Jack Russell teriér, zkráceně JRT, je silný a vytrvalý pracovní teriér, stále častěji se uplatňuje také jako aktivní rodinný pes.
Vyznačuje se pevnou, harmonickou tělesnou stavbou, pružný trup má střední délku - jeho rozměr musí přesahovat kohoutkovou výšku, nesmí být ale dlouhý přespříliš.
Zajímavostí je, že tři existující varianty lišící se typem srsti jsou na výstavách posuzovány společně a také se, mezi sebou kryjí. To přispívá k zachování genetické pestrosti plemene a ke zdraví chovaných jedinců.
Jack Russell Teriér nese ve svém názvu jméno svého šlechtitele, reverenda Johna Russella. Reverend byl aktivním členem tehdy ještě velmi mladého Kennel Clubu a počátkem 19. století začal se šlechtěním svých foxteriérů tak, aby dokázali držet krok s foxhoudy, ale zároveň byli schopní pronásledovat lišku nebo jinou kořist také do nor, pod zem. Vedle foxteriérů byl při šlechtění využit také dnes již neexistující black and tan teriér.
Výsledkem byly dvě varianty statných, ale rychlých, houževnatých psů. Obdélníkový Jack Russell teriér na kratších nohách a vyšší, téměř kvadraticky stavěný Parson Russell.
Jack i Parson nebyli dlouhou dobu oficiálně uznáni, hlavním důvodem bylo, že se v jejich chovu příliš nehledělo na exteriér, ale zásadním měřítkem při výběru chovných jedinců byla lovecká upotřebitelnost. Také proto se obě plemena dlouhou dobu od sebe neodlišovala, k jejich oficiálnímu rozdělení a následně uznání FCI došlo postupně až na přelomu 20. a 21. století.
„Raslíci“ jsou koncentrovaná energie, podnikavost a nebojácnost. Rádi pracují nebo si hrají, zvláště lákavou hračkou jsou pro ně tenisáky a míčky všeho druhu. Vedle loveckého využití se výborně hodí i pro mnoho sportovních disciplín, agility nebo flyball jsou pro ně ideálním vyžitím, obstojí ale i při běhu a náročné turistice.
Soužití s ostatními zvířaty není nemožné, ale vyžaduje pečlivou výchovu a socializace již od štěněte. Problémový může být také chov více psů stejného pohlaví.
Nutně potřebují aktivní majitele s dostatkem času, bez pohybové aktivity a vybití energie se mohou projevit nepříjemné stránky raslí povahy – žvýkání a demolování věcí v bytě a nadměrný štěkot.
Ke zcela malým dětem se příliš nehodí, ale pro ty odrostlejší jsou raslíci výbornými a neúnavnými parťáky ke hře.
Jack Russellové potřebují pevnou a důslednou výchovu, jejich slabou stránkou je paličatost, sklony k nadměrnému sebeprosazování a snaze zaujmout v rodinné hierarchii vyšší postavení, než je zdrávo.
Nelze je tedy doporučit úplným začátečníkům, alespoň základní zkušenosti s chovem a výcvikem psů se při soužití s JRT budou hodit.
Pokud mají dostatek pohybu a pečlivou socializaci, dokáží se při správné motivaci naučit mnoho povelů a triků.
Popularita Jack Russellů se odráží i v tom, že hned několik výrobců superprémiových krmiv vyrábí granule určené přímo pro raslíky, většinou nabízí kompletní řady od štěňat přes dospělce až po seniory.
Pokud preferujete domácí stravu, lze podávat jak vařenou, tak i syrovou (BARF). Připravte se však, že při těchto způsobech stravování je obtížnější zajistit vyrovnaný poměr živin v každé krmné dávce.
Srst JRT může být hladká, lámaná (broken) nebo hrubá. Svou strukturou musí zajistit adekvátní ochranu před nepřízní počasí. I když jsou Jack Russellové poměrně odolní, pozor při příliš velké zimě, na tu přece jen stavěni nejsou. Srst se neupravuje (netrimuje), aby vypadala hladká nebo lámaná (broken), také stříhání není povoleno.
Co se týká zbarvení, nutností je převládající bílá barva s černými a/nebo tříslovými znaky. Tříslová může mít více tónů, od světlé až po kaštanově hnědý.
JRT sice nepatří mezi příliš nemocná plemena, ale i u nich se některé choroby vyskytují relativně častěji. V chovu se sledují zejména luxace pately, luxace čočky (poškození vláken fixujících oční čočku), LOA (Late Onset Ataxia) geneticky podmíněná pozdní forma ataxie, kdy v prvním roce života propuká ztráta koordinace pohybů a poškození rovnováhy.