Greyhound

Greyhound je tradiční dostihové plemeno s dlouhou historií. Jeho kořeny pravděpodobně leží na Středním Východě - tuto teorii dokládají kresby podobných psů staré několik tisíc let. V Británii se plemeno rozvíjelo od konce 17. století a jeho původním využitím byl lov drobné zvěře, zejména zajíců. S rozvojem chrtích dostihů dostalo plemeno novou pracovní náplň. Greyhound je nejrychlejším psím plemenem, nejvyšší zaznamenané rychlosti přesahují 70 km/hod.

Je to elegantní pes štíhlé, ale silné konstituce, s dlouhou elegantní hlavou a ušlechtilým držením těla. Srst greyhounda je na dotek jemná a hladce přiléhající. Standard povoluje zbarvení černé, bílé, červené, modré, pískové či žlutohnědé, může být přítomno i žíhání. Všechny barevné variety jsou možné také v bikolorní kombinaci s bílou. 

Zařazení FCI: Skupina 10 - chrti, Sekce 3 - krátkosrstí chrti, číslo standardu: 158

Chovatelské kluby

V České republice zastřešují čistokrevný chov greyhoundů dva kluby: 

Klub chovatelů chrtů a Klub chovatelů chrtů anglických dostihových plemen.

Přednosti a nevýhody

Anglický chrt není psem pro každého. Jako většina chrtů, také on má svá specifika, která buď milujete nebo se s nimi jen obtížně smiřujete. Greyhounda je poměrně snadné vychovat pro bezproblémové soužití, avšak s výcvikem v pravém slova smyslu je to už slabší. 

Nejproblémovější vlastností greyhounda je jeho silný lovecký pud spojený s intenzivní touhou pronásledovat domnělou kořist. Greyhoundi mají výborný zrak a jsou schopni zaregistrovat i kilometr vzdálenou pohybující se kořit. Toho, čeho si nevšimne člověk, si může všimnout greyhound. Přitom se klidně může jednat jen o poletující papír. Pro greyhounda je to potenciální kořist, aniž by předem věděl, co to je. 

Chrti jsou vlastně psi loveckého plemene aerodynamických tvarů. Jejich původ je třeba hledat v severní Africe, na Středním východě. Ve starověkých egyptských hrobkách můžeme nalézt vyobrazení psů převelice podobných dnešním greyhoundům. To by dokládalo historii sahající až do doby čtyř tisíc let před naším letopočtem.

Jeden z nejstarších

Historie chrtů jako celku je velmi, velmi dlouhá a bez jasných důkazů. O historii greyhounda však můžeme mluvit jen ve spektru posledních 200 let, kdy docházelo k ujednocování jednotlivých plemen. Nikdo však dnes nepochybuje o tom, že prapředek greyhounda se na Zemi vyskytoval již v 1. až 4. století před naším letopočtem, kdy společně s Kelty do oblasti Velké Británie a západní Evropy přišli také štíhlí lovečtí psi, kteří zvěř dokázali štvát a lovit. Těmto loveckým psům, chrtům, se říkalo vertragus. Překlad slova vertragus je „rychlonozí tvorové“. Proto, i s ohledem na historii následující, lze greyhoundy směle řadit mezi nejstarší psí plemena na světě.

Třebaže nejčastěji se hovoří o tom, že předkové greyhoundů došli na Britské ostrovy a do západní Evropy s Kelty a následně i s římskými legiemi, je dost možné, že zde psi v typu chrtů existovali ještě dlouho před tím. Z vykopávek prováděných v polovině 20. století v jihozápadní části Anglie bylo archeology určeno stáří objeveného psa chrtovitého typu na 3500 let.

Každopádně od počátku docházelo ke křížení všech typů zdejších loveckých psů. Jak původních – zdejších chrtovitých, tak chrtů, kteří přišli s Kelty, i psů římských legií, kteří byli také používáni výhradně k lovu. Jednalo se o určité typy psů, nikoliv o plemena, jak je známe dnes. Lze sice vydedukovat a určitými indiciemi dospět k určitému roztřídění chrtů k jednotlivým „plemenům“, ovšem nezřídka se o jednu pradávnou historii dělí více dnešních plemen. Je nutné si uvědomit, že ještě nedávno, tzn. po celou historii existence psů až do minimálně 18. století, šlo lidem pouze o využitelnost psů jakéhokoliv potřebného směru, nikoliv o jejich exteriér. Proto se není čemu divit, že greyhoundi byli i ve formě hrubosrsté, která se časem vytratila.

Chrti různých typů se rozšířili téměř po celém světě, ale v jednotlivých zemích se časem začaly prosazovat určité druhy. A tak se dnes můžeme setkat s chrty různých velikostí i délky a struktury srsti, různě uloženými boltci i různých povah. Greyhound na svém začátku uchvátil Velkou Británii a ta je plná nadšení pro toto plemeno dodnes.

Jednotný typ

Již v 11. století se v různých zákonech o lesnictví a lovu objevují zmínky o pravidlech při lovu. Z roku 1016 pochází písemná zmínka přímo o greyhoundovi; nalezneme ji ve sbírce zákonů Knuta Velikého, krále anglického, později i norského a dánského. Chrti byli velmi ceněni, ale ponejvíce právě psi (v typu) greyhounda. Jejich cena byla sice různá, především podle jejich původu a momentální použitelnosti při lovu, ale směli je chovat pouze šlechtici. Cena těchto loveckých psů byla zřetelná již na první pohled, neboť neustále nosili na krku obojek, který určoval jejich hodnotu a původ. Psi bez tohoto označení byli považováni prakticky za bezcenné.

Od starověku se greyhound typově téměř nezměnil. Určitá izolace jej udržela na vysoké, vcelku vyrovnané úrovni a byl to snad jediný druh psa, u kterého nerozhodovala využitelnost, případně exteriér (jako u malých psů zámožných dam), ale výkon a původ. Dobrý původ, to bylo něco, co se cenilo a považovalo se za něco úctyhodného. Žádné jiné plemeno či typ psů v době před 18. století neměly tak pečlivě veden a hlídán původ jako chrti, greyhoundi obzvlášť.

Pes, který uměl uchvátit

Existuje záznam, kdy se za vlády krále Jana Bezzemka (1166–1216), jenž vládl Anglii a Irsku (král Anglie a pán Irska) od roku 1199, účastnilo nejednoho lovu i přes 200 chrtů. Po čas jeho vlády se chrtům vzdával hold a jejich chov a jejich lovecké umění se zdokonalovaly selektivním výběrem na co nejrychlejší a vášnivé lovce–štváče. Jan však nebyl oblíbeným panovníkem a za jeho vlády Anglie hodně trpěla. Byl nenáviděným králem baronů, kteří několikrát povstali a vydobyli si různá privilegia. Do doby, než byla vydána Magna charta libertatum (Velká listina práv a svobod) dne 15. června 1215, platil zákon, ve kterém se psalo, že usmrcení chrta je stejně vážným skutkem se stejným postihem jako usmrcení člověka.

Kdo však byl opravdovým milovníkem psů, nikoliv jen lovu, byla královna Anglie a Irska Alžběta I. (1533 až 1603). Ta nechala zpracovat první pravidla coursingu lordem Norfolkem. Je potěšující, že tato pravidla zůstala bez velkých změn v platnosti dodnes. Již tehdy se začaly objevovat sázky na jednotlivé psy a byla schválena určitá pravidla pro sázení. Po staletí chrty směla chovat jen šlechta a byli většinou v takových cenách, že by si je prostý člověk stejně nemohl dovolit. Chrti byli používáni na nejrůznější zvěř. Záznamy hovoří jak o zajících, tak o daňcích, divokých prasatech, jelenech či liškách. Přesto se greyhoundi poměrně brzy začali specializovat na zajíce.

Greyhound je považován za prototyp okcidentálního chrta, který zahrnuje i mnohá další plemena. Plemena většiny psů, nejen chrtů, se začala ujednocovat až v 19. století. Do té doby docházelo k občasnému vzájemnému křížení. Až se založením Swaffham Coursing Society v roce 1776 lordem Orfordem došlo k rozdělení chrtů na jednotlivá plemena a k jejich převážně „čistokrevnému“ chovu. V tu dobu již byl greyhound vcelku ujednoceným typem psa, vyhledávaným a velmi ceněným. Lord Orford byl uznávaným chovatelem 18. století a jeho chrti byli považováni bezesporu za nejlepší lovecké chrty. Ovšem žádný dobrý chov, samotný cíl a jeho dosažení nejsou jednoduché a lord Orford se rozhodl pro mnohými zatracovaný krok – o přikřížení buldoka. Hovoří se i o přikřížení lurchera, a dokonce chrtů v typu italských chrtíků a dalších. To pak ale nahlodává představu o sáhodlouhé čistokrevnosti krve chovu greyhoundů. Ovšem kromě zmiňovaného buldoka neexistují o přikřížení jiných plemen žádné důkazy. Důkazy o přikřížení buldoka však existují. I dnes najdeme rodokmeny, kde se nachází buldok Cantango. Ten však byl přikřížen mnohem později, kdy již lord nežil. Přesto to potvrzuje přikřížení zřejmě nejednoho jiného plemene. Ale pozor, právě tato větev greyhoundů patří mezi typ (variantu) greyhounda, který je uznán v Anglii, nikoliv ve státech, které zastřešuje FCI.

Každopádně je fakt, že lord odchovával štěňata na přibližně padesáti párech chrtů, což pak i se štěňaty představuje neuvěřitelné číslo v počtu přítomných jedinců v psinci. Téměř všechna štěňata nechal dorůst do jejich dospělosti a následně z nich vyselektoval jen ty nejlepší z nejlepších. Ta si ponechal a zbytek utratil. Jeho psi byli vyhlášeni široko daleko za nejrychlejší a nejdravější lovce. A o jeho chovu, jak vidno, se mluví ještě dnes. Přesto tak velké psince nebyly v Anglii úplně ojedinělé.

Chrti v typu dnešního greyhounda se objevují na propracovaných obrazech pocházejících již z 18. století. Za nejproslulejšího malíře, který často portrétoval chrty, především anglické chrty, je považován sir Erwin Landseer (1802–1873). Zájem sochařů i porcelánek o linie chrtů nemá obdoby. Zejména v 18.–20. století byli jimi doslova posedlí. Žádnému jinému plemeni se v porcelánkách a keramických dílnách, stejně jako v umění a literatuře nevěnovalo tolik času, pozornosti a tvorby jako elegantním křivkám greyhounda. K tomuto se pojí i zajímavá informace, že v keramických dílnách ve Staffordshiru měly portréty lidí jméno zásadně na podstavci, pokud vůbec. Avšak dva chrti, Master McGrath a Pretender, měli svá jména uvedena přímo pod svým portrétem. Tito dva chrti byli ve své zemi i širokém okolí legendami. Toto privilegium se jmény se již nikdy neopakovalo, třebaže z této staffordshirské výrobny pocházejí celé kolekce chrtů v nejrůznějších variantách provedení.

Velmi dlouho se nehledělo na zbarvení srsti. Nemělo žádný význam. Hledělo se však nejen na povahu, a tedy upotřebitelnost, ale také na štíhlý, protáhlý vzhled od špičky nosu až po ocas a na zmiňovaný původ. První návrhy standardu předložil Walshem v roce 1888. Angličané vyšperkovali vzhled greyhounda a našli využití nejen na honebním poli. Podchytili jeho rychlost a lovecké zapálení a vymysleli na základě coursingu (lovu v přírodě) dostihy chrtů. Ty se brzy staly velmi populárními, doslova národním sportem, stejně jako dostihy anglických plnokrevníků.

Chov v České republice

První Klub pro chov chrtů a dostihový sport byl u nás založen již za první republiky, konkrétně roku 1926. Mezi plemena, která se objevovala na závodních drahách a dalších klubových akcích patřili především barzojové a právě greyhoundi. Rozvíjející se aktivity klubu tvrdě přerušila druhá světová válka. Teprve šest let po jejím skončení byl znovu ustanoven Klub chovatelů chrtů, který funguje dodnes. 

Ačkoliv se u nás greyhoundi netěší tak rozsáhlé oblibě, jako je tomu v jejich domovině, mají zase tu výhodu, že český přístup k dostihovému sportu je mnohem více rekreační a není tak zaměřený na výkon. Na rozdíl od běžné praxe v Anglii a především v Irsku, v ČR je chrt především rodinným psem a společníkem, závody jsou chápány spíše jako slavnostní událost a koníček. Po skončení dostihové kariéry pes obvykle zůstává ve své rodině. Naopak, čeští chovatelé jsou velmi aktivní pokud jde o adopce vyřazených dostihových chrtů ze zahraničí, které by bez umístění v náhradní rodině čekalo utracení. 

Standard plemene je poměrně stručný, přesto výstižný. Greyhound je pes silně stavěný, působí vzpřímeně a měl by být výrazně osvalen. Jeho běhy jsou pružné, což mimořádně podtrhuje jeho charakteristický elegantní typ a dopomáhá k mimořádné vitalitě a vytrvalosti. Nikdy nesmí být agresivní nebo nepřiměřeně plachý. Abnormality chování ho automaticky vylučují z chovu.

Jeho hlava je dlouhá s mírným stopem, střední šířky a plochou mozkovnou. Skus greyhounda je nůžkový a chrup kompletní. Oči mají oválný tvar a jsou šikmo uložené. Upřednostňuje se tmavě zbarvená duhovka. Uši jsou malé, jemné a růžicovitého tvaru. Krk je výrazně dlouhý, elegantně nesený a přechází do poměrně dlouhého, širokého a silného hřbetu. Bedra jsou také silná a jen mírně klenutá. Hrudník je hluboký a prostorný, žebra dosahují daleko dozadu. Slabiny jsou dobře vtažené. Ocas je dlouhý, nasazený a nesený poměrně nízko, silný u kořene, zužující se ke špičce a na konci mírně zahnutý. Končetiny jsou rovné, dokonale rovnoběžné a tlapy mají kompaktní, dobře klenuté prsty. Stehna jsou široká a svalnatá, vykazující velkou sílu při pohybu vpřed. Pohyb je nízký, krok je volný a dlouhý, pokrývá značný prostor velkou rychlostí. Pánevní končetiny dosahují daleko pod tělo a zajišťují tak velkou hnací sílu vycházející zezadu.

Srst je jemná a přiléhající, ve zbarvení černém, bílém, červeném, modrém (šedém), světle žlutohnědém, v pískové barvě, žíhané a všechny tyto barvy v kombinaci s bílou.

Kohoutková výška psa je 71–76 cm, feny 68–71 cm.

Greyhoundi bývají něžní, decentní a klidní rodinní kamarádi, kteří milují celou svou rodinu. Životní síla greyhounda je obdivuhodná a je to svým způsobem nenáročný pes. Je citlivý a jemný, oddaný a příjemně milý. Říká se, že je to aristokrat s povýšeneckým chováním a pyšnými gesty. Nic z toho není pravda. Sálá z něj laskavost a ohleduplnost se značnou dávkou dobrosrdečnosti. Je pravda, že mnozí jedinci jsou odtažití k cizím lidem a jejich pozornost a dotyky spíše přetrpí, než uvítají. Někteří jedinci se dokonce mohou chovat na první pohled plaše, rozpačitě a vyhýbavě. Greyhound má rád svého pána a svou rodinu, jiné lidi k životu nepotřebuje.

Nevynucuje si pozornost ani v rodině. Počká, až jeho pán sám projeví všímavost k jeho přítomnosti. Doma i při procházkách se chová velmi klidně, tiše, nenápadně, až líně. Rád lenoší a polehává. Je to požitkář a rozhodně to není hlídač. Skutečně není nikdy zlý, je považován za tiché stvoření a jeho povaha coby rodinného společníka je výborná.

V domě je nenápadný a snaží se nepřekážet. Ovšem pohodlí má velmi rád a velice rád odpočívá a spí se zabráním velkého prostoru kolem sebe. Je o nich známo, že se rádi roztahují, tedy žádné málo prostorové stočení do klubíčka. Nadšeně uvítají měkké a velké pelíšky, které zároveň i potřebují, aby se předešlo případným otlakům na končetinách.

Inteligence a cvičitelnost

Greyhound nepatří mezi nejchytřejší plemena (dle obvyklých měřítek), což vyplývá i z jeho hlavního úkolu - po generace byl šlechtěn především k rychlému běhu za kořistí. Na rozdíl třeba od ovčáckých plemen se od něj neočekávala přílišná poslušnost, cvičitelnost nebo zvláště rozvinuté schopnosti kognice. Milovníci chrtů možná namítnou, že chrtí povaha je natolik specifická, že je nelze poměřovat s ostatními plemeny. Na tom je velký kus pravdy - greyhound je svůj a je mistrem ve svém oboru. Lze ho přirovnat k pověstným roztržitým profesorům, které určitě nelze označit za hlupáky, i když mimo svou specializaci bývají třeba poněkud nepraktičtí nebo zapomnětliví. 

Co se týká cvičitelnosti, greyhound se při trpělivém přístupu naučí základní poslušnost, vždy s jedním velkým „ale“. Pokud se probudí jeho lovecký pud, tedy spatří možnou kořist, nelze na přivolání spoléhat. 

Greyhound najde uplatnění především jako prvotřídní dostihový pes nebo plemeno k vystavování. Zároveň je výborným domácím společníkem. Přestože jsou to chrti, o kterých je známo, že milují pohyb, stačí jim jen krátké procházky. Ani často uváděné běhání vedle kola není nutností. Greyhound, byť je velmi vytrvalý, je především sprinter. Stačí mu proběhnout se ve velké rychlosti pár stovek metrů a několik dní si pak vystačí s různě dlouhými i krátkými procházkami. Proto než vybít jeho energii během na dlouhých trasách vedle kola je lepší najít pozemek (nejlépe přímo dostihovou dráhu), kde se může na volno pořádně proběhnout. S ohledem na jeho bezpečnost by se mělo jednat o velký oplocený prostor. Ideální je spojit se s pořadateli coursing akcí, kde se greyhound může zcela odvázat a běh si užít naplno. Rád bude přes den pobývat na rozlehlé zahradě. Nemá tendence se podhrabávat nebo přelézat přes plot zahrady a prozkoumávat okolí. Přesto skoky přes menší ploty a překážky pro něj nejsou nejmenším problémem.

Coursing a dostihový svět

Anglie byla od počátku zemí chrtů. Chrty používala šlechta ke štvaní zvěře a od 18. století se angličtí chovatelé nadchli pro dostihy chrtů. Již před několika staletími se nejen v Anglii rozšířil coursing. Ovšem samozřejmě ne takový, jak ho známe dnes. Byl to rychlý lov na styl. U dvojice psů vypuštěných za zajícem s odstupem přibližně 200 metrů se hodnotila obratnost, důraznost a taktika při lovu zajíce. Jejich práci sledoval sudí na koni a s ohledem na pravidla nemusel vždy vyhrát pes, který zajíce ulovil. Coursing je považován za historicky nejstarší sport. Až mnohem později, ale na základě zmiňovaného typu coursingu, vznikly dostihy chrtů. Určitý druh psích dostihů existoval již v 16. století. V některých starých záznamech jsou tak zmínky o prvních sázkách a popisy, jak probíhaly závody mezi dvěma chrty.

Na přelomu 18. a 19. století se rozmohly spolky pořádající štvanice s chrty. První spolek, který se věnoval organizování závodů, byl založen v roce 1776 v Norfolku. Od 18. století byl coursing (dostihy ve volné přírodě – v otevřeném prostoru) velmi vyhledávanou zábavou. Za největší a nejvýznamnější nejen sázkovou Mekku byly považovány dostihy chrtů Waterloo Cup. První dostihy za umělým, mechanickým zajícem se konaly až v roce 1876. Nadšení pro dostihový sport však zůstalo především v Anglii a Irsku, kde je zastřešuje dostihová organizace National Greyhound Racing. Například v Anglii je vybudováno více než 200 dostihových drah, což je ve srovnání s většinou evropských zemí nepředstavitelné číslo. Je nemálo zemí, kde se na dostihových drahách ze psích plemen objevuje výhradně greyhound.

Dostihy chrtů se staly velmi oblíbenými také v Austrálii a v Severní Americe. Ve většině ostatních zemí jsou dostihy chrtů spíše sportem či zábavou malého množství chovatelů i diváků či sázkařů. Existují také státy, kde nejsou dostihy chrtů se sázkami vůbec povoleny. Důvod je jediný: v některých zemích se z nich stal velký obchodní trhák s fatálními nekonečnými následky. Greyhound se tam stal výrobním prostředkem, strojem na peníze, kterého se v případě klesajícího výkonu, tudíž i klesajícího výdělku, majitelé rychle, zpravidla nadobro, zbavili. Ze srdeční záležitosti se stal tvrdý byznys. Tento problém je citelný zejména v Anglii, ale především v Irsku.

Naštěstí se snad ve všech vyspělých zemích dnes nacházejí organizace, které se snaží najít domov pro chrty vyřazené z dostihů. Pokud se totiž pro tyto chrty nenajde rychle nový domov, jsou utraceni. Nejedná se však o desítky jedinců ročně, ale o stovky, někdy dokonce tisíce. Nehledá se domov jen pro vyřazené šampiony, ti jsou většinou následně využíváni v chovu, ale i pro psy, kteří se na dostihové dráze objevili jen párkrát a jako málo výkonní nebyli dále využíváni. Je to však boj s větrnými mlýny, protože dospělých chrtů nejčastěji ve věku dvou až čtyř let potřebujících nový domov je mnohonásobně více než zájemců o jejich adopci. Ani přes tlaky a protesty organizací bojujících proti způsobu nakládání s chrty po ukončení dostihové kariéry se neblýská na lepší časy. Především irští chovatelé chrtů nepřemýšlejí a necítí potřebu změny způsobu svého chovu (podnikání) a nepotřebná zvířata automaticky utrácejí.

I u nás existuje možnost „adopce chrta“. Začátky s takovým chrtem však nemusejí být vždy jednoduché, neboť tito psi většinou neznají domácí prostředí, nechápou láskyplný kamarádský vztah a pouto s člověkem, neumějí se vhodně chovat ve společnosti a v rušném prostředí. V irském a většinou i anglickém dostihovém světě jsou po celou dobu drženi především v klecích, v obrovských psincích. Avšak vše je možné změnit, překonat a naučit se vzájemné komunikaci a uznávání pravidel. Pak je život s takovým psím kamarádem velmi povznášející. Pro převážnou většinu vyřazených greyhoundů anglických a především irských majitelů je adoptivní rodina jedinou možnou záchranou před utracením. Takto vypadá odvrácená strana mince některých zahraničních chovatelů, kteří až příliš propadli jinak krásným, poutavým a váženým psím dostihům.

U nás je naštěstí mentalita majitelů závodních greyhoundů zpravidla jiná. Své psy berou jako společníky a prestiž dostihů chrtů není obrovským byznysem, chovatelé tudíž nejsou zkaženi penězi. Atmosféru dostihů si užívají a považují je za slavnostní den. Naopak, kdo z majitelů greyhoundů se v České republice chce věnovat dostihům chrtů, zpravidla sám musí hodně investovat a počítat s tím, že vynaložená částka nikdy nebude získána zpět.

Všude ve světě při sázkách na konkrétního psa nevyhrává peníze majitel psa, ale sázkové kanceláře. Majitel psa tak získává pouze cenu vypsanou na umístění v konkrétním závodu. Většinou pak získané finance nepokryjí ani náklady na držení psa a jeho účast na dostizích, a to ani v případě, že se jedná o jedince, který je následně používán v chovu.

I když jsou greyhoundi velcí psi, díky jejich mírné a jemné povaze jim lze důvěřovat i při kontaktu s dětmi. Samozřejmě, vždy je na místě základní opatrnost, tedy nenechávat psa a dítě bez dozoru a korigovat chování dítěte tak, aby psa nadměrně neobtěžovalo a nedocházelo k rizikovým situacím, jako je třeba sahání do misky s jídlem. 

Riziko, že greyhound napadne dítě nebo jiného člověka je velmi nízké, přesto to není ideální kamarád pro dětské hry. Má rád svůj klid a pohodlí, pro děti je spíše bezproblémovým spolubydlícím než parťákem. 

Greyhound je poměrně zdravé plemeno a na svou velikost se dožívá i vysokého věku. Přestože je to vcelku houževnatý a silný pes, potřebuje spát na suchém, teplém a měkkém místě. Nutné je dávat pozor na již zmiňované otlaky při ležení na tvrdém povrchu. 

U dostihově využívaných jedinců se objevují poranění svalů a kloubů, poměrně časté jsou potíže se zatrženými drápy nebo jiná poranění prstů. Ve vyšším věku se u něj mohou, ale rozhodně nemusejí, objevit problémy s pohybovým aparátem, metabolické poruchy nebo záněty rohovky. 

K péči o svého chrta si zvolte veterinárního lékaře, který má s chrty dostatek zkušeností a je si vědom jejich specifik. Například některé hodnoty krevních testů či srdeční rytmus chrtů se odlišují od fyziologických norem platných u ostatních psů. Chrti také vykazují zvýšenou citlivost na některé léky nebo antiparazitika. 

Povinná a doporučená vyšetření

Žádný z chovatelských klubů nepodmiňuje uchovnění povinným zdravotním vyšetřením. Některé vady, například stomatologické (chybějící zuby, vady skusu), jsou však ošetřeny v rámci standardu plemene. 

Klub chovatelů chrtů anglických dostihových plemen však výslovně doporučuje genetické vyšetření na polyneuropatii greyhoundů. 

Polyneuropatie greyhoundů se svými příznaky nápadně podobá onemocnění Charcot-Marie-Tooth (CMT) vyskytujícímu se u lidí. Je to neurologická choroba projevující se sníženou citlivostí, nejistotou při chůzi, svalovou slabostí a také bolestmi a křečemi svalů. Specifický je tzv. králičí běh. První příznaky nastupují již ve štěněcím věku a onemocnění rychle prograduje. Obvyklá je euthanasie do jednoho roku od diagnozy. 

Zvláštností je, že se onemocnění výrazně koncentruje ve výstavních liniích greyhoundů, což je patrně způsobeno dlouhodobým odděleným chovem psů „na exteriér“ a „na dostihy“. Onemocnění se dědí autozomálně recesivně, tedy postihuje ve stejném poměru psy i feny a existují zdraví přenašeči. Zvířata s jednou mutovanou alelou (N/P - negativní/pozitivní) jsou zcela zdravá, avšak ze spojení dvou takovýchto přenašečů je narodí přibližně ¼ štěňat s postižením (genotyp P/P). Testování chovných jedinců je tedy jediným způsobem, jak zabránit narození štěňat s tímto trýznivým onemocněním. Přenašeči nemusí být z chovu nutně vyřazeni, zcela postačí krýt přenašeče (N/P) se zcela zdravým jedincem (N/N - clear). Z tohoto spojení se pak narodí všechna štěňata zdravá, pouze zhruba polovina z nich bude také přenášet mutovanou alelu. 

Další nemocí, na kterou se vyplatí testovat, je maligní hypertermie.Tato farmakogenetická choroba kosterního svalstva není vázána na konkrétní plemeno, v podobné míře postihuje všechny psy. Zákeřnost onemocnění spočívá v tom, že ačkoliv se dědí dominantně (neexistují zdraví přenašeči), k jeho projevu je zapotřebí kontakt se specifickým spouštěčem. Bývají to anestetika, typicky při operačním zákroku. Krátce po uvedení psa do narkózy nastupuje vzestup koncentrace oxidu uhličitého v krvi, poruchy srdečního rytmu a prudký vzestup tělesné teploty. Bez rychlého přerušení anestezie a další léčby může být stav smrtelný. Pokud je nutná operace u psa s diagnostikovanou maligní hypertermií, lze riziko minimalizovat použitím speciálních léků. Každou operaci je však třeba pečlivě zvažovat a vyhledat jen ta nejšpičkovější pracoviště. 

Potřebná je pravidelná kontrola uší, zda se nezačíná rozvíjet zánět zvukovodu. V případě zarudnutí nebo nahnědlého, zapáchajícího výpotku vyhledejte veterinárního lékaře. V některých případech můžete uši pravidelně vyplachovat speciálním čistícím roztokem, vždy by to ale mělo být až po poradě s veterinářem. 

Dále je zapotřebí kontrolovat a upravovat délku drápů, neboť greyhoundům drápy rostou poměrně rychle. Přerostlé nebo roztřepené drápy pak mohou být příčinou ošklivých zranění či zhnisání drápového lůžka či celého prstu. 

Ačkoliv u velkých plemen bývá riziko zubního kamene menší, greyhound je na stomatologické potíže poměrně náchylný. Vhodný je proto návyk na pravidelné čištění zubů a také preventivní stomatologická péče. 

Krátká srst se udržuje občasným překartáčováním měkkým kartáčem, případně gumovou rukavicí – psím hřebínkem, a u mnohých greyhoundů se také uplatní hustý hřeben s krátkými zuby.

Lovecký pud greyhounda je možné označit za nadprůměrně vyvinutý. Venku využije každé příležitosti, kdy by si mohl zasprintovat za potenciální kořistí. Proto chodit s ním venku bez vodítka je velmi riskantní; nebezpečí, že se v něm zrovna probudí lovecký pud, je až příliš velké. Přesto je možné greyhounda označit za jinak ovladatelného a poslušného psa. Je schopen se naučit mnohým cvikům, a je-li mu věnován dostatek času, je schopen se naučit i různým cvikům poslušnosti. Zvládne i různé sestavy v dogdancingu a někteří jedinci mohou výborně zvládat sport zvaný agility. Sice člověk pořád musí být ve střehu a předvídat, ale není vyloučeno, aby na některých místech přeci jen byl puštěn na volno. Neustále je nutné mít na paměti, že má lovecký instinkt hluboce zakořeněný a že ten zůstává na prvním místě před jakýmkoliv přáním člověka. Proto je greyhound sice schopný přijít na přivolání, ale nesmí zahlédnout něco, co v něm vyvolá zmiňovaný lovecký pud. Problém s celkovou poslušností chrta nastává v momentě, kdy má jeden člověk více než jednoho jedince. Pak tvoří smečku, a co se týče ovladatelnosti, platí již jiná pravidla.

Anglický chrt se rychle naučí chodit na vodítku, nechová se hyperaktivně, chodí klidně a vznešeně. Při procházkách nejen v přírodě aktivně, byť většinou nenápadně sleduje okolí. Dokáže i v tu nejnevhodnější dobu vyběhnout směrem k potenciální kořisti – k bodu zájmu. Proto se nedoporučuje vodit greyhounda na samonavíjecím vodítku. Dokáže z místa vyběhnout okamžitou rychlostí i 40 km/h.

Kvalitní krmivo je základním předpokladem pro správný vývoj a pevné zdraví po celý život. Zejména v období růstu může špatná strava napáchat nevratné škody. Nebezpečí nekvalitní a málo výživné potravy je nasnadě, avšak neméně špatný vliv může mít přílišné množství živin či jejich nevhodný poměr. Vsadíte-li na kvalitní suché krmivo určené pro velká plemena příslušného věku, máte jistotu, že pes každodenně dostává přiměřené množství živin. S dalšími doplňky stravy pak raději šetřete, případně konzultujte jejich nasazení s veterinářem nebo zkušeným chovatelem. 

O něco náročnější způsob výživy představuje doma připravované krmení. Rostoucí oblibě se těší krmení barfem - syrovou stravou, blízkou potravě divokých psovitých šelem. Sestavení vyváženého jídelníčku a jeho každodenní příprava však klade vyšší nároky na znalosti o výživě psů, tento způsob krmení se tedy příliš nehodí pro nezkušené chovatele. Jste-li začátečník a toužíte svému psovi chystat domácí stravu, požádejte o pomoc s jídelníčkem zkušeného „barfaře“. 

Důležitou součástí krmení jsou preventivní opatření proti torzi žaludku - rozdělení krmení do dvou až tří denních dávek, dodržení dvouhodinového klidového režimu po jídle, podávání navlhčených granulí a misky umístěné do zvýšené pozice. 

Chov greyhounda je finančně trochu náročnější. Základní výdaje jsou u všech plemen prakticky stejné. Pravidelné očkování vychází na 500-1500 Kč, podle toho, zda očkujete pouze základ nebo přidáváte i nějaké další vakcíny. Například psi pohybující se u koní nebo na statku by měli být očkováni proti tetanu, který není součástí základní vakcinace. Psi pohybující se ve větším kolektivu (dostihy, výstavy) zase mohou profitovat z rozšířené ochrany proti původcům tzv. psincového kašle. Počítejte také s pravidelným poplatkem obci. Ten se pohybuje od symbolických 100 Kč ročně až po 1000 Kč. Vyšší poplatky bývají ve velkých městech a také pro majitele více psů. 

Významnou položkou v rozpočtu je krmení. Greyhound je poměrně velké plemeno, je tedy třeba počítat s tím, že jeho výživa bude něco stát. Pro představu - 15 kg pytel granulí (slušná, ale nikoliv top kvalita) začíná na 1000 Kč a dospělému greyhoundovi ve střední zátěži vystačí přibližně 5-6 týdnů. Při krmení domácí stravou se dostanete na podobnou částku, budete-li kupovat suroviny přiměřené kvality. U dostihových chrtů počítejte s ještě vyššími částkami - potřebují superprémiové krmivo a perfektně vyvážený jídelníček.

V sezóně klíšťat se neobejdete bez přípravků proti zevním parazitům (obojky, pipety). Výrobků je mnoho a je třeba vyzkoušet, co bude vašemu psovi vyhovovat. Cena za měsíc trvající ochranu vychází na 200 - 400 Kč, podle zvoleného přípravku. Plánujete-li dostihovou kariéru, počítejte ještě s dalšími výdaji na trénink, zvýšenou zdravotní péči (fyzioterapii), startovné a mnoho dalšího. 

Kdo si chce pořídit greyhounda, musí předem dobře zvážit, zda se bude pravidelně věnovat dostihové kariéře. Pokud dospěje k názoru, že je to málo pravděpodobné, je lepší vybírat z výstavních, nikoli závodních linií. Rozhodně se jedná o nejpopulárnějšího a nejznámějšího dostihového chrta světa.

Velmi důležité je požadovat pouze štěně po řádně uchovněných rodičích (tedy štěně s průkazem původu). Pokud mají oba rodiče PP, ale štěně ne, je tu jediná příčina - jeden či oba rodiče nebyli uchovněni, a to buď z nezájmu chovatele nebo, což je horší, z důvodu vady exteriéru či povahy. Častá výmluva, že štěně bylo „nestandardní“ či „přespočetné“ je naprostá lež. Štěně po uchovněných rodičích dostává vždy průkaz původu, i kdyby bylo dvacáté z vrhu a exteriérově naprosto „nepovedené“. Je pravdou, že štěně s exteriérovou vadou (nepovolená barva, zálomek na ocase), která vylučuje výstavní úspěchy a použití v chovu, bude levnější a sháníte-li pouze společníka, lze takto ušetřit. Průkaz původu však bude mít i tak, stejně jako bude po ostatních stránkách odpovídat standardu plemene. 

Absolutní jistotu odpovídající povahy i exteriéru vám samozřejmě nikdo nezaručí, nicméně u psů s průkazem původu je riziko nestandardního či nemocného zvířete mnohem menší. 

Knihy o plemenu

Nejčastěji se s greyhoundem setkáme v rámci větších encyklopedií o psech, jako je třeba kniha Michala Císařovského.

Od stejného autora pochází také starší kniha Chrti, kde je mnoho prostoru věnováno právě greyhoundům. 

Časté dotazy

Co vás zajímá o greyhoundech.

Jaká je průměrná cena za štěně?

 Štěně s průkazem původu obvykle pořídíte  v rozmezí 15-35 tisíc korun. Cena se odvíjí například od výstavních či dostihových předpokladů, případně podle pohlaví a zbarvení štěněte. 
Dražší bývají potomci výstavně úspěšných psů, ze zahraničních spojení nebo po dostihových šampionech. Vyšší částku také obvykle zaplatíte za fenku, zvláště má-li potenciál pro chov.

Pro koho se hodí?

Greyhound se chodí pro člověka, který se již trochu seznámil s chrtí povahou a je si jistý, že mu tento typ psa vyhovuje. Váháte-li, může být pro vás vhodnější volbou whippet, který je ze všech chrtů svou povahou nejbližší běžným  evropským plemenům a je také nejsnáze cvičitelný a ovladatelný. 

Kde bude spokojený?

Navzdory atletickému zjevu a fyzickým schopnostem je tento chrt tak trochu lenoch. Rád si pohoví a vyhovuje mu i chov v bytě, pokud má k dispozici dostatek prostoru. Ačkoliv jsou v některých zemích drženi v psincích, jsou to společensky založení psi a dlouhodobé ubytování v kotci a výběhu jim nesvědčí. Pozor také na prochladnutí, hladká srst poskytuje jen velmi omezenou ochranu před chladem a vlhkem. 

Jak se snáší s ostatními zvířaty?

Pořízení králíka, papouška, hlodavce nebo kočky k dospělému greyhoundovi je značně riskantní, na druhé straně se díky své mírumilovnosti a klidné povaze může naučit žít s nimi pokojně pod jednou střechou, pokud spolu vyrůstají od jeho štěněcího věku. S dospělými chrty, kteří na domácí zvířata nejsou zvyklí, to však může být neřešitelný problém.
To se pak může dotýkat i malých psů typu jorkšírského teriéra, čivavy a podobně. Rozhodně však platí, že ať greyhoundi jsou, či nejsou v mládí zvykaní na domácí mazlíčky, cizí kočky, králíky, ptáky a jiná podobná zvířata rozhodně budou chtít v otevřeném prostoru kdykoliv lovit, ať už se bude jednat o území vlastní velké zahrady, nebo o otevřený prostor mimo domov.

To přepnou na program „ulovit“ a myšlenky, veškerá pozornost i energie se přesunou pouze na tento jediný bod zájmu. Pak se i ten nejlépe ovladatelný a klidný greyhound stane lovcem bez zábran, který nevidí a neslyší nikoho jiného než potenciální kořist. Byl k tomu veden po dlouhá staletí a nadále je tato povahová vlastnost u něj utvrzována na chrtích dostizích. 

Jak vychází s jinými psy?

Stejně jako většina ostatních psích plemen může být greyhound součástí menší či větší smečky psů nejrůznějších velikostí. V jaké harmonii, pak už záleží jen na osobnosti jednotlivých psů. Vztah greyhoundů k cizím malým psům je velmi individuální, ale částečně se dá ovlivnit socializací a následnou výchovou. Někdy je totiž mohou považovat za „kořist“.  
Běžně však s cizími psy nemívá problém. Někteří jedinci jsou však natolik soutěživí, že je můžou rozčilovat konkurenti na dostihové dráze – při lovu. Proto, aby se předešlo možným konfliktům s následky, se na dostihové dráze používají náhubky. Přesto si nejsou vzájemně nebezpeční a agresivní greyhoundi jsou absolutní výjimkou.

Dostihoví greyhoundi a ti druzí

Asi všude ve světě se začaly rozlišovat linie výstavní a pracovní (dostihové). Jen zřídkakdy se tyto linie mezi sebou kříží nebo se chovatel (majitel) věnuje oběma těmto směrům. Běžně se zapisují do společné plemenné knihy, ovšem země chrtích dostihů mají plemenné knihy oddělené.
Vhodné je občas udělat změnu a vyjet na jinou dostihovou trať. Často velkou a vítanou změnou je přírodní coursing. Jakákoliv změna, která psa vytrhne ze stereotypu, je skvělá. Třeba i změna trasy procházek, nějaký výlet, zaběhání si na trati bez ostatních psů nebo změna návnady na kolotoči na dráze. Pro mnohé greyhoundy je vzrušující, když si mohou pohrát s kořistí – s atrapou nějaké zvěře, nejlépe s takovou, která píská (má v sobě píšťalku vydávající po zmáčknutí zvuky). Pes musí také vědět, že jeho člověk má radost z jeho práce – snahy co nejlépe běžet. Musí být chválen za dobře odvedenou práci, i když zrovna nevyhrál. Snažil se dát do toho všechno. Potřebuje povzbuzení a příjemnou atmosféru kolem sebe.
Ne každý anglický chrt je ideálním závodním psem. Majitelé se mohou potýkat s nejrůznějšími problémy při přípravě greyhounda na závodění. V celé psí říši je každý jedinec, tedy i greyhound, individualita. Může se jednat o provokatéra, kterého začnou více zajímat ostatní psi než umělý střapec, nebo se může jednat o psa, který nechce běžet první, nebo o psa, který nesnese těsný kontakt s ostatními chrty na dráze nebo má slabé sebevědomí, může náhle ztratit zájem o běhání či bude mít nešvary typu stres při přepravě, nervozita v kotci apod. Dosáhnout tedy alespoň dobrých výsledků na dostihové dráze není nic samozřejmého a často ani snadného. Pro závodění je důležitá velká sebedůvěra, soutěživost, výrazný lovecký instinkt a co nejmenší procento nervozity. Greyhound má zpravidla závodního ducha a z běhání i za umělou kořistí bývá uchvácen. Většina greyhoundů má v sobě chuť vyhrávat, chuť trénovat a zřejmě také chápou význam slov „být první“. Pocit vítěze si někteří umějí patřičně užívat.
Třebaže lovecký pud mají všichni greyhoundi silně vyvinutý, někteří mají většího a jiní menšího závodního ducha. Poměrně s jistotou se již u dvou– či tříměsíčních štěňat dá rozpoznat, které z nich má srdce připravené na výhru a mysl toužící po vítězství.

Jak sehnat štěně?

Stěžejní je, zvolit správně chovatelskou stanici. Nejen, že by se měla těšit dobré pověsti, ale také by její zaměření mělo odpovídat vašim představám o tom, co hodláte se štěnětem podnikat. Je velký rozdíl, zda hledáte dostihového šampiona, výstavního a chovného psa nebo zkrátka jen společníka. 
Netrváte-li na štěněti, můžete udělat dobrý skutek a dát nový domov některému z "vysloužilých" dostihových chrtů. Obvykle jde o stále mladá zvířata z dostihových chovů Anglie či Španělska (u nás jsou naštěstí dostihy chrtů spíše zábavou a závodící zvířata jsou zároveň plnohodnotnými členy rodiny). 

Proč chtít psa s PP?

- Máte maximální jistotu, že váš greyhound bude vypadat opravdu jako greyhound a bude mít i povahové rysy typické pro příslušníky tohoto plemene. I když i v nejlepším chovu se tu a tam může vyskytnout „nepovedené“ štěně, riziko je neporovnatelně menší než při pořízení psa bez dokladů o původu.
- Nepodporujete množitele, kteří chovají psy "na kšeft", bez jakýchkoliv znalostí, s minimální péčí a často vysloveně v nevhodných podmínkách. 

Tématu "Proč si koupit pouze psa s PP" se věnuje tento článek.

Druhy/varianty greyhounda

V Anglii se greyhound dělí na tři typy. FCI, a tedy ani český chov toto dělení nemá a chov se zde řídí podle jediného standardu, který má za úkol skloubit krásu s výkonem.

Na co si dát při pořízení štěněte pozor?

- Při čtení inzerátu nabízejícího štěňata zbystřete pokud: 
- není uveden název chovatelské stanice (ideálně i odkaz na web)
- cena štěněte je podezřele nízká
- inzerát je psaný špatnou češtinou, s podivnými slovními obraty (není-li  zároveň uvedena zahraniční chovná stanice, ideálně s odkazem na webové  stránky).
V případě jakýchkoliv pochybností se neváhejte obrátit na chovatelský klub.

Vhodné jméno pro greyhounda

Oficiální jméno zapsané v průkazu původu samozřejmě nemusíte používat. Mnoho chovatelů si ze "šlechtického" jména svého psa vytvoří osobitou přezdívku či zkratku, případně psa pojmenuje úplně podle svého. Při včasné závazné rezervaci štěněte se lze s chovatelem domluvit na pojmenování štěněte, obvykle je to ale jeden limit - dané počáteční písmeno dle pořadí vrhu (vrh A, vrh B atd.). 
K elegantnímu greyhoundovi se hodí jména odrážející jeho aristokratický původ. Sluší mu i jména z mytologie - Diana, Milady, Apollon, Zeus, Zephyr, Lord, Agrippa nebo Caesar.

Jaké jsou vhodné doplňky a vybavení pro greyhoundy?

Pro chrty je používán a vyráběn speciální typ obojku. Mají štíhlý krk i hlavu, a proto musí dobře padnout. Zároveň nesmí škrtit, a už vůbec ne svou tenkostí řezat (příliš tlačit na hrdlo). Umísťuje se těsně za uši a smí se pod něj vejít jen dva prsty. Bezpečí psa, a tudíž i všech okolo musí být při procházkách na prvním místě. Nesmí hrozit možnost vyvléknutí se z obojku.
Pro přepravu autem volte prostorný a dobře upevněný přepravní box, případně psa umístěte přímo v kufru auta, který bude od kabiny pro lidskou posádku oddělen pevnou mříží. Dáváte-li přednost převážení psa v kabině, investujte do kvalitního autopostroje, který má příslušný bezpečnostní atest. Pes přepravovaný volně v autě může představovat vážné riziko pro sebe i ostatní cestující. V případě nehody také může značně zkomplikovat práci záchranářů. 

Oblečky pro greyhounda

Protože mají na těle velmi málo tuku, který by je v chladném počasí zahříval, je velmi vhodné v zimních měsících používat na vycházkách obleček, který je ochrání před prochladnutím. V dnešní době je oblečení na psy ve velkém výběru, proto je třeba dbát hlavně na praktičnost a uvědomovat si důvod, proč psa vlastně oblékat. Základem je, aby byl oblek z materiálu, který odolává větru a aspoň částečně i vodě (softshell a podobné funkční materiály). 

Zajímavosti o plemeni 

Proč je greyhound greyhound

Jak vzniklo pojmenování greyhound, je jeden velký otazník. Je velmi nepravděpodobné, že by to mohlo být od slova grey, tedy šedý, protože šedých psů bylo málo, a když, tak nebyli propagováni. Za nejlepší byli považováni plaví, červení a snad i černí. Také se nenašla jediná, ani ta nejmenší možná souvislost s pojmenováním po některém ze šlechticů, nemluvě o jménu zakladatele plemene. Více pravděpodobné je, že slovo „grey“ má něco společného s řeckým „gradus“, což znamená „řecký“. To proto, že někteří chovatelé dávných dob se přikláněli k řeckému původu anglického chrta. Existuje i několik dalších vysvětlení, přičemž to, které mají chovatelé greyhoundů nejraději, je, že slovo greyhound vzniklo ze spojení slov great hound, tedy skvělý pes, nebo také velký pes. Přesto za zvážení stojí také překlad slovního spojení „hubený pes“, neboli „grace hound“. Ovšem velmi pravděpodobné s ohledem na jeho historii také může být, že slovo greyhound vzešlo ze slova „gre“. Tehdy toto označení představovalo něco jako „vznešený“ (degrée) či „gradus“ čili „hodnost“. To vše je velmi blízko slovu greyhound, kterému se kdysi dlouho říkalo také grewhound.
Existuje krásné velšské přísloví: „Gentlemana poznáte podle jeho sokola, koně a greyhounda.“
U nás je používáno i označení anglický chrt, ale většina lidí si při pohledu na tohoto psa spíše vybaví slovo greyhound.  

Greyhound a podobná plemena

Asi nejvíce se z ostatních hladkosrstých chrtů greyhoundovi podobá španělský galgo.  Společné rysy má i s dalším populárním dostihovým plemenem - whippetem. Ten je však výrazně menší.  
Od polského chrta, azavaka či sloughi ho spolehlivě odlišuje, krom jiného, delší stavba těla. Zmiňovaní chrti jsou kvadraticky stavění (délka těla je stejná nebo dokonce i menší než kohoutková výška), greyhound je proti nim o poznání delší.