Polský nížinný ovčák

O plemenu

Polský nížinný ovčák je patří mezi vzácná plemena. Je to menší pracovní pes kompaktní tělesné stavby, dobře osvalený a hbitý. 

Tělo je mírně obdélníkového rámce - poměr kohoutkové výšky ku délce těla je 9 : 10. 

Před nepřízní počasí ho chrání dlouhá a hustá srst v mnoha barevných variantách. Dlouhé chlupy se nacházejí také v obličejové partii.

Zařazení FCI: Skupina 1 - ovčáčtí a honáčtí psi, Sekce 1 - ovčáčtí psi, číslo standardu: 251

Historie

Nejstarší historie polských nížinných ovčáků spadá pravděpodobně do 16. století. Mezi jeho příbuzné řadíme další ovčácká plemena s dlouhou srstí v obličeji - například bobtaily, katalánské ovčáky, holandské schapendoese či bearded kolie. 

Ve své domovině byl oblíbeným pasteveckým a ovčáckým psem. Zatímco mohutní podhalaňští ovčáci střežili stáda v horách, před vlky a medvědy, na malé nížinné ovčáky zbyla jemnější práce - nahánění a usměrňování ovcí.

Nevelký ovčácký pes obíhal stádo a svým upřeným pohledem ovládal i vzpurné ovce. I když nebyl žádný rváč, případné nebezpečí ohlásil také spolehlivě. 

Počátky moderního chovu polských nížinných ovčáků datujeme až do 20. století. Vůdčí osobností šlechtění a rozvoje plemene byla Marie Czetwertyńska–Grocholska, která plemeno poprvé představila na výstavě. 

Druhá světová válka zasáhla také chov nížinných ovčáků a po jejím skončení se jen obtížně navazovalo na započatou práci. Využít se tak museli i psi neznámého původu, kteří však vyhovovali povahou, zdravím a exteriérem. 

FCI uznává polské nížinné ovčáky od roku 1963, stále jde však o málopočetné plemeno. V České republice je vzácný, ale ne nedostupný.

Povaha

Ovčáčtí psi vždy zaujímají přední místa v žebříčcích nejinteligentnějších psích plemen. Polský nížinný ovčák není výjimkou. S člověkem ochotně spolupracuje, je pracovitý a učenlivý. 

Nejlépe si bude rozumět s aktivními lidmi, kteří mu nabídnou dostatek pohybu i zaměstnání mysli. 

Vlohy k pasení zůstávají zachovány, podobně jako upřený pohled, který může jiné psy poněkud dráždit, protože si ho chybně vyloží jako výzvu. Přesto ho potkáme spíše jako aktivního společníka a sportovce. 

Na vlastní rodině velmi lpí, nesnáší dlouhou samotu a není ani vhodným psem pro celoroční pobyt venku. 

Výcvik

Díky své přátelské a učenlivé povaze se polský nížinný ovčák hodí i pro začínajícího chovatele, dokáže-li mu zajistit dostatek pohybu. 

Zpravidla nebývá problém namotivovat ho ke spolupráci, je snaživý a kreativní. Výborně se hodí pro pozitivní výcvikové metody, kterým vévodí metoda zvaná Shaping (tvarování). Při tomto typu výcviku pes postupně nabízí psovodovi různé chování či triky a ty žádoucí a odměňované (často se používá klikr) si fixuje. Lze to připodobnit k dětské hře - přihořívá, přihořívá, hoří. 

Výborně se hodí pro mnoho kynologických sportů i pro pokročilý výcvik. 

Vzhledem k jeho málopočetnosti chybí rozsáhlejší zkušenosti s jeho nasazením pro práci záchranáře, canisterapeutického nebo asistenčního psa, lze však předpokládat, že i zde obstojí. 

Krmení

Toto houževnaté plemeno bylo zvyklé vyžít ze skromné stravy a nemívá tedy žádná výživová specifika. 

Pokud sáhnete po kvalitním výrobku a/nebo čerstvých a vhodných surovinách, je lhostejné, zda krmíte granulemi, či domácí stravou. 

Vždy je ale zapotřebí přizpůsobit množství a složení potravy věku, zdravotnímu stavu zvířete a v neposlední řadě i intenzitě fyzické zátěže.

I když polský nížinný ovčák nemá velké tendence k obezitě, je na místě sledovat jeho kondici a v případě potřeby upravit pohybovou aktivitu a krmné dávky. Vhodné je pravidelné vážení, protože pod dlouhou srstí si plíživého nárůstu hmotnosti nemusíte jen tak všimnout.

Srst a péče

Krycí srst tvoří silné chlupy hrubší struktury, pod nimi je jemná bohatá podsada. Srst může být rovná nebo mírně zvlněná, nikoliv kadeřavá. Žádoucí je typická „ofina“ spadající charakteristickým způsobem přes oči. 

Standard povoluje veškeré přirozené barvy a jejich kombinace. 

Delší srst potřebuje pravidelné kartáčování, dále je vhodná občasná kontrola drápů. 

Zdraví / nemoci

V zásadě jde o zdravé plemeno bez významných geneticky vázaných predispozic. 

Zaznamenán byl mírně zvýšený výskyt dědičného očního onemocnění PRA (progresivní atrofie sítnice). 

Přílišná zátěž či nevhodné podmínky v období růstu mohou zvyšovat riziko rozvoje dysplazie kyčelních kloubů či luxace čéšky. Mladé psy proto vystavujeme pouze mírné a přirozené zátěži (vycházky, běhání v přírodě), dbáme na vyváženou stravu a předcházíme úrazům.