Holandský ovčácký pudl

O plemenu

Holandský ovčácký pudl patří mezi poměrně vzácně chovaná plemena. Jedná se o psa větší střední velikosti, s lehce stavěným tělem jen velmi mírně obdélníkového rámce (tj. délka těla pouze lehce přesahuje kohoutkovou výšku). 

Díky dlouhé a bohaté srsti však působí mohutnějším dojmem, než odpovídá skutečnosti. 

Je velmi hbitý a vytrvalý, při práci se nejčastěji pohybuje klusem, což je typické pro ovčácké psy. 

Zařazení FCI: Skupina 1 - ovčáčtí a honáčtí psi, Sekce 1 - ovčáčtí psi, číslo standardu: 313

Historie

Zlatým věkem „šependúze“ byla druhá polovina 19. století a počátek 20. století (do vypuknutí první světové války). Tehdy jste mohli tohoto výkonného psa potkat v podstatě po celém Nizozemí, kde se pásla stáda ovcí. Byl oblíbeným pracovním psem, který však zastal i všestranného farmářského psa. 

Dlouhosrstá ovčácká plemena můžeme rozlišit na ty s hladkou srstí v obličeji (typ kolie, šeltie, dlouhosrstí belgičtí a němečtí ovčáci) a na plemena s delší, obvykle hrubší srstí v obličejové partii (vousatá (bearded) kolie, bobtail, briard nebo dnes již vymizelý německý ovčácký pudl). 

Jak je na první pohled jasné, holandský ovčácký pudl patří do druhé zmiňované „rodiny“. Právě tento typ ovčáckých psů pak byl využit během a po druhé světové válce, kdy se kynolog P.M.C. Toepoel rozhodl vzkřísit šependúze - toto během třiceti let v podstatě vymizelé plemeno. 

I když se Toepoel a jeho spolupracovníci snažili o co možná čistokrevný chov z dohledaných příslušníků původního plemene, bez využití vybraných jedinců příbuzných plemen se nebylo možné zcela obejít. 

Roku 1947 byl založen chovatelský klub tohoto plemene a o sedm let později byl sepsán standard a založena plemenná kniha. 

Roku 1991 plemeno v plném rozsahu uznala FCI.

Povaha

I když dnes stále častěji plní roli společníka, pořád je to energický pes náročný na pohyb i zaměstnání. Je ideálním parťákem pro sportovně zaměřené lidi, které bude rád doprovázet na dlouhých tůrách, při běhu nebo jízdě na kole. Díky své inteligenci a dobré ovladatelnosti se také hodí i pro celou řadu sportů. 

Ačkoliv nebývá ostrý nebo agresivní, je velice pozorným hlídačem a v případě potřeby dokáže svou rodinu neohroženě bránit. Primárně však k lidem přistupuje přátelsky, na své rodině také velmi lpí. Není to proto vhodné plemeno do venkovního kotce. 

Výcvik

Šependúz vyniká inteligencí a učenlivostí. Je dosti hravý, rád se učí nové věci a obvykle s člověkem ochotně spolupracuje. Jeho výchovu zvládne i začínající či mírně pokročilý chovatel, pokud mu dokáže nabídnout dostatek pohybu a zaměstnání. 

Typický holandský ovčácký pudl nebývá konfliktní ve vztahu k ostatním psům ani k jiným zvířatům. 

Dobře vychází i s dětmi, zejména s těmi odrostlejšími, se kterými může běhat nebo si hrát. 

Šependúz má fyzické i povahové předpoklady pro práci záchranářského či asistenčního psa, vzhledem k jeho vzácnosti však není s tímto plemenem v tomto ohledu mnoho zkušeností. 

Krmení

Toto plemeno nemá žádné specifické požadavky na výživu. Platí proto obecná doporučení a základní pravidla. 

Pokud chcete krmit granulemi, volte pečlivě značku i konkrétní produkt. Základní surovinou by mělo být maso, naopak co nejméně obilovin a konzervantů, žádná přidaná sůl. Počítejte s tím, že kvalitní granule něco stojí, 10kg pytel za dvě stovky nemůže obsahovat zdravé a výživné krmení. Na druhé straně, nejdražší neznamená nejkvalitnější. Nevyznáte-li se v pestré nabídce, konzultujte výběr se zkušeným chovatelem. 

Dáváte-li přednost domácí stravě, opět budete potřebovat kvalitní a čerstvé suroviny. Zavánějící maso nebo příliš tučné odřezky do psího jídelníčku také nepatří.

Srst a péče

Srst holandského ovčáckého pudla je velmi hustá, s bohatou podsadou. Dobře tak chrání před nepřízní počasí. 

Navzdory slovu „pudl“ v českém názvu, není šependúz kadeřavý. Jeho srst by měla být spíše lehce zvlněná, hrubší, nikoliv hedvábné, struktury.

Ačkoliv standard připouští všechny barvy a jejich kombinace, za ideál je považováno modrošedé až černé zbarvení. 

Péče o zevnějšek tohoto plemene obnáší především pravidelné vyčesávání. Díky vysoké samočistící schopnosti jeho srsti ho není zapotřebí koupat, pokud se mimořádně nezašpiní (např. vyválením se v mršině či výkalech). 

Zdraví / nemoci

Jedná se o houževnaté a odolné plemeno, které se většinou těší pevnému zdraví až do vysokého věku. 

Vzhledem k převislým, bohatě osrstěným ušním boltcům mají zvýšené riziko ušních zánětů, vhodná je proto pravidelná kontrola uší, odstranění srsti ze zvukovodu a, pokud veterinář doporučí, občasné preventivní použití čistících kapek.