Porcelaine nejspíš dostal své jméno podle jemné lesklé srsti převážně bílé barvy, díky které skutečně připomíná porcelánové figurky.
Tento pes je francouzský kavalír každým coulem. Elegantní, hbitý honič s ušlechtile modelovanou hlavou a charakteristickým převážně bílým zbarvením. Hlava je suchá, spíše dlouhá a s širokou mozkovnou. Uši se požadují jemné, zavěšené nejvýše v linii očí, přiměřené délky. Krk je štíhlý, dobře osvalený, často s mírným lalokem volnější kůže.
Zařazení FCI: Skupina 6 - Honiči, barváři a příbuzná plemena, Sekce 1.2 - Střední honiči, číslo standardu: 30
Historie tohoto francouzského plemene je spojená i se sousedním Švýcarskem. Ne náhodou jsou porcelainovi nejvíce podobní právě švýcarští honiči. Sdílí s ním patrně i společného předka - starobylého honiče nazývaného St. Hubertus blanc de Lorraine, tedy „Svatohubertský bílý z Lotrinska“.
Některé zdroje uvádějí, že předchůdci porcelainů přišli do Francie v 17. století spolu se švýcarskými vojáky, jiné zase tvrdí, že byli tou dobou vyšlechtěni ve francouzském klášteře v Cluny.
Jisté je, že plemenu se nejlépe dařilo v příhraničních oblastech na pomezí Francie a Švýcarska, kde bylo plemeno populární především při parforsních honech.
V poslední dekádě 18. století však přišla Francouzská revoluce, která vedla k rozvrácení starého uspořádání společnosti a také k odporu ke všemu, co připomínalo šlechtu a její životní styl.
V důsledku toho nezbyl počátkem 19. století na francouzském území jediný příslušník tohoto plemene. K obnovení porcelainů tak bylo nutné využít psy ze švýcarské strany hranic, byť většinou nebylo možné prokázat jejich čistokrevný původ. Rozhodujícím kritériem tak byl exteriér a lovecké vlohy.
Roku 1884 byl porcelaine předveden na výstavě psů v Paříži, roku 1964 se dočkal i uznání FCI. V České republice jde o raritní plemeno.
V dnešní době je porcelaine myslivecky využíván především k naháňce zvěře, na stopě je hlasitý a jeho štěkot se daleko rozléhá.
Velmi dobře se však uplatní také jako rodinný pes a společník. Nemá rád samotu, naopak vyhledává společnost lidí. Dobře se cítí také ve smečce s jinými psy. V zásadě může být spokojený i v bytě, má-li dostatek pohybu a zaměstnání, bývá však poněkud hlučný.
K ostatním zvířatům se příliš nehodí, má silný lovecký pud, zejména těžko odolává možnosti pronásledovat prchající kořist, což se může přenášet také na pronásledování běžců a cyklistů.
Porcelaine má jemnou a dobře ovladatelnou povahu, navíc je inteligentní a má dobrou paměť. Zejména mladí psi mohou mít občas problém se soustředěním, neměli-li před výcvikem příležitost trochu „upustit páru“.
Potřebuje důsledný, avšak klidný a jemný přístup. Velmi špatně snáší jakoukoliv hrubost.
Při dobrém vedení se hodí i pro celou řadu sportů - například agility, coursing, či canicross. V USA se porcelaini cvičí i pro práci záchranáře.
Toto plemeno nemá žádné specifické nároky na stravu. Při dodržení základních zásad výživy psů dobře prospívá jak na domácí stravě (vařené i syrové - BARFu), tak na granulích.
Dobře zvolené suché krmivo představuje jednoduchý a spolehlivý způsob, jak zvířeti denně podávat vyváženou krmnou dávku. Volbě produktu však věnujte čas a trochu práce - nekvalitní krmení může napáchat velké škody na zdraví, výkonu i exteriéru.
Domácí strava je o něco náročnější na sestavení vyváženého jídelníčku, s trochou praxe to ale není žádná věda. Klíčem k úspěchu jsou především kvalitní suroviny a jejich správné skladování.
Srst porcelaina je krátká, jemná a lesklá, dobře přiléhající.
Zbarvení standard požaduje jasně bílé, s oranžovými plotnami (nesmí tvořit plášť), typické je také oranžové stříkání na ušních boltcích.
Porcelaine nevyžaduje příliš péče, mimo období línání postačí kartáčování jednou až dvakrát do týdne a občasná kontrola čistoty uší a stavu drápů.
Porcelaine patří mezi zdravá a poměrně dlouhověká plemena, i když i u něj se mohou vyskytnout ortopedické vady jako dysplazie kyčlí nebo loktů, vzácněji i luxace pately.
Dlouhé a zavěšené ušní boltce zase zvyšují riziko zapaření zvukovodu, jeho podráždění a následného zánětu.
Pozornost věnujeme také preventivním opatřením proti torzi žaludku - především klidový režim 2 hodiny po jídle a rozdělení krmení do více denních dávek.