Rodina britských setrů by nebyla úplná bez zástupce Skotska. Gordonsetr je největším z těchto ohařů, oproti irskému a anglickému setrovi se pohybuje rozvážněji, avšak velmi vytrvale. Pro lovecké využití je poměrně všestranný, jeho zvláštností je, že jako jediný ze setrů i ostatních ohařů stopuje s „nízkým nosem“.
Rozdíly v postavě a utváření hlavy nejsou na první pohled nijak markantní, proto hlavním spolehlivým rozlišovacím znakem jednotlivých setrů zůstává zbarvení srsti.
Předkové dnešních setrů sloužili lovcům již před mnoha staletími, kdy palné zbraně zdaleka nedosahovaly současné přesnosti a účinnosti. Tehdejší způsob lovu se proto od dnešního značně odlišoval. Lovecký pes měl za úkol vyhledat ukrytou zvěř a tiše na ni upozornit, aby se lovec mohl přiblížit na potřebnou vzdálenost.
Setři se používali nejčastěji k lovu ptáků, které označovali zalehnutím na zem, aby lovci nepřekáželi při lovu se sítěmi.
Gordonsetr vznikl počátkem 18. století ve Skotsku. Vůdčí osobností a hlavním iniciátorem vzniku tohoto plemene byl sir Alexandr, čtvrtý vévoda z Gordonu, po kterém nese tento setr jméno dodnes.
Ve vévodově psinci se zkřížil anglický setr s černou kolií a výslední kříženci vévodu doslova nadchli. Pokračoval proto nadále s podobným křížením a do dalšího chovu vybíral pouze vyhovující psy, až se postupně ustálil vzhled i povaha nového plemene. Vedle anglického setra a kolie se spekuluje i o pozdějším využití bloodhounda a rotvajlera.
Roku 1884 plemeno uznal anglický Kennel Club a o sedm let později byl založen první chovatelský klub gordonsetrů.
Gordonsetr má velmi přátelskou povahu, miluje lidi a téměř postrádá hlídací instinkt, proto se vůbec nehodí k ostraze domu či pozemku.
Je velmi společensky založený, nejlépe se mu daří ve dvojici či ve smečce, i tak však potřebuje intenzivní kontakt s člověkem.
Jako ostatní setři, také gordon se hodí i k dětem, opatrnost je však na místě, protože v zápalu hry může být trochu „hrom do police“.
Gordonsetr může být příjemným rodinným psem, pokud má zároveň dostatek pohybu a příležitostí k vybití energie. Myslivci v Čechách dávají obvykle přednost kontinentálním plemenům, nicméně tu a tam lze gordona spatřit i při výkonu jeho původního povolání.
Gordonsetra zvládne i začínající chovatel, pokud má na něj dostatek času.
Na výcvik je celkem nenáročný, povahu má učenlivou a tvárnou, svému pánovi se snaží vyhovět. Někdy může být poněkud tvrdohlavý a získá-li dojem, že se mu stala křivda, může se doslova urazit, proto je dobré dbát na spravedlivý přístup.
Z kynologických sportů má vlohy pro agility, canicross nebo bikejöring, někteří setři jsou úspěšní také v coursingu.
Správná výživa je základním předpokladem dlouhého a zdravého života. Zejména v období růstu se proto vyplatí věnovat zvýšenou pozornost tomu, co psovi podáváme do misky.
Vedle suchého krmiva je mezi majiteli velkých psů stále populárnější krmení BARFem (syrovou stravou). Tato metoda je však náročnější na čas i znalosti chovatele, navíc někteří myslivci uvádějí, že po přechodu na syrové maso začali lovečtí psi načínat střelenou kořist.
Hlavu, přední strany končetin a špičky uší kryje kratší, jemná srst. Na zbytku těla jsou chlupy středně dlouhé, co nejvíce rovné. Zvláště dlouhá srst zdobí svrchní stranu ušních boltců, zadní končetiny a spodní část těla.
Typickým a zároveň jediným povoleným zbarvením je uhlově černá barva s pálením barvy červeného kaštanu. Pálení se nachází nad očima, po stranách tlamy, na hrdle a spodních částech těla a nohou.
Péče o gordona se neobjede bez pravidelného kartáčování srsti, doporučit lze i pečlivou hygienu uší. Jako všechna plemena s převislým boltcem, také gordon má totiž dispozice k infekcím a podráždění zvukovodu.
Gordonsetr netrpí žádným onemocněním ve významně zvýšené míře. V chovu platí opatření proti dysplazii kyčelního kloubu, vhodné je také vyšetření očí na PRA (progresivní retinální atrofie sítnice).
Zvláště ve vyšším věku se mohou objevit kardiovaskulární potíže, proto je vhodné kolem osmého roku stáří absolvovat preventivní vyšetření k jejich včasnému záchytu a léčbě.