Kanadský retrívr

Toller je nejmenším a také historicky nejmladším z šesti plemen retrívrů. Svou velikostí se řadí spíše ke středním než velkým rasám, je však kompaktní a dobře vyvážený, s dobrým osvalením a těžší kostrou.

Vyznačuje se hlavou poněkud klínovitého tvaru, s lehce zaoblenou, širokou mozkovnou. Hnědé oči mandlového tvaru sedí daleko od sebe, uši jsou vysoko nasazené a u hlavy mírně vzpřímené (náznak poloklopení).

Domovinou tohoto malého retrívra je Nové Skotsko, kde se v 17. století začali křížit játrově hnědí labradorští retrívři s dnes již neexistujícím svatojánským vodním psem (St. John´s water dog), anglickými loveckými španěli, koliemi/šeltiemi a zejména s irským setrem, jehož krvi toller vděčí za svou typickou barvu.  

Cílem chovatelů však nebyl pouze menší aportér vodního ptactva, tollerův úkol začínal ještě před výstřelem lovce. Pes měl za úkol běhat a hrát si podél břehu, čímž na sebe upoutal pozornost ptáků, nejčastěji kachen. Když se hejno přiblížilo na dostřel, lovec, do té chvíle pečlivě ukrytý, vystřelil z pušky. Toller byl poté vyslán do vody, aby přinesl zasažené kachny na břeh. Tuto činnost ostatně dokumentuje samotný název plemene, který lze přeložit jako „kachny lákající retrívr z Nového Skotska“.  

Velké zásluhy o čistokrevný chov a ustálení plemenného standardu má Cyril Colwell, díky němuž plemeno roku 1945 uznal Kanadský Kennel klub (CKC). V letech po druhé světové válce počty tollerů stoupaly, FCI plemeno uznala roku 1981 a o patnáct let později byl první toller importován do ČR. 

Kanadský retrívr, zkráceně také toller, je středně velký, silný, kompaktní pes s dobře vyváženými proporcemi. Kostra je poněkud těžší, svalstvo vyvinuté, celkový dojem musí působit jako harmonické kombinace síly a hbitosti. 

Pokud toller pracuje, vyznačuje se rychlou, hbitou akcí, během pohybu nese hlavu téměř v linii hřbetu a radost z činnosti prozracuje i mohutně mávající ocas s bohatými praporci dlouhé srsti.

Hlava tollera má poněkud klínovitý tvar a žádoucí jsou jasně řezané rysy. Mozkovna je pouze mírně zaoblená, týlní hrbol není patrný, líce ploché. Mezi ušima je prostor kolem 14 cm, směrem k nosu se hlava plynule zužuje až na 3,8 cm na konci nosní partie. Orientační délku hlavy standard uvádí kolem 23 cm, mnohem důležitější jsou ale celkové proporce a harmonie hlavy, postavení uší a celkové konstituce posuzovaného zvířete.   

Obličejová partie: 
Nosní houba musí odpovídat barvě srsti, případně může být i černá. Směrem ke špičce se zužuje, nozdry musí být dobře otevřené, čisté a bez výpotku.
Linie tlamy se plynule zužuje od středně výrazného stopu až ke špičce nosu, dolní čelist je silná, nikoliv ale vystupující. Dolní linie tlamy probíhá téměř rovně od vnějšího koutku až ke hraně kosti dolní čelisti. Hloubka tlamy u stopu je větší než u špičky nosu.  Srst na tlamě je krátká a jemná, přiléhající. 
Pysky přiléhají těsně a při pohledu z profilu tvoří jemnou křivku. V žádném případě nepůsobí těžce nebo příliš povolneně. Čelisti i zuby jsou dostatečně silné, velmi žádoucí je tzv. měkká tlama - jemný úchop, díky kterému toller dokáže přinést střelenou kořist, aniž by ji poškodil.  Skus je nůžkový, těsný, žádný zub nesmí chybět, pokud dojde ke ztrátě např. po úrazu, je nutné, aby veterinář učinil zápis o ztrátě a pes tak nebyl na výstavách penalizován.

Oči tollera sedí poměrně daleko od sebe, jsou středně velké a svým tvarem připomínají mandle. Zbarvení se pohybuje od jantarové po temně hnědou, mělo by harmonovat s barvou srsti a nosní houby, okraje očních víček mají stejnou barvu jako pysky. Celkový výraz je otevřený, přátelský a živý. 
Uši standard popisuje jako trojúhelníkové, střední velikosti, nasazené vysoko, v zadní části mozkovny. U základny jsou velmi lehce vzpřímené, pokryté hustou srstí, která na zadní straně skladu tvoří delší praporce. Špičky uší jsou zaoblené, pokryté krátkou srstí.

Hlava je nesena na dobře osvaleném krku střední délky, s přiléhající kůží - jakýkoliv náznak laloku či záhybů je nepřípustný.Horní linie hřbetu je rovná, hřbet je krátký a rovný, bedra silná a svalnatá. Velmi důležitý je hluboký hrudník, poskytující dostatek prostoru pro výkonné plíce. Hrudní kost se nachází zrhuba v úrovni loktů, žebra jsou dobře klenutá, celé tělo musí být dobře osvalené, břicho středně vtažené. 

Ocas tollera plynule navazuje na záď, je u kořene široký a poměrně dlouhý - špička dosahuje aspoň na úroveň hlezenních kloubů. Výraznou ozdobou kanadského retrívra jsou dlouhé a bohaté praporce srsti. V klidu je ocas obvykle nesený pod úrovní hřbetu, pokud ale psa něco zaujme, zvedá ocas výše. Při rozrušení tak může být ocas zatočen přímo nahoru, nikdy se ale nemá dotýkat trupu. 

Hrudní končetiny by měly vypadat jako rovnoběžné sloupy, jsou rovné, dobře osvalené a se silnými kostmi. Také plece jsou svalnaté, lopatka dobře skloněná dozadu, dosahuje zhruba stejné délky, jako pažní kost. Lokty těsně přiléhají, v žádném případě nejsou vtočené ani vbočené, při pohybu pracují hladce a symetricky. Zápěstí jsou silná, mírně skloněná, prsty tlapek jsou spojeny kožní blánou, těsně uzavřené, tlapka je kulatá, polštářky silné. Paspárky mohou být odstraněny. 

Také pánevní končetiny oplývají mohutným svalstvem, jsou široké, kvadratického vzhledu.  Zaúhlení končetin vpředu a vzadu musí být harmonicky vyvážené, hrudní i pánevní končetiny jsou zhruba stejně dlouhé. Stehna mají výrazné osvalení, kolena jsou dobře zaúhlená, pružná, hlezna spuštěna rovně dolů, bez vtočení či vytočení ven. Paspárky na zadních nohou jsou nežádoucí a vždy se odstraňují. Také zadní tlapky jsou kulaté, uzavřené a s kožní řasou mezi prsty. 

Při pohybu kombinuje toller sílu a pružnost, působí jako dobře trénovaný atlet. Pohyb vpřed je prostorný, živý a hbitý. 
Tlapy nejsou vytočené ven ani vtočené dovnitř a končetiny se pohybují po přímce.  S rostoucí rychlostí se tlapy psa dostávají pod osu těla do jedné linie; hřbet zůstává v pohybu vodorovný.

Srst kanadského retrívra odpovídá jeho původnímu účelu - přinášení zvěře ze studené vody. Srst je proto patrová a přirozeně odpuzuje vodu. Krycí srst je středně dlouhá, podsada spíše kratší, jemná a velmi hustá. S výjimkou mírného zvlnění na zádi je srst rovná, v zimě může vytvářet volné kadeře na hrdle. Praporce delší srsti se nacházejí na hrdle, za učima, na stehnech a na předloktích. Zbarvení se pohybuje v různých  odstínech červené nebo oranžové, se světlejšími praporci a spodní stranou ocasu. Obvyklé jsou bílé znaky na špičce ocasu, na tlapách (maximálně po nadprstí), častá je také bílá skvrna na hrudi a lysinka na hlavě. Pes jinak vysoké kvality nesmí být penalizován pro nedostatek bílé.  Pigment nosu, pysků a okrajů očních víček je masově zbarvený, v barvě srsti nebo černý.

Velikost tollera:
Ideální velikost psů starších 18 měsíců je     48 – 51 cm 
                         fen starších 18 měsíců       45 – 48 cm 
Jeden palec (2,5 cm) nad nebo pod ideální výšku je povolen.
Hmotnost: Musí být ve správném poměru s výškou a kostmi psa – orientačně: 20 – 23 kg u dospělých psů; feny 17 – 20 kg.

Tolling retrívr je vysoce inteligentní, snadno se cvičí a má ohromnou vytrvalost. Je vynikající a vytrvalý plavec, velmi houževnatý a spolehlivý ve vodě i na souši. Toller je rozený aportér - nepromešká sebemenší pokyn k přinesení kořisti, je hravý, učenlivý a snaživý. Co se týká ovladatelnosti a přátelského vztahu k lidem i domácím zvířatům, toller nijak nevybočuje z řady ostatních retrívrů, kteří se v tomto směru těší vynikající pověsti.  

Díky genům anglických ovčáckých psů (kolie, šeltie) má však jako jediný z retrívrů rozvinuté teritoriální cítění a je tedy dobrým hlídačem, i když vzhledem ke své přátelské povaze nezakročí ostře, ale "vetřelce" spíše hlasitě ohlásí. Někteří tolleři mají svůj osobitý způsob hlídání - vkročí-li do branky cizí člověk, pes kolem něj krouží, takže mu brání v postupu dále na pozemek, a štěkotem přivolává svého majitele. Pokud k vám ale chodí návštěvy častěji, bystrý toller si brzy zvykne na obvyklé hosty a nebude se jejich příchodem nijak rozrušovat. 

Toller je společenský pes, který se nehodí pro nepřetržitý pobyt venku, naopak potřebuje blízkost své rodiny. Dále se neobejde bez dostatku pohybu i zaměstnání mysli, je-li příliš dlouho ponechán sám sobě, může se začít zabavovat sám, zpravidla ne právě vítanými způsoby.

Toller je vhodným psem pro začátečníky, pokud jsou dostatečně aktivní a umožní mu vhodné vybití energie.  

Jako všichni retrívři, také toller ochotně spolupracuje, je pracovitý a svému majiteli se snaží vyhovět. U mladých psů může představovat komplikaci roztěkanost a potíže se soustředěním, v žádném případě se však neuchylujte k metodám tvrdého drilu a hrubých trestů. Naopak důsledný, avšak vlídný a laskavý přístup dokáže divy.  

Toller je poměrně všestranný pes, uplatnění najde v mnoha odvětvích sportovní kynologie. Hodí se zejména na obedience, pachové práce, agility, canicross nebo vodní aktivity. 

Právem se těší vynikající pověsti co do inteligence, cvičitelnosti a ochotě spolupracovat se svým majitelem. Ve správných rukou, při dostatečné socializaci a dobře vedeném výcviku, je toller všestranný pes, rychle chápe a má vynikající paměť.

To však také znamená, že jsou stejně rychlí i při chytání některých zlozvyků, chyby ve výchově se tak odstraňují dlouho a pracně. Jak již bylo zmíněno, výchova musí začít brzy, již v útlém věku štěněte. Přátelští a jemní tolleři dobře reagují na pouhou intonaci hlasu a velmi dobře se cvičí pomocí pozitivních výcvikových metod.

Roztomilost a plyšový vzhled tolleřích štěňat svádí k tomu, oddalovat výchovné působení a načechranou kuličku spíše hýčkat a rozmazlovat. Tento přístup se ale nevyplácí - štěňata rostou rychle a bez jasně určených hranic a vymezení správného místa ve smečce (rodině) si brzy začnou dovolovat více, než by bylo zdrávo. Jakkoliv je toller založením přátelský a bezproblémový pes, také on se dá zkazit nevhodnou výchovou. Ke štěněti proto přistupujte laskavě, avšak důsledně, a postupně ho seznamujte s chodem domácnosti a s tím, co se od něj v budoucnu očekává. 

Dobře vedený toller je vynikajícím společníkem k dětem, zvláště k těm, které již dosáhly školního věku a jsou tak pro něj adekvátními partnery pro různé hry a aktivity. U menších dětí může být občas problém, že toller je už větší pes a pokud se rozdovádí, může malého človíčka poranit i naprosto neúmyslně, třeba povalením či švihnutím ocasem do obličeje. 

Menší školáci se s tollerem báječně vydovádí, ocení jeho neúnavnou vášeň pro aportování a skotačení na zahradě. Starší děti se s ním mohou věnovat i výcviku nebo sportovním soutěžím. Toller je ovladatelný a nedělá mu problém spolupracovat i s náctiletým psovodem, výhodou je i jeho menší velikost, v porovnání s ostatními retrívry. 

Toller patří mezi zdravá plemena, nicméně i u něj se může vyskytnout dysplazie kyčelních kloubů, PRA (progresivní retinální atrofie sítnice oka) či hluchota.

Protože má delší, zavěšené ušní boltce, je zapotřebí věnovat zvýšenou péči hygieně zvukovodu - udržovat ho suchý a čistý, jinak hrozní podráždění a zánět. Zvláště důležité je ošetření uší po koupeli či plavání.  

Kvůli riziku dysplazie kyčlí a loktů nikdy nepouštějte štěňata do příliš vysoké zátěže. Nepřiměřené množství nebo nevhodný druh pohybu vedou k přetížení rostoucích kloubních struktur a zvyšují riziko rozvoje dysplazií. Ideální je pohyb po travnatých plochách, doma po kobercích (což se občas těžko slučuje s tím, jak malá štěňátka dělají loužičky), případně po gumových podlážkách (ty už se hygienicky udržují lépe). Zvláště pak se vyvarujte kluzným pohybům (neházejte štěněti míček na dlažbě, plovoucí podlaze nebo na ledu - videa na sociálních sítích možná vypadají legračně, můžete ale nenávratně poškodit pohybový aparát štěněte), úderům a pádům (typicky při hře s výrazně větším psem), vhodný není ani příliš častý pohyb po schodech. Také se sporty typu agility nebo flyball vyčkejte, dokud se kostra a svaly patřičně nevyvinou. 

Vedle pravidelné péče o srst, na kterou se blíže podíváme v dalším odstavci, je důležité čas od času zkontrolovat uši a, je-li to nutné, vyčistit zvukovody speciálním roztokem. Vhodný roztok vám poradí váš veterinář, určitě také nezačínejte s čištěním bez porady s odborníkem.

Pozornost si zaslouží také drápy. Přerůstat mohou zejména drápy pátých prstů na předních nohou, které nejsou v kontaktu se zemí a tak se přirozeně neobrušují. Přerostlý dráp může být zdrojem poranění a infekce. Zkrácení drápů vyžaduje speciální kleště a jistou zkušenost a zručnost, většina chovatelů proto raději svěří tuto proceduru veterinárnímu technikovi, nebo pracovníkovi psího salonu. 

Tollery zdobí středně dlouhá srst, která má schopnost odpuzovat vodu. Skládá se z husté měkké podsady a hrubších delších pesíků a celkově nepotřebuje příliš mnoho péče, aby vypadala udržovaně. Mimo období línání postačí kartáčování jednou týdně, nicméně častější vyčesávání je vhodné, chcete-li minimalizovat množství chlupů, které toller zanechá ve vaší domácnosti.

Praporce delší srsti na nohách, uších a hrdle vyžadují častější rozčesávání, aby se necuchaly a neuzlovaly, navíc v sezóně jsou také hotovým lapačem na kuličky svízele nebo kousky větviček či kůry. 

Tolleři jsou energičtí, činorodí a inteligentní psi, a jako takoví potřebují dostatečné množství každodenního pohybu a duševní stimulace, aby byly opravdu šťastní, vyrovnaní a ovladatelní. Vhodné je venčení minimálně 4x denně, z toho aspoň jedna procházka by měla být delší než jednu hodinu. Jako všichni retrívři, také tolleři milují plavání a neváhají se vrhnout ani do studené či prudké vody. Venčíte-li poblíž potenciálně nebezpečné vodní plochy (slabý led, silný proud atd.), buďte maximálně opatrní. 

Jelikož jsou retrívři především aportéři, nemívají příliš velké nutkání pronásledovat zvěř, jako to s oblibou dělají honiči nebo ohaři. Přesto však důkladně zvažte, zda máte natolik jisté přivolání, že můžete svého tollera bezpečně pouštět z vodítka, případně ho nepouštějte v místech, kde je možnost setkání se zvěří.  

Možnost pobývat na zahradě je sice pro tollera přínosem, nicméně nemůže sloužit jako náhrada skutečného venčení. Nepočítejte také s tím, že společenský toller bude na zahradě trávit mnoho času osamotě - není to pes vhodný pro trvalé umístění venku, protože chce následovat svého pána. Když budete uvnitř, půjde váš toller s vámi, maximálně si zahradu párkrát oběhne a po vykonané krátké obchůzce se uvelebí vedle vás na gauči. 

Obecné zásady správné výživy platí i pro tollery. Ideálním krmením jsou buď kvalitní granule (nedejte na reklamu a pečlivě čtěte složení, případně konzultujte váš výběr se zkušeným chovatelem) nebo doma připravovaná strava. 

Vedle vařené potravy se stále častěji objevuje také tzv. barfování, tedy podávání syrového masa a přílohy, což se přibližuje přirozené stravě psů a vlků. 

Tolleři mají dobrý apetit a zejména při snížení fyzické aktivity (zimní sezóna, zranění či nemoc) snadno tloustnou, proto nezapomeňte kontrolovat hmotnost vašeho psa a případně včas upravit krmné dávky.