Malý kontinentální španěl

O plemenu

Papillon a Phalene představují dva typy malých kontinentálních španělů, vedené pod jedním standardem FCI. Oba jsou jemní drobní psíci lehce obdélníkového tělesného rámce, s delší, bohatou srstí bez podsady. Zbarvení tvoří vždy bílý základ a na něm znaky v libovolné barvě. Hlavním rozlišovacím znakem obou typů jsou ušní boltce - u Papillona (motýlka) vztyčené, u typu Phalene (můry) spadají podél lící dolů. 

Historie

I když papilon připomíná možná špice nebo čivavu, nejblíže má ke kavalírům king charles španělům. Stejně jako oni je i papilon španěl, a tedy se jedná o původem lovecké plemeno. Tito malí lovečtí španělé se používali na lov pernaté zvěře. Ale protože se rodili i drobní jedinci, kteří by sotva mohli pracovat se zvěří těžší než je on sám, s nadšením se jich ujali urozené dámy, které je pak hýčkaly, rozmazlovaly a všude nosily s sebou.

Je to on, a nebo není
Prapůvod, neboli kořeny trpasličího kontinentálního španěla sice sahají do slunné Itálie, ovšem oficiální zemí původu je Belgie a Francie. Právě chovatelé z těchto zemí se zasloužili o oficiální uznání drobného a milého psíka známějšího pod označením papilon.
I u tohoto plemene se mnozí chovatelé a spisovatelé pochopitelně snaží vyhledat co nejstarší historii. Přestože nemůžeme tvrdit, že historie kontinentálního španěla sahá na začátek 13. století, je jisté, že právě od této doby se na obrazech známých malířů jako byli např. Rembrant, Rubens, Fragonard, Goya, Wateau a další začali objevovat malí psíci, neuvěřitelně podobní dnešnímu malému kontinentálnímu španělovi v typu phaléne. Bylo to období, kdy chov a plemena psů, jako známe dnes, neexistovala. Písemné záznamy neexistují a jiné průkazné materiály než vyobrazení, které mohlo být i úmyslně „dokrášleno“ jednoznačně neprokazuje existenci toho kterého plemene.

Existuje však i jedna starší, písemně doložená historka. Zde je v překladu a ve zkrácené verzi z kroniky Raimunda z Toulouse, přímého účastníka křižáckých výprav: „Dne 5. července 1099 stanula naše hrdinná vojska před vysokými zdmi města Jeruzaléma. Ve čtvrtek 14. července 1099 jsme viděli pohybovat se vysoko na hradebních zdech mnoho vojáků, mezi nimiž pobíhala drobounká zvířátka, jejichž modře, červeně, žlutě, fialově a zeleně zbarvená tělíčka se na dálku jevila jako motýlkové. Když tato zvířátka spatřil lotrinský vévoda Gottfired z Bouillonu, s nadšením zvolal: „motýlci!“. Pak už tato zvířátka nikdo jinak nepojmenoval. Druhého dne jsme podnikli útok. Tuhý odpor jsme zdolali a město bylo v naši moci. V našich rukou se ocitli také motýlkové. Vlastně to motýlkové nebyli. Byli to psíci různých barev a na sobě měli pestrobarevné dečky. Po vítězství se výprava vracela domů a vezla s sebou 28 půvabných motýlků, kteří se stali základem chovu tohoto malého psa ve Francii“. Zda se jednalo skutečně přímo o papilony (motýlky), to bohužel nerozlouskneme. Pokud ano, je papilon jedním z nejstarších plemen. Ovšem může se nejednat o jakékoliv jiné „plemeno“, které dostalo označení „motýlek“ jen na krátkou dobu díky barevným oblečkům a s dnešním papilonem třeba nemá nic společného.

Vrátíme-li se do 13. až 19. století, kdy byl malý kontinentální španěl velice oblíbený zjistíme, že v tu dobu neexistovala forma motýlek. Tedy španěl s velkými vztyčenými ušními boltci. Byli jen phaléne a vlastnili je i takové osobnosti, jako Jindřich II., III., XIV, měla ho i císařovna Marie Terezie, Marie Antoinetta či madame Pompadour.
Známá je pověst o králi Jindřichu III. Ten měl malého psíka, velice podobného phaléne, jménem Lilene. Ta jej všude doprovázela, nikde nesměla chybět, ani při příjímání návštěv. Vždy se chovala vzorně, až jednou, při návštěvě neznámého mnicha se zuřivě rozštěkala. Jindřich III. nepochopil chování svého psíka a nechal ji na chvíli odvést a zavřít do jiné místnosti. Z mnicha se vyklubal vrah, který krále několika bodnými ranami zabil. Jeho poslední slova zněla: „Kdybych jen býval dal na varování své Lilene …“.

Jak mizela šlechta, mizeli i pejskové tohoto typu, protože chudý lid tyto pejsky považoval za buržoazní přežitek a doslova je nenáviděl. Když už stáli na pokraji vyhynutí, ujali se jich ve druhé polovině 19. století chovatelé. Nepochybně ze stejného základu čerpali angličtí, francouzští a belgičtí chovatelé. Angličtí chovatelé však šli cestou větší váhové kategorie a vytvořili svým snažením kavalíra a King charles španěla. Belgičtí a francouzští chovatelé se zaměřili na drobnější variantu, pravděpodobně přikřížili i špice a nechali vzniknout, respektive ujednotit malého kontinentálního španěla. V roce 1905 vznikl první standard a v roce 1935 byl uznán AKC.

Zvlášť nebo dohromady …
Od roku 1969 do 1984 bylo křížení varianty papilon a phaléne zakázáno. Ovšem phaléne tak stále mizeli a pracnému chovu se nikdo nechtěl věnovat. To bylo a je považováno za velkou ztrátu a tak zase od roku 1984 je povoleno vzájemné křížení. Proto můžeme v jednom vrhu najít jak „motýlky“, tak i „můry“. Momentálně se odhaduje, že poměr motýlků a můr je v poměru 10 : 1. Aby se narodilo štěně s přirozeně svěšenýma ušima po rodičích různých variant nebo z obou papilonů se nestává příliš často. Mnohem častěji se ve vrzích objevují tzv. přechodné formy, kdy ušní boltce psů nejsou ani zcela svěšené ani vztyčené.

Chov malých kontinentálních španělů není nic lehkého. Nejen že se rodí málo štěňat, ale vrh je nutné pečlivě několik týdnů od narození bedlivě střežit a opečovávat, neboť nezřídka se stává, že čerstvě narozená štěňata téměř z ničeho nic umírají. Nejčastěji se rodí dvě štěňata, spíše výjimečně jedno nebo tři. Narodí-li se čtyři nebo pět, jedná se o opravdovou raritu. Celosvětový průměr v počtu štěňat nedosahuje ani čísla 2. Další raritou je, že dlouho po narození štěňat není odhalitelné, zda se bude jednat o motýlka nebo můru - zda ušní boltce budou v dospělosti svěšené nebo vztyčené.

Asi právě tyto těžkosti s chovem brání v rozkvětu početnosti a plemeno stále není příliš rozšířeno. Phaléne stojí na pokraji zániku, a i když se to nedá říci o papilonovi (motýlkovi), není i přes krásný vzhled a výbornou povahu znám širší veřejnosti. Phaléne je chovaný podstatně méně, i když se neliší ničím jiným než typem uší. Proto lze usuzovat, že svěšené ucho je u tohoto plemene výrazně méně atraktivní. Právě hlavně phaléne, kterého je jako šafránu, se potýká s nekorektním nasazením či nesením ušních boltců.

Malý kontinentální španěl se rozděluje do dvou váhových kategorií. Jedna je do 2,5 kg a druhá od 2,5 do 4,5 kg. Někteří chovatelé se snaží o miniaturizování plemene. Je to však špatná cesta vedoucí zejména ke zdravotním problémům. Tedy ten, kdo se drží standardu a netouží po stále menším jedinci uvažuje racionálně a pro chov dělá mnohem víc. Papilon, přestože je drobný, není čivava a neměl by se jí v ničem podobat.

Povaha

Za málopočetnost rozhodně nemůže jeho povaha. Je to milé a nenáročné malé plemeno, jehož povahové vlastnosti ocení snad každý. Snadno se přizpůsobí novým situacím, je bezesporu půvabný, všechno ho zajímá a má radost ze života. Je kouzelný, elegantní, neokoukaný a nenáročný na prostor. Je stále dobře naladěný a může žít i v opravdu malém městském bytě.

Má rád celou svou rodinu, ke které je mírný, něžný, přítulný a citlivý. Mnoho lidi kolem sebe snáší velmi dobře, ale není hned s každým kamarád. Většinou si od cizích udržuje nějaký čas přirozený odstup, aby zjistil, co od koho může čekat. Je citlivý na zacházení. Rozhodně by děti měly být vedeny k tomu, že je to citlivý živý tvor, který si s nimi sice bude rád hrát, ale musí se k němu správně chovat. Je dobromyslný a mírný, a stejného potřebuje i majitele.

Nesnáší osamocení a nevšímavost svých lidiček. Proto je nejvhodnější pro rodiny, kde děti chodí brzy ze školy domů nebo pro seniory, kteří jsou pány svého času prakticky pořád. Může být i v rodině zaměstnaných lidí s rozumnou pracovní dobou, ale o to větší pozornost po jejich příchodu domů potřebuje. A může-li mít doma ještě psího nebo kočičího kamaráda, velice to ocení, i když lidskou společnost nikdy nemohou zcela nahradit.

Jeho povaha je popisována jako pozoruhodná. Hodí se totiž i pro úplného začátečníka a pro všechny věkové kategorie. Potřebují žít v harmonii a příjemné atmosféře. A taková by tedy měla být jeho rodina. Žijí-li v konfliktní rodině, i oni za čas takoví budou. Nebývá hysterický ani uštěkaný. Ani s agresivitou či přehnanou plachostí se u tohoto plemene nesetkáváme. Je přirozeně asertivní. Samozřejmě, výchovou je možné mnohé zkazit, ale v jádru se jedná o velmi vyrovnaného a bezproblémového psa s otevřeným srdcem každému. Ovšem i on nutně potřebuje důslednost stejně jako každé jiné plemeno. Ta totiž vede k porozumění. U papilona se dá vše snadno vyřešit bez nátlaku. Když mu však dovolíme často štěkat, stane se uštěkaným, když nebudeme trvat na tom, aby přišel na přivolání, bude chodit jen, když se mu bude chtít. Je to chytrý pes, který se rodině moc rád přizpůsobí, ale také zároveň brzy pozná, co si může dovolit a co ne.

Je šikovný a příjemně temperamentní. Ovšem, že je temperamentní ještě neznamená, že by potřeboval každý den dlouhé procházky. Když není čas nebo pěkné počasí, stačí i jen krátká procházka a nějaká ta hra s míčkem doma v kuchyni. Když jej ale vezmete na rodinný výlet, s radostí sobě vlastní to uvítá. Není to pes s potřebou soustavného sportování nebo dlouhých procházek, je to pes, co potřebuje společnost a pozornost své rodiny. Klidně projezdí i celý den v autě, nebo proleží celý den u stolu s počítačem, jen když je vedle něho páníček. Má ale pohyb venku rád, není přechoulostivělý a pohyb vždy upřednostní. Je to vitální a pohodový pes. Na pohyb ve sněhu a mrazu si také nestěžuje, ale s přihlédnutím k absenci podsady a drobnému tělíčku je potřeba dbát na to, aby po delší době strávené venku neprochladl.
Nejen že jako motýl vypadá, ale on se jako motýl chová. Je to veselý a hravý psík, který rád aportuje a hraje si s míčkem. Svou hravost a „mladost“ si zachovává do vysokého věku. Zkrátka věčný komediant. Není to žádný lenoch, ale v domě nepřekáží. Je zvídavý, nerad se nudí, všechno ho baví a všeho se chce účastnit.

Výcvik

Asi nejčastěji je ho vidět na soutěžích agility a nejen že je ho vidět, ale také i často obsazuje přední příčky. Papilon je rychlý a vytrvalý. Je rád stále v pohybu a nedělá mu problémy činnosti měnit. Rád skáče a běhá. To vše je základem zmiňovaného psího sportu zvaného agility. Může být výborným partnerem v dogdancingu. Bez větších problémů se může věnovat obedienci a kupodivu existuje i papilon, který byl úspěšný ve stopařských soutěžích. Zní to až neuvěřitelně. Ale ono je opravdu až neuvěřitelné, co všechno je schopen tento psík dokázat, pokud má vhodný protějšek, který ho k rozvoji jeho dovedností vede. I když většina jedinců plní funkci kouzelného rodinného psa, je na celém světě i pěkná řádka těch, kteří využívají svého sportovního ducha naplno. Někteří papiloni jsou vhodní i na canisterapii. Můžeme ho označit za sportovní toy plemeno, protože jím bezesporu je. Je ostražitý, ale neštěká zbytečně. Samozřejmě, že někteří jedinci možná mají větší tendence všechno okomentovat poštěkáváním, ale při jeho chytrosti a ochotě vyjít vstříc se tento počáteční možný zlozvyk snadno potlačí, pokud jeho pán bude na tom trvat.

Krmení

Výhodou drobných plemen je malá spotřeba krmiva, proto si kvalitní stravu může dovolit opravdu (téměř) každý. Na jídle se nevyplácí šetřit, proto nedejte na líbivé reklamy a výhodné nabídky. U granulí nebo kapsiček si raději prostudujte složení - základ by mělo tvořit čisté maso (nikoliv "ostatní výrobky živočišného původu"), naopak obiloviny by měly být zastoupeny co nejméně. Zcela tabu je jakákoliv přidaná sůl, která sice zvyšuje chuťovou atraktivitu potravy, avšak pro psí organismus představuje zbytečnou zátěž.

Zdraví / nemoci

Celkově je papilon a phaléne zdravé plemeno, u kterého se můžou stejně jako u většiny malých plemen, objevit problémy snad jen s čéškou (patelou) na zadních končetinách a mohou se dostavit těžkosti při anestézii. Dožívá se zpravidla 15 až 17 let.

Chov v České republice

První papilon se údajně na našem území objevil začátkem 20. století, kdy ho dovezl zpěvák Rudolf Cortéz. Ovšem opravdové chovatelství přišlo až mnohem později, v roce 1985. Shoda náhod chtěla, aby nezávisle na sobě dovezli první papilony hned dva chovatelé: Hana Holá a pan Goliáš. První papiloni u nás byli dovezeni jako již dospělí chovní jedinci a pocházeli ze známé anglické chovatelské stanice jménem Ringlands. Následovaly dva importy z Dánska, poté z Holandska a nejvíce z Německa. První odchov se narodil dánské fence Doně Rositě Fleur de Liz v chovatelské stanici Zlatý Krystal. Dlouho u nás byla jen varianta motýlek.

Vzhled

Zkrácený standard
Celkový vzhled: nádherný malý španěl, s normální, harmonickou stavbou těla, dlouhou srstí, středně dlouhou tlamou, která je ale kratší než lebka, živou povahou, elegantní, ale přitom robustní, s hrdým držením těla a s lehkým a elegantním pohybem. Délka jeho těla je o něco větší než výška.

Hlava: v normálním poměru k tělu a proporčně lehčí a kratší než u velkých a středních španělů.

Lebka: ne příliš zaoblená, a to ani z profilu ani zpředu, někdy slabě vykazující čelní vrásku.

Stop: prohlubeň dostatečně výrazná. U těžších psů je tato prohlubeň méně zřejmá, ale stále vyjádřená; u velmi malých psů je jasně vyznačená, aniž by vykazovala náhlý zlom.

Nosní houba: malá, černá a zaoblená, ale na špičce mírně zploštělá.

Tlama: kratší než lebka, jemná, zašpičatělá a nepříliš vklenutá po stranách; nesmí být vytočená vzhůru.

Nosní hřbet: rovný.

Pysky: silně pigmentované, tenké a dobře přiléhající.

Čelisti a zuby: poměrně silné, normální dobře se uzavírající skus.

Jazyk: nesmí být viditelný; je považováno za vadu, jestliže je stále viditelný nebo není zatažen po dotyku prstem.

Oči: poměrně velké, dobře otevřené, tvaru velké mandle, nevystupující, posazené poměrně nízko, vnitřní koutek oka leží na styku lebky a tlamy. Oči jsou tmavé barvy a výrazné. Oční víčko je silně pigmentované.

Uši: poměrně jemné, ale pevné. Ať je ucho vztyčené nebo zavěšené, při prohmatání nesmí chrupavka končit ostrou špičkou. Uši jsou nasazené poměrně daleko vzadu na hlavě, dostatečně široce, takže odhalují mírně zaoblený tvar lebky.
Varieta se zavěšenýma ušima, nazývaná PHALENE: V klidu je ucho nasazeno vysoko, podstatně výše než v úrovni očí, neseno zavěšeně, ale přitom je poměrně pohyblivé. Je ozdobeno vlnitou srstí, která může dosahovat poměrně velké délky, což propůjčuje psovi roztomilý vzhled.
Varieta se vztyčenýma ušima, nazývaná PAPILLON: Ucho je nasazeno vysoko, ušní boltec dobře otevřený a natočený ke straně; vnitřní strana boltce tvoří s horizontálou úhel přibližně 45°. V žádném případě nesmí ucho směřovat nahoru, čímž by bylo podobné špicovitému typu ucha, a to musí být v každém případě odmítáno. Vnitřek ušního boltce je pokryt jemnou srstí, také vlnitou. Nejdelší prameny srsti dosahují mírně za okraj ucha. Vnějšek boltce je naproti tomu pokryt dlouhou srstí vytvářející spadající prameny (závěs), dosahující hodně za okraje ucha. Křížení obou variet často přináší polovztyčené uši s klopenou špičkou; tato smíšená forma nesení ucha je závažnou vadou.

Krk: střední délky, v zátylku mírně klenutý.

Hřbetní linie: není ani příliš krátká, ani klenutá, ani pronesená, ale ani plochá.

Bedra: pevná a mírně klenutá.

Hrudník: prostorný, dostatečně hluboký. Obvod hrudníku měřený mezi posledními dvěma páry žeber musí být přibližně roven výšce v kohoutku. Žebra jsou dobře vyklenutá.

Břicho: mírně vtažené.

Ocas: nasazen poměrně vysoko, dosti dlouhý, prameny bohaté srsti vytvářejí prapor. V pohybu je ocas nesen zvednutý v úrovni hřbetu a v oblouku, špička ocasu se může dotýkat hřbetu, ale nikdy by ocas neměl být zcela stočený nebo ploše ležet na hřbetě.

Končetiny: končetiny jsou rovné, pevné, jemné. Nesmějí budit dojem vysokonohého psa. Při pohledu zpředu i zezadu jsou končetiny rovnoběžné.

Plece: dobře vyvinuté, dobře spojené s trupem.

Nadloktí: stejné délky jako ramenní lopatka, normálně úhlené, dobře spojené s lopatkou, dobře přiléhající k tělu.

Nadprstí: při pohledu z profilu dobře patrné.

Hlezenní kloub: normálně úhlený.

Tlapky: poměrně dlouhé, nazývané „zaječí tlapky“, spočívající stejnoměrně na polštářcích. Silné drápky, nejlépe černé. Mohou být světlejší u hnědých a bílých psů (bílé drápky u bílých psů nebu u psů s bílýma nohama nejsou vadou, pokud je pes jinak dobře pigmentován). Prsty jsou silné, s tvrdými polštářky, dobře osrstěné v meziprstí jemnou srstí dosahující za špičku chodidla a vytvářející špičku.

Pohyb: hrdý, volný, lehký a elegantní.

Srst: srst je bez podsady, bohatá, lesklá, vlnitá (ovšem nikoliv kudrnatá), s hedvábnými odlesky, při dotyku není příliš měkká. Chlupy jsou vsazeny naplocho, poměrně jemné, lehce zaoblené díky zvlnění. Vzhled srsti je podobný vzhledu srsti anglického toy španěla, ale výrazně se liší od srsti Pekingského palácového psíka, zároveň se ani trochu nepodobá srsti špice. Na obličeji, na tlamě, na přední straně končetin a na spodní straně hlezna je srst krátká. Středně dlouhá srst je na trupu. Na krku je srst delší a vytváří límec a náprsenku, spadá ve vlnách po hrudníku, vytváří závěs na uších a na zadní straně hrudních končetin. Na zadní straně stehen vytváří jemná srst bohaté „kalhotky“. Mezi prsty mohou být malé chomáčky srsti, které mohou přesahovat prsty, pokud ovšem nedodávají tlapce těžkého vzhledu a naopak ji vzhledově zjemňují a prodlužují. Někteří psi se skutečně dobrou kondicí srsti mají 7,5 cm dlouho srst na kohoutku a pramínky srsti až 15 cm dlouhé na ocasu.

Barva: na srsti může být jakákoliv barva na bílém základu. Na trupu a končetinách musí bílá barva převažovat. Na hlavě je bílá barva nejlépe v podobě méně či více širokého znaku. Bílé znaky jsou povolené na spodní části hlavy, ale převažující bílá barva na hlavě je vadou. V každém případě musí být pigmentovány pysky, oční víčka a především nosní houba.

Výška: výška v kohoutku okolo 28 cm.

Hmotnost: dvě kategorie
1) méně než 2,5 kg pro psy i feny.
2) 2,5 kg až 4,5 kg pro psy, 2,5 kg až 5 kg pro feny.
Minimální hmotnost je 1,5 kg.

Výchova

Učí se rád a poměrně dobře. Základní poslušnost by neměla být žádný větší problém. Lehce se vychovává a je velice přizpůsobivý. Pokud majitel věnuje trochu času výchově, rozhodně se za něj pak nebude muset stydět.
Velmi dobře reaguje na pozitivní podněty a na tomto základě je nutné stavět výcvik k poslušnosti. Je převelice bystrý a učenlivý a společně s pudlem každoročně obsazuje přední příčky v žebříčcích určující inteligenci psů. Ostatní malá či společenská plemena tak nechávají daleko za sebou.

Lovecké pudy úplně neztratil, proto je zapotřebí zvykat ho na poslušnost i v lese a na poli. Rádi loví myši, ale také motýly či obyčejné mouchy. S ostatními zvířaty i psy se zpravidla kamarádí, rvačky nevyhledává a celkově s nimi vychází dobře. Snaží se být s každým čtyřnožcem komunikativní a nechce dělat zle. S přihlédnutím k jeho váze je potřeba více zvažovat, zda hra s padesáti kilogramovým psím drobečkem je pro něj z pohledu možnosti úrazu ještě dostatečně bezpečná. Papiloni jsou většinou ve smečce psů šťastní a tedy přehnaná starostlivost také není na místě. Kontakt se psy musí mít, aby se z něj nestal nevyrovnaný jedinec, který neví, jak se k ostatním psům správně chovat.

Péče o srst

Údržba papilona je velmi snadná. Nepotřebuje ani úpravu střihem ani časté koupání. Srst se necuchá ani neplstnatí a tak, i když je poměrně dlouhá, nevyžaduje nějak zvlášť velkou péči. Stačí jednou až dvakrát za týden pročesat, někdy i méně často. Nemá podsadu, a proto pouští srst mimo období línání minimálně. Ovšem největší péči je zapotřebí věnovat oblasti kolem ušních boltců.