Šarpej

O plemenu

Exoticky vyhlížející pes střední velikosti, kvadratické stavby těla a s výraznými kožními záhyby zejména na hlavě a koutku. Nezaměnitelným ho dělá také jeho hlava s širokou tlamou a malýma ušima, díky které tak trochu připomíná malého hrošíka.  

Šarpej má dobře vyjádřený pohlavní výraz, feny jsou znatelně lehčí konstituce, mají delší tělo a menší kohoutkovou výšku.

Zařazení FCI: Skupina 2 - pinčové a knírači, molosové, švýcarští salašničtí psi, Sekce 2.1 - molossoidní plemena typu mastifa, číslo standardu: 309

Historie

Středně velkého psa s kožními záhyby a širokou tlamou můžeme spatřit na čínských soškách pocházejících z 3. století před naším letopočtem. Na rozdíl od jiných orientálních plemen, která se těšila přízni zámožných vrstev a šlechty, šarpej byl pes prostých venkovanů. Jeho využití bylo široké - hlídal obydlí i stáda, bojoval v psích zápasech nebo pomáhal při lovu zvěře a dost možná občas skončil i sám na talíři.  

Název Shar-pei můžeme přeložit jako „písková srst“. Zamýšlena však nebyla jeho typická (i když ne jediná možná) barva, ale charakteristická textura srsti, která je krátká, tvrdá a odstávající od těla, takže na omak je hrubá jako brusný (pískový) papír.  

Nástup komunismu a následné společenské změny znamenaly pro plemeno katastrofu, jeho populace klesna na samou hranici přežití.  Zachováno zůstalo díky jedincům vyvezeným do zahraničí, chov se pak rozvíjel zejména v USA. 

Povaha

Šarpej má specifickou povahu a rozhodně není psem pro každého. Dělá velké rozdíly mezi svými lidmi a cizími. Zatímco na své rodině lpí, k cizím lidem je ostražitý až nedůtklivý, snadno se uchýlí k agresivnímu jednání. Dobře hlídá a je schopen i fyzické obrany.  

K ostatním psům přistupuje dominantně, díky svému nezvyklému zevnějšku má také ztíženou komunikaci pomocí mimiky a řeči těla, takže se často dostává do konfliktu.  

Rovněž k malým dětem se příliš nehodí, když se mu něco nelíbí, nebere si příliš servítky a může se ohnat. Také zpravidla preferuje jednoho majitele, který je pro něj „vůdce smečky“ a s ostatními členy rodiny se cítí být na stejné úrovni, případně se i pokusí získat nadřazené postavení. 

Výcvik

U šarpeje je stěžejní pečlivá a brzká socializace a vedle trénování povelů hraje důležitou roli i výchova k soužití s lidmi a jejich respektování. Výcvik šarpeje vyžaduje křehkou rovnováhu mezi přísností, pozitivní motivací a trpělivostí, proto je šarpej vhodný pro zkušenější chovatele, kteří již mají jistou praxi.  

Vysloužil si pověst ne příliš inteligentního psa, což je trochu nespravedlivé, protože většinou výcvik nevázne na nepochopení povelu, ale na tom, že šarpej necítí potřebu povel uposlechnout, či mu zkrátka nedává smysl.  

Šarpej  se nehodí k vrcholovému sportu, není to však pecivál. Má rád procházky a výlety do přírody, středním tempem dokáže ujít velké vzdálenosti.

Krmení

Šarpej je náchylný k potravinovým alergiím, projevujícím se zažívacími problémy (průjem, plynatost) nebo podrážděním kůže. Nejčastějšími alergeny jsou obilné složky krmiv a drůbeží maso, proto se mnozí chovatelé těmto surovinám preventivně vyhýbají, bez ohledu na to, zda kupují suché krmivo, nebo připravují stravu doma.

Oba přístupy mají své výhody i nevýhody, stejně jako odpůrce i příznivce. Při výběru správných produktů a surovin může pes prospívat jak na granulích, tak i na BARFu nebo vařené potravě. 

Srst a péče

Jak již bylo zmíněno, typickým znakem šarpeje je tvrdá, odstávající srst. Existují  dva typy osrstění, které tuto podmínku splňují. Tzv. koňský typ (horse coat) je velmi tvrdý, bez podsady a v délce do 1cm. Psi s tímto typem srsti také bývají drobnější a atletičtějšího typu. Druhý typ (brush coat) má až o 1,5 cm delší srst, která na omak připomíná kartáč. Tito jedinci jsou zpravidla podsaditější, a díky silnějšímu podkoží mívají méně vrásek.  Standard uznává všechny myslitelné barvy kromě bílé, ovšem pouze v jednobarevné podobě.

Péče o šarpeje obnáší pravidelné kartáčování a péči o kůži, aby nedocházelo k zapářkám, infekcím a zánětům. Výborným pomocníkem je slabý roztok hypermanganu, kterým lze riziková místa otírat. 

Zdraví / nemoci

Vedle kožních potíží a alergií  mohou šarpeje trápit choroby očí a anomálie víček. Zaznamenán byl také zvýšený výskyt onemocnění ledvin a štítné žlázy, nevyhýbají se jim ani ortopedické potíže větších a těžších plemen, tedy dysplazie loktů a kyčlí.