Faraonský chrt

Ačkoliv je tento elegantní pes nazýván chrtem, ve skutečnosti spadá do skupiny tzv. primitivních (původních) plemen. Správnějším, avšak méně známým označením je proto faraonský pes. 

Faraon je středně velký, štíhlý pes, stavbou těla připomínající zmíněné chrty. Typická je jeho suchá hlava s velkými, vztyčenými ušními boltci - právě s takovou hlavou bývá zobrazován egyptský bůh Anubis. Srst faraona je krátká, hladká a a lesklá, zbarvení se pohybuje v různých odstínech tříslové, doplněné o přesně popsané bílé znaky - důraz se klade na bílou špičku ocasu, skvrnku na hrudníku, bílé znaky na prstech a na úzký bílý proužek ve středu hlavy. 

Historie

Zapomeňme na přítomnost a vraťme se na chvíli do dávné minulosti. Tenkrát staroegyptští chrti lovili pro faraonské vládce antilopy a gazely a byli také jejich strážci a ochránci. Proto se jim také po jejich smrti dostávalo zvláštních výsad. Byli mumifikováni a ukládáni společně se svými pány v hrobkách, se stejnými obřady a poctami. Známá je balzamovaná mumie faraonského chrta Abuwtiyuwa, která je uložena v západní části Cheopsovy pyramidy. Byl to velký favorit faraona Antefa II. (rok 2300 před n. l.) a proto jeho hrobka je zvlášť pečlivě vyzdobena nejen nápisy a kresbami, ale i drahocennými dary jeho pána.
Největší ochránkyní faraonských psů byla královna Hatscherut, v jejímž chrámu se dodnes nachází velká a cenná sbírka těchto psů z hlíny, kamene i dřeva.

Tito psi však neměli jen příznivce. Podle jedné ze staroegyptských legend prý dokonce královna Kleopatra, v době své vlády, nařídila tyto psy vyhubit. Ale egyptská říše zanikla a s ní i faraonští psi. Dlouho se myslelo, že vyhynuli a doklady o jejich existenci zůstanou jen ve skulpturách a vyobrazeních, uložených v egyptských odděleních historických muzeí. Až v šedesátých letech minulého století byl zcela náhodně na ostrově Malta objeven pes, který byl nejen typově homogenní, ale i v detailech odpovídal oněm tisíce let starým kresbám faraonských psů. Ideální podmínky pro jeho zachování se vytvořily přirozenou cestou ostrovní izolace a minimálním počtem „domorodých“ psů. A tak se zde tento pes vyvíjel a přežil celá tisíciletí. Nikoliv sice ve službách faraonských vládců a na výsluní jejich přízně, ale byl neméně užitečným a zdatným pomocníkem maltských farmářů, zejména při lovu králíků. Maltézané ho nazývali Kelb tal Fenek (maltský „králičí pes“) a povýšili ho na svoji národní rasu. Ať už se za tu dlouhou dobu změnil v čemkoliv, jediné, co se zcela očividně nezměnilo, je jeho vzhled. Nepochybně je to tedy zásluha maltézského lidu, že tato stará, ušlechtilá a vzácná rasa byla dochována do dnešních času v původní a nezměněné podobě.
Šedesátá léta tedy začínají psát novou kapitolu v dějinách této rasy. A je to Anglie, národ, milující a obdivující antiku, dějiny a starožitnosti, který řekl svoje první slovo. V té době byli na Maltě služebně manželé Blockovi a tohoto psa objevili u místních rolníků. Byli natolik fascinováni jeho elegancí, rychlostí a krásou, že neváhali pokusit se o znovuvzkříšení této rasy a jeden exemplář domů do Anglie dovezli. Byl to první faraon v Evropě, Bahri of Twinley a k němu přibyla později fena. Tím byl položen základ k chovatelské práci, jejíž náročnost však nelze srovnat s běžnými a známými normami. Uvážíme-li, že nejen tyto dva první exempláře, ale i každý pozdější, pečlivě vybíraný a na ostrově vyhledávaný jedinec, musel před vstupem na anglickou půdu projít mimo jiné i půlroční karanténou, dovedeme si představit, kolik času, námahy a finančních prostředků bylo vynaloženo a kolik problémů se muselo, resp. ještě i dnes musí řešit. Musí se tedy jednat o skutečně vzácnou a zvláštní rasu, je-li pro její renesanci obětováno tolik nákladů a mimořádného úsilí. V Anglii je dodnes tento pes pokládán za starožitnost a také tak ceněn.
Kynologický svět se brzy ze vzrušujícího překvapení vzpamatoval a během let přibývali další nadšenci a obdivovatelé, ochotni podstoupit tutéž náročnou a namáhavou ptáci. V roce 1973 zakoupila švédská chovatelka paní Inge-Britt Casseli od Blockových chovný pár, psa Twinley King Ahknaten a fenu Twinley Pupa, takže už v následujícím roce bylo na světě prvních šest faraonů švédského chovu. Vzápětí se přidalo Finsko, Nový Zéland, Kanada a Austrálie, pro něž základem byl nejen chov manželů Blockových, ale i novější chov další významné anglické chovatelky paní Monicy Still s chovnou stanicí Merymut. Skotsko začínalo s importovaným párem psem Luki a fenou Chu–Cha, ale příliš se jim nedařilo.

Do USA byl faraonský chrt importován – rovněž z Anglie – v roce 1979 a v roce 1983 již bylo registrováno 141 vrhů. V tomtéž roce byl vytvořen americký standard této rasy a také byla zapsána do American Kennel Club. O velkou popularitu se zasloužily nejen dvě velké chovné stanice, paní Fity Sacks ze státu New York a Bullard a Martin z Kalifornie, ale i velká propagace ve sdělovacích prostředcích ekologického významu. Prvním majitelem faraona v USA však byla paní Ruth Taft Hobbs Harper, americká rozhodčí, která přivezla fenu Fqira, později psa Bummet Brook s Buto. Oba jsou registrováni v AKC pod čísly 001 a 002. O této rase začínají vycházet i časopisy. V USA je to časopis Hyroglyphics a bohatě ilustrovaná kniha The Ancient Egyptian Pharaoh Hound, vyznamenaná americkou kynologickou společností v roce 1984 jako nejlepší kniha roku. Kanada se v propagaci nenechává zahanbit a vydává časopis Anubis News. Přesto však současný stav je vzhledem k rozloze těchto států nedobrý, asi 400 jedinců v USA je velmi málo.
V osmdesátých letech projevuje o tuto nevděčnou práci zájem i západní Německo. Manželé Ahlgrimmovi v Bad Margentheim začínají svůj chov s fenou Fallohide Queen Huyana a psem Chassellis Deir–el–Bahrí a jejich chovná stanice L'Ahmar ta Malta („červený z Malty“) dává v následujících letech do chovu další jedince. Můžeme jmenovat alespoň poměrně mladou fenu Bghíru L'Ahmar ta Malta v chovné stanici Doyand's paní Schultz–Janson z Berlína.
I když výčet chovatelů je nemalý, stále musíme hovořit o práci „záchranné“. V mezidobí totiž mnoho zvířat již dovršilo svůj věk a také některé z původně nadějných spojení nenašly později z nejrůznějších důvodů pokračovatele. Můžeme mezi tyto případy počítat i sousední Rakousko, kde první a jediný vrh byl před několika lety umístěn nejdříve v útulku pro psy a později i s fenou – matkou zmizel beze stopy. V Evropě je tedy v této době jen několik málo desítek těchto krásných psů. S výjimkou severních států je tato rasa v Evropě – z nevysvětlitelných důvodů – opomíjena, nezískala si ještě oblibu. Dvě příčiny však známe, tou první je nesmírně pečlivý výběr nového majitele, ne každý zájemce odpovídá představám a požadavkům chovatele. Tou druhou příčinou je skutečnost, že každý, kdo faraona již vlastní, je jím tak okouzlen, že velmi brzy chce mít ještě druhého či třetího. Oba důvody jsou pochopitelné a vysvětlitelně, takže relativně málo majitelů má relativně hodně psů.

Chov v České republice
Faraonský chrt je poměrně vzácné, málopočetné plemeno. První jedinci k nám byli přivezeni v 80. letech 20. století, počátkem roku 1992 pak došlo k založení Klubu faraonských psů, který funguje dodnes. V současné době klub zastřešuje nejen faraonského chrta, ale i příbuzná a podobná plemena - sicilského chrta, ibizského, kanárského i portugalského podenga.

Vzhled

Faraon je středně velký chrtovitý pes, ušlechtilého držení těla, s ostře řezanými liniemi. Standard doporučuje výšku 56 cm u psů a 53 cm u fen. Udává ještě i povolenou toleranci u psů do 63,5 cm, u fen do 61 cm. Ideální výška je na dolní hranici povoleného rozpětí. Váha se pohybuje od 18 do 27 kg. Neměl by mít nadváhu. Faraonský chrt je půvabný, ale mohutný, velmi rychlý, s volným, rychlým a lehkým pohybem a ostražitým výrazem. Faraoni mají jedinečné oči. Jsou oválného tvaru jako mandle, jsou neobyčejně ostré a velmi výrazné. Uši jsou velmi pohyblivé, velkolepé, zejména když psi s ostražitostí očekávají hru nebo kořist. Měkké uši se příliš nehodí k faraonově elegantní hlavě a chovatel by měl dbát na to, aby nepodporoval vývoj příliš měkkých nebo slabých uší. Když se žene za kořistí nebo je jinak vzrušen, uši mu zrůžoví. Dalším nápadným znakem faraonů jsou neobyčejně bílé zuby, a to i u starších psů. Ramena musí být silná, nejde však o objemnost, nýbrž o jejich funkci při rychlém běhu. Úhel ramenní lopatky má značný vliv na pohyb a držení těla. Honící pes nemá mít lopatky sevřené, neboť musí mít dost volnosti na to, aby mohl snadno sklonit hlavu k zemi a uchopit kořist (či hračku) v plném běhu. Faraonský chrt má velmi zvláštní tlapy. Nemá krátké prsty (kočičí tlapy) ani dlouhé (zaječí tlapy), ale kombinaci obou. Tlapy jsou hodně vypolštářkované, končetiny velmi silné, kostnaté a mohutné. Faraoni užívají přední končetiny obdobně jako kočka na “umývání”. Zadní končetiny faraona musí být svalnaté a silné, dobře zaúhlené. Mírný oblouk stehna umožňuje rychlý start, pružnost nohy a mohutný výpad vpřed. Končetiny faraonů vydrží hodně a jejich poranění i při běhu na velmi drsném a nerovném terénu je jen výjimečné. Tlapky jsou však velmi citlivé na mráz, sníh a led.

Zbarvení  faraonského psa je možné definovat i takto:
žlutohnědá - podle barvy pouštního písku v ranních hodinách,
sytě béžová - dle poledního žáru,
rudohnědá - připomíná pouštní západ slunce.
V podstatě je to jedna a táž barva pouštního písku, ale v různých odstínech. Někteří faraoni mají světlejší odstíny na lopatkách či kolem krku. Štěňata se rodí světlejší a jejich srst postupně tmavne. Standard velmi přesně vymezuje povolené bílé znaky. Bílá špička ocasu je velmi žádoucí. Bílému znaku na hrudníku říkáme “hvězda”. Bílá na prstech musí být skutečně jen na prstech a nesmí to být “punčoška”. Také bílý znak podél střední osy čela je přípustný, ale každá jiná bílá skvrna na kterékoliv části těla znamená diskvalifikaci na výstavně i v chovu.

Povaha

O povaze faraona standard mimo jiné říká, že je inteligentní a pozorný. Pro standard snad to stačí, ale pro společný život s faraonem musíme znát ještě mnohé detaily, které se za touto stručnou charakteristikou skrývají. Nesmíme zapomenout, že tento pes musel po dlouhá tisíciletí bojovat o přežití, s přírodou i člověkem, a proto se také tímto směrem vyvíjely, upevňovaly a sílily jejich přirozené pudy i instinkty. Faraon je ostražitý a – považuje-li to za nutné - i výhrůžný, ale nikdy ne agresivní, ani vůči člověku, ani vůči jiným zvířatům. V domácím prostředí se se všemi zvířaty dobře snáší bez zvláštních těžkostí, dokonce i s kočkami. Bývá vysloveně přátelský k dětem.
Vůči dospělým osobám zachovává nejprve zdrženlivý a vyčkávací odstup a v tomto stadiu nesnáší žádný nátlak. Vysloveně nemá rád, když cizí osoba k němu přistoupí přímo – byť v dobrém úmyslu jej třeba pohladit. Okamžitě protestuje odstoupením do bezpečné vzdálenosti. Tato očividná nepřístupnost je mnohdy mylně označována za plachost. Je to však v první řadě vypěstovaný instinkt a inteligentní obezřetnost, která je zvlášť markantní u fen jako nositelek života.
Dáme-li však faraonovi dostatečný čas a prostor seznámit se s novou situací, s neznámou osobou, s nezvyklým prostředím, utvoří si sám vlastní názor a rozhodne se samostatně. Pak jde třeba k cizí osobě bez pobízení a rád, aby ji přátelsky nebo někdy až bouřlivě pozdravil. Nelze tedy hovořit o plachosti.
Po tisíciletí musela tato rasa v boji o přežití používat především opatrnost, nezávislost a vlastní inteligenci. Zejména se však faraoni museli umět samostatně rozhodnout. Tyto stále se upevňující charakterové vlastnosti není možné ani po několika generacích potlačit či zcela odstranit. Příznivci faraonů to však ani nechtějí. Přejí si tuto rasu tak typickou, čistou a původní, jaká vždy byla, protože právě tento povahový rys je neoddělitelnou součástí jejich fascinující krásy. Smíří se na výstavách raději se ztrátou ocenění, není-li rozhodčí faraonovi zrovna sympatický. K seznamování tu nebývá čas a tak mnoho nádherných zvířat nemůže být z těchto důvodů veřejnosti vůbec představeno. Faraon není pro každého, je jednoduše „jiný“ než ostatní psi a i v tomto směru musíme být vděční maltézskému lidu, že měli tutéž snahu a přání.
Majitelé faraonů si však váží ještě mnoha dalších vlastností svých psů. Faraon je hravý, veselý, má smysl pro humor a rád a hodně se směje. Angličané mu říkají „The smiling Hound“, „smějící se pes“. Má neobvykle silný a výrazný projev vůči člověku, snahu být mu maximálně srozumitelný a činí tak zejména mimikou obličeje, postavením svých velkých pohyblivých uší a pohledem jantarových očí. Je velmi vnímavý, sleduje osoby ve svém okolí s velkou pozorností a se zaujetím poslouchá jejich hlasy a rozhovory. Je rád, když se s ním hodně hovoří, s chutí „odpovídá“ a není-li mu věnována někdy dostatečná pozornost, začíná „rozhovor“ sám. Říká se o něm, že „mluví“. Toto konstatování není příliš nadsazené, zvukový kontakt je u faraona dalším silným výrazovým prostředkem ke komunikaci s člověkem. Faraon disponuje neuvěřitelně bohatou škálou tónů, od hlubokých hrdelních zvuků až po vysoké hvízdání či pískot. Kombinací těchto tónů různých délek a intenzity vzniká tolik specifických zvukových variant, že za krátkou dobu soužití můžeme s faraonem docela dobře „hovořit“.

Inteligence a cvičitelnost
Ačkoliv rozhodně není hloupý, kvůli jeho svébytné a specifické povaze je na výcvik poměrně náročný a nelze od něj očekávat vyšší než zcela základní výcvik. 

Vztah k dětem
Děti většinou dobře snáší a bývá vůči nim přátelský, nepatří však mezi psy, kteří jsou pro ně pravými parťáky pro dovádění nebo společné hry. 

Výchova

Výchova faraonského psa vyžaduje klidný a důsledný přístup a především respekt k jeho povahovým specifikům. Je inteligentní, avšak nezávislý, samostatný a hrdý. Základním kamenem výchovy by měla být postupná a pečlivá socializace, tedy přivykání štěněte na různé situace, lidi, zvířata, i prostředí. Pouze pokud si s faraonem vybudujete vztah založený na vzájemném porozumění a respektu k jeho vlastnostem, můžete ho začít učit některým povelům. Pamatujte ale, že to není plemeno vhodné pro pokročilý výcvik, ani pro sporty vyžadující úzkou spolupráci s člověkem. Za vhodné aktivity pro faraonského chrta lze považovat coursing nebo klasické dostihy. 

Výcvik

Faraona však lze také naučit poslušnosti, ale výhradně s mimořádnou trpělivostí a porozuměním. Nesnáší povely, nátlak, drill. Na běžnou a známou rutinu výchovy musíme zapomenout, systém „odměna – trest“ používat nelze. Najít pro faraona při učení přesnou míru formulace našich požadavků a pak ještě uvážlivější způsob naší reakce – to je úkol pro lékárnické váhy. Máme však jedno spolehlivé vodítko – faraon udělá všechno sám, rád a bez přinucení svému pánu pro radost. Miluje ho bezmezně a máte-li smečku, všichni se předhání v roztomilostech a prokazování náklonnosti. Ve spojení s jejich přirozenou hravostí toho můžeme využít, ale i tak – přivést faraona k poslušnosti není lehké. Ale že to jde, dokazují zkoušky základního výcviku poslušnosti, které v sousední SRN složili oba jedinci z chovného páru Tuyana a Deir–el–Bahrí, v USA se mohou pochlubit touto zkouškou dokonce u šedesáti faraonů.
Zcela bez potíží lze faraona použít jako hlídače. Předurčuje ho k tomu další z jeho povahových rysů, ostražitost a pozornost. Při stálém sledování svého okolí – zejména v domácím prostředí – bezpečně zaznamená a ohlásí každou změnu, neobvyklý a podezřelý zvuk, cizí osobu. Při bezprostředním narušení jeho teritoria použije i výhrůžný štěkot, nikdy však neútočí.

Zdraví/nemoci

Faraon patří mezi zdravá plemena, která si často uchovávají vitalitu až do vysokého věku. Vedle běžné preventivní medicíny (očkování, odčervení, případně stomatologické ošetření) obvykle nepotřebuje zvýšenou pozornost veterinárního lékaře. 

Povinná a doporučená vyšetření
K uchovnění faraonského chrta nejsou povinná žádná zdravotní vyšetření. 
Doporučit lze vyšetření na geneticky vázané onemocnění - maligní hypertermii. Maligní hypertermie je farmakogenetická choroba kosterního svalstva, při které dochází k vzestupu koncentrace oxidu uhličitého v krvi, k poruchám srdečního rytmu a k prudkému vzestupu tělesné teploty. Spouštěčem bývají anestetika, typicky při operačním zákroku. Může ohrozit na životě. Ačkoliv se dědí dominantně (neexistují zdraví přenašeči), často se skrytě předává do dalších generací, protože dokud se pes nesetká se spouštěčem (celkovou anestezií), nebývá choroba diagnostikována.

Péče

Zevnějšek faraona nepotřebuje mnoho péče. V zimním období věnujte zvýšenou pozornost jeho tlapkám - chlad, vlhko a především sníh a posypové prostředky (štěrk, sůl) mohou dráždit a vysušovat citlivé polštářky i meziprstí. Po každém venčení proto tlapky omyjte vlažnou vodou a ošetřete balzámem. Je-li velký mráz, mohou hrozit také omrzliny ušních boltců. Je proto vhodné zkrátit pobyt venku a raději venčit častěji. 
Péče o srst
Krátká, hladká srst faraona si vystačí s občasným vykartáčováním gumovým kartáčem nebo rukavicí. Současná jemná masáž zlepšuje prokrvení kůže a lesk srsti. 

Krmení 

Faraonský chrt nemá na potravu zvláštní nároky. Jako u všech psů, také u něj platí, že kvalitní strava je nezbytná pro dlouhý a zdravý život.  Věnujte proto  pozornost tomu, co psovi předkládáte do misky. 
Obvyklou volbou bývají granulovaná krmiva, která se jednoduše skladují i podávají. Při výběru značky a typu věnujte pozornost složení a použitým surovinám - základní složkou by mělo být čisté maso (pozor na formulaci „ostatní výrobky živočišného původu“), naopak chybět by měla přidaná sůl, barviva a dochucovadla. Vhodné, ale ne nezbytné, jsou bezobilné granule, které se svým složením co nejvíce blíží přirozené potravě psů. 
Máte-li již nějaké zkušenosti a především znalosti o výživě psů, můžete klidně krmit doma připravovanou stravou, ovšem ani v tomto případě se neobejdete bez kvalitních surovin. Stále větší oblibě se těší tzv. barfování, tedy krmení syrovou stravou, která věrně napodobuje přirozenou potravu psovitých šelem. 

Průměrné náklady na chov

Chov faraona je středně finančně náročný. Základní výdaje jsou u všech plemen prakticky stejné. Pravidelné očkování vychází na 500-1500 Kč, podle toho, zda očkujete pouze základ nebo přidáváte i nějaké další vakcíny. Počítejte také s pravidelným poplatkem obci. Ten se pohybuje od symbolických 100 Kč ročně až po 1000 Kč. Vyšší poplatky bývají ve velkých městech a také pro majitele více psů. 
Co se týká krmení, jakožto středně velké plemeno spotřebuje faraonský chrt přibližně 6-7 kg granulí měsíčně. Granule solidní (nikoliv nejlepší) kvality vás tak vyjdou na 500-800 Kč měsíčně, podle zvoleného produktu a individuálních potřeb vašeho psa. Na trhu jsou i levnější granule, ovšem jejich složení nelze označit za vyhovující.
Při krmení domácí stravou se dostanete na podobnou částku, budete-li kupovat suroviny přiměřené kvality.
V sezóně klíšťat také počítejte s antiparazitárními přípravky (obojky, pipety). Výrobků je mnoho a je třeba vyzkoušet, co bude vašemu psovi vyhovovat. Cena za měsíc trvající ochranu vychází na 250 - 450 Kč, podle zvoleného přípravku. 

Chovatelské kluby

V České republice zastřešuje čistokrevný chov faraonského chrta Klub faraonských psů. 

Rady pro pořízení

Velmi důležité je požadovat pouze štěně po řádně uchovněných rodičích (tedy s průkazem původu). Rodokmen není jen vstupenka na výstavu, je to doklad o původu zvířete, který prokazuje, že rodiče štěněte jsou čistokrevní psi, kteří prošli uchovněním - tedy mají odpovídající standard a nevykazují zásadní povahové vady. 
Zájmem chovatelů i nových majitelů štěňat by mělo být především zdravé štěně, které svou povahou i exteriérem odpovídá standardu plemene.
Absolutní jistotu odpovídající povahy i exteriéru vám samozřejmě nikdo nezaručí, nicméně u psů s průkazem původu je riziko nestandardního či nemocného zvířete mnohem menší. 

 

Texty: Dagmar Nebeská, Šárka Štíchová

Časté dotazy

Co vás zajímá o faraonském psovi

Jaká je průměrná cena štěněte? 

Faraonský chrt patří mezi plemena s vysokou pořizovací cenou. Za štěně zaplatíte od 40 000 Kč výše. 

Pro koho se hodí?

Rozumět si bude s člověkem, kterému v první řadě vyhovuje jeho specifická a nezávislá povaha. . Pokud si potrpíte na přítulné a dobře cvičitelné psy, nebude pro vás tento impozantní pes vhodným kamarádem.
Dále uvítá aktivního majitele, který mu nabídne dostatek pohybu, ideálně bude mít k dispozici i větší oplocený pozemek. 

Kde bude spokojený?

Vzhledem ke svému původu špatně snáší zimu a vlhko. Rozhodně proto potřebuje bydlet v bytě či ve vnitřních prostorách domu. Zvládne i městské prostředí, je-li mu poskytován dostatek pohybu. Ideálním domovem pro faraonského chrta však je dům s velkou a dobře oplocenou zahradou. 

Jak se faraonský chrt snáší s ostatními zvířaty?

Při dobré socializaci nebývá soužití s dalšími zvířaty v domácnosti výraznějším problémem. Obtíže mohou nastat buď při setkání s cizím zvířetem (například s kočkou během vycházky) nebo je-li pořízeno další zvíře do domácnosti již ke staršímu faraonovi. 

Jak se snáší s jinými psy?

Ačkoliv obvykle nevyvolává rvačky, hodně záleží na individuálních sympatiích i osobnosti konkrétního psa. Někteří faraoni jsou hraví a přátelští, jiní si raději zachovávají odstup. 

Jaké jsou vhodné aktivity pro faraonského chrta?

Vhodnou aktivitou pro faraona je běh téměř jakéhokoliv typu. Podmínku pro bezpečné puštění z vodítka, tedy ohrazený prostor, výborně splňují dostihové či coursingové dráhy.

Jak sehnat štěně?

Nejspolehlivější je, obrátit se přímo na chovatelský klub. Poradce chovu bude mít přehled o plánovaných krytích či dostupných štěňatech. Může s vámi také probrat, zda je pro vás faraonský chrt skutečně tím pravým plemenem. 

Proč chtít psa s PP?

- Máte maximální jistotu, že váš faraon bude vypadat opravdu jako faraon a bude mít i povahové rysy typické pro příslušníky tohoto plemene. I když i v nejlepším chovu se tu a tam může vyskytnout „nepovedené“ štěně, riziko je neporovnatelně menší než při pořízení psa bez dokladů o původu.
- Chovatel není anonymní - na jeho chovatelskou stanici si dnes snadno dohledáte recenze, můžete si také vyhledat, jak si vedou jeho předešlé odchovy (zdravotně, výstavně) a v případě jakýchkoliv potíží víte s kým jednáte a můžete se opřít i o podporu chovatelského klubu.
- Faraonský chrt se naštěstí bez PP téměř neobjevuje, nabídka na toto exkluzivní plemeno bez PP tak bude téměř určitě podvod. 

Druhy/varianty

Faraon se chová v jediném velikostním rázu a je vždy hladkosrstý.

Na co si dát při pořízení štěněte pozor?

- Při čtení inzerátu nabízejícího štěňata zbystřete pokud: 
- není uveden název chovatelské stanice (ideálně i odkaz na web)
- cena štěněte je podezřele nízká
- inzerát je psaný špatnou češtinou, s podivnými slovními obraty (není-li  zároveň uvedena zahraniční chovná stanice, ideálně s odkazem na webové  stránky).
V případě jakýchkoliv pochybností se neváhejte obrátit na chovatelský klub.

Vhodné jméno pro faraonského psa

Jméno, které si štěně přináší z chovatelské stanice, sice budete uvádět při oficiálních příležitostech (závody, výstavy atd.), jinak ho ale vůbec používat nemusíte a můžete si štěně pojmenovat podle svého. 
Někteří chovatelé dokonce - při včasné rezervaci - umožňují, aby si nastávající majitel štěně pojmenoval po svém. Musí být ale dodrženo počáteční písmeno dle pořadí vrhu (vrh A, vrh B atd.). 
Faraonský chrt si přímo „říká“ o jméno podle egyptské historie a mytologie - Hor, Isis, Kleopatra nebo Anup.

Doplňky a vybavení

Na cestách autem nezapomeňte na vhodný postroj. Dbejte na to, aby měl postroj patřičný atest (tj. aby psa v případě nárazu skutečně udržel). Speciální postroj do auta se připevňuje buď přímo do klipsu pro bezpečnostní pás, nebo s pomocí bezpečnostního pásu. 
Vzhledem k jeho obtížné cvičitelnosti oceníte i dlouhé, tzv. stopovací vodítko. 

Oblečky pro faraonského chrta

Jak bylo napsáno výše, faraonský chrt špatně snáší zimu a vlhko. V našich podmínkách je proto obleček výborným pomocníkem. 
Měl by být z látky, která jen tak neprofoukne ani nepromokne (softshell a podobné materiály). Oblek by měl krýt tělo od krku přes kořen ocasu a sahat i přes hrudník a břicho. Zároveň musí umožňovat pohodlný pohyb a hygienické vyprázdnění. 
V sebelepším oblečku psa nenechávejte v chladném počasí dlouho venku a už vůbec ne jen tak postávat. Vhodné jsou kratší a častější vycházky, stará či oslabená zvířata klidně venčíme pouze na vyprázdnění. 

Zajímavosti o plemeni 

Nejstarší vyobrazení boha Anubise se šakalí hlavou jsou 7500 let stará a není pochyb, že je to hlava psa faraona, jak jej dnes známe. Ostatně teorie, že prapředek faraona je šakal, v poslední době již zcela převládá. 

Podobná plemena

Faraonskému chrtovi se podobají další středomořská plemena primitivního typu, především kanárský podenco, ibizský podenco a portugalský podengo. Do stejné rodiny patří také sicilský chrt, který je však mnohem menší.