Zvláštní skupinu psů tvoří kříženci neboli voříšci. Mohou být všech možných tvarů i velikostí a těší se pověsti inteligentních, zdravých a životaschopných zvířat.
Mezidruhoví kříženci
Slovem kříženec obvykle myslíme výsledek spojení dvou psů různého plemene, existují však také kříženci mezidruhoví, tzv. hybridi. Mezidruhové křížení je však možné pouze mezi některými druhy, zpravidla blízce příbuznými.
Pes (Canis lupus f. familiaris) se může úspěšně křížit se všemi druhy rodu Canis, především tedy s vlky, šakaly a kojoty. Navzdory historkám lidových vypravěčů není možné křížení psa s liškou či fenkem (rod Vulpes).
Nejčastěji se setkáváme s kříženci psa a vlka, ostatně jedno z našich národních plemen, československý vlčák, pochází právě z tohoto mezidruhového spojení. První generaci, nesoucí 50% genů psa a 50% genů vlka, nazýváme generací F1. Pokud zvíře F1 spojíme znovu se psem, dostáváme generaci F2, dále F3 atd.
Také některá jiná plemena v sobě nesou geny kojotů, šakalů nebo vlků, ovšem ve velmi naředěné podobě.
V současné době se mezidruhové křížení řeší spíše z pohledu ochrany volně žijících živočichů, kdy je například nakrytí vlčice psem vysoce nežádoucí.
Meziplemenní (vnitrodruhoví) kříženci
Mnohem častěji než k mezidruhovému křížení dochází u psů k míšení jednotlivých plemen. Pokud se navíc spojí dva kříženci, může si matka příroda začarovat opravdu kreativně.
Zvláštní kapitolou jsou tzv. účeloví kříženci, vytvoření záměrně s cílem získat psa, který by v sobě spojil kýžené vlastnosti obou nebo i více plemen. Tímto způsobem ostatně v minulosti vznikla většina plemen. Z účelových kříženců kteří (ještě) nemají oficiální status plemene je nejznámější evropský saňový pes (kříženec ohaře a severského saňového psa, o oficiálním uznání plemene se jedná), nebo labradoodle či goldendoodle (labradorský nebo zlatý retrívr s pudlem, cílem bylo získat asistenčního psa s hypoalergenní srstí).
Většina kříženců má bystrou a inteligentní povahu, bývají učenliví, ale ne vždy ochotní ke spolupráci s člověkem. Velmi záleží na tom, z jakých plemen se ten konkrétní jedinec skládá a hlavně, které z nich má rozhodující vliv.
Kříženci mohou mít výborné výsledky v celé řadě činností a sportů, někdy však můžete narazit na omezení, kdy je účast na zkouškách z výkonu či některých soutěžích umožněna pouze psům určitých plemen a s průkazem původu. (Typicky služební kynologie, lovecké zkoušky.)
I když voříšci dokáží přežít na velmi skromné stravě, i u nich se vyplatí investovat do kvalitní potravy.
Rádi mají domácí stravu, pokud je přiměřeného složení, mohou na ní velmi dobře prospívat. Když chcete podávat granule, nejlepší je zvolit produktovou řadu podle velikosti vašeho psa, případně podle plemene, které je na něm nejlépe patrné. Granule by měly být od solidního výrobce, který garantuje alespoň středně dobrou kvalitu, levná krmiva ze supermarketů jsou zcela nevyhovující.
Péči věnujeme kříženci podle typu srsti a jiných tělesných znaků. Časté je stříhání dlouhosrstých kříženců podle čistokrevných plemen, například "na knírače" nebo "na lvíčka".
U psů s převislým ušním boltcem věnujeme zvýšenou péči čistotě uší, u psů s kožními záhyby zase dbáme na prevenci zapaření kůže.
Pravidelně kontrolujeme délku drápků, čím menší a lehčí pes, tím snáze drápy přerostou, protože se tolik neobrušují při pohybu. I u velkých a těžkých psů ale může přerůstat pátý dráp na předních nohách, protože se při pohybu nedotýká země. U kříženců s krví některých ras (beauceron, lundehund atd.) se mohou vyskytovat paspárky nebo vyšší počet prstů než je běžné.
Voříšci jsou proslulí pevným zdravím a dlouhověkostí. To sice neznamená, že konkrétní pes nemůže mít smůlu a zdědit nějakou tu genetickou chorobu, nebývá to však příliš časté, protože mnoho z dědičných onemocnění se dědí tzv. recesivně, kdy k projevům onemocnění dojde pouze pokud se u jednoho zvířete sejde vadný gen od obou rodičů. Čistokrevný chov totiž probíhá ve více či méně omezené populaci a zejména u málopočetných plemen se navzdory vší snaze chovatelů mohou projevit negativa příbuzenské plemenitby, zejména zvýšené riziko dědičných vad a onemocnění.
Samozřejmě, ani křížencům se nevyhýbají onemocnění vyplývající z fyzických rysů a znaků, jako je dysplazie kyčlí a loktů u velkých kříženců, dispozice k problémům s plotýnkami u příliš dlouhých psů, nebo potíže s dýcháním u krátkolebých zvířat.