní a inteligentní plemeno. Poměrně velmi snadno se učí, je dobře ovladatelný, a tak se hodí pro mnohé psí sporty včetně cviků poslušnosti. Znalci oceňují, že tito psi jsou většinou mimořádně ctižádostiví a soutěživí a mají velmi dobrou výdrž.
Jejich lovečtí předkové a greyhoundi jim dali do vínku nekonfliktnost, jejich socializace je snadná a zpravidla tolerují jiná zvířata, se kterými se dobře snášejí. Většina evropských saňových psů ráda aportuje a ráda plave.
Mají velmi rádi děti, a mají-li dostatek pohybu a možností k vybití svého nezdolného temperamentu, jsou vynikajícími rodinnými psy.
Mnozí z nich rovněž vynikají jako hlídači svého domovského teritoria.
Srst evropských saňových psů nevyžaduje žádnou zvláštní péči. Maximální pozornost je třeba věnovat jejich svěšeným uším, ve kterých se může hromadit ušní maz. Pokud tento aspekt chovatel zanedbá, může hromadění ušního mazu vést k zánětům a posléze až k ohluchnutí psa.
V zimě je třeba pečovat o polštářky psích nohou, aby nepraskaly (ošetřovat preventivně mastí). Jestliže pes v zimě závodí, je dobré používat speciální botičky.
Následující informace je tak trochu pod čarou a dozvěděl jsem se ji při neformálních debatách s některými mushery (a nemám pro ni žádný veterinární důkaz): prý je nutno velmi hlídat u ESP podíl krve greyhounda. Když je příliš vysoká, jsou takoví psi údajně náchylní k epilepsii či hluchotě.
Především však evropský saňový pes potřebuje mimořádně velké množství pohybu a vhodného pracovního vytížení. Jak už bylo řečeno, hodí se k mnoha psím sportům, nejvíce je však bezesporu využíván pro mushing, a to jak v zimě, tak „na suchu“ (včetně canicrossu – běhu se psem).
Nevýhodou evropského saňového psa pro zimní sportovní využití je bezesporu jeho krátká srst bez podsady. Po výkonu je tedy nutné oblékat psy do speciálních oblečků a umisťovat a transportovat je v termoboxech.
Jedněmi z prvních evropských saňových psů dovezených do Česka byla štěňata z elitní chovné stanice mnohonásobné norské šampionky Leny Boysen Hillestadové (jen pro ilustraci – Lena byla 3× mistryní světa, 15× mistryní Evropy a 26× mistryní Norska). Měl jsem tu čest se s touto dámou i s jejími psy setkat na několika evropských a světových šampionátech. Dobře si vzpomínám, jak jsem byl překvapen, když své krátkosrsté miláčky ještě před závody upravovala holicím strojkem. Samozřejmě že ihned po závodu museli do slušivých oblečků a poté do tepla auta do připravených boxů.
„Evropští saňoví psi nejsou schváleným plemenem FCI, a já doufám, že ani nikdy nebudou,“ říká čerstvá dvojnásobná mistryně světa ve skijöringu a pulce Martina Štěpánková. „Museli bychom splňovat určité parametry, což by v tomto sportu nebylo dobré. Jak známo, jde o křížence německého ohaře a pointera s příměsí chrta. Snažíme se, aby pejsci byli nejlepší povahově i stavbou těla.“ Vyžaduje trénink ESP nějaká specifika? „V létě jsou to jen procházky a koupání,“ vysvětluje Martina. „V závodním období trénujeme třikrát až čtyřikrát týdně. Nebo dvakrát plus víkendové závody. Když má pes volno, neznamená to, že leží na kanapi. Je pořád v pohybu.“ Patří ESP do kotce? „Rozhodně ne,“ vrtí hlavou Martina Štěpánková. „Všech pět našich psů bydlí s námi doma. Jsou to neskuteční mazlíčci. Já říkám, že si psa pořizuji, aby byl v rodině. Zavřít ho do kotce, to už pak vztah není takový. Přiznám se, že když byl jen jeden, spal s námi v posteli, ale pět bychom už s manželem nedali.“
Jak je těžké ESP vycvičit? „Správný evropský saňový pes se necvičí,“ vysvětluje Martina. „Má to v sobě. Maximálně ho učíte odbočky, levou a pravou stranu. Ale tah má přirozený. Už jako štěňátko na vodítku tahá. Alespoň já vždycky měla to štěstí.“
Jaké jsou osvědčené metody výcviku? „Na každého psa musíte jinak,“ přiznává Martina Štěpánková. „Na povahově měkčího se musí opatrně. Ale je jedno, jaká je to rasa, pes by měl být ovladatelný, poslušný, neagresivní. Měl by být také kontaktní, což docílíte tím, že s ním odmalička chodíte mezi jiné psy a k dětem, aby si na ně zvykl.“
Na co je třeba dávat u sportu pozor? „Psi trpí hlavně na natažené svaly, docela i na polštářky, na zmrzlém sněhu můžou být prasklé u drápků,“ vypočítává Martina Štěpánková.
Musher a člen někdejší české mushingové reprezentace Slavomír Pavlík kdysi začínal s aljašskými malamuty. Posléze i on v touze po rychlosti a úspěších podlehl kouzlu evropských saňových psů. Když jsem se ptal na jeho názor, odpověděl mi: „Evropští saňoví psi jsou proklatě rychlí, mají to v krvi. Ale na rozdíl od malamutů tolik nepřemýšlejí. Rychlost je pro ně jako opiát, dokážou se rozdat až za svůj vlastní práh. A to není vždy výhodou.“
Nedá mi to, abych se na problém nepodíval ještě z jiného úhlu. Vynikající český musher Vít Kolátor (vítěz nejtěžšího etapového longového závodu psích spřežení v Česku Šediváčkův long z roku 2015 a pátý z legendární La Grande Odyssée ve francouzských Savojských Alpách 2016) má dvaadvacet tažných psů. Vždy mně imponoval jeho důvěrný individuální vztah s každým psem, což u takto početné smečky opravdu není jednoduché. Někteří z jeho psů vypadají spíše jako alaskan, jiní jako ESP. Sám Vítek je považuje spíše za alaskany. Ale dejme raději zkušenému musheru slovo: „Mají v sobě 30 až 50 % alaskana, ale ono je to ve finále jedno, prostě to jsou kříženci šlechtění na běhání,“ vysvětluje Vít Kolátor. „Jsou křížení nejčastěji s alaskanem, greyhoundem, německým ohařem a pointerem. Díky křížení jsou nastavení povahově do pohody, a to je jedna z věcí, na kterou kladu velký důraz při výběru rodičů. Samozřejmě se daleko lépe pracuje, když jsou psi hodní a neperou se. Pochopitelně se také někdy chytnou, pořád to jsou psi, ale je to v daleko menší míře než klasická severská plemena. Díky kombinaci krve ve svých žilách jsou hodně zapálení pro běh v zápřahu a celkově jsou mimořádně hyperaktivní a natěšení na práci. Někteří jdou opravdu až na doraz, a proto je naprosto nezbytná poctivá příprava na to, co od nich člověk v dané závodní sezoně chce. Díky plynulosti tréninku se psi postupně připravují na vzdálenost, kterou je třeba uběhnout. Plynulost a pravidelnost je hodně důležitá, aby se psi nepřetěžovali, a i díky tomu se těší na každý další trénink.“
Evropský saňový pes je bez diskuse psem mimořádným. Můžete to považovat za mé staromilství, ale přiznávám, že je mi trochu teskno, když na závodech psích spřežení vidím takřka jen samé ESP. Rozmanitost seveřáků (kterým to na sněhu tak sluší a kteří jako by vyběhli ze stránek románů z dob zlaté horečky na Klondiku) by jistě i dnes přidala mushingu tu pravou šťávu. Co na tom, že by s evropskými saňovými psy ve sprintových závodech prohrávali… Vždyť přece každý nemusí být první!