Maltézský psík

O plemenu

„Maltézáček“ je něžný pejsek nízké postavy s mírně delším tělem (ideálem je délka těla o 1/3 větší, než kohoutková výška). Při pohledu na dnešního drobného aristokrata se to zdá neuvěřitelné, ale po jistou dobu byl maltézský psík oblíbený krysař a myšilov. Jeho rajónem byly přístavní skladiště a nákladové prostory lodí, kde bylo zapotřebí neustále redukovat početnou populaci hlodavců. 

Historie

Za zemi původu tohoto bílého psíka je všeobecně považován ostrov Malta. Název nás k tomu jasně navádí. Můžeme sice toto tvrzení bez rozmyslu přijmout, ale také můžeme zapochybovat a chtít víc informací.

Doba dávno minulá

První údajně označil malého bílého psa s dlouhými chlupy jako Melitaeus catellus řecký filozof a přírodovědec Aristoteles (384–322 př. n. l.). Název tohoto plemene může být převzat ze slova „maʼlat“, což znamená „přístav“ nebo také „pevnost“. Stejně jako z ostrovů Malta, Melitta (Melitea) či z přístavního sicilského města Melita. Aristoteles velikost maltézského psíka přirovnal k veverce. Psal o jeho milé povaze, věrnosti i o tom, jak velmi drazí tito psíci byli. Maltézský psík byl symbolem bohatých a mocných. Aristoteles také mínil, že původ maltézáčka je přímo na Maltě.

Proč se však od počátku hovoří právě o Maltě coby zemi původu? Vždyť pouze její název nemohl vést k tomu, aby po několik staletí byli i velcí odborníci přesvědčeni, že maltézáček pochází z Malty. Maltézský psík bez větších pochyb pochází z oblasti Středozemního moře. Pravdou však je, že ve větším množství byl maltézáček držen právě na Maltě. Zřejmě se o tuto skutečnost nejvíce zapříčinil římský guvernér Malty Publius. Maltézáček zde byl doslova izolován od ostatních malých psíků, a tak právě na Maltě došlo k upevnění jednotného a zároveň i zřejmě konečného typu maltézáčka.

Mnoho historiků považuje maltézského psíka za starodávné plemeno, které existovalo ve starověku. Důkazem tohoto tvrzení jsou sošky nalezené ve starém Egyptě, v hrobce faraona Ramesse II. Další kousek, který připomíná dnešního maltézáčka, byl nalezen v egyptském Faynee poblíž Káhiry. Tato soška je stará přibližně 2 600 let. Keramické sošky malých chundelatých psů byly také nalezeny ve starověkém Řecku. Bohužel tyto sošky jen stěží můžeme považovat za jasný důkaz dávné existence dnešních maltézských psíků, protože malých chundelatých plemen existuje dnes a možná i tehdy více. Vyobrazení malých bílých psů najdeme také na mnohých řeckých vázách z doby 500 let př. n. l.

Když se psalo naše století

Maltézáček byl v téměř celé své dávné minulosti považován za psa velmi bohatých a mocných lidí. Nikdo jiný než zámožní lidé jej vlastnit nemohli. Byli často pečlivě střeženi, chov byl zpravidla jen v příbuzenském charakteru, a tak se zachovaly čisté linie. Typ se tak sice udržel, ale zákonitě docházelo k degeneraci, k čemuž přispěl i trend chovu co nejmenších jedinců.

Přestože se o něm říká, že za stovky let se nezměnil, ve velikosti i zbarvení rozhodně ano. Římský místodržitel na ostrově Malta Plinius (23–79) zaznamenal, že maltézáček se vyskytoval v barvě bílé, černé a černobílé. On sám vlastnil bílého maltézáčka jménem Issa, který byl považován za nejkrásnějšího široko daleko. Toto plemeno označil za Catulus melitaeus. Posléze byl znám i pod dalším latinským názvem, a to Canis melitensis. I tento pes si prošel nejrůznějším pojmenováním, a tak např. básník Strabon (64 př. n. l. – 21 n. l.) jej pojmenoval Canis dingo throno, tedy „pes z trůnu“. Jeho název se v průběhu času na různých místech Evropy měnil. Říkalo se mu bichon maltese (maltézský bišonek), maltese terrier (maltézský teriér), maltese pincher (maltézský pinč) nebo také maltese lion dog (maltézský lví pes), římský dámský psík, maltejský psík či polštářový psík.

Se zánikem římského impéria téměř neznámo kam zmizel i maltézáček. Po mnoho staletí o něm neexistují nejmenší zmínky. Začal se objevovat až zase od 14. století. Kde však byl po celou tu dlouhou dobu? Možná tam, kde bychom ho čekali nejméně – na lodích a v přístavištích, kde lovil myši a krysy. Jen tak je možné přijmout představu ušmudlaného lovce myší na palubě, jak některé důvěryhodné zdroje o maltézáčkovi píší. Maltézáčci totiž do 5. století a následně pak od 14. století žádnou práci, kromě mazlení, rozhodně nevykonávali. Tento pes se těšil takové oblibě a vážnosti, že po jeho smrti mu byl vystrojen pohřeb a vyroben náhrobní kámen. Těžko si tak lze představit, že ve stejné době by běhal špinavý a zacuchaný po lodích. Je však pravda, že i někteří dnešní maltézáčci s oblibou chytají myši.

Znovuzrození

Ze 14. století pocházejí první vyobrazení vysoce postavených lidí, po jejichž boku nebo na jejichž klíně leží malý bílý dlouhosrstý psík velmi připomínající dnešního maltézáčka. Nejednou lékař královny Alžběty (16. století) zmiňoval ve svých spisech „malého bílého pejska určeného pro dámy, který měl být velmi drahý a prý pocházel z Melity“.

Existují záznamy, že v 17. století byl běžně chován v černobílém zbarvení. Velikost se opět zmenšovala, ale rozmnožovací schopnost se ztrácela. A tak se stalo, že se maltézáček již poněkolikáté dostal na pokraj vyhynutí. Byl velmi vzácný, a tudíž i velmi drahý. Chov zachránily větší exempláře ze zámoří, kde se tolik na malou velikost ještě nehledělo, a tamní jedinci byli vitální. Ve druhé polovině 18. století a v první polovině 19. století byl opět považován za vyhynulého.

V polovině 19. století bylo objeveno větší množství maltézských psíků v zemích Středomoří. Dle popisu však byli snad ještě menší, než jak je známe dnes. Byli připodobňováni k lasičce a drženi v malých boudičkách, aby se zpomalil jejich růst a byli co nejmenší. Zároveň se objevovali albíni. Přes svou miniaturní velikost byl často přirovnáván ke skajteriérovi. Ten v tu dobu byl mnohem menší, než v jaké velikosti se nachází dnes. Zřejmě z toho důvodu byl v jednu dobu maltézský psík vystavován mezi teriéry.

Maltézáček byl tak ceněný, že u dvora v roce 1841 rozhodli, že královna Viktorie musí toto plemeno vlastnit. Bylo pro ně posláno až do filipínské Manily. Pejsek jménem Cupid a fenka Psyché však strávili 10 měsíců na lodi, než dopluli na místo. Byli v tak žalostném stavu, že bylo rozhodnuto, že překvapení pro královnu Viktorii se nekoná. Oba maltézáčci byli následně darováni kapitánu lodi, který je předal svému bratrovi, jenž měl s chovem psů zkušenosti, třebaže choval mastify. Ten dal psíky do pořádku a věnoval se chovu i tohoto plemene. Jak se později ukázalo, jednalo se o velmi kvalitní jedince, kteří dávali výborné potomky.

Opravdový chov maltézáčků započal v druhé polovině 19. století. První zanesení do chovné (plemenné knihy) se událo v Anglii v roce 1859, poprvé byl maltézský psík vystaven taktéž v Anglii, v Birminghamu, a to v roce 1864. Zde byl také založen v roce 1873 první klub pro chovatele a příznivce maltézského psíka. V Americe mohli na výstavě poprvé vidět maltézáčka v roce 1877, kdy byl předveden pes jménem Leon, tehdy ještě pod názvem maltézský lví pes. Teprve v roce 1898 byl vytvořen první standard, který až na malé drobnosti zůstal dodnes nezměněn.

Ještě na začátku 20. století se v Americe ve zvláštní třídě vystavovali maltézští psíci jiných barev než čistě bílé. Bylo to také období, kdy si Američané začali „tvořit“ maltézského psíka do takové podoby, která jim byla nejbližší. Proto se standard amerického a anglického (evropského) kennel klubu dnes poměrně výrazně liší. Další velkou chovatelskou krizí v Evropě prošel během 2. světové války a následně v 70. letech 20. století. To je také asi příčinou, proč byl mezinárodně uznán u FCI až v roce 1989.

Povaha

Je to pes, který nadevše miluje svého pána. Je na něm velmi závislý a často žárlí. Svého pána chce všude doprovázet a dalo by se říci, že je jeho stínem ve všech okamžicích. Je to plemeno společenské, takže potřebuje společnost. Nespokojí se však s každou pozorností. Má rád klidnou, přívětivou, pohodovou a uvolněnou domácí atmosféru, bez křiku a hluku.

Chce pozorovat i prožívat běžný děj rodiny, ale má potřebu si udržet svou důstojnost. Je rád středem pozornosti, avšak přehnaná pozornost mu nevyhovuje a raději odejde do ústraní. Rozhodně mu v tom nesmí být bráněno. Pozornost v momentu, kdy chce být sám a nerušen, nesnáší dobře. Nemá rád, když ho někdo ruší, a už vůbec ne, jde-li o někoho cizího.

Fenky jsou zpravidla klidnější, dalo by se říci poddajnější, umírněnější a nemají přílišnou snahu se prosadit. Psíci jsou odvážní aristokrati, na vše pohlížející s nadhledem, a dominantnější jedinci občas mají snahu přebírat vedoucí postavení ve smečce či v rodině. Každopádně každý maltézáček je výrazná osobnost a v chování se od ostatních jedinců stejného plemene může lišit. Někteří jsou něžní, až zakřiknutí, jiní hluční a nikdy je nepřehlédnete. Hodně ovlivňuje výchova, míra důslednosti a celkově rodina, ve které žije. V tomto ohledu jsou velmi tvární a inteligentně využijí všech situací tak, aby pro ně byly co nejpřínosnější.

I přesto, že je to pes na mazlení, je ostražitým a odvážným hlídačem, který se umí razantně rozštěkat, v některých případech, kdy sebevědomý jedinec nabude dojmu, že musí svou rodinu bránit před velkým nebezpečím, je ochotný i kousnout. Pokud není včas a vhodně vychováván, může mít sklony k déletrvajícímu obtěžujícímu štěkotu. Je spokojený, má-li o všem přehled a může-li kdykoliv cokoliv v blízkosti domu zkontrolovat. Je neobyčejně zvědavý a bdělý. Má v srdci odvážného ducha.

Výcvik

Maltézský psík je velice učenlivý pes. Učí se rychle, a pokud není používán nepřiměřený nátlak – ať už fyzický, nebo křikem – učí se rád, až přímo s nadšením. Dokáže být tvrdohlavý, ale umí i spolupracovat. Zvládne mnoho cviků poslušnosti, je schopen se naučit různým akrobatickým kouskům a rád si zaskáče na dráze agility. Stačí pamlsek, vlídné slovo a bude rád poslouchat. Protože při výcviku maltézáčka je zapotřebí taktiky, herectví a velké trpělivosti, není jeho výcvik zrovna snadný. Nesmí se vychovávat přísně, je citlivý i na tvrdý tón hlasu. Pod přílišným nátlakem se zcela „vypne“, dělá, že neslyší a nevidí, a zcela všechno ignoruje. Na různě dlouhou dobu se stane uraženým paličákem.

Přesto i při správné výchově má někdy dny, kdy se chová vyloženě neukázněně. Jeho vynalézavost nejednou majitele vyvede z míry a zůstane udiveně stát nad jeho šikovností a důvtipem. Je velmi hravý a poměrně temperamentní. Přesto jej nelze označit za sportovní plemeno.

Krmení

Zlatým standardem jsou suchá krmiva pro malá či trpasličí plemena, případně domácí strava v přiměřeném složení a množství. Na trhu jsou také varianty granulí navržené přímo pro maltézské psíky, které svým složením podporují bělost a kvalitu srsti a v neposlední řadě i pomáhají redukovat tvorbu zubního plaku a kamene. 

Alternativou, u malých společenských plemen ne často využívanou, je i krmení metodou BARF - tedy podávání tepelně nezpracovaného jídla (maso, zelenina, některé rostliny a ovoce, kosti). 

Srst maltézáčků má být hustá, hladká, lesklá a těžká, velmi dlouhá po celém těle, bez podsady. Jejich výhodou je, že nelínají a postrádají typický psí odér, takže v bytě nezanechávají stopy ve vzduchu ani na nábytku.

Ideální barvou je oslnivě bílá, nádech světlé slonoviny je povolený, náznak světle oranžového stínování se toleruje, bere se ale jako nedostatek.  

Srst výstavních psů se pěstuje do maximální délky, rodinní psi se zpravidla stříhají kvůli pohodlí zvířat i majitelů. Pravidelné rozčesávání s využitím hřebenu i kartáče představuje nezbytný základ, dále věnujeme pozornost čistotě očí a uší, kontrolujeme také stav drápů, protože malým a lehkým psům snadno přerůstají. 

Zdraví / nemoci

Fenky vážící 2,5 a méně kg mají nezřídka problémy s porodem. Není proto výjimkou císařský řez. Běžně se rodí 2–3 štěňata. Ta mohu někdy mít lehký béžový nádech srsti na uších a na hřbetě. Většinou, přibližně v pěti měsících, tyto skvrny zmizí. Patří k malým plemenům, a tak se někteří chovatelé snaží vyprodukovat menší a ještě menší štěňata, nejlépe čtvercového formátu. Nejenže tento přístup je proti standardu plemene, ale takový chov dříve nebo později snadno sklouzne k defektům typickým pro trpasličí plemena. Ať už se jedná o vodnatění mozku, neuzavřenou fontanelu, vypouklé oči atd.

Asi nejčastější vadou, třebaže ne vylučující z chovu, je výskyt tzv. proměnlivého nosu nebo také jinak řečeno sezonního nosu. Zvýšeným UV záření na jaře a v létě se zvýší pigmentace nosu a zdá se být krásně černý. Dalším problémem je chudozubost (malý počet zubů) a vady skusu. Za vadu, ale ne vylučující, je považován strabismus (šilhání), který také není u maltézáčků ničím neobvyklým.

Dalšími možnými defekty, které se mohou u maltézáčků objevit, jsou „jaterní zkrat“, epilepsie, luxace pately nebo calvé legg perthes. Poslední jmenované onemocnění způsobuje špatné zásobování krví, jehož následkem je odumírání kyčelní hlavice. Pes kulhá a postihuje ho svalová atrofie končetiny. Následně vzniká vážná artróza kyčelního kloubu. Toto onemocnění se začne projevovat ještě před prvním rokem života psa. 

Maltézáčci jsou dlouhověcí, někteří jedinci se dožívají až 19 let, i když průměrný věk je asi 16 roků. Každopádně, stejně jako většina plemen, má tendence ke stáří tloustnout.

Chovatelské kluby

V České republice zastřešují čistokrevný chov maltézských psíků dva chovatelské kluby: 

Moravskoslezský klub chovatelů maltézských a boloňských psíků a Českomoravský klub chovatelů maltézských a boloňských psíků.

Přednosti a nevýhody

Maltézáček je něžný a jemný tvor, který špatně snáší jakoukoliv hrubost nebo křik, snadno se pak může stát ustrašeným a bázlivým. Na druhé straně se díky vysoké inteligenci snadno cvičí. 

Výstavním psům překáží pěstěná srst v plnohodnotném pohybu, psi „domácí“, obvykle ostříhaní na kratší délku, se mohou s úspěchem věnovat různým sportům, i když stupně vítězů zpravidla obsazují akčnější plemena. Maltézáček je nenáročný na pohyb, potřebuje však intenzivní kontakt s lidmi, těžce nese samotu.

Chov v České republice

Chov maltézáčků má dlouhou tradici i na našem území, dlouhou dobu, téměř až do roku 1989 se hojně používalo označení maltézský pinč, i s pinči nemá maltézáček nic moc společného. V současné době u nás fungují dva chovatelské kluby. 

Vzhled

Hlava je spíše široká, přičemž šířka mírně přesahuje polovinu délky hlavy. Přechod mezi čelem a nosním hřbetem je velmi silně vyznačený, tvoří úhel 90°. Nosní houba by měla být černá. Délka tlamy je o něco menší než polovina délky hlavy. Horní pysky dokonale přiléhají k dolním pyskům, takže spodní profil tlamy je dán spodní čelistí. Okraje pysků musí být zcela černé. Skus je nůžkový. Maltézáček má živý a pozorný výraz, přičemž oči jsou větší, než by se dalo očekávat, spíše okrouhlého tvaru. Při pohledu zepředu nesmí být viditelné bělmo. Oči mají tmavě okrovou barvu, okraje očních víček a třetí víčko jsou černé. Uši jsou téměř trojúhelníkového tvaru, jejich šířka je asi ⅓ jejich délky. Nasazené jsou vysoko nad jařmovými oblouky, svislé po stranách lebky, mírně nadzvednuté. Ačkoliv je krk pokrytý bohatou srstí, šíje je jasně patrná. Délka krku je zhruba polovina výšky v kohoutku. Krk je nesen vztyčený a je bez volné kůže. Délka trupu od ramenního kloubu po sedací hrboly je o ⅓ větší než výška v kohoutku. Horní linie je rovná až k nasazení ocasu. Hrudník je prostorný, hluboký, dobře vyvinutý a dosahuje pod lokty. Ocas je nasazený v prodloužení zádě, silný u kořene a tenký na špičce. Tvoří jeden velký oblouk, jehož špička končí mezi kyčlemi a dotýká se zádě. Ocas stočený k jedné straně těla je tolerován. Hrudní končetiny dobře přiléhají k tělu, stojí rovně a rovnoběžně. Při pohledu zezadu jdou pánevní končetiny rovnoběžně a kolmo od hrbolů sedacích kostí až k podložce. Tlapky mají okrouhlý tvar, prsty jsou sevřené a klenuté. Polštářky by měly být černé, drápky také černé nebo alespoň tmavé. Na celém těle je kůže dobře pigmentovaná, s černými skvrnami a skvrnami barvy vínově červené, obzvláště na hřbetě.

Srst je hustá, hladká, lesklá, těžká, hedvábné struktury, velmi dlouhá po celém těle, po celé délce rovná, bez stop zvlnění či kadeří. Na trupu má být delší, než je výška v kohoutku, a spadat k zemi jako pláštěnka těsně přiléhající k trupu bez rozevírání či vytváření chomáčů nebo prstenců. Chomáče nebo prstence jsou přijatelné na hrudních končetinách od lokte po tlapky a na pánevních končetinách, od kolene k tlapkám. Nemá podsadu. Na hlavě je srst velmi dlouhá, jak v obličejové části, kde se prolíná s vousy, tak na lebce, kde se případně prolíná se srstí pokrývající uši. Na ocasu spadá srst k jedné straně těla, tj. na slabinu a stehno, a je takové délky, aby dosáhla k hleznu. Barva je čistě bílá, nádech světlé slonoviny je povolený. Náznak světle oranžového stínování je tolerován, ale nežádoucí a je považován za nedostatek.

Výška v kohoutku: psi 21–25 cm a feny 20–23 cm. Hmotnost se má pohybovat mezi 3–4 kg.

Inteligence a cvičitelnost

Maltézáček je bystrý psík, který se dokáže naučit mnoho povelů či triků. Jeho poslušnost má ale své limity. Když nemá dobrý den, může se obtížně motivovat ke spolupráci. Výcvik také - u některých maltézských psíků - komplikuje jistá svéhlavost a náladovost. 

Vztah k dětem

Nikdy nesmí být živou hračkou pro děti. Takové chování maltézáček snáší opravdu velmi špatně a na děti si brzy dokáže vytvořit i silnou averzi. To je důvodem pro názor, že většina maltézských psíků nemá moc ráda malé děti. Přitom maltézáček se tak rád mazlí a tulí.

Výchova

Základní výchova maltézáčka nepatří k těm náročným, zvládnou ji dobře i začátečníci, kteří nemají mnoho kynologických zkušeností. Při klidném a laskavém přístupu rychle chápe, většinou rád spolupracuje a nebývá agresivní. V případě nedostatečné socializace nebo příliš tvrdé výchovy je náchylný k podrážděnosti a přehnaným reakcím, samotu a úzkost může zahánět ničením věcí a nevhodnými hlasovými projevy. 

Péče

Starost se srstí je největším žroutem času, ale maltézáček vedle mazlení a kvalitního krmení potřebuje i trochu další péče. Například je nutné dohlédnout na čistotu zvukovodu, přičemž je zapotřebí odstraňovat uvolněné nadbytečné chlupy na začátku zvukovodu. Dále je potřeba dohlédnout na krátké drápky. Avšak očím je také zapotřebí věnovat každodenní péči. Jinak srst kolem očí zabarví slzná tekutina a výraz maltézáčka ztrácí na půvabnosti. Velmi pomáhá škrobová moučka. Pokud má být krásně bílá srst i na hlavě, je zapotřebí každý den srst pod očima vyčistit. Tomuto úkonu je nutné se věnovat co nejčastěji, zabere jen minimum času.

Pracnost péče o srst je vyvážena dobrým zdravím maltézáčků. Opravdu jen zřídka se vyskytuje vážnější genetické onemocnění. Za zmínku snad stojí častější výskyt příliš dlouhé srsti na horním víčku, která může způsobit soustavné dráždění oční bulvy. Tomu se předchází opatrným ostříháním těchto chlupů. Ještě je potřeba upozornit na péči o jeho chrup, neboť není ušetřen nadměrného výskytu zubního kamene.

Péče o srst

Je-li jeho srst udržována a relativně dlouhá, jeho pohyb a sněhobílá barva vždy upoutá pozornost všech přítomných. Má-li být srst dlouhá a krásná, potřebuje hodně péče i kosmetiky. Nestačí jen vykoupat a vyčesat. Psa je nutné zvykat na česání odmalička. Již malé tříměsíční štěně si musí zvykat na manipulaci a česání, protože jinak se v pozdějším věku bude značně bránit. Zpočátku zvykejte štěně na dotyk a hlazení kartáčem a hřebenem, postupem času je naučte ležet na boku a nakonec také na zádech. Není to nic snadného a vyžaduje to mnoho trpělivosti, protože po zlém nedocílíte ničeho jiného, než že z maltézáčka uděláte neurotického psa, který při pohledu na hřeben uteče pod postel a bude se jakékoliv manipulaci nepříčetně bránit. Od asi šesti měsíců věku štěněte se začne spínat ofina do gumičky nebo do sponky.

Maltézáček se češe každý den nebo alespoň každý druhý den. Jen při výjimečné kvalitě a použití vhodné kosmetiky postačí 2–3× týdně, má-li srst zůstat krásná, zdravá a dlouhá. Srst roste rychlostí přibližně 1 cm za 1 měsíc. Nemá podsadu a nelíná. Zato plstnatí, a to zejména u kůže, tudíž ostříhání psa nakrátko neznamená zbavit se pravidelné péče o srst.

Maltézáček se hodí pouze pro ty, kteří neberou česání jako zbytečnou ztrátu času a jsou ochotni a schopni věnovat denně pročesání a kartáčování srsti minimálně 10 minut času. U výstavního jedince trvá udržování kvalitní srsti o poznání delší dobu. Pokud je o srst pravidelně pečováno, nejenže je krásná, ale v bytě také takřka nenarazíte na bílý chlup. Uvolněné chlupy se odstraní při kartáčování a česání.

Dlouhosrstý pes opravdu není pro každého člověka. Jeho srst, má-li být krásně dlouhá, potřebuje neustálou péči a většinou i nemálo finančních prostředků na kvalitní šampony, balzámy a krémy. Při výběru jakékoliv kosmetiky je nutné myslet i na to, že srst musí být bílá. Ještě před koupí maltézáčka je nutné dobře si rozmyslet, zda chcete pejska pouze na mazlení a pro potěšení, nebo i pro výstavní účely, případně chov. Ceny za štěně se totiž v těchto případech výrazně liší a navíc je nutné dobře zvážit a informovat se, od kterého chovatele štěně koupit.

Péče o srst musí být důkladná a velmi častá

Vždy se srst nejdříve vykartáčuje, aby se zbytečně nepotrhala a nevyškubala, a poté se vyčeše hřebenem. Češe se zásadně směrem dolů. Až nakonec se udělá od hlavy až po ocas rovná pěšinka. Názory chovatelů na četnost koupání maltézského psíka se velice různí. U psíka „pro potěšení“, tedy maltézáčka, který neabsolvuje jednu výstavu za druhou, postačí asi jednou měsíčně. Kdežto výstavní maltézáček je koupán za pomoci nejkvalitnější kosmetiky častěji – dle absolvování jednotlivých výstav. Někteří majitelé maltézáčků, zejména těch výstavních, srst motají do balíčků, kterým se říká papiloty. Ty společně s použitím rozumného množství vhodného oleje omezují lámání a třepení konečků chlupů. Naolejovaná a nabalíčkovaná srst se musí do 24 hodin odmotat a vykoupat.

Na zacuchanou srst můžete nanést různé kosmetické přípravky, které rozčesávání zjednoduší. V žádném případě se neuchylujte k tomu, že každý kousek zcuckovatělé srsti jednoduše vystřihnete nůžkami. Dlouhé a kvalitní srsti sahající až na zem se u svého maltézáčka při správné péči, zručnosti, znalosti a v neposlední řadě při velkých dispozicích daného jedince ke kvalitní srsti dočkáte nejdříve za rok. Jelikož srst dorůstá poměrně dlouhou dobu, je nutné si uvědomit, že jakýkoliv zásah do ní (ostříhání kvůli veterinárnímu zákroku, štěňatům apod.) zapříčiní minimálně roční neúčast na výstavách. Proto je více než běžné, že u takových dlouhosrstých fenek je nejdříve výhradně výstavní kariéra a poté chov bez výstav. A také bez srsti dlouhé až na zem.

Někteří chovatelé výstavních jedinců asi od pěti měsíců stáří štěňat nanášejí na srst speciální olej, aby se srst nelámala a nevysychala. Každopádně se to s olejováním nesmí přehánět. Také ne každý druh oleje je vhodný. Někteří chovatelé jej používají minimálně a dávají přednost „superkrému“, který se nanáší po koupeli a dále se již neoplachuje. Možností a zkušeností je spousta, proto je vhodné kupovat štěně od chovatele, který bude ochotný a nápomocný s udržováním srsti poradit.

V sychravém počasí, ale také v zimním období je často poměrně velkým problémem udržet jeho krásně bílou a dlouhou srst čistou. Sebere totiž každou nečistotu, a tak se musíte mimo jiné připravit i na poměrně časté sprchování tlapek a bříška nebo na nošení různých oblečků.

Udržet srst ve výstavní formě opravdu není nic jednoduchého, ale kdo se naučí o ni správně starat, nikdy nebude litovat, že maltézáčka má. Přesto udržet více než dva maltézáčky ve špičkové výstavní formě je pro jednoho člověka takřka nemožné. Ostříhání srsti péči usnadní jen částečně, neboť srst plstnatí povětšinou blízko u kůže. Přesto se kratší srst podstatně lépe udržuje. 

Chovatelské kluby

K uchovnění maltézáčka nejsou stanovena žádná povinná zdravotní vyšetření. Některé zdravotní aspekty se však řeší v rámci bonitačního řádu, například stomatologické vady. 

Doporučená vyšetření můžeme rozdělit na klinická a laboratorní. Z klinických vyšetření je určitě vhodná kontrola kolenních kloubů se zaměřením na luxaci pately (částečné nebo úplně vykloubení čéšky). Vyplatí se i u nechovných jedinců, protože včasná léčba stavu dokáže předejít komplikacím v podobě přetržení kolenních vazů či rozvoje artrózy. 

Z genetických testů doporučuje laboratoř Genomia pro maltézáčky testy na maligní hypertermii - farmakogenetickou chorobu kosterního svalstva, při které dochází k vzestupu koncentrace oxidu uhličitého v krvi, k poruchám srdečního rytmu a k prudkému vzestupu tělesné teploty. Spouštěčem bývají anestetika, typicky při operačním zákroku. Bez rychlé léčby může psa ohrozit na životě. Ačkoliv se dědí dominantně (neexistují zdraví přenašeči), její zákeřnost je ve specifickém spouštěči (anestezii). Dokud se pes nesetká se spouštěčem, nebývá choroba diagnostikována a zvíře ji tak může skrytě předávat do dalších generací. 

Průměrné náklady na chov

Chov maltézáčků nemusí být příliš finančně náročný. Pravidelné očkování vychází na 500-1500 Kč, podle toho, zda očkujete pouze základ nebo přidáváte i nějaké další vakcíny. Počítejte také s pravidelným poplatkem obci. Ten se pohybuje od symbolických 100 Kč ročně až po 1000 Kč. Vyšší poplatky bývají ve velkých městech a také pro majitele více psů. Tyto náklady jsou shodné pro všechna plemena. 

V sezóně klíšťat také počítejte s antiparazitárními přípravky (obojky, pipety). Výrobků je mnoho a je třeba vyzkoušet, co bude vašemu psovi vyhovovat. Cena za měsíc trvající ochranu vychází na 100 - 350 Kč, podle zvoleného přípravku. Drobný maltézáček nespotřebuje mnoho krmení, měsíční náklady na jeho stravu se běžně pohybují kolem 500 Kč.

Samostatnou kapitolou je péče o srst. Náklady se budou odvíjet především od vašich výstavních ambicí - špičková péče o srst šampiona včetně služeb vyhlášeného salonu může navýšit rozpočet o více než 1000 Kč měsíčně. Na druhé straně u čistě rodinného psíka vystačíte s obyčejnějším šamponem a domácím sestřihem, případně se službami zcela průměrného salonu. V tomto případě bývají náklady na údržbu srsti méně než třetinové. 

Rady pro pořízení

Velmi důležité je požadovat pouze štěně po řádně uchovněných rodičích (tedy s průkazem původu). Rodokmen není jen vstupenka na výstavu nebo zbytečný papír pro snoby. 

Máte také jistotu, že oba rodiče mají nejen průkaz původu, ale především byli uznáni jako chovní jedinci. Znamená to, že odpovídají svým exteriérem i povahou standardu plemene, mnoho chovných psů má navíc nejrůznější zdravotní vyšetření. V případě nejasností nebo dotazů se také můžete obrátit na jeden ze zastřešujících chovatelských klubů. 

Knihy o plemenu

Maltézskými psíky se zabývá například česká autorka Hilda Kuběnová v knize Boloňský a maltézský psík, ze zahraničních autorů pak Diana Van Houten v publikaci Maltézský psík. 

Časté dotazy

Co vás zajímá o maltézském psíkovi.

Jaká je průměrná cena? 

Štěně s průkazem původu obvykle pořídíte  v rozmezí 20-35 tisíc korun. 
Hlouběji do peněženky sáhnete při pořízení potomků vyhlášených výstavních šampionů nebo štěňat ze zahraničních spojení. Větší sumu také obvykle zaplatíte za fenku, zvláště má-li předpoklady do chovu. 

Pro koho se hodí?

Je výbornou volbou spíše ke starším lidem, kteří mají čas a trpělivost psa česat, mazlit se s ním, povídat si a mají pochopení pro jeho tak trochu povznesenou povahu. Dokáže celé hodiny lenošit v blízkosti svého pána, přesto neopovrhne ani delší procházkou. Dlouhé procházky však pro něj nejsou důležité. Za důležité považuje být po většinu času se svým člověkem, a to kdekoli. Ke svému pánovi je velmi milý, přítulný, něžný a je velmi přizpůsobivý jeho náladám i stylu života. Rád se nosí a je rád rozmazlován.

Kde bude spokojený?

Je ideálním plemenem do městského bytu jakékoliv velikosti, stejně jako do rodinného domku se zahradou. Miluje slunce, teplo a léto. Bez obav je možné vozit maltézáčka na služební cesty a na dovolené. Změny prostředí mu nevadí, na cestování si zvyká také velmi rychle. Nechce být doma dlouho sám. Potřebuje lidskou společnost.

Jak  se snáší s ostatními zvířaty?

Někteří jedinci mají lovecký pud ve smyslu chytání myší a vyhrabávání krtků – ve formě hledání stop divoké zvěře a jejího prohánění se u maltézských psíků téměř nevyskytuje.

S ostatními domácími zvířaty vychází dobře, i když ve štěněcím a mladém věku je v tomto směru potřebná výchova a dohled. Kočka žijící ve společné domácnosti je často velkým přítelem maltézáčka.

Jak se snáší s jinými psy?

Většinou dobře snáší i život ve smečce, tedy mezi dalšími psy. S potěšením vymýšlí lumpárny, a pokud se mu na procházkách vše dovolí, někteří jedinci (zejména samci) poštěkávají a provokují hlavně velké psy. S ohledem na okolí i zdraví maltézáčka není rozhodně správné takové chování přehlížet. Na druhou stranu je hra s ostatními (dobře socializovanými) psy pro něj důležitá. Zejména ve štěněcím a mladém věku. Je ale potřeba se vyhnout štěňatům a mladým psům velkých plemen, kteří jsou neohrabaní a mají i méně opatrné hry než dospěláci. Snadno by totiž váhovým rozdílem mohlo dojít i k těžkým úrazům.

Jaké jsou vhodné aktivity pro maltézáčka?

I když rád lenoší, při hrách a procházkách je vitální a zdá se být neunavitelný. Zvládne i celodenní výlet, přestože není nikterak potřeba udržovat jeho kondici. Přesto několikakilometrové túry přírodou pro něj nejsou zrovna to pravé. Ne že by jeho fyzický fond byl malý, ale jeho srst značně utrpí na kvalitě, pokud nemá velmi krátký sestřih. Také velice nerad vstupuje na mokrou trávu a déšť mu je doslova protivný. I když si rád hraje, běhá a skotačí, není příliš otužilý ani houževnatý.

Jak sehnat štěně?

O radu či přímo kontakt na vhodnou CHS se můžete obrátit na jeden z chovatelských klubů (Českomoravský klub chovatelů maltézských a boloňských psíků, Moravskoslezský klub chovatelů maltézských a boloňských psíků).
Zejména u velmi nadějného vrhu (např. oba rodiče výstavní šampioni, případně zahraniční import) se může stát, že si někteří zájemci rezervují štěně dokonce před jeho narozením. Chovatele proto kontaktujte včas. 

Proč chtít psa s PP?

- Zmenšíte riziko, že koupíte nemocného jedince.
- Máte vysokou pravděpodobnost, váš maltézáček bude povahou i exteriérem typickým představitelem plemene. I když i v nejlepším chovu se tu a tam může vyskytnout „nepovedené“ štěně, riziko je neporovnatelně menší než při pořízení psa bez dokladů o původu.
- Nepodporujete množitele, jejichž hlavním cílem je zisk. Chovají proto větší množství zvířat bez ohledu na jejich čistokrevnost, zdraví a celkové kvality, navíc velmi často v nevyhovujících podmínkách.
Bohužel, maltézský psík a další malá společenská plemena patří mezi psy často zneužívané množiteli. Opatrnost je tedy na místě. 
- Na rozdíl od množitele, chovatel štěňat s průkazem původu se neschová v anonymitě. Jeho vrhy jsou dohledatelné i mnoho let zpětně, zjistit lze i zkušenosti majitelů ostatních štěňat z jeho odchovů, případně zdravotní stav či výstavní úspěchy psů pocházejících z dané chovatelské stanice. 

Druhy/varianty

 Maltézský psík existuje v jediném velikostním rázu a je vždy čistě bílý.

Na co si dát při pořízení štěněte pozor?

Při čtení inzerátu nabízejícího štěňata zbystřete pokud: 
 - není uveden název chovatelské stanice (ideálně i odkaz na web)
 - cena štěněte je podezřele nízká
 - štěně je nabízeno k odběru ve věku mladším než 7 týdnů (odebrat od feny štěně mladší 50 dnů je dokonce nezákonné!)
 - absence PP je zdůvodněna „přespočetností“ štěněte  či jeho nestandardním exteriérem. Každé štěně po uchovněných rodičích dostává PP, i kdyby jich bylo ve vrhu dvacet a bylo jakkoliv nestandardní.

Vhodné jméno 

K maltézáčkům se hodí jména podtrhující jeho roztomilý zevnějšek. Zdůraznit můžete i jeho barvu nebo si pohrát s názvem plemene - Malty, Snowie, Lucky... 
Štěně s průkazem původu přichází z chovné stanice již s přiděleným jménem, pod kterým je registrované. To však samozřejmě nemusíte používat a můžete si vybrat jiné, podle svého vkusu. 

Jaké jsou vhodné doplňky pro maltézáčka?

Vzhledem k drobné konstituci je vhodné vyměnit obojek za hrudní postroj, který nezatěžuje krční páteř a snižuje tak riziko jejího onemocnění či zranění. U psů s bohatou výstavní srstí však může být postroj nepraktický a zacuchávat srst. 
Na delší výlety nebo pro staršího psa pak oceníte i tašku či přepravku určenou k nošení na zádech nebo přes rameno. 
Velmi vhodná je i řádně zajištěná přepravka do auta, případně speciální postroj. Přepravování psa volně na sedadle či dokonce na klíně spolujezdce může být nebezpečné pro zvíře i posádku vozidla. 

Oblečky 

Pro zdravého dospělého maltézáčka není obleček v našich podmínkách nutností. Základním opatřením proti prochladnutí by mělo být větší množství kratších vycházek a především pohyb. Nikdy, ani v sebelepším oblečku, psa nenechávejte venku příliš dlouho a zvláště ne jen tak postávat. Z hlediska prostydnutí je mnohem horší postávání ve frontách na vánočních trzích než pěší výlet do hor.  
Obleček může přijít vhod především pro štěňata nebo naopak seniory, případně pro zvířata nemocná a v rekonvalescenci.  V takovém případě volte obleček, který psa ochrání před větrem a vodou. Roztomilé pletené svetříky proto nejsou vhodné. Nemůžete-li jim odolat, volte aspoň ty s tkanou podšívkou a používejte je pouze v suchém prostředí. Mnohem lepší volbou jsou oblečky ze softshellu a jiných funkčních materiálů. Majitelé výstavních psů a fen také někdy používají oblečky jako ochranu pěstěné srsti.
V každém případě musí obleček psovi dobře sedět, krýt hrudní koš, většinu břicha a sahat až přes kořen ocasu. Zároveň nesmí omezovat v pohybu a samozřejmě musí umožňovat komfortní a hygienické vyprazdňování. 

Zajímavosti 

Malé bílé psíky vlastnila i legendární královna Kleopatra (69–30 př. n. l.). Maltezáčka měl také římský císař Claudius (10 př. n. l. – 54 n. l.). Byl oblíben nejen pro svůj vzhled, velikost, milou a přítulnou povahu, ale maltézáčkovi byla navíc přisuzována léčitelská síla. Mělo se za to, že na sebe vztahuje nemoci svých pánů.

Odlišnosti od podobných plemen

Patří do skupiny bišonků, společně s boloňským psíkem, havanským psíkem, cotonem de Tuléar, lvíčkem či bichonem frisé. Všechno to jsou malí dlouhosrstí psíci, často i čistě bílí. Dobrým rozlišovacím znakem je zmíněný výrazně obdélníkový tělesný rámec maltézáčka a jeho dokonale rovná splývavá srst.