Německý špic vlčí

Vlčí špic je největším z velikostních rázů špiců. Na rozdíl od jen o málo menšího velkého špice se vlčí špic vyskytuje výhradně ve vlkošedém zbarvení.  Vyniká silou, odvahou a je vynikající hlídač. Od útlého věku vyžaduje pečlivou výchovu s důrazem na jasně stanovené hranice a pečlivou socializaci. 

Podobně jako se vedou spory ohledně rozlišování trpasličích špiců a pomeranianů, nepanuje všeobecná shoda ohledně vlčího špice a keeshonda. FCI aktuálně řadí obě plemena pod jeden standard. 

Zařazení FCI: Skupina 5 - Špicové a tzv. primitivní plemena, Sekce 4 - Evropští špicové, číslo standardu: 97

Historie

Špicové jsou velmi starobylé plemeno. Jak vyplývá z archeologických nálezů, po Evropě se pohyboval předek dnešních špiců - pes rašelinný (Canis Familaris palustris) již v době kamené. Dochované pozůstatky ukazují na typické rysy špiců, jako je klínovitá hlava nebo trojúhelníkovité uši a také výrazný, na hřbetě nesený ocas. Potomkem tohoto prastarého typu jsou také pozdější špicové z tzv. kolových staveb, proto lze špice docela dobře označit za nejstarší domestikovaný typ psa a patrně i za nejstarší plemeno ve Střední Evropě.  

Od špiců byla odvozena řada dalších plemen, z nichž u některých dosud nepanuje mezi jednotlivými kynologickými organizacemi shoda, zda je to již samostatné plemeno, či varieta nějakého z typů špice. To se týká zejména malých pomeranianů, u kterých chovatelé v ČR stále usilují o odlišení od trpasličích špiců, a keeshondů, u nás stále spojovaných s vlčím špicem (FCI a ČMKU řadí obě plemena pod jeden standard).  

První chovatelský klub špiců vznikl v Německu na sklonku 19. století,  počátkem století dvacátého došlo k ustálení barevných a velikostních rázů. Zatímco malí a trpasličí špicové jsou velmi rozšířeni, větší velikostní rázy jsou spíše vzácné. 

Chovatelské kluby

V České republice zastřešují čistokrevný chov německých špiců dva kluby: Klub chovatelů špiců a Klub chovatelů německých špiců. 

Vzhled

Ze standardu: 

Špicové vynikají krásnou srstí, jež díky bohaté podsadě odstává od těla. Zvlášť nápadný je mohutný límec kolem krku, připomínající hřívu a huňatě obrostlý ocas hrdě nesený nad hřbetem. Hlava podobná lišce s čilýma očima a zašpičatělé malé blízko sebe stojící uši dodávají špicovi jeho tolik typické smělé vzezření.

Poměr kohoutkové výšky k délce psa je 1:1. Poměr čenichové partie k mozkovně je ca. 2 : 3.

Hlava špice je středně velká, při pohledu shora vzadu nejširší a zužuje se klínovitě ke špičce nosu.

Stop: Přiměřeně vyvinutý až zdůrazněný, nikdy ne náhlý.

Nos: Nos je kulatý, malý a čistě černý.

Čenichová partie: čenich není příliš dlouhý, ani hrubý ani zašpičatělý a je v proporcionálně vhodném poměru k mozkovně (ca. 2 : 3).

Pysky: Pysky nejsou převislé, pevně přiléhají a netvoří ke koutkům záhyby. Jsou černě pigmentovány.

Čelisti/zuby: Čelisti jsou normálně vyvinuty a vykazují kompletní nůžkový skus se 42 zuby dle zubního vzorce, přičemž horní řada řezáků přesahuje bez meziprostoru přes dolní čelist a zuby stojí v čelisti kolmo. Silné, přesně do sebe zapadající špičáky. Klešťový skus je přípustný.

Líce: Líce jsou mírně zaoblené, ne vystouplé.

Oči: Oči jsou středně velké, mandlového tvaru, poněkud šikmo uložené, tmavé barvy. Oční víčka jsou černě pigmentována.

Uši: Malé uši jsou relativně blízko u sebe, vysoko nasazené a trojúhelníkovitě zašpičatělé. Jsou neseny vždy vzpřímeně s tuhými špičkami.

Krk: Středně dlouhý krk je nasazen na plecích široce, v šíji je lehce klenutý, netvoří lalok a je zakryt límcem připomínajícím hřívu.

Trup: Horní linie přechází v měkkém oblouku v krátký rovný hřbet. Huňatý překlopený ocas, který částečně překrývá hřbet, zaobluje siluetu.

Kohoutek: Vysoký kohoutek se neznatelně svažuje.

Hřbet: Co nejkratší, rovný, silný.

Bedra: Krátká, široká a silná.

Záď: Záď je široká a krátká, ne svažující se.

Hrudník: Dostatečně hluboký hrudník je dobře klenutý, přední fronta je dobře vyvinutá.

Spodní linie a břicho: Hrudní koš zasahuje pokud možno co nejdále dozadu, břicho je pouze mírně vtaženo.

Ocas je vysoko nasazen, je středně dlouhý, hned u kořene se stáčí vzhůru a dopředu přes hřbet. Leží pevně na hřbetě. Je velmi huňatě osrstěn. Dvojitá smyčka na jeho konci je přípustná.

Hrudní končetiny:

Obecně: Rovná, spíše široká fronta s dobrou sílou kostí.

Plece: Plece jsou dobře osvalené a pevně spojené s hrudním košem. Lopatka je dlouhá a leží šikmo vzad.

Pažní kost: Lopatka téměř stejné délky s ní svírá úhel asi 90 stupňů.

Loket: Loketní klub je silný, přilehlý k hrudníku a ani vtočený ani vytočený.

Předloktí: Předloktí je středně dlouhé, v poměru k trupu statné a zcela rovné, s dobrými praporci na zadní straně.

Nadprstí: Silné, středně dlouhé nadprstí svírá úhel cca 20 stupňů ke svislé rovině.

Přední tlapky: Přední tlapky jsou co nejmenší, kulaté, s dobře vedle sebe ležícími a dobře klenutými prsty, tzv. kočičí tlapky. Barva drápů a polštářků je co nejtmavší. 

Pánevní končetiny:

Obecně: Pánevní končetiny jsou velmi dobře osvalené a až po hlezenní kloub bohatě osrstěné. Zadní končetiny stojí rovně a paralelně.

Stehno/holeň: Kosti stehenní a holenní jsou přibližně stejně dlouhé.

Koleno: Kolenní kloub je silný, jen mírně zaúhlený a v pohybu není vytlačován ani ven ani dovnitř.

Zánártí: Zánártí je středně dlouhé, velmi silné a je kolmo postavené.

Zadní tlapky: Tlapky pánevních končetin jsou pokud možno malé, kulaté, s dobře vedle  sebe ležícími a dobře vyklenutými prsty, tzv. kočičí tlapky. Polštářky jsou drsné. Barva drápů a polštářků je co nejtmavší.

Pohyb: Němečtí vlčí špicové/Keeshond se pohybují při dobrém posunu přímo, plynule a pružně.

Kůže na těle pevně přiléhá bez jakýchkoli záhybů.

Srst je patrová - rovné, odstávající pesíky a krátká, hustá, vatovití podsada.

Hlava, uši, přední strana předních i zadních končetin a tlapky jsou osrstěny krátce a hustě (sametově), zbytek těla je porostlý dlouhou a bohatou srstí. Srst není zvlněná, kadeřavá ani chundelatá, na zádech se nedělí do pěšinky. Krk a plece pokrývá hustá hříva. Zadní stranu hrudních končetin porůstají pěkné praporce, pánevní končetiny od zádi až po hlezenní kloub jsou obrostlé bohatými kalhotami. Ocas je bujně osrstěný.

Srst není viditelně upravena. 

Vlčí špic (Keeshond ) je vždy vlkošedě zbarvený. Vlkošedá je stříbrošedá s černými špičkami pesíků. Čenich a uši tmavě zbarvené, okolo očí výrazná kresba, sestávající z jemné černé linie, která probíhá šikmo od vnějšího očního koutku k dolnímu okraji nasazení ucha a také čárkovaných linií a stínování, jež tvoří krátké, ale výrazné obočí. Hříva a oblast plecí světlé, hrudní a pánevní končetiny bez černých odznaků pod loktem resp. kolenem, s výjimkou lehkého čárkování přes prsty. Špička ocasu je černá, spodní strana ocasu a kalhoty světle stříbrné.

Výška: Vlčí špic/Keshond: 49 cm ± 6 cm.

Povaha

Německý vlčí špic/Keeshond je ze všech špiců nejostřejší a trochu náročnější na výchovu. Je velice pozorný, ostražitý, živý a mimořádně oddaný a věrný svému majiteli. Je bystrý a učenlivý, avšak potřebuje důsledné vedení a vhodnou motivaci.  Jeho přirozená nedůvěra vůči cizím lidem a absence loveckého pudu ho předurčují k ideálnímu doprovodnému a rodinnému psu a hlídači domu a dvora. 

Je to sebevědomý pes s vlastním názorem a paličatou povahou, proto jeho výcvik vyžaduje pevnost a důslednost, které je schopen málokterý začátečník.  Je zapotřebí vždy trvat na splnění povelu a striktně dodržovat zákazy a omezení,  na kterých se rodina domluví. Obvykle nebývá ani bázlivý ani agresivní. Odolnost vůči počasí, robustnost a dlouhověkost jsou jeho vynikající vlastnosti.

Výchova

Vlčí špicové najdou uplatnění i dnes. Skládají zkoušky poslušnosti, cvičí stopy i obranu. Také velmi rádi cvičí agility. Sportovně naladěný člověk ve vlčím špicovi najde také všestranně využitelného společníka pro sport. Dlouhé výlety v zimě či v létě s vámi absolvuje hravě a rád. Také velmi rád plave. Nekompromisně ohlídá dům, dvůr či zahradu. Svou velikostí budí respekt a s vyceněnými zuby odradí každého vetřelce. V žádném případě není uštěkaný, jak o něm mnozí říkají. Štěká jen když má důvod ohlásit, že se něco děje. Domácím zvířatům neubližuje.

Výcvik musí být veden důsledně, ovšem nikoliv příliš tvrdě nebo s křikem. Při dobré motivaci lze s vlčím špicem dosáhnout i pokročilé poslušnosti. Není to však pes pro úplného začátečníka. 

Krmení

Primitivní plemena si přímo „říkají“ o krmení BARFem, při správném poměru živin a kvalitním zdroji masa i příloh na něm velmi dobře prospívají.  

Pro začínající chovatele nebo pro lidi, kteří nemohou či nechtějí věnovat tolik času studiu výživových zásad, zůstávají zlatým standardem kvalitní granule.  

I když vlčí špic nemá výrazný sklon k obezitě, je vhodné čas od času zkontrolovat jeho hmotnost, protože při dlouhodobém soužití si plíživého nárůstu tuku nemusíte od pohledu všimnout.

Srst a péče

Srst vlčích špiců má samočistící schopnosti. Není zapotřebí častého česání či koupání. Srst se sama udržuje. Vhodné je důkladné vyčesání či vykartáčování každý týden, v období línání podle potřeby. Koupání nebývá potřeba, pokud se pes nevyválí v mršině, exkrementu, nebo se jinak mimořádně nezašpiní.