Italský ohař

O plemenu

Tento mohutný, harmonicky stavěný pes vyniká silou, rychlostí i vytrvalostí. Ideální jedinec má dobře vyvinuté svaly a minimum podkožního tuku, tělesný rámec je zcela nebo téměř kvadratický (délka těla odpovídá kohoutkové výšce). Končetiny by měly být co možná suché, hlava výrazně modelovaná, hranatá a úzká. Délka mozkovny by měla být přibližně stejná, jako délka tlamy. 

Výrazným plemenným znakem jsou také dlouhé, poměrně vzadu uložené uši, jejichž šíře se směrem k hlavě zužuje. 

Historie

Brakoidní ohaři byli v Itálii používáni k lovu zejména pernaté zvěře již ve 14. století, jak nám dokládají dochované fresky a kresby. Italský ohař tak může být označen za nejstaršího evropského ohaře. 

Zlatým věkem italských ohařů však bylo až století 18., kdy se také začalo s chovatelskými záznamy a čistokrevným chovem. Cílem šlechtitelů bylo získat rychlého a vytrvalého psa s jemným nosem, citlivým sluchem a vlohami k přinášení. 

Z Itálie se tamní hladkosrstí ohaři (bracco) rozšířili nejprve do Francie, na počátku 16. století. Namířili si to rovnou do královských loveckých smeček, mezi obdivovatele plemene patřili například francouzští králové Ludvík XII. i jeho nástupce, František I. 

Povaha

Italský ohař je na jedné straně neúnavný, vytrvalý pracant, na druhé straně je také oddaný a věrný společník. Má velmi hezký vztah k dětem, toleruje i určitou neohrabanost a rád si s nimi hraje. 

Snadno se učí, rychle chápe a má výbornou paměť, může však být trochu pohodlný a tvrdohlavý. Vedle loveckého využití se výtečně hodí pro celou řadu sportů - agility, flyball, coursing, bikejöring, ale i pro vodní práce. 

Dobrý vztah má i k ostatním psům, lze ho chovat i v páru či ve smečce. Zvířata jiného druhu toleruje, je-li na ně od mládí zvykán, může však mít tendence pronásledovat ta, která se před ním dají na útěk. 

Výcvik

Tento samostatný a inteligentní pes potřebuje pevné a důsledné vedení aspoň středně zkušeného psovoda. Pozor však na projevy netrpělivosti či hrubost - ohař je jemný pes, který nezapomíná nespravedlnost. Jednou narušená důvěra k majiteli se těžko získává nazpět. Při důsledném přístupu a pozitivní motivaci získáte učenlivého, bystrého společníka i pracovního psa, na kterého se můžete vždy spolehnout. 

Krmení

Správná výživa hraje důležitou roli v životě psa jakéhokoliv plemene, avšak u velkých psů to platí dvojnásob. Především štěňata a mladí psi v růstu mohou být nevratně poškozeni nejen nedostatkem živin, ale také jejich nadbytkem či nevhodnou kombinací. Krmíte-li vyváženou stravou, s dalšími doplňky (minerály, vitaminy atd.) raději šetřete. 

Zvolit můžete buď kvalitní granule nebo, mezi majiteli velkých psů stále populárnější, krmení BARFem (syrovou stravou). 

Italský ohař je vysokonohé plemeno s hlubokým, prostorným hrudníkem, patří proto mezi psy s vysokým rizikem torze žaludku. Prevencí této akutní břišní příhody je zejména dvouhodinový klidový režim po jídle, rozdělení stravy do dvou denních dávek či podávání namočených granulí.  

Srst italského ohaře je krátká, hustá, na hlavě, uších a nohou jemnější struktury. Žádoucí je jemný, hedvábný lesk. Základní barvou je bílá, mohou být přítomny různě velké skvrny oranžové, jantarové či hnědé barvy (vždy pouze bikolorní kombinace s bílou). Standard uvádí také varianty se stříkáním - oranžového a hnědého bělouše. 

Na péči je italský ohař poměrně nenáročný, vyčesat postačí jednou týdně. Zvýšenou péči mohou potřebovat pouze uši - těžké, svěšené boltce jsou náchylné k zapaření a následným zánětům, proto musí být udržovány v čistotě a suchu. 

Zdraví / nemoci

V zásadě jde o zdravé a odolné plemeno. Větší vzrůst a dlouhé nohy s sebou nesou vyšší riziko rozvoje dysplazie kyčelního kloubu, vzácněji i zánětů či nádorů kostí. Citlivým místem italského ohaře jsou také oči, náchylné na podráždění. Vyskytuje se také vchlípení a vychlípení očních víček či abnormality růstu řas.